Je Ježíšovo zmrtvýchvstání nesmysl?

zdá se, že Ježíš existoval a byl popraven římským prokurátorem Pilátem z Pontia, pravděpodobně na kříži. Není to jisté, ale pravděpodobné (docela potvrzené nekřesťanskými prameny, římskými i židovskými, byť ne zcela přesvědčivě). Zdá se - ale to je ještě méně jisté, byť pravděpodobné - že učedníci začali brzy po Ježíšově smrti šířit zprávu o jeho zmrtvýchvstání. Židovští oponenti (kterým jistě záleželo na tom, aby z Ježíše nebyl mesiáš) mohli oponovat tím, že by ukázali Ježíšovo mrtvé tělo. To však nedělali: namísto toho další dvě století obhajovali tezi, že učedníci tělo ukradli. Zde se dostáváme na horkou půdu: bylo možné tělo ukrást? Bible tvrdí, že bylo střeženo vojáky, jak by se učedníkům mohlo podařit tělo odvléci před zraky římských vojáků? Možná v tomto bible lže. Možná učedníci římské vojáky podplatili (chtělo by to znát míru disciplíny u římských vojsk v té době a přímo v Palestině). Možná římští vojáci jednoduše usnuli, jak ostatně tvrdili Židé. Dobře, ale pokud učedníci tělo ukradli, nemohli věřit tomu, že Ježíš je mesiáš - ale pokud by tomu nevěřili, jak to, že šli všichni nadšeně na smrt jako učedníci? Samozřejmě to lze zpochybnit: možná tělo ukradlo jen několik učedníků (snad Petr, Jan,...), a ti na smrt nadšeně nešli. První církev však pro Ježíšovo zmrtvýchvstání neargumentovala prázdným hrobem, ale tím, že se Ježíš zjevil po své smrti velkému množství lidí, podle Pavla při jedné příležitosti více než pěti stům lidí. Počty mohou být nadnesené, ale přesto, skupinová halucinace je velmi vzácný jev (pokud vůbec existuje), jistě, můžeme se ptát, jak přesně ono zjevení vypadalo: nebyla to jen mánie jako u dnešních charismatiků? Evangelia i Skutky však shodně mluví o tom, že učedníci viděli přímo Ježíše...jako opilí byli učedníci až při Letnicích, jak tvrdí samy Skutky. Teologové argumentují, že kdyby šlo o systematický podvod, byly by zprávy z různých evangelií a dalších pramenů harmoničtější a přesvědčivější: právě rozdíly a rozpory mezi prameny mohou (jen zdánlivě paradoxně) poukazovat na skutečné historické jádro. Na to lze jistě namítnout, že si to vymyslela hrstka lidí, nevymyslela si však přesný průběh, takže to další lidé přikrášlovali a komolili. Je samozřejmě možné, že vojáci byli podplaceni a Ježíše zcela nezabili, byl jen v mdlobách nebo tranzu, sám by se však z hrobu nedostal (je-li pravda, že hrob byl zavalen těžkým kamenem: bylo by třeba zjistit, jak se v té době obvykle pohřbívalo a zda z toho byly výjimky, což asi ano, a zda ten kámen byl opravdu tak těžký), takže by mu museli pomoci učedníci, kteří buď podplatili římské vojáky nebo čekali, až usnou. Je to samozřejmě možné, konspirační teorie k 11. září jsou často mnohem šílenější. Nakonec to mohla být konspirace samotného Piláta a Římanů: chtěl takto oslabit židovské představitele (dle římské zásady "rozděl a panuj") a využil šance, že kolem kristovců jim roste opozice. Nesmíme zapomínat, že i na starověk a pro Židy té doby byla zpráva o zmrtvýchvstání nějakého člověka docela šílená, lidé do jisté míry empiricky uvažovali stejně jako my a chtěli to zpochybnit. Přesto se to prosadilo...Jistě, někdy se prosadí i hloupost nabízející chudým útěchu, ale přesto...Bible se snaží přednést empirické důkazy pro to, že Ježíš skutečně zemřel, byl pohřben a nemohl se sám ani s pomocí učedníků z hrobu - ať už živý nebo mrtvý - dostat. Říká, že vojáci vždy pečlivě kontrolovali, zda je popravený mrtvý, a u Ježíše to bylo tak zjevné, že mu ani nezlámali nohy a ruce, jen mu údajně probodli bok. Kdyby chtěli evangelisté přímočaře lhát, mohli by napsat, že i Ježíšovi - stejně jako zbylým dvěma - byly zlámány všechny končetiny, aby si čtenář myslel, že jeho smrt je jistá, nebo že je alespoň jisté, že Ježíš nemůže za pár dní mezi svými učedníky volně chodit, což pak prý dělal. Jistě, evangelisté mohli lhát sofistikovaněji, třeba si ještě někdo pamatoval, že Ježíšovi končetiny zlámány nebyly, tak radši řekli pravdu a využili ji paradoxně ještě ve svůj prospěch: Ježíš byl očividně až tak mrtvý, že mu ani končetiny nebylo třeba lámat! Stačilo probodnout bok...Tím, že končetiny zlámány nebyly, se však znovu otevírá teorie, že Ježíš byl v pouhých mdlobách nebo "jógínském" tranzu, byl to jistě velký spirituální mistr, tak si snad dokázal zastavit či spíše velmi zpomalit dech apod. Ani jógín by však nedokázal za pár dnů mezi učedníky vesele kráčet, kdyby mu byly zlámány všechny končetiny. Pro empirickou věrohodnost je tedy škoda, že Ježišovi po jeho smrti končetiny vojáci nezlámali. Co tady chci říct? Rozhodně ne to, že Ježíš z mrtvých vstal (což si ostatně ani nemyslím, byť jako omezený člověk jednoduše nevím, jak to bylo), ale jen to, že údajné Ježíšovo zmrtvýchvstání nelze smést ze stolu jako "evidentní nesmysl". Ti, kteří Ježíše znali, byli jeho smrtí velmi zklamáni a na zmrtvýchvstání nečekali, byť víme, že např. jedna sekta ve dvacátém století, která čekala na konec světa, a ten nepřišel, si nejprve prošla fází totálního zklamání a zmatku, ale nakonec vše obrátila ve svůj prospěch: konec nepřišel, protože jsme se my modlili, takže jsme vlastně měli pravdu! Tento mechanismus mohl zafungovat i tady, ale co se svědectvími lidí, kteří údajně Ježíše po smrti viděli a pak kvůli němu mučednicky zemřeli? Otázkou je, kolik jich skutečně bylo. Pokud však málo, proč nemáme zprávy dané vyvracející? Možná to v té době nikomu za seriózní vyvracení nestálo, danému věřila jen hrstka chudých a otroků, ale přesto...Rychle se to šířilo...Nějak přirozeně se to vysvětlit dá - jako ostatně všechno - otázkou je, nakolik je dané přirozené vysvětlení přesvědčivé. Hlavní problém je empirický: z dané doby nemáme skoro žádná empirická data...Takže to zůstane asi navždy nerozhodnuto, i když se snad objevil Ježíšův hrob, kde měly být ostatky Ježíše a Marie Magdalény, ale další archeologové to zase zpochybnili a spíše nesouhlasí, i když...Je třeba vidět i to, v jak obrovském tlaku archeologové dané zkoumající jsou: mohou být stejně nevědomky i vědomě zaujatí jako ti, kdo zkoumají rozdíly mezi pohlavími, etniky apod. v politicky korektní USA...Podle některých se ukazuje, jak by bylo pro vědce obtížné přijmout myšlenku, že by Ježíš skutečně neexistoval...

