text je dost inspirován rozhovory s Janem Votavou...
1) BOŽÍ PEDAGOGIKA
Bůh může volit individuální přístup k naší výchově, která je vždy k našemu dobru
i utrpení malého dítěte nebo nevinného zvířete je způsob, jak Bůh vychovává - a NEMŮŽE JINAK - bez přesně takovéhoto utrpení by dítě či zvíře neprospívalo
a co když dítě či zvíře během mučení zemřou? nevadí, mají věčnou duši, takže se výchova projeví v posmrtné existenci (u dětí určitě, u zvířat snad, viz citát sv. Pavla o šanci zvěře na nesmrtelnost)
ale někdy utrpení plodí ještě větší zlo, viz. známý fakt, že ti, co zneužívají malé děti, byli sami často v dětství zneužíváni: i tak si lze představit, že toto utrpení je k jejich dobru a dobru všech jakožto VÝCHOVNÝ POSTUP
proč jeden trpí a druhý ne? Bůh volí individuální pedagogický přístup: ti, kdo trpí, trpět musí, je to pro jejich výchovu nezbytné
proč Bůh vychovává skrze utrpení a ne laskavěji? Jinak to nejde: jen skrze bolest a oběť můžeme projevit skutečnou lásku, sebezapření, překonání sobectví
2) BOŽÍ TREST
v jistém smyslu jsme všichni "klony" (potomky sdílejícími stejnou druhovou formu lidské přirozenosti) Adama a Evy: jejich svobodné rozhodnutí hřešit je vlastně naším svobodným rozhodnutím hřešit: a za to zde máme trest, takže vše je v pořádku
3) KOMPENZACE ODMĚNOU
Bůh zasahuje bolestí nevinné, ale plně a nad veškerou myslitelnou míru jim to kompenzuje v nebi po smrti
proč to dělá? Jedním z důvodů může být to, že skrze utrpení nevinných chce pomoci jiným a vinným...
4) TAJEMSTVÍ
kdo jsme, abychom soudili Boha?
To, že nás nenapadá, proč je tu utrpení a zlo, ještě neznamená, že to smysl nemá! lidská mysl je příliš malá na to, aby znala všechny boží záměry!
5) MŮŽE BÝT BŮH VŠEDOBROTIVÝ A LÁSKOU SAMOU?!
může...Bůh nám říká, že nás absolutně miluje, to však neznamená, že nepoužije - není-li zbytí - taky mučení, znásilnění, vraždu, genocidu...ale dělá to vše jen pro naše dobro a vždy nás při tom totálně miluje a neviditelně nám pomáhá, posiluje naši duši: takto mluví do značné míry celá bible, i Nový zákon...
1) Já mám značný problém s tím, že by výchova utrpením měla být něco "standardního", cíleného, a nikoliv nouzovým řešením (napadá mne k tomu tento text: http://www.firstthings.com/web-exclusives/2010/01/tsunami-and-theodicy). Že by svět s utrpením měl být principiálně lepší, než svět bez něj. Navíc pokud si všechny možné světy představíme jako nekonečnou síť kondicionálům pak opravdu nevím, jak v takovém světě udržet svobodu rozhodování (ne, že bych dnes byl nějakým jejím zvláštním fanouškem).
OdpovědětVymazat2) Tohle je Augustinovo řešení, a (nejen) pro mne rovněž obrovský kámen úrazu. Jak říká Augustin: zhřešili jsme všichni v jednom, když jsme ještě byli onen jeden. Ať se na mne nikdo nezlobí, ale já jsem opravdu žádným "jedním" nebyl. Navíc, zhřešit přece může pouze vůle a nikoliv přirozenost, nehledě na to, že dle křesťanství byl Adam jeden konkrétní individuální člověk, otec lidského rodu, odlišný od všech ostatních, tedy i s vlastní, individuální vůlí.
Navíc, formulace v Gen 3, 17 je: kvůli Tobě AŤ je země prokleta - to AŤ chápu jednoznačně voluntaristicky, ne jako nějaký přirozený důsledek. Jistě, nevím, jak to zní v originálním, hebrejském textu.
