většinou metafyzika

PROČ JE NĚCO A NE NIC?

Proč je něco a ne nic – lze přeformulovat na: proč je složité něco a ne jednoduché něco? Proč vůbec něco je? Nic můžeme chápat jako jednoduché/prosté bytí (Hegel: abstraktní bytí bez vlastností je identické s nicotou, s Ničím).

 Upřesnění reformulace otázky "proč je něco a ne nic": proč je složité něco a ne jednoduché prosté bytí bez dalších vlastností a bez objektů?

Když se ptáme, proč je vůbec něco, ptáme se, proč jsou tady objekty, proč zde není jen holé čisté bytí bez vlastností/objektů.

Nic ve smyslu ne-bytí nemá ani vlastnost existence, tedy takováto Nicota nemůže být/existovat už z pouhých formálních logických důvodů.

Když chceme chápat nicotu, odsekáváme postupně ze světa všechny vlastnosti, odstraníme všechny objekty a barvy, zůstává holý černý/bílý prázdný prostor, pak odmyslíme i prostorovost samotnou, zbude jen bod, ale i to je pozůstatek prostoru, jdeme tedy v abstrakci/odsekávání vlastností ještě dále, až zůstane jen neprostorové "něco", jediný objekt, holá entita bez vlastností, která ale musí mít vlastnost existence. 

Nedokážeme myslet nic ještě prostšího: jeho holý jednoduchý jeden objekt bez vlastností, jen s holou existencí (ten si nedokážeme představit, ale dokážeme ho myslet). Můžeme si představit, že je neprostorový, bez kauzálního vlivu, který by vysílal nebo přijímal. Může být i mimo čas? Může být ve věčné statické existenci Einsteinova eternalismu pokrývajícího věčně bez-čase minulost, přítomnost i budoucnost. 

Nelze myslet ne-předmět.

--

JE VE SVĚTĚ LOGIKA?

Možná ne, jen svět nejsme schopni myslet nelogicky. 

a) Je logika v naší části světa? tam spíš ano, atm jsme vznikli (svět pomalejších rychlostí a větších objektů)

b) Je logika v jiné části světa (mikrosvět)? tam být nemusí.

Bylo by arogantní si myslet, že svět podléhá naším evolučně vzniklým logickým limitám rozumu.

Je zřejmě pravděpodobnější, že se logickými strukturami svět nevyčerpává.

--
CO JE TO BYTÍ?

Přítomný výskyt. Věc, která má bytí, se zde vyskytuje/nachází, je zde přítomná. Věc, která bytí nemá, není přítomná, nevyskytuje se zde.

Kategorie bytí vzniká tehdy, když zavedeme kategorii myšleného. Rozdíl mezi věcí pouze myšlenou a skutečnou je v tom, že jen druhá má bytí/existenci.

Einsteinovská existence pokrývající ve 4D časoprostorové krychli (statický eternalismus) existenci minulou+přítomnou+budoucí je obecnější než existence jako přítomnost/přítomný výskyt.

KDE JE ZRAKOVÁ PŘEDSTAVA?

V jiné zrakové scéně/plátně než je to právě viděné: dochází k překmitu na jinou zrakovou scénu.

Ověř si: zkus si představit banán na stěně tvého pokoje - dojde k překmitu, nemůžeš vnímat zároveň stěnu pokoje i imaginární banán, ale vždy jen jedno z toho. 

MUSÍ BÝT VŠECHNO UVAŽOVÁNÍ ZALOŽENO NA PŘEDMĚTECH, DOKONCE I VÝCHODNÍ MYŠLENÍ?

Ano. I tzv. procesuální myšlení chápe proces jako objekt, který se skládá z objektů: svých stavů, fází svého vývoje. Stejně tak relační myšlení vnímá vztahy/relace zase mezi objekty, a nakonec samotné vztahy/relace jsou jistými objekty (a existuje více druhů/typů vztahů). Relační myšlení vnímající propojenost všeho je nemožné bez pojmu objektu: propojenost je mezi určitými objekty a samotná tato propojenost je určitým typem objektu.

Tedy: abychom mohli říct, že něco je propojené, musíme mít ponětí o dílčích elementech, což jsou předměty.

Ne-předmětné myšlení je nesmysl.

Objekty mohou být definovány s různou mírou přesnosti, mohou mít neostré hranice, částečně se prostupovat/překrývat.


CO JE TO OBJEKT?

Je to "něco"/předmět/věc/entita.

Je odlišný od jiných objektů, jeho základní vlastností je tedy oddělenost od jiných objektů, má tedy nutně hranice.

