je podstata světa osobní nebo neosobní? nebo je třetí možnost?

podstata jako neosobní Tao nebo osobní Bůh?
je termín "neosobní" v případně dynamického praprincipu adekvátní?
nebo zde selhávají slova?

opice je více osobní než kámen...lze však říci, že praprincip je více či méně osobní než věci v něm?
není to nesmyslná teze?

NEOSOBNÍ Tao: degraduje to princip na jakýsi neosobní kámen nebo mechanický strojek nebo mechanický pohyb oblak či cyklické střídání ročních období: to je zřejmě základní omyl

není nejadekvátnější (i když stále velmi omezený, ale člověk více nesvede) přístup k praprincipu skrze antropomorfizaci do osobního božského Ty? nebo snad je lépe mluvit o božském Já či božském nad-Já? praprincip je snad více, ale nejvyšší forma, kterou jsme schopni poznávat, je zřejmě forma druhých (ty) nebo forma nás samých (já), tedy forma osobního, forma mysli, ducha, vědomí...proto o praprincipu mluvíme jako o nad-já, ty, božském ty, kosmické mysli, duchu, světové duši, vesmírném vědomí, říkáme, že svět je jako živý organismus...

tedy dáváme principu lidskou míru, antrpomorfizujeme, personofikujeme

abstraktní přístup Parmenida: vše je jedno...ale neubírá se zde až moc, zůstane chudá abstrakce takřka bez významu? v předchozím přístupu se zase přidávalo (to lidské)...

nebo je svět jen mechanickým strojkem, pasivním automatem zákonitě se slepě dějícím jak říká věda? a vědomí jsou jen osamělé ostrůvky produkované pomíjivými mozky?