Myslím, že cestou Buddhy nebo Ježíše je právě to, že se racionální sobectví zcela kryje s ne-sebeupřednostňováním. Ovšem je pravda, že sebeupřednostňování, které skoro vždy skoro všichni provádíme, přináší mnohé výhody. Buddha nebo Ježíš však říkají, že tyto výhody nás nenaplní dlouhodobě: naše srdce zůstává prázdné. Málokdo je však schopen přestat se sebeupřednostňováním zcela, proto navrhuji kombinaci sebeupřednostňování a ne-sebeupřednostňování: jsou totiž situace, kdy nezištnost přináší zjevné výhody i největšímu sobci.
Jedno je však zajímavé: Buddha i Ježíš ve shodě tvrdí, že sebeupřednostňování nejen nakonec nepřináší skutečné výhody, ale je ZÁKLADNÍM KOŘENEM/PŘÍČINOU všeho našeho utrpení!!!
