dřív jsem si myslel:
když vidím svět jen přes rozum, vidím banální invarianty, základní ontologické formy světa, základní schémata, které vidí každý, ale protože nemám emoce, mnoho mi toho ze světa uniká
myšlenka od Toma:
když vidím svět jen skrze rozum, možná nevidím základní ontologické schémata, ale jen své konstrukty: rozum vidí jen to, co sám předtím vytvořil
proč? protože oddělit emoce od rozumu je cosi umělého, poznání se tím nejen ochuzuje, ale také zásadně deformuje
každý vjem je vedený emocí, zasazený do emočního rámce
mám utkvělou představu (emoci!), že depresivní ladění vidí svět nejpravdivěji: vše je banální, absurdní, stejně všichni zemřeme, jsme jen stroje na předání genů skrze sex atd...
ale tak to není - je mnoho ladění, jak se na svět dívat, některá mohou být adekvátnější než jiná...zřejmě však neexistuje jediné dokonalé, definitivní, od emocí OČIŠTĚNÉ poznání světa...spíše je zde více perspektiv různě emočně naladěných a vzájemně se doplňujících
tzv. objektivní poznání je mechanické, potom vidí i svět jako mechanismus, pasivní objekt, kauzální strojek...samo je takové, svou vlastní povahu projektuje do světa
ano, to je možné: depresivní člověk vidí depresivní svět, mechanický "objektivní" pozorovatel pak chápe svět jako mechanický objekt, pozorovatel vyprázdněný od svých emocí ho chápe jako chladný, prázdný, lhostejný...
projektujeme do ontologie světa své vlastní naladění
jaký je však ontologický základ světa?
nevíme
lze říci, že je to pustina, prázdnota, kauzální strojek? nebo je to spíše komplexita, vývoj, pohyb, dobrodružství, tajemství?
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!