DŮLEŽITÉ: Vytvořili jsme duchovno? (inspirace Vladimírem Kiseljovem a také včerejší milou atmosférou studentů IMS Brno!)

Duchovno ve smyslu idejí, morálních a estetických hodnot, umění, filozofie, pojmů,...

Duchovnem zde míním lidskou kulturu, tradici...

Co jiného by bylo duchovno? Věčný metafyzicko-morálně-estetický nad-řád, harmonii věčného duchovního principu, na který se různou měrou napojujeme, který námi proudí, proniká, nese nás, obemyká, je v hloubce pod povrchem banální kauzality zjišťované vědou, která si mylně myslí, že jde na hlubinu, ačkoliv je jen na povrchu? Existuje to však? Myslím, že ne...

MOŽNÁ jsme duchovno VYTVOŘILI...možná jsme duchovno vytvořili a neobjevujeme ho a nejsme v něm ponořeni, jak si myslí (novo)platonici, křesťané a New Age (kosmické vědomí)...

Ale co znamená, že jsme je VYTVOŘILI?

Jsme částí hmoty, zřejmě i tvorba duchovna je hmotě vlastní...hmota sama se skrze nás samoorganizuje do podoby duchovna.

V hmotě samé jsou tedy POTENCE k uskutečnění duchovna...duchovno je PŘIROZENOSTÍ komplexních forem hmoty.

Duchovno tedy je součástí hmotné reality!

Ukazuje to, že hmota je cosi ÚŽASNÉHO, není to banální bezduchá rozprostraněná mechanická tíže, jak jsme si mysleli.

HMOTA NENÍ BANÁLNÍ KAUZÁLNÍ STROJEK!

Vzniká z ní vědomí - hmota dokáže duchovno vytvořit, duchovno je přirozeností komplexní hmoty, duchovno je v hmotě potenciálně přítomné a nyní - skrze nás - aktuálně realizované...

Co je to však ono DUCHOVNO?

Nejde o cosi věčného - duchovno je pomíjivé...pomíjivá komplexní uspořádanost hmoty...duchovno nikam nesměřuje...nejde o celkový účel/plán kosmu, ale zřejmě jen o jeho pomíjivou konfiguraci...možná však účel získává kosmos díky naše účelné myšlení!...naše účelné rozvrhování možností totiž není svobodnou aktivitou, ale opět to plyne z deterministických fází uspořádání hmoty, které se dějí skrze nás, skrze náš mozek!

Hmota nás vždy v potenci měla, včetně všech našich výtvorů - zastávám zde determinismus ( i když s otazníkem kvantového indeterminismu: neboli někdy zde může zasahovat i náhoda z mikrosvěta).

Hmota měla v potenci naše účelové myšlení...tedy i to, že ji účelově budeme řídit a ovlivňovat její budoucnost...

Hmota měla v potenci a ve své přirozenosti také LIDSKOU TECHNIKU: mocný nástroj na její radikální restrukturalizaci...

Teilhard de Chardin by zde mohl mít své slovo...

Jeho bod Omega však nemusí být cosi věčného a současně budoucího, co nás k sobě nějak přitahuje...spíše může jít o přirozenost a potenci hmoty samé: věčně v hmotě přítomnou její potenci!

V hmotě je tedy lidský duch a jeho kultura věčně potenciálně přítomen.

Neměli bychom zde však upadnout do antropocentrismu: lidstvo a jeho duch  pravděpodobně nejsou tak důležité pro celý kosmos!

Takže nemusí existovat žádný Bůh ani žádné kosmické vědomí podobné lidskému!!!

Říkám jen toto: hmota je TAKÉ lidským duchem a kulturou, hmota je také (LIDSKÝ) HMOTODUCH - DUCHOHMOTA!

Jsou však duchovní principy (dobro, krása, pravda, láska) přítomné v našem lidské světě také JINDE nebo dokonce VŠUDE v kosmu? Nezdá se...Možná je Země přece jen v něčem PRIVILEGOVANÁ: došlo zde ke KONCENTRACI (sbíhání = konvergenci) velmi komplexních forem hmoty (možná i na jiných planetách inteligentních UFONŮ: pravděpodobně ano...)

Důležité: ovládají LIDSKÉ duchovní principy, které jsou věčně potenciálně přítomné v hmotě a hmotou nyní na Zemi realizované, vesmír jako CELEK?

Nevím. Myslím, že ne.

V hmotě je TAKÉ přítomno lidské dobro a zlo, krás a lež, pravda a faleš, není to však její nejhlubší a globální PODSTATA.

Další důležitá otázka: jakmile se jednou skrze lidstvo lidské duchovní principy zrodily, budou radikálně ovlivňovat budoucnost celého kosmu?

Záleží na tom, jakou kauzální účinnost bude mít lidské vědomí, kultura a TECHNIKA. A taky záleží na tom, jestli se technika s duchovními principy už nadobro nerozešla: a jestli není účinná právě díky tomu, že se s duchem rozešla!!!

Možná je DUCH brzdou techniky - a ona se nejradikálněji projeví BEZ NĚHO: viz ATOMOVÝ VÝBUCH...a tím by vše UPADLO zpět do síly hmoty bez ducha!

Duch je křehká, zranitelná, vysoce organizovaná a komplexní forma hmoty, vytvářející TECHNIKU, která má brutální účinnost, často působí přímočaře a jednoduše, ale bylo jí dosaženo skrze velmi sofistikované výkony ducha.

Možná je prostá banalita výbuchu Velkého třesku výsledkem velmi složitého VÝPOČTU...

Možná je celý vesmír pouze komplexním a-morálním (neobsahujícím morálku) VÝPOČTEM (vesmír jako třeba "kvantový" počítač...)...

