text je k dispozici zde:
http://www.centrum-cesta.cz/prectete-si/media-o-ceste-2/97-pavel-barsa-posthegemonicky-intelektual
cituji z textu v uvozovkách, své poznámky vždy uvozuji zkratkou "AD"
"...je třeba odmítnout absolutizovaný protiklad, o nějž se opírají. Jako by veřejný intelektuál
zastupoval univerzální hodnoty proti partikulárním zájmům, ideály proti realitě, spravedlnost
proti moci. "
AD: VÝBORNÝ argument proti Badiouovi a Žižkovi, kteří si myslí, že individuum-subjekt je
nositelem univerzálního. Není. Žádné absolutní univerzálno navíc pravděpodobně neexistuje!
Badiou a Žižek zde skutečně uvažují dichotomicky ve smyslu "univerzální vs. partikulární".
------------------
"Její moc (AD: moc kultury) je tím větší, čím účinněji je schopna zapírat samu sebe
jako partikulární interpretaci světa a představovat se jako vtělení univerzální pravdy o něm. "
AD: moje řeč :-) Ale zase lze ještě dodat: třeba nějaký směr JE skutečně vtělením univerzální
pravdy o světě...ani toto nelze relativisticky zamítat!
----------------
"Jak ukázal Roland Barthes, lidé jsou podrobeni danému znakovému systému tím více, čím více
ztrácejí z očí jeho podmíněnost a kontingenci a považují ho za nestranné zrcadlo, díky němuž
bezprostředně zří nepodmíněný a nutný řád - čím více tedy zapomínají na to, že je
historickou konstrukcí, a nikoliv odrazem věčnépřirozenosti. "
AD: ano, ale i historický perspektivismus stojí nenápadně na mnoha bodech, které považuje za
"nestranné zrcadlo, díky němuž bezprostředně zří nepodmíněný a nutný řád"! Např. na logice,
přesvědčení, že vše je ryze nahodilým produktem slepé síly dějin!
------------------------
"Do revolučního intelektuála se sekularizovala figura biblického proroka, jenž má napojení na
úradek Boha či dějin. Takových aspirací je druhý typ intelektuála prost - nechce dovádět lidstvo,
třídu, národ, rasu či nějakou menšinu ke spáse, ale zajistit spokojený život sobě a své rodině a
realizovat se ve své profesi. Tradičnímu intelektuálovi stačí, dávají-li stávající politický řád a
jeho hegemonická kultura prostor pro realizaci jeho životního způsobu a zájmů: do boje za jejich
proměnu se pouští pouze tehdy, jakmile začnou tento životní způsob a zájmy ohrožovat."
AD: zdá se, jakoby mezi intelektuály bylo málo tradičních intelektuálů: kdyby jich bylo více,
možná by nám všem bylo lépe. Jenomže touha prosadit své ego žene samozřejmě všechny k
typu revolučního intelektuála: jen tam plně zazáří jejich ostrovtip!
-----------------------------
"To, že se revoluční intelektuálové tak lehce dokážou proměnit v apologety nové moci neplyne
prvotně z toho, že jsou obtíženi až příliš lidskými slabostmi jako je marnivost a touha po moci.
Hlubším a podstatnějším důvodem je, že jsou natolik zaujati prosazováním své morálně-
politické pozice, že zapomínají na její historicko-kulturní podmíněnost a relativitu – tedy na to,
že není jedinou pravdou, ale jednou z mnoha interpretací."
AD: ano, ale jednou z mnoha interpretací je i tento Baršův článek, každý historický relativismus
a perspektivismus, pozice metodické, akademické i jakékoliv západní či ne-západní skepse či
agnosticismu apod.! A dokonce i tato moje předchozí věta a i tato věta současná: protože je
možné, že vše není jen interpretací, ale něco je pravdou o sobě! A nemusí to být ani
dichotomicky "buď-anebo", protože z mimoracionální pozice lze "myslet", že ani zákon/princip
sporu neplatí!