Ovšem je zde výjimka: můžeme si představit, že by existoval jen jeden jediný nekonečný objekt bez hranic. Ovšem už myšlenka o něm by od něj byla oddělená, mezi jí a ním by vedla hranice.

Dále, objekt má určitou identitu/charakteristiku (esenci, obsahové vymezení).

Je to tedy něco uchopitelného, popsatelného, něco, co existuje po alespoň jeden okamžik. Nemusí jít tedy o statickou věc.

Obvykle si představujeme prostorové objekty s prostorovými hranicemi vymezujícími jejich odlišné tvary a oddělujícími je od jejich okolí, od prostředí, ve kterém jsou a interagují s ním. Ale máme i neprostorové objekty, třeba čísla.

Objekt nemůže být vymezený jen negativně tím, čím není, ale i pozitivně tím, čím je, tedy nemá pravdu post-strukturalismus.

Díky jazyku někdy můžeme zapomínat na propojenost…přesné myšlení svádí k zjednodušování, redukuje počet a druhy vztahů a dělá si iluze, jak jsou objekty od sebe dobře oddělitelné, jak snadno jsou vymezitelné jejich hranice…přechody mezi objekty mohou být postupné, nikoliv jednoznačné, ostré, skokové…pak je zde ČÁSTEČNÁ libovolnost v tom, jak realitu přesně rozškatulkujeme: někdy mohou existovat dva rovnocenné odlišné způsoby, jak něco rozškatulkovat (třeba barevné spektrum u různých etnik) – ale nelze danou věc/jev rozškatulkovat VŠEMI způsoby!

CO JE TO ZÁKON?

Opakující se korelace mezi alespoň dvěma entitami.

CO JE TO ŘÁD?

Je založen na zákonité (viz výše, co je to zákon) kontinuitě.

CO JE TO VZTAH?

Je to "něco"/entita/objekt/předmět/věc.

Můžu myslet sebe-vztah (sebeidentitu, A = A, já = já, Karel = Karel) jen tak, že daný jeden objekt (A, já, Karla) virtuálně rozdělím na hypotetické dva (identické) objekty.

Běžněji je vztah chápan jako objekt mezi alespoň dvěma objekty.

Vztah dané objekty spojuje, slučuje, je to vazba mezi nimi a říká, že mají něco třetího (určité X, třeba vlastnost, jiný vztah) stejného/podobného/jiného/opačného.

Vztah lze chápat jako množinu určitým způsobem objekty (které jsou ve vztahu) poměřující, srovnávající, spojující, shrnující.


CO JE TO KAUZALITA?

Jde o vztah mezi událostmi/jevy/věcmi/situacemi.

Jde o časovou následnost, většinou také o prostorovou blízkost/styčnost/styk/bezprostřední kontakt/dotyk daných jevů.

Příčina v čase předchází (svému) následku/účinku.

Po podobných/stejných příčinách následuje v čase podobný/stejný účinek - je zde tedy jistý řád, zákonitost.

Může jít ve skutečnosti o jediný kontinuální proces, kde příčina a účinek jsou jen jeho odlišné fáze: příčina je jeho ranější a účinek jeho pozdější fáze. Není tedy nutné příčinu a účinek příliš od sebe oddělovat, příliš je atomizovat. Je v tomto kontinuálním kauzálním procesu/toku přenášena kauzální síla/vliv? To je nepodložená spekulace!

Dochází mezi příčinou a účinkem k předání kauzálního vlivu/síly? To je nepodložená spekulace!

Způsobuje jedno kvále druhé? Někdy myšlenka rozvíjí jinou myšlenku, někdy myšlenka je reakcí na podnět, pocit. Ale sledujeme jen často pravidelné/opakující se/zákonité korelace, tedy zákonité souslednosti/posloupnosti kválií.

Plodí příčina účinek jako matka dítě ze sebe? Rozvíjí příčina už v sobě nějak zárodečně obsažený/zavinutý, potenciálně přítomný účinek? To jsou hezké spekulace, ale nevíme to, vidíme vždy jen posloupnost, někdy zákonitou souslednost, korelaci, postupný zákonitý následný výskyt dvou či více jevů/věcí/událostí.



JAKÝ JE ROZDÍL MEZI SEXEM A ONANIÍ?

Rozdíl je zejména v mysli, tedy v tom, co považujeme za lepší, významnější.

Hmatové stimuly na genitáliích nejsou u onanie a sexu tak odlišné (tantristickou onanií a různými pomůckami lze onanii výrazně zlepšit i prodloužit) a nejsou pro celkovou slast, tedy uvolnění na různých místech těla, ani tak důležité - tam je spíše důležité to, co si o dané aktivitě (onanie, sex) myslíme a jaký význam jí přikládáme.

