rozum chce ovládnout vše, i sám sebe
chce vše překonat, má tendenci k sebetranscendenci, která je současně sebe-zrušením
myslí si, že to zvládne ze svých vlastních zdrojů
chce získat sám od sebe odstup: to je myslím BYTOSTNÁ STRUKTURA rozumu: sebe-reflexivní odstup sama od sebe, kdy se z pozice vynoří ona meta-pozice, kriticky ji zrcadlící...v rozumu tak dochází k ZDVOJOVÁNÍ, zdvojení však je na vyšší, "vědoucí" rovině...nevíme však, CO to vlastně znamená
na rovině jazyka: věty odkazují k jiným větám...jsou to symboly symbolů, jména jmen, věty vět...možná obyčejná funkce zahrnování, množina vs. její prvky, množina vs. podmnožiny, množina množin...
DŮLEŽITÝM rysem KAŽDÉ metapozice je představa, že ona sama je čistá, dokonale absolutní: metapozice totiž vidí vždy jen podmíněnost pozic pod ní, nikoliv vlastní podmíněnost...tu může vidět zase jen meta-metapozice
není v silách metapozice vidět VLASTNÍ omezení
půda, na které stojím, zdá se mi být čistá..ale není
co plyne z poznatku, že není? skepse k CELÉMU rozumu?! NE! i onen poznatek je získán z nějaké základní metapozice či báze, která nemůže být překonána, jejíž zákony musí platit dále, má-li platit on sám!
nemluvě už vůbec o rubu myšlení, tedy neuronálních sítích mozku, k nimž reflexe nemůže nikdy dosáhnout...
tvrdím-li cokoliv, byť jen napůl, musím mnohému SLEPĚ VĚŘIT...ta víra je automatická, jaksi samozřejmá: iracionální víra v racionalitu, racionalismus sám je jen západní ideologií, jednou z "náboženských" věr...toto však říkám opět z nějaké ideologie, navíc právě z té západně-racionální!
neruší se tedy mé tvrzení, když vidím jeho ideologičnost? rušit se může, nemůže se však rušit logika a zákony, které mi pomáhají danou ideologičnost vidět!
provádím však zběsilou extrapolaci a řeknu si: když toho neplatí tolik, třeba neplatí ani zákony, ze kterých říkám, že toho tolik neplatí!...jenomže to je sebe-destrukce rozumu, kolaps, který ruší cokoliv, co předtím tvrdil!...a nebo neruší? mnohým se zdá, že neruší...ale to pak hovoří z mystické vyšší pozice, je-li taková, nikoliv z rozumu samého...
víme však, že je zde mnoho lidských praxí, rozum je jen jednou z mnoha, navíc ten náš západní, přeceňovaný, sebe-důležitý...
Střílet sám do sebe, to rozum umí: nesmí se však zastřelit úplně!
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!