-------------------------------
"Jestliže také posthegemonický intelektuál začíná obranou menšin proti většině, pak nikoliv
proto, aby z menšinového bytí učinil většinovou normu, ale aby překročil sám protiklad mezi
většinou a menšinou. Tento jeho projekt již nelze znázornit na přímce lineárního času jako
kolektivní příběh emancipace. Začíná totiž vždy znova, tady a teď. Daná hegemonie nemá být
jednou provždy zrušena či převrácena, ale stále znova podkopávána."
AD: hezká alternativa k Žižkovu revolučnímu teroru, ALE nejsou takovéto akce příliš slabé a s
malými důsledky? Nejsou nakonec jen upevněním statusu quo kapitalismu ve smyslu:
kapitalismus netřeba svrhnout, vždyť dívejte, že nám MALÉ změny povoluje..a ve skrytu může
pak kapitalismus snáze prosazovat VELKÉ změny k horšímu, vždyť přece ty malé k lepšímu
povoluje!
---------------------------------
"V tomto sporu má hlas intelektuála stejnou váhu jako hlasy ostatních. Obhajuje-li nějaký
pozitivní program sociálně-politické proměny, pak to nečiní po způsobu antihegemonického
intelektuála jako vlastník pravdy, nýbrž jako zastánce toho či onoho názoru. Nečiní to tedy v roli
intelektuála, nýbrž občana. "
AD: to už je přehnané: pak bychom intelektuály vůbec nepotřebovali, vždyť občanem je
každý...Ale my je máme, protože o věcech přemýšlí víc, proto by jejich hlas měl mít větší váhu
než hlas obyčejného občana!
---------------------------------------
"Máme-li sklon na tuto historickou podmíněnost a znakové zprostředkování vlastního pohledu
zapomínat, pak úkolem – posthegemonického intelektuála je nám je připomínat. Podobně jako
jeho předchůdci v 18. století je v této své roli stále agentem lidské emancipace: vždyť čím více
si uvědomujeme dějinnou konstruovanost forem, v nichž je nám dán svět, tím více jsme schopni
se uvolňovat z jejich sevření."
AD: jenomže historicky podmíněná je i Baršova teorie říkající, že všechny teorie jsou jen
historickými konstrukty. I ona by tedy měla být jen jedním hlasem z mnoha.
------------------------------------
"Neustálou dekonstrukcí hegemonického i vlastního diskurzu posthegemonický intelektuál tuto
iluzi ruší. Také on se ukazuje jako nevědoucí. Z platonika se stává sokratikem. Místo aby
ukončoval spor mnoha názorů zjevením jediné pravdy, rozptyluje samotný sen o takovém
konci."
AD: výborně, ale aby skutečně destruoval i vlastní diskurz, musí přijmout jako ZCELA
REÁLNOU možnost i to, že možná existuje jediná pravda a možná je lidmi dosažitelná a možná
ji už nějaký systém dosáhl!
----------------------------------
"Nepřináší žádné odpovědi, ale jen otázky. "
AD: výborně, ale musí vidět, že i jeho diskurz neustálého kladení otázek a skeptické opatrnosti
je jen jedním z mnoha, je historicky nahodile konstruovaný a omezený a že třeba správnější je
formulovat odpovědi nebo jednat, než se pořád intelektuálsky ptát! A možná je jeho diskurz
dokonce nejlepší a absolutní! I přijetí této možnosti by bylo skutečně radikální destrukcí jeho
vlastního diskurzu:namísto dogmatických nebo nedogmatických pochyb zase dogmatická
nebo nedogmatická jistota.
AD: Barša zde uvažuje zase dichotomicky, ač to sám kritizuje (to mám i já: co nejvíc kritizuji,
dělám sám nejvíc...chcete-li mě poznat, dívejte se hlavně na to, co kritizuji!). Nejde o to BUĎ
přinášet odpovědi NEBO jen klást otázky, obojí je jednostranně vyhrocené.
AD: je třeba vidět, že Baršova kritika se ZCELA OPÍRÁ o nezpochybněnou a tedy
domněle absolutní půdu sociohistorického konstruktivismu, jehož nahodilou historickou
podmíněnost/zkonstruovanost je třeba taky odhalit a dekonstrovat!!!