JAKÁ ZAMĚSTNÁNÍ JSOU POHODOVÁ ( = MÉNĚ NAPĚTÍ) A JAKÁ JSOU PLNÁ NAPĚTÍ, AČ JSOU PRESTIŽNÍ?


Pohodová zaměstnání, která lidi chybně podceňují: vrátný, knihovník, někdy skladník, někdy dělník na stavbě (jen tam, kde není moc námahy), mnoho nižších funkcí, kde je málo odpovědnosti a málo starostí o budoucí vývoj, málo řešení problémů, nižší kancelářské práce, pokud tam není hodně úkolů.

Zaměstnání, která lidi chtějí, přitom jsou velmi stresující, plná napětí: politik, často novinář, často učitel na základní a střední škole (až na vesnice a maloměsta, kde jsou děti zatím ještě hodné), většina vyšších funkcí (manažer, ředitel), kde je hodně odpovědnosti a starostí.

Lidé mohou být těmito stresujícími povoláními naplňováni, mohou v nich mít smysl, ale přesto v nich po většinu času mohou strádat, trpět, být ve stresu a napětí.

CO SDÍLÍ KVÁLIA S NEURÁLNÍMI KORELÁTY?

 Kvália jsou už principiálně neprostorová, nespojitelná s neurálními koreláty v jednom (fyzikálním) prostoru…ale kvália by měla sdílet s koreláty kauzalitu, možná nemusí  sdílet prostor, ale jen časové a kauzální vztahy

Musí sdílet zejména čas, časový vztah: jsou zároveň (společný výskyt/přítomnost = korelace).

Zvuková kvália (včetně myšlení, tedy kvazizvuků "vnitřního hlasu/řeči) a tělesná kvália (včetně slasti a strasti) sice umísťujeme do zrakového prostoru/zrakové scény (tělesná data umísťujeme do různých míst zrakového těla), ale sama o sobě jsou neprostorová, bez prostorové lokalizace, nejsou nikde, na žádném místě zrakového vnímaného prostoru.

Kvália by byla neviditelnými vlastnostmi (vnitřku) neutrálních korelátů a skrze ně by projevovala svou kauzalitu - bez kválií by samy koreláty měly jinou kauzalitu.

K JAKÉMU MYŠLENÍ VEDE MINDFULNESS?

K obecnému, tedy neurčitému: když už člověk v mindfulness myslí třeba na pohyb, tak ho myslí neurčitě, nemyslí konkrétní pohyb. Není tam přesná konkretizace, lokalizace.

Jde o pomalejší myšlení bez zatínání svalů na lebce. Spolehnutí na to, že myšlenky vplynou do vědomí pomalu, nenásilně. Pomalejší, méně strukturované, rozšířené - bez ohraničených škatulek.

Není tam tolik emocí, protože ty vznikají se zaměřením na něco specifického, což tady schází. Věčný jeden život. Věčně živý běh, věčně živá láska,...

Popisuje se zde vlastní naladění.


Pro filozofii nevhodné, zde chybí pracnost, usilovnost, disciplinovanost, klopotnost.

Zaměřuje se na celek.

Málo myšlenek!

Vnímání propojenosti, provázanosti.

Jsme spolu-aktivní, součásti jednoho těla skutečnosti - já jsem jedna ruka, druhý je druhou rukou vesmíru.

Nejsme pasivní loutkou vesmíru, jsme jeho spolu-aktivní sou-částí.

Vše je jedna věc, která se neustále mění, jeden organismus/bytost, jeden proud/tok.

Při mindfulness není námaha, napětí svalů na hlavě/lebce.



Ze všeho uděláme v mindfulness jeden objekt (překrývající celou zrakovou scénu), vše se stane jediným zrakovým panoramatem/scenérií a o jediném objektu se toho nedá moc myslet, lze ho jen vnímat: když je vše jeden objekt, oči jsou i méně zaostřené, oční svaly víc vypnou, víc uvolnění. 

JSOU MYŠLENKY MOJE?

Přivlastňujeme si je, ale jsou to jen další vyskytující se objekty vedle jiných objektů, jsou to věty vnitřní řeči/hlasu. 


JSEM OVLIVNITELNÝ?

Ano.

Pozitivní část ovlivnitelnosti: jsem otevřený tomu, co sám už částečně považuji za správné. Zde mnohé před ovlivnitelnosti dobře chrání jinak špatná vlastnost: dogmatismus.

