myslím, že ne
ale jsem příliš omezený na to, abych to věděl: takže nevím, ale z toho MÁLA, co vím, myslím, že ne...
proč?
1) THEODICEA - i když to není zcela přesvědčivý argument, přece jen míra utrpení mnoha lidí je "do nebe volající"...a nikdo z nebe neodpovídá... :-(
že by to byla boží pedagogika či trest? že by to mohlo být odměněno po smrti? tohle všechno nedostačuje k vysvětlení
ALE NA DRUHOU STRANU: pokud Bůh je, zcela překračuje všechny naše koncepty, takže jeho motivace ABSOLUTNĚ NEZNÁME - víme jen, máme-li tedy věřit bibli, že nás miluje: tím však není řečeno, že nebudeme nikdy trpět a ani to, že někteří nebudou trpět od narození - přes kruté mučení, znásilnění a degradaci jejich základní lidské důstojnosti - až do bolestivé smrti...
2) EMPRISMUS - zdá se, že "Boha mezer" netřeba...evoluční a kosmologický příběh vývoje vesmíru i lidstva dostačuje, i když jeho počátek, hnací motor či to, proč se to děje PRÁVĚ TAKHLE, PODLE PRÁVĚ TĚCHTO ZÁKONŮ (a proč to vůbec má NĚJAKÉ zákony a řád) neznáme
jak říká Hume: proč je svět takto uspořádán, nevíme, ale dosazení Boha-konstruktéra záhadu neřeší...
mmch., měl jsem velmi intenzivní zážitky tzv. "boží přítomnosti": fenomenologie prožitku hovořila jasně, že cítím přítomnost jiné, vyšší síly/vědomí, něčeho JINÉHO než je moje vlastní mysl, moje malé vlastní jáství...ale dokud nebudeme vědět, čeho všeho je schopen nás vlastní mozek, nemůžeme usuzovat, že šlo o Boha: mohla ke mně jen promluvit moje vlastní pravá mozková hemisféra: emočně a rytmicky nabitým hlasem beze slov plným "hlubokých" významů, ta pravá hemisféra, která snad občas produkuje jiný typ vědomí než je ten, který většinou produkuje jazyková levá hemisféra (řečeno silně zjednodušeně)
při obvyklém vědomí však Boha nepociťujeme, nebo alespoň já ne: vidím všude spíše náhodu a neosobní mechanický kauzální řád...uznávám, že to může být moje ideologické materialistické selektivní vnímání reality jen si na objektivitu hrající, ale přece jen se mi zdá, že spíše než duchové, démoni a andělé existují jen domy, řeky a stromy...a občas naše paranoia nebo archaické pozůstatky magického a pověrčivého myšlení...
pátek 12. září 2014
Theodicea: možné způsoby obhajoby
text je dost inspirován rozhovory s Janem Votavou...
1) BOŽÍ PEDAGOGIKA
Bůh může volit individuální přístup k naší výchově, která je vždy k našemu dobru
i utrpení malého dítěte nebo nevinného zvířete je způsob, jak Bůh vychovává - a NEMŮŽE JINAK - bez přesně takovéhoto utrpení by dítě či zvíře neprospívalo
a co když dítě či zvíře během mučení zemřou? nevadí, mají věčnou duši, takže se výchova projeví v posmrtné existenci (u dětí určitě, u zvířat snad, viz citát sv. Pavla o šanci zvěře na nesmrtelnost)
ale někdy utrpení plodí ještě větší zlo, viz. známý fakt, že ti, co zneužívají malé děti, byli sami často v dětství zneužíváni: i tak si lze představit, že toto utrpení je k jejich dobru a dobru všech jakožto VÝCHOVNÝ POSTUP
proč jeden trpí a druhý ne? Bůh volí individuální pedagogický přístup: ti, kdo trpí, trpět musí, je to pro jejich výchovu nezbytné
proč Bůh vychovává skrze utrpení a ne laskavěji? Jinak to nejde: jen skrze bolest a oběť můžeme projevit skutečnou lásku, sebezapření, překonání sobectví
2) BOŽÍ TREST
v jistém smyslu jsme všichni "klony" (potomky sdílejícími stejnou druhovou formu lidské přirozenosti) Adama a Evy: jejich svobodné rozhodnutí hřešit je vlastně naším svobodným rozhodnutím hřešit: a za to zde máme trest, takže vše je v pořádku
3) KOMPENZACE ODMĚNOU
Bůh zasahuje bolestí nevinné, ale plně a nad veškerou myslitelnou míru jim to kompenzuje v nebi po smrti
proč to dělá? Jedním z důvodů může být to, že skrze utrpení nevinných chce pomoci jiným a vinným...