Kauzální potence vědomí?

ještě bych chtěl onu kauzální potenci vědomí upřesnit:

je možné, že vědomí je ve většině jsoucen jakousi jen velmi slabou a skrytou kvalitou, pouze slabou silou, neviditelnou vlastností.

Až v lidském mozku (a částečně už v mozcích a nervových soustavách zvířat) se projevuje víc.

Kdybychom však přišli na to, jakou povahu má vědomí už v jediném kvarku, bylo by snad možné predikovat to, jak se bude chovat v mozku člověka. Je to stejné jako s gravitací: v jednom kvarku se gravitace prakticky neuplatní, ale při jeho dokonalé znalosti bychom dokázali už z kvarku předvídat, jak se gravitace uplatní třeba v černé díře.

Chápu tak vědomí naprosto redukcionisticky, bez potřeby zavádět vyšší kvality vědomí, vyšší patra reality.

Přesto tato hypotéza může být v budoucnu možná empiricky testovatelná: skrytý parametr vědomí není zapotřebí pro predikci chování jednoho kvarku, avšak pro predikci chování člověka už zapotřebí je, protože budeme-li člověka predikovat jen fyzikalisticky, bude predikce neúplná, a tedy chybná.

Avšak vědomí snad může i za kvantovou nahodilost a za kvantovou provázanost: může jít o jakési schopenhauerovské slepé puzení vůle, které pro fyzikalisty vypadá jako pouhá kvantová náhoda nebo jako nepochopitelná kvantová provázanost.

Dále se