Bůh a sexualita

není opuštění náboženské morálky návratem k více biologickému způsobu sexuálních strategií, lovení, sex. výběru? neplatí snad evoluční psychologie ZEJMÉNA pro naši kulturu, v níž není biologická sexualita sublimována "Bohem"?

a nekryje se nakonec smrt Boha s nástupem feminismu? pohlavní výběr žen (dle evoluční psychologie je u všech savců pohlavní výběr na straně samic) již není regulován náboženskými autoritami, takže se moc (mladých) žen zvýšila...zvýšila se i proto, že bez náboženské extáze a smyslu zbyla jen sexuální extáze/smysl

je deregulovaná sexualita více uspokojující? nadbytek promiskuitního sexu pro monogamní rodinu hledající ženy...nedostatek sexu pro pornem věčně sexuálně rozdrážděné muže...

není současný hedonismus jen převlečeným nihilismem v prázdnotě zbylé po smrti Boha? je třeba založit hedonismus mimo ateistické (tedy od teismu odvozené) paradigma...hledat nové formy slasti na nových územích!

ale co sexuální pud, kdo omezí jeho vládu, když ne memy Boží? mají nějaké jiné memy patřičnou sílu? možná Freudovy memy a memy dnešní sexuologie z nich vyšlé...je v nich distanc od bezprostřední sexuality...zde má pravdu Bataille: ve Freudově diskursu se sice hovoří o sexu, ale asketicky, nezaujatě, což umožnil Zákaz sexu daný např. křesťanstvím (i když si myslím, že jistý Zákaz sexu patří k lidské i opičí sexualitě už biologicky)...Zákaz se pak překračuje sexuologii jen zdánlivě: hovoří se v ní sice o sexu tzv. "svobodně", ale sex je zde redukován na neosobní mechanismus...řeč o sexu tedy není řečí o skutečném, vášnivém sexu...transgrese Zákazu je tedy u Freuda/sexuologie jen zdánlivá

takže o sexualitě "vědecky" sexuologicky hovoříme...a sexuologie nám řekne, jaký sexuální život je ten skutečně kvalitní, skutečně intimní a kdy má muž/žena právo požadovat víc/méně...

to nás však od sexu částečně osvobozuje, ale za cenu toho, že se tím sex hrozivě zdeformoval na biologický algoritmus, který je pak možné sice provozovat kdykoliv, ale nikoho už to moc nenaplňuje: stávají se z nás po sexu bažící stroje, kteří sex mít musí, ale uspokojení jim nepřinese

evoluční psychologie přináší dvě "vědecky nalezené" strategie, jak je dobré sexuálně žít: jste-li muž, promiskuitně (je to v zájmu vašich genů!), jste-li žena, monogamně s alfa-samcem...tento diskurs je ve společnosti nejen nalézán, ale jeho memy ji pak zpětně formují...a tak přibývá po promiskuitě toužících sexuálně deprivovaných beta až omega samců a po rodině s alfa samci toužících a ve svých touhách neukojených beta až omega samic...

nemyslím, že evoluční psychologie je pouhou ideologií, jen soudím, že platí tím více, čím méně je sexualita regulována "Bohem" a také tím více, čím víc se jí věří...náboženské memy se snaží geny daný sexuální pud usměrnit, memy evoluční psychologie ho chtějí naopak plně osvobodit v "přirozené" sexualitě...sex pak přišel na místo Boha v mládí, místo Boha v pozdějším věku překryje jeho účinek, tedy rodina, děti a vnoučata

to je tedy třeba také vidět: evoluční psychologie vede společnost nejen ke kultu sexu, ale také ke kultu rodiny a dětí...svobodní, bezdětní, na sexuálním trhu neúspěšní či panny/panicové jsou diskriminovaní


přináší evoluční psychologie skutečně přirozenou sexualitu? nikoliv, sex byl ve všech kulturách regulován a potlačován...utiskovaný a tabuizovaný sex je tedy pro lidstvo nejvíce přirozený...evoluční psychologie nepřináší přirozenou, ale liberalizovanou sexualitu, stojící na uctívání nejvyšší hodnoty svobody, ačkoliv pro to, že svoboda má hodnotu stojící nad všemi ostatními hodnotami nemáme žádný důkaz...

problém je, že vnímáme sexualitu jako objektivně nalezený a z vnějšího vědeckého stanoviště pravdivě popsaný pud, algoritmus, mechanismus: to je pro lidstvo velmi nepřirozené chápání sexuality...sexualita je přeci zejména Batailleho vnitřní zkušeností, o které nelze nic říci, a když se na ní díváme zvnějšku, už ji deformujeme...a snad tento objektivistický pohled na sexualitu plodí jistý cynismus v přístupu k sexu a také nemožnost, aby nás mohl více naplnit a snad i propojit s naším sexuálním partnerem

samozřejmě, že přeháním: lidé souloží a na ideologie zapomínají...avšak tyto ideologie je ovlivňují a v převleku tzv. "zdravého rozumu" jim kazí lásku a vztahy...

jazyk, myšlení

co je rubem jazyka?
veškerá kritika ve filozofii je vedena v jazyce, co je však pod ním, jaké jsou jeho kořeny? je odpovědí neurověda, evoluční biologie, lingvistika, lingvistická antropologie?

myslíme v jakési bublině a nemůžeme ven

pravidla jsou jasně stanovena
pravidla smysluplnosti textu nelze svévolně měnit, jinak jdeme do nesmyslu

jazyk hraničí s nesmyslem a s mlčením, praxí, prožitkem

jazykový smysl stojí na evidenci, zřejmosti jeho podmínek možnosti - např. zákona sporu

jazyk má reflexivní strukturu, jisté jeho segmenty obsahují na vyšší, meta-úrovni v sobě jiné jeho segmenty jakožto reflektované, uvědoměné - což umožňuje jejich další hodnocení, kritiku, případně vyvrácení, opuštění

avšak reflexe zákona sporu neumožňuje ho opustit a dokonce ani ho zpochybnit - smysl jakékoliv pochybnosti stojí na jeho platnosti

pod jazykem je elektřina, chemie mozku...také jednotlivé segmenty slov, hlásky...také formy a struktury, které leží někde mezi logicko-gramatickou formou jazyka a jeho preformou biologicko-neuronální (ta první vyrůstá z druhé)