je pomalá a skoro žádná, ale přece...
její složkou je motto "vše pochopit znamená vše odpustit" - smířlivý postoj ke světu z nadhledu/odstupu, ale současně s hlubokým porozuměním, snad soucitem, který není strastný, i když má v sobě cit empatie/sou-cítění/v-cítění, ale bez SMUTKU, spíše je v tom jakási paradoxní radost, ale zřejmě s ochotou aktivně pomoci, ale spíše ne, protože tu jsem nikdy zatím nerealizoval, až na drobné hovory pro radost ostatních
další složkou je bezstarostný "zevl-modus", kdy v jakési vnitřní tichosti a usebranosti současně záhadně SPLÝVÁM se světem v jakési tiché radosti
nejsou v ní negativní pocity
často trvá krátce
vyznačuje se uvolněností, jemností, pokojem, klidnou, ale naplňující radostí
není to vždy stejné
její složkou je kognitivní vědění, takové to vědění starých z Nohavicovy písně "Starý muž": "budu mlčet jako mlčí ti, co vědí už": jakési pochopení a) pro slabosti druhých b) utrpení druhých c) vědění, že tento svět produkuje často bol i slast a pomíjivě se tyto komponenty míchají
povznesenost nad vše: jakoby být metr nebo dva nad zemí, ale současně díky tomu vnímat ne-selektivně vše víc, protože když jsem pohlcen děním a situací, nevnímám situaci v souvislostech, nevnímám její detaily a všechny vztahy, ale vnímám jen to, po čem toužím, na čem lpím, co mě hněvá, čeho se bojím apod...
někdy je v tom i jakási lhostejnost
nemusí se jednat o jediný stav
obvykle je to příjemné a chci to prohlubovat a setrvávat v tom déle
obvykle se to vyskytuje, když jsem sám na procházce, ale třeba i v tramvaji, někdy i s přáteli v hospodě, kdy mám nadhled po dvou třech pivech, ale ne v opilosti, tam jsem spíš zpomalený, ospalý a hloupý nebo znuděný a prázdný...spíš jakási radostná moudrost a uvolněný odstup
je v tom RADOST a ŽIVOT
klidný zajímavý život POZOROVATELE, který se zúčastňuje dění, ale nepodléhá mu...má svobodu, nezávislost
emoce jsou klidné a stabilní a pozitivní: buď dlouhodobě mírně pozitivní nebo krátkodobě velmi intenzivně pozitivní: jakési naplňující tiché nadšení
má to složku dětské bezstarostné radosti, dětského bloumání, potulování, zevlování...
svatá chůze poutníka, který si jde JEN TAK, bez cíle a radostně, plný rytmicky pravidelné spontánní chůze...
může v tom být prvek oceňování něčeho, co jindy působí banálně: třeba tichý šum zakrslých vyprahlých ovocných stromků za zanedbaným plotem zchátralého domku v podhůří Jeseníků před Šumperkem mě předloni dostal víc než celé Jeseníky! :-) najednou cítím hlubokou poklidnost těchto stromků a zdálo se mi, že bych je dokázal soustředěně a současně uvolněně vnímat celé hodiny, ale mohla to být jen iluze, protože jsem hned šel dál, byť radostně a vesele, svobodně! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!