Negativní část ovlivnitelnosti: pro silnou emoci se tím nechám strhnout až moc, význam nové skutečnosti pak přecením, nepoměřím jej adekvátně vzhledem k tomu, co jsem zastával už předtím.

DVA ROZDÍLNÉ SYSTÉMY USPOKOJENÍ V MOZKU

Píše o nich Norman Doidge (Váš mozek se dokáže změnit, s. 103-104).

1) Systém příjemného vzrušení - potěšení z "chuti", z bažení, touhy - aktivujeme ho, když si představujeme něco, po čem toužíme: vysněný sex, vysněné jídlo, aktivuje se při sledování porna...zvyšuje napětí, je spojen s dopaminem

2) Systém rozkoše z uspokojení - pocit uspokojení, potěšení z "konzumace" sexu či jídla - je to uklidňující, naplňující potěšení - zde jde o endorfiny (příbuzné opiátů) - jde o pocit pokojné, euforické blaženosti

Ač i v prvním systému je příjemné uvolnění slasti, v druhém je uvolnění slasti více. V prvním je také hodně napětí z touhy, vzrušení, rozrušení, bažení. První může být intenzivnější, prudší (a mít i intenzivnější a prudší slast, ale obvykle krátkodobou, vybičovanou), ale je zde i dost napětí: je spojen s motivací, kdy po něčem prahneme, což je strast.


PODOBNOST ŘECKÉHO A VÝCHODNÍHO MYŠLENÍ

Obojí za skutečně existující považují jen nezávislou, věčnou nebo statickou existenci, vše pomíjivé a podmíněné je skoro nejsoucí, jen konvenčně existující, pouhý jev.


ZÁHADA BYTÍ

Údiv, hrůza, když člověk neví:

1) nechápe, diví se, že je svět

2) nechápe, co je svět

Proč je svět?

Proč je svět takový?

Honza:

1) Údiv, že je svět. Proč je svět? Proč je zde něco? Proč zde vůbec něco je?

2) Údiv nad tím, co je svět. Co je svět? Co to je?

3) Údiv nad tím, proč je svět takový. Proč je svět takový? Proč je to takové?

--

Co je to tady to před námi, kolem nás, kolem?

Záhada, tajemství, nepopsatelná živá konkrétní realita.

Pořád to jede, nezastavuje se to, jede to pořád jen jedním směrem, nejde se vrátit.

Neskrytost, otevřenost: je to tady.



----


Myšlení - pohyby očí používány jako nástroj mysli, jako "ukazovátko". přesněji něco jako gestikulace.

Při obsesi nebo když při meditaci nechceme na něco myslet, ustrneme, napneme/stáhneme svaly lebky. 

Focus/zaostření očí - vyhlíží v dálce predátora nebo přeneseně vyhlíží novou myšlenku.

Promýšlení dříve korelováno s usilovným prohlížením objektu.

Mindfulness = uvolnit sevření mysli = uvolnit svaly lebky, svaly kolem čí, obočí.


Jak na obsesi?

1) Masáž svalů lebky - čelo, spánky, jemná masáž prsty.

2) Uvolnit svaly lebky prostým zaměřením se na ně a říct si "uvolnění, povolit, povolení...".

--

Vědomí může být globální pracovní plocha, zápisník - slouží jako námět, podnět, problém, vznesená otázka, které si v dalším kroku vyžadují rozvinutí, reakci, odpověď, vyřešení problému/potíže.


--


Je tělo samostatný objekt? Má hranice, ale arbitrární - ale některé hranice objektů ve světě jsou arbitrárnější než jiné hranice. 

--

Znamená Boží vševědění i předučenÍ?

1) Bůh možná předvědění našich budoucích činů nemá.

2) Není náš čas, není prezentismus, ale eternalismus - nejsme v čase ani my ani Bůh, tedy Bůh nic neví předem, a neurčuje to předem, protože žádné "předem" není, je jen mnohost časově symetrických neboli ne-časových okamžiků.

--

Může Bůh stvořit větší kámen, než unese?

1) Ano, a pak ztratí všemohoucnost.

2) Pokud nemůže, pak není všemohoucí.

3) Pokud by z důvodu věčné nutné všemohoucnosti takovýto kámen stvořit nemohl, pak by vlastně nikdy nutně všemohoucí nebyl, protože by toto udělat nemohl!

--

Může člověk špatně poznávat svá kvália? Může mít jejich chybné jazykové poznání nebo dispozičně chybné poznání, chyba paměti (vzpomínka, že jsem půl hodiny trpěl a přitom je to nesmysl).