4) TAJEMSTVÍ
kdo jsme, abychom soudili Boha?
To, že nás nenapadá, proč je tu utrpení a zlo, ještě neznamená, že to smysl nemá! lidská mysl je příliš malá na to, aby znala všechny boží záměry!
5) MŮŽE BÝT BŮH VŠEDOBROTIVÝ A LÁSKOU SAMOU?!
může...Bůh nám říká, že nás absolutně miluje, to však neznamená, že nepoužije - není-li zbytí - taky mučení, znásilnění, vraždu, genocidu...ale dělá to vše jen pro naše dobro a vždy nás při tom totálně miluje a neviditelně nám pomáhá, posiluje naši duši: takto mluví do značné míry celá bible, i Nový zákon...
1) BOŽÍ PEDAGOGIKA
Bůh může volit individuální přístup k naší výchově, která je vždy k našemu dobru
i utrpení malého dítěte nebo nevinného zvířete je způsob, jak Bůh vychovává - a NEMŮŽE JINAK - bez přesně takovéhoto utrpení by dítě či zvíře neprospívalo
a co když dítě či zvíře během mučení zemřou? nevadí, mají věčnou duši, takže se výchova projeví v posmrtné existenci (u dětí určitě, u zvířat snad, viz citát sv. Pavla o šanci zvěře na nesmrtelnost)
ale někdy utrpení plodí ještě větší zlo, viz. známý fakt, že ti, co zneužívají malé děti, byli sami často v dětství zneužíváni: i tak si lze představit, že toto utrpení je k jejich dobru a dobru všech jakožto VÝCHOVNÝ POSTUP
proč jeden trpí a druhý ne? Bůh volí individuální pedagogický přístup: ti, kdo trpí, trpět musí, je to pro jejich výchovu nezbytné
proč Bůh vychovává skrze utrpení a ne laskavěji? Jinak to nejde: jen skrze bolest a oběť můžeme projevit skutečnou lásku, sebezapření, překonání sobectví
2) BOŽÍ TREST
v jistém smyslu jsme všichni "klony" (potomky sdílejícími stejnou druhovou formu lidské přirozenosti) Adama a Evy: jejich svobodné rozhodnutí hřešit je vlastně naším svobodným rozhodnutím hřešit: a za to zde máme trest, takže vše je v pořádku
3) KOMPENZACE ODMĚNOU
Bůh zasahuje bolestí nevinné, ale plně a nad veškerou myslitelnou míru jim to kompenzuje v nebi po smrti
proč to dělá? Jedním z důvodů může být to, že skrze utrpení nevinných chce pomoci jiným a vinným...
4) TAJEMSTVÍ
kdo jsme, abychom soudili Boha?
To, že nás nenapadá, proč je tu utrpení a zlo, ještě neznamená, že to smysl nemá! lidská mysl je příliš malá na to, aby znala všechny boží záměry!
5) MŮŽE BÝT BŮH VŠEDOBROTIVÝ A LÁSKOU SAMOU?!
může...Bůh nám říká, že nás absolutně miluje, to však neznamená, že nepoužije - není-li zbytí - taky mučení, znásilnění, vraždu, genocidu...ale dělá to vše jen pro naše dobro a vždy nás při tom totálně miluje a neviditelně nám pomáhá, posiluje naši duši: takto mluví do značné míry celá bible, i Nový zákon...
úterý 2. září 2014
diskuze k ZS - inspirace včerejší ostravskou aristotelskou konferencí a diskuzí po ní
NEPŘEHLÉDNĚTE pokračování diskuze pod článkem :-)
- zapisuji a rozvádím na podnět Jakuba Moravčíka a Mirka Dočkala:
- neosobní sebere-reflexivita či autoreference ZS supluje identitu Já, které neexistuje
- ZS zakládá jednotu jazykového systému, který tříšti dat, vjemů a myšlenek dává větší jednotu a kontinuitu: tím nevzniká žádné Já, jen jeho iluze, avšak reagování organismu se stane promyšlenějším, ucelenějším, kontinuálnějším...
- jak odpovědět na námitku, že ZS je transcendentální podmínkou možnosti každého jazyka, tedy neplatí jen v jazyce (námitka od Davida Černého)?