4) To je "neprůstřelný" argument křesťanství a veškeré filosofické teologie: odvolat se na slabost našeho poznání. Dokonce pro to existuje i název: skeptical theism. Je to v podstatě problém zhodnocení možností rozumu.
ad 1) pokud by možné světy byly jen množinami kondicionálů, nebyl by problém se svobodu - kondicionály by byly do jisté míry nezávislými atomy
OdpovědětVymazatad 2) ale ty stále JSI oním prvním Adamem: do značné míry
v tom smyslu i SDÍLÍŠ jeho vůli, resp. Adamova vůle = tvoje vůle
Adam byl individuem v tom smyslu jako každý: měl individuální zvláštnosti a individuální formu, ale jeho rozhodnutí hřešit bylo všelidské: plozením předal toto rozhodnutí i nám, resp. jeho vůle hřešit je i naší vůlí hřešit...v tom smyslu je naše vůle klonem/kopií jeho vůle
- Adam měl individuální vůli jako každý, ale jakožto otec lidského rodu předal její základní svobodný záměr hřešit i nám: v tom smyslu je základní svobodné nasměrování mé vůle hřešit přímou kopií Adamova rozhodnutí, opakuji ho v každém hříchu
- jednoduše: v tom základním - v svobodném rozhodnutí hřešit - jsem já sám Adamem a ty taky, jsme přímo a doslova jím samým...v tom je naše vůle identická s jeho...pak má naše vůle i odlišné individuální zvláštnosti a individuální formu, individualitu...
- jasně, Bůh proklel svět voluntaristicky, jako trest za Adamův hřích
ad 4) jistě, ale vzhledem k tomu, jaký Bůh je - pokud je - ten argument zní velmi rozumně...vždyť Bůh je mimo každý náš pojem či ideu o Něm...
Zítra odjíždím sem (http://www.krestanskafilozofia.eu/files/KSp-pozvanka.pdf) a nestihnu do té doby odpovědět, takže odpovím nejdřív ve středu/úterý večer.
Vymazatad 1) Nerozumím, jak dovozuješ, že by ty kondicionály byly nezávislé. Podle mne by naopak byl propojen každý s každým a to nutně.
Vymazatad 2) ne, nejsem prvním Adamem a už vůbec ne přímo a doslova, jak jsi na to přišel? Kdyby mělo platit to, co popisuješ, pak by např. všichni fotbalisté byli přímo a doslova sebou navzájem ve svém rozhodnutí hrát fotbal.
Nevím, co je "všelidské rozhodnutí". Navíc rozhodnutí se nedá nijak předat, to je vždy individuální věc. Kde ve světě kolem nás vidíváš toto (deterministické) předávání rozhodnutí?
ad 4) Bůh nemůže být ZCELA mimo každý náš pojem či ideu o něm v tom smyslu, že kdyby Bůh a stvoření neměly absolutně nic společného, Bůh by svět ani nemohl stvořit
1) Proč?
Vymazat2) Jsi doslova prvním Adamem - v tomto smyslu jste klony. Jinde to neplatí, zde ano.
4) Bůh může svět stvořit a přesto ho lidské pojmy vystihují jen špatně. OK, nějak ano, jinak by nebyl ani stvořitel, ale velmi chabě: proto jej pojem "stvořitel, stvořit" vystihuje nedokonale...
1) protože množina všech kondicionálů se týká jsoucna, všechny se týkají toho, co nějak je nebo může být. Všechno nějak souvisí se všim.
Vymazat2) nějaký argument proč by nebyl?
3) ano
ad 1) rozhodně ne nutně - viz Tractatus od LW...
Vymazatad 2) argumentem je bible, navíc, jinak dědičný hřích ve smyslu skutečného hříchu/viny nedává smysl
- vůle není odlišná od osoby, která volí a od její přirozenosti...neexistuje svobodná vůle ve smyslu dispozice, kterou osoba má, ale je to součást její přirozenosti, a tu jsme zdědili jako Adamovy kopie
1) v Tractatu to najdu kde?
Vymazat2) nevím, v jakém smyslu je Bible argumentem. Ale tohle téma bych asi už nechal na nějaký ústní rozhovor.
hned na první stránce: svět se rozpadá na fakta, atomismus faktů...fakta jsou na sobě nezávislá...
VymazatJiž v jiné pasáži tohoto blogu jsem učinil poznámku na adresu jednoho diskutujícího, kterou teď musím modifikovaně zopakovat. Ovšem s adresou na autora výše uvedené obhajoby:
OdpovědětVymazatZ ní totiž pro mne plyne: Bůh je poněkud mdlé inteligence, Stvořil člověka k obrazu svému a ten je nádoba všeho špatného co se na světě vyskytuje. Ze stejných mě nepochopitelných důvodů Ho nenapadlo vychovávat rovnou Adama (nebo ho rovnou udělat dokonalého), nechá to celé zvrzat až do sedmi miliard lidí. Nebo je neschopen? Nebo to od začátku ví a je zlotřilý? Nechává lidi v jejich svobodě si neustále nabíhat, ačkoliv ví jak to dopadne? A tisíce dalších otázek. Vaše obhajoba je zcela nesmyslná.
Jestliže existuje něco na světě, co je neuchopitelné, nepochopitelné, nezkoumatelné, nepostižitelné, proč se tím věřící neustále zabývají? Co si mohou o té záležitosti říci podstatného? Není to ztráta času? Otázky, otázky, otázky....
Jaroslav Štejfa