Může být ve vesmíru ne-lidská INFORMACE? Co zde znamená slovo "informace"? Samoorganizačně vzniklá a reprodukující se STRUKTURA či PROCES strukturou nesený a ji restrukturalizující?

Co je to TECHNIKA? Účinek jednostranného ducha, který svou vyhrocenou jednostranností však dosáhl velkých účinků! Nezmrazila ho skepse, humanismus ani etika, ale zkrátka počítal a počítal a počítal...Duch se změnil ve stroje, své myšlení proměnil v počítání a tak vypočítal ty nejdokonalejší stroje!

I technické je v hmotě přítomno...Jak však vůbec vše z hmoty vzniká, tryská?

Co je ono nicneříkající slovo SAMOORGANIZACE?

Hmota to dělá sama v sobě a sama ze sebe? Jenomže jak?

Představíme si banální bezduché kolotání a víření kvarků: ale jak z toho vznikl DUCH?

Nebo je duch přeci jen už v jednotlivých kvarcích? Tomu nevěřím...

Idealisté si myslí, že jsme ponořeni v duchu: nevnímají, že je to jen pomíjivý LIDSKÝ DUCH!

Materialista však zase nevidí, že tento duch je formou hmoty, je tedy také její přirozeností, její věčnou potencí a reálnou realizací!

Hmota je TAKÉ duchovní.

Nevíme však, jak moc a na jak dlouho...

Je lidský duch jen pomíjivá kapička v bezduchém moři kosmu? Nakolik ovlivní jeho budoucnost?

Nemyslím však, že půjde o SVOBODNÉ ovlivnění: lidská tvorba je pravděpodobně deterministický proces, kterým nic nového nevzniká. Lidský duch zde byl v potenci hmoty vždy.

Je-li v hmotě v potenci duch, je pravděpodobné, že vzniká i na jiných planetách či místech vesmíru...

Jednostranný duch v podobě strojovitého počítání techniky produkující sofistikované a někdy jednoduché, vždy však BRUTÁLNĚ MOCNÉ stroje je zřejmě něčím, co bude pro budoucnost světa velmi významné. Brutální síla a energie hmoty a její schopnost se radikálně sebe-re-strukturalizovat se ještě asi projeví se vší razancí...

Technika však vtiskuje světu a všem lidem jednostrannost ducha techniků, inženýrů, teoretických fyziků a všemožných ajťáků: mění prostředí jednostrannou technickou racionalitou a tak i z nás všech činí jednostranné technické stroje! Protože to, kde žijeme, v čem dlíme se do nás zapisuje a mění našeho ducha! Už i příroda v podobě kultivovaných stejnoletých smrčáků-vojáků v unifikovaných řadách je aplikací technické instrumentální racionality, která vykastrovala DUCHA a CHAOTICKOU TVŮRČÍ ENERGII přírody ve prospěch mechanizované produkce dřeva a instumentalizovaného rekreačního pohodlí výletníků a turistů!

Svět se vlivem techniky mění na kvalitativně netvůrčí, zato však kvantitativně brutálně produktivní a mocný MECHANISMUS: tvůrčí chaos je potlačen, vládne rigidní sterilní řád, který nudí a je vlastně smrtí kosmu...

Co však ona svoboda ducha? Není snad přeci jen možné, že komplexní forma hmoty mozku zvaná duch zde získá jistou omezenou SVOBODU?

Svobodu neumíme myslet - myslíme totiž kauzálně, pro každý účinek a obecně jev hledáme jeho příčinu...Vše nemyslitelné však nemusí být i nemožné...

Nemyslím, že jsme svobodní - ale zevnitř to tak mnohdy intuitivně VYPADÁ...

Intuice klamou! Avšak mohou i přinášet určité poznání!

Hmota se teď restrukturalizuje SKRZE NÁS, námi...její potence duchovních principů se v nás realizují, námi jsou vykonávány...

Kdy a jak to skončí? Jakou to bude ještě mít moc? Vznikne to po nás i jinde?

Nevěřím v to, že jsme ponořeni v nějakém trans-lidském duchu...Duch je tu až díky nám...Jsme však v hmotě, která je skrze nás duchovní...Netvoříme duchovno svobodně, ale ve chvíli, kdy hmota dosáhne naší komplexity, stává se sama duchovní...Vývoj ducha je stejně deterministický fyzikální proces jako vývoj ostatní hmoty...

A jaký je lidský duch? Převažuje v něm dobro či zlo? Je v něm jistě obojí...i zlo je motorem vývoje a dává všemu hloubku: není vlastně mnohdy zlé, ale pramení v něm větší dobro!

Ale vítězí nakonec dobro, spolupráce, soucit a oběť? Jen někdy: ale tehdy to i nás největší sobce DOJÍMÁ, inspiruje a dává SÍLU ŽÍT DÁL, dává NADĚJI: všichni přece nakonec chceme dobro a lásku!

Ale stejně silná - možná silnější - je moc sobectví, lhostejnosti...taky je důležitou a realitu měnící silou!

Zdá se, že většinou převažuje sobectví a ÚČELOVÁ spolupráce...ale to nevadí...světélka dobra blískají svou omezenou mocí...

A navíc: ke svým blízkým jsme dobří neúčelově...a mnohdy i k cizím: dobro je VZÁCNÉ, když ho však uvidíš, PROMĚŇUJE tě...

Lidé většinou nejsou zlí...ale ani nějak přehnaně hodní...

Dobro je však cosi, co lidskému srdci dává SÍLU: blaženější někdy skutečně je dávat než dostávat...

Většině z nás dobro přijde jako cosi, co má smysl, význam...

Ale ne zas moc velký: jinak bychom pomáhali mnohem víc, což neděláme!