- odpověď: tato námitka je formulována zase jen v jazyce a jazykově, takže pokaždé, když hrajeme hru jazyk-logikování, ZS jistě vždy potřebujeme, ale máme zřejmě nejazykovou evidenci/intuici/prožitek, že existují i jiné typy poznání, jiné typy zkušenosti, jiné typy reagování či interakce se světem, které jsou MIMO DOSAŽNOST, MIMO POLE PŮSOBENÍ ZS
- nelze striktně vzato říci, že v nich ZS neplatí, jen spíše, že jsou mimo sféru jeho působení
- jak odpovědět na námitku, že věta tvrdící, že ZS někde neplatí nebo možná neplatí je sama nekoherentní a vyvrací se (námitka Petra Dvořáka)?
- odpověď: ano, je to tak...ale používám zde jazyk jen jako užitečnou fikci, pouhou pomůcku poukazující k jinému typu poznání či zkušenosti, z níž víme, že v ní ZS není...apeluji tedy na naši nejazykovou zkušenost, evidenci či prožitek, z níž snad bezpečně víme, nebo alespoň tušíme, že je mimo působnost ZS
- jak odpovědět na námitku, že moje reflexe takovéto zkušenosti ležící údajně mimo ZS je formulována zase už v ZS (námitka Kryštofa Boháčka)?
- odpověď: ano, ale paměťové struktury mi mohou předkládat data o zkušenosti ležící mimo ZS...navíc snad existují i jiné typy reflexe než jazykově-logické, a v nich mohu reflektovat tuto zkušenost ležící mimo ZS také bez ZS
- jak odpovědět na námitku, že paměťové stopy na tuto údajnou zkušenost bez ZS jsou samy už strukturovány ZS (námitka Kryštofa Boháčka)?
- odpověď: tak tomu být nemusí, mohou je konstituovat neosobní nevědomé a nesjednocené mozkové mechanismy
- jak odpovědět na námitku, že paměť má v sobě jistou jednotu (námitka Kryštofa Boháčka)?
- odpověď: nemusí mít, může jít o tříšť dat...
- jak odpovědět na námitku, že bez jednoty paměti nemůžeme sjednoceně a kontinuálně jednat (námitka Kryštofa Boháčka)?
- odpověď: jednotnost našeho chování může být z velké části jen iluze...jistě zde však částečná jednotnost je, ale ta může vzniknout samo-organizačně jako v mraveništi bez přítomnosti dozoru, autorství či kontroly nějakého Já...neinteligentní prvky mohou vzájemnou interakcí vytvářet chování, které vykazuje všechny rysy inteligentního chování bez toho, že by je řídil inteligentní činitel/subjekt (Minsky)
- jak odpovědět na námitku, že snad každé prožívání předpokládá reflexi, a tedy i ZS (námitka Kryštofa Boháčka)?
- odpověď: to není jisté, možná existuje i prožitek bez reflexe...a i kdyby tomu tak bylo, možná existují i jiné typy reflexe než ty, které jsou strukturovány skrze ZS...zdá se, že ano, viz Bergson nebo Merleau-Ponty
- o jakou zkušenost bez ZS jde?
a) smyslovost bez jazyka a pojmů - s kantiánskou výhradou, že vždy již máme mřížku rozumu, a tedy i ZS, souhlasím jen ČÁSTEČNĚ
b) jednání, různé druhy lidské praxe, reagování, chování, interagování, rozličné ne-jazykové životní formy, rybolov, fotbal, houbaření, chůze, orgasmus, jedení,...
c) mystická zkušenost, mystické pozná světa, zenová bdělost, otevřenost
- jak odpovědět na námitku, že bez ZS bychom nepřežili: musím vědět, zda tam tygr je či není, zda při rybolovu nahazuji nebo ne (námitka Kryštofa Boháčka a částečně Davida Černého)?
