1) Jaký vztah máš ke své slasti a strasti? Dotýkají se tě reálně nebo je jen vnímáš/registruješ a jsou jen přítomné bez toho, že by se tě dotýkaly: objeví se, chvíli pobudou a mizí?
Bolí tě smutek - nebo je jen přítomný? Užíváš si skutečně radost - nebo je jen přítomná jako pasivní objekt "před" tebou?
2) Jsi svým vnitřním hlasem? Tvoříš ho, vytváříš, vymýšlíš, řídíš a kontroluješ? Jsi jím? Je to něco, co se stále mění - měníš se spolu s tím? Je to něco, co se zjevuje bez tvého přičinění - přesto jsi tím? Jak to vytváříš? Jak to děláš? Volíš slova svého vnitřního hlasu? Jak se objevují jednotlivé slabiky tvého vnitřního hlasu? Zní ti v hlavě, "hučí" ti tam vnitřní hlas? Je to vůbec hlas a má barvu tvého mluveného (hlasitého) hlasu?
3) Věci a situace se spíše dějí samy od sebe, nebo je řídíš? Hýbeš svým tělem a volíš, jaká myšlenka tě právě napadne? Můžeš řídit svou radost, prodloužit ji? A můžeš potlačit svůj strach?
4) Všiml sis, že když zmlkne tvůj tvůj vnitřní hlas formulující přesvědčení, že je vše skvělé nebo špatné, že se nudíš, máš depresi nebo že jsi šťastný, tak v té chvíli nastane mír a klid a všechno je v harmonii a v přirozeném pořádku?
5) Je v proudu vjemů, myšlenek, pocitů, představ něco stabilního? Jsi to ty? Jak vypadáš? Máš nějaký tvar/formu? Nějakou (osobní) identitu?
6) Když vidíš očima své tělo, nemyslíš si, že jsi zrakovým vjemem svého těla, ale když své tělo cítíš "zevnitř", myslíš si, že jsi tímto pocitem: nedopustil si se zde chyby? Není tomu spíše tak, že jsou zde zrakové vjemy a vjemy tělesné, ale nejsi ani jedním z nich?
7) Pokud je pravda v hloubce, nelze říci slovy: postavy filmu se snaží nedokonale a v metaforách/podobenstvích říci něco o filmovém plátně, na kterém se film promítá...