--------------------------------
"on se soustřeďuje na připomínání toho, že každá taková domněle věčná pravda je pouze
jednou z mnoha časných interpretací."
AD: a odkud Barša ví, že žádné objektivní morální hodnoty nebo věčné pravdy nejsou? Nejde
jen o konvenční názor dnešních intelektuálů?
-------------------------------------
"Jeho specifickou funkcí je zamezovat tomu, aby jejich pluralita byla zrušena tím, že se jedné
z nich podaří popřít svou historickou konstruovanost a získat status přirozené danosti. "
AD: ale to právě udělal sám Baršův sociohistorický konstruktivismus, kterému se v Baršově
podání podařilo "popřít svou historickou konstruovanost a získat status přirozené danosti"!!!
---------------------------------
"Právě aspirace k obecně lidskému a s ní spjatý odpor k vylučování určitých kategorií lidí ze
sdíleného prostoru rovných ho vede k udržování kritického odstupu od všechhegemonických
projektů. "
AD: odkud Barša ví, že idea všelidské rovnosti a bratrství je objektivně platná a mělo by jít o
univerzální mravní hodnotu? Nejde zase jen o levicový egalitářský PARTIKULÁRNÍ diskurz,
kterému se podařilo "popřít svou historickou konstruovanost a získat status přirozené
danosti"??? Zdá se, jakoby zde Barša hájil dva partikularismy jako univerzální: sociohistorický
konstruktivismus a egalitářský humanismus. Tyto dva partikularismy se navíc vzájemně vylučují.
--------------------------------------
" každá taková univerzalizace je falešná v té míře, v jaké vylučuje určitá hlediska, životní
způsoby a osoby vně sociální normy, jež definuje, co je lidské, přirozené a normální"
AD: a jak víme, že některá normy a hlediska by nebylo dobré opustit? Vždyť některé vylučuje i
sám Barša: např. ideu nerovnosti, ideu sobectví, ideu nesolidarity s utiskovanými, ideu
sociálního vylučování, elitářství, sociální hierarchizace...
----------------------------------------------
"Posthegemonický intelektuál zůstává univerzalistou ve stejném smyslu, v jakém negativní
teolog zůstává teistou."
AD: a to je právě základní kontradikcí tohoto článku: nejdříve Barša v sociohistorickém
konstruktivismu ukázal, že nic není univerzální, a nakonec tvrdí, že přeci jen něco univerzální je,
a to sice rovnost lidská, nikoho nevylučující. Proč? Z jaké pozice a na základě jakých
argumentů Barša tento partikulární koncept ustanovuje jakožto univerzální??? To, co v článku
odsuzuje - tedy obhajobu jedné z partikularit jakožto údajně univerzální a "přirozeně dané",
získané skrze "pravé vědění" - nakonec sám dělá! A dokonce nebezpečněji, protože se
navenek zdá, že svou pozici podrobil maximální sebe-reflexivní kritice. Nakonec však kritizuje
hegemonii jiných partikularit ve jménu něčeho, co považuje za univerzální - tedy postupuje jako
klasický revoluční intelektuál antihegemonický, a tedy nakonec hegemonický, nepostupuje
však vůbec jako intelektuál posthegemonický, ač to tvrdí.
----------------------------------------------
"Rozdíl mezi antihegemonickým a posthegemonickým intelektuálem lze dobře znázornit na
rozdílném pojetí spisovatele a textu u Jean-Paula Sartra a Rolanda Barthese."
AD: Barša stále myslí v idealizovaných extrémních neexistujících dichotomiích, jak zde, tak viz
také názvy mnoha jeho knih.
-----------------------------------------------
"Bylo-li každé domněle pravé zpodobení univerzálního Boha, bytí či člověka odhaleno jako
výraz toho či onoho znakového systému"
AD: nevíme však, zda je toto tou skutečnou, univerzální a absolutní, pravdou. Asi ne: už podle
Barši samého!
AD: souhlasím s prof. Baršou, že intelektuál by neměl být prorokem, měl by mít jen poradní hlas.
Ale nestaví se do role proroka i sám Barša v tomto článku? Stejný problém má však každý
myslitel, včetně mé osoby.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!