- odpověď: takto v jazyce formulováno se zdá, že ZS potřebuji, protože jsem si nejazykovou zkušenost přeložil do mřížky ZS..ve skutečnosti však často jen instinktivně či smyslově reaguji BEZ TOHO, že bych si to překládal do ZS
- na to mi lze namítat, že ZS je vhodná pomůcka k adaptaci, a právě díky ní mohu před tygrem prchat efektivněji
- odpovídám, že snad ano, že snad ve stresových situacích používám jednoduchost danou mi ZS nejčastěji...avšak k tomu pak ještě mohu dodat, že ZS je jen vhodná zjednodušující pomůcka pro přežití, rastrující svět do jednoduchých mřížek, ale neskýtající skutečné poznání světa
- myslím, že všechny Aristotelovy "důkazy" z jeho čtvrté knihy Metafyziky jsou jen jedním velkým "logickým kruhem"
- jak odpovědět na námitku, že Aristoteles nepoužívá k obhajobě ZS deduktivní důkaz, a proto nejde o chybu logického kruhu? (námitka Petera Dvořáka) a současně jak odpovědět na námitku, že Aristoteles používá termínu důkaz v jiném než doslovně logickém smyslu slova (námitka Davida Černého)?
- odpovídám, že nejde u Aristotela skutečně v případě obhajoby ZS o deduktivní důkaz, ale všechny jeho formulace obhajující ZS už na ZS stojí - a v tomto smyslu jde o logický kruh: tedy chybně předpokládá to, co tím chce dokázat....
- v jaké smyslu ZS není ve světě? jsou dvě možnosti:
a) ZS platí pro pojem "svět, realita" a pro větu "realita/svět existuje"...ale veškerý další obsah světa je mimo působnost ZS, nevíme o něm skrze ZS nic, ale dozvídáme se o něm mnohé skrze jiné formy poznání
b) ZS neplatí ani pro pojem "svět" a ani pro větu "svět existuje", daná věta a pojem jsou jen užitečnou fikcí - buddhisticky řečeno "konvenční pravdou" - přibližující nám nedokonale, a v posledku "nepravdivě", tedy mimo distinkci konvenční pravdy a nepravdy, jiné formy zkušenosti s tím, čemu v jazyce musíme nedokonale říkat "realita či svět"
- je však pouhá konvenční pravda "svět existuje" skutečné nejazykové pravdě blíž než věta "svět neexistuje"?
- jsou tři možné odpovědi:
a) ano, ale stejně je tato věta nakonec jen užitečná fikce
b) ne, vše jsou to pouhá slova, svět leží mimo distinkci pravda/nepravda
c) ano i ne, ani ano a ani ne - rozvrh prvních dvou možností a) a b) je dán strukturou "ano nebo ne", "sic et non", tedy ZS samotným, a v jazyce či jazykovém myšlení to ani jinak nejde, pravá zkušenost však leží MIMO JAZYK
- když jsem totiž v jazyce a logice, musím poslouchat jejich pána, jímž je ZS
- v jazyce nejde proti ZS oponovat, ZS vyvracet
- bylo by zajímavé vidět jazyk jaku jednu z omezených forem světa, zotročovanou ZS a vyskytující se vedle jiných procesů, které jsou od ZS svobodné...(třeba vedle vodopádu, deště či svitu slunce, vedle běhu, chůze, bitky či objetí)
- ZS a jeho vztah k Já:
1) ZS zakládá identitu Já (varianta logiků)
2) kontinuální identita Já zakládá identitu ZS (Fichte)
3) kontinuální identita ZS + paměti sugeruje falešnou iluzi, že Já existuje (moje varianta)
- zapisuji a rozvádím na podnět Jakuba Moravčíka a Mirka Dočkala:
- neosobní sebere-reflexivita či autoreference ZS supluje identitu Já, které neexistuje
- ZS zakládá jednotu jazykového systému, který tříšti dat, vjemů a myšlenek dává větší jednotu a kontinuitu: tím nevzniká žádné Já, jen jeho iluze, avšak reagování organismu se stane promyšlenějším, ucelenějším, kontinuálnějším...
- jak odpovědět na námitku, že ZS je transcendentální podmínkou možnosti každého jazyka, tedy neplatí jen v jazyce (námitka od Davida Černého)?
- odpověď: tato námitka je formulována zase jen v jazyce a jazykově, takže pokaždé, když hrajeme hru jazyk-logikování, ZS jistě vždy potřebujeme, ale máme zřejmě nejazykovou evidenci/intuici/prožitek, že existují i jiné typy poznání, jiné typy zkušenosti, jiné typy reagování či interakce se světem, které jsou MIMO DOSAŽNOST, MIMO POLE PŮSOBENÍ ZS
- nelze striktně vzato říci, že v nich ZS neplatí, jen spíše, že jsou mimo sféru jeho působení
- jak odpovědět na námitku, že věta tvrdící, že ZS někde neplatí nebo možná neplatí je sama nekoherentní a vyvrací se (námitka Petra Dvořáka)?
- odpověď: ano, je to tak...ale používám zde jazyk jen jako užitečnou fikci, pouhou pomůcku poukazující k jinému typu poznání či zkušenosti, z níž víme, že v ní ZS není...apeluji tedy na naši nejazykovou zkušenost, evidenci či prožitek, z níž snad bezpečně víme, nebo alespoň tušíme, že je mimo působnost ZS
- jak odpovědět na námitku, že moje reflexe takovéto zkušenosti ležící údajně mimo ZS je formulována zase už v ZS (námitka Kryštofa Boháčka)?
- odpověď: ano, ale paměťové struktury mi mohou předkládat data o zkušenosti ležící mimo ZS...navíc snad existují i jiné typy reflexe než jazykově-logické, a v nich mohu reflektovat tuto zkušenost ležící mimo ZS také bez ZS
- jak odpovědět na námitku, že paměťové stopy na tuto údajnou zkušenost bez ZS jsou samy už strukturovány ZS (námitka Kryštofa Boháčka)?
- odpověď: tak tomu být nemusí, mohou je konstituovat neosobní nevědomé a nesjednocené mozkové mechanismy
- jak odpovědět na námitku, že paměť má v sobě jistou jednotu (námitka Kryštofa Boháčka)?
- odpověď: nemusí mít, může jít o tříšť dat...
- jak odpovědět na námitku, že bez jednoty paměti nemůžeme sjednoceně a kontinuálně jednat (námitka Kryštofa Boháčka)?
- odpověď: jednotnost našeho chování může být z velké části jen iluze...jistě zde však částečná jednotnost je, ale ta může vzniknout samo-organizačně jako v mraveništi bez přítomnosti dozoru, autorství či kontroly nějakého Já...neinteligentní prvky mohou vzájemnou interakcí vytvářet chování, které vykazuje všechny rysy inteligentního chování bez toho, že by je řídil inteligentní činitel/subjekt (Minsky)
- jak odpovědět na námitku, že snad každé prožívání předpokládá reflexi, a tedy i ZS (námitka Kryštofa Boháčka)?
- odpověď: to není jisté, možná existuje i prožitek bez reflexe...a i kdyby tomu tak bylo, možná existují i jiné typy reflexe než ty, které jsou strukturovány skrze ZS...zdá se, že ano, viz Bergson nebo Merleau-Ponty
- o jakou zkušenost bez ZS jde?
a) smyslovost bez jazyka a pojmů - s kantiánskou výhradou, že vždy již máme mřížku rozumu, a tedy i ZS, souhlasím jen ČÁSTEČNĚ
b) jednání, různé druhy lidské praxe, reagování, chování, interagování, rozličné ne-jazykové životní formy, rybolov, fotbal, houbaření, chůze, orgasmus, jedení,...
c) mystická zkušenost, mystické pozná světa, zenová bdělost, otevřenost
- jak odpovědět na námitku, že bez ZS bychom nepřežili: musím vědět, zda tam tygr je či není, zda při rybolovu nahazuji nebo ne (námitka Kryštofa Boháčka a částečně Davida Černého)?
- odpověď: takto v jazyce formulováno se zdá, že ZS potřebuji, protože jsem si nejazykovou zkušenost přeložil do mřížky ZS..ve skutečnosti však často jen instinktivně či smyslově reaguji BEZ TOHO, že bych si to překládal do ZS
- na to mi lze namítat, že ZS je vhodná pomůcka k adaptaci, a právě díky ní mohu před tygrem prchat efektivněji
- odpovídám, že snad ano, že snad ve stresových situacích používám jednoduchost danou mi ZS nejčastěji...avšak k tomu pak ještě mohu dodat, že ZS je jen vhodná zjednodušující pomůcka pro přežití, rastrující svět do jednoduchých mřížek, ale neskýtající skutečné poznání světa
- myslím, že všechny Aristotelovy "důkazy" z jeho čtvrté knihy Metafyziky jsou jen jedním velkým "logickým kruhem"
- jak odpovědět na námitku, že Aristoteles nepoužívá k obhajobě ZS deduktivní důkaz, a proto nejde o chybu logického kruhu? (námitka Petera Dvořáka) a současně jak odpovědět na námitku, že Aristoteles používá termínu důkaz v jiném než doslovně logickém smyslu slova (námitka Davida Černého)?
- odpovídám, že nejde u Aristotela skutečně v případě obhajoby ZS o deduktivní důkaz, ale všechny jeho formulace obhajující ZS už na ZS stojí - a v tomto smyslu jde o logický kruh: tedy chybně předpokládá to, co tím chce dokázat....
- v jaké smyslu ZS není ve světě? jsou dvě možnosti:
a) ZS platí pro pojem "svět, realita" a pro větu "realita/svět existuje"...ale veškerý další obsah světa je mimo působnost ZS, nevíme o něm skrze ZS nic, ale dozvídáme se o něm mnohé skrze jiné formy poznání
b) ZS neplatí ani pro pojem "svět" a ani pro větu "svět existuje", daná věta a pojem jsou jen užitečnou fikcí - buddhisticky řečeno "konvenční pravdou" - přibližující nám nedokonale, a v posledku "nepravdivě", tedy mimo distinkci konvenční pravdy a nepravdy, jiné formy zkušenosti s tím, čemu v jazyce musíme nedokonale říkat "realita či svět"
- je však pouhá konvenční pravda "svět existuje" skutečné nejazykové pravdě blíž než věta "svět neexistuje"?
- jsou tři možné odpovědi:
a) ano, ale stejně je tato věta nakonec jen užitečná fikce
b) ne, vše jsou to pouhá slova, svět leží mimo distinkci pravda/nepravda
c) ano i ne, ani ano a ani ne - rozvrh prvních dvou možností a) a b) je dán strukturou "ano nebo ne", "sic et non", tedy ZS samotným, a v jazyce či jazykovém myšlení to ani jinak nejde, pravá zkušenost však leží MIMO JAZYK
- když jsem totiž v jazyce a logice, musím poslouchat jejich pána, jímž je ZS
- v jazyce nejde proti ZS oponovat, ZS vyvracet
- bylo by zajímavé vidět jazyk jaku jednu z omezených forem světa, zotročovanou ZS a vyskytující se vedle jiných procesů, které jsou od ZS svobodné...(třeba vedle vodopádu, deště či svitu slunce, vedle běhu, chůze, bitky či objetí)
- ZS a jeho vztah k Já:
1) ZS zakládá identitu Já (varianta logiků)
2) kontinuální identita Já zakládá identitu ZS (Fichte)
3) kontinuální identita ZS + paměti sugeruje falešnou iluzi, že Já existuje (moje varianta)
4) identita Já vzniká teprve z identity ZS (obrácený Fichte)
- jak odpovědět na námitku, že bez subjektu není možná zkušenost (námitka Kryštofa Boháčka)?
- odpovídám, že subjektem zůstávají neosobní nevědomé struktury paměti, mozku a ZS...žádné Já tedy už nepotřebujeme
- ZS je možná nepoznatelný, protože vždy poznáváme jen ZS-objekt poznání, nikdy ne ZS-subjekt/formu/médium poznání...pokud se ZS-objekt liší od ZS-subjekt/médium/forma poznání, je ten ZS, o který nám jde, tedy ZS-subjekt/forma/médium poznání nepoznatelný
- abychom mohli tvrdit, že ZS poznatelný je, musíme předpokládat, že ZS-objekt je identický se ZS-subjektem nebo alespoň to, že lze ZS-subjekt nějak poznat skrze poznání ZS-objektu, byť jsou tyto dvě formy ZS třeba i odlišné...
- jak poznat ZS-subjekt skrze poznání možná od něj odlišného ZS-objektu?
jsou dvě možnosti:
a) poznám z něj jen to, co mají obě formy ZS společného - tedy jen částečná poznatelnost ZS-subjektu!
b) když ZS-subjekt postupně klade svou "falešnou kopii", tedy ZS-objekt, zanechává v mé mysli toto jeho kladení jisté stopy...poznám ho tedy ZASE JEN ČÁSTEČNĚ ze stop jeho působení, ze stop jeho činnosti
- jak odpovědět na námitku, že ZS není možné vyvrátit (námitka Martina Zieliny)?
- v jazyce ho vyvrátit opravdu nelze, lze však v něm poukázat na jiné formy zkušenosti, které jsou mimo jeho dosah
- jak odpovědět na námitku, že ZS není možné vyvrátit (námitka Martina Zieliny)?
- v jazyce ho vyvrátit opravdu nelze, lze však v něm poukázat na jiné formy zkušenosti, které jsou mimo jeho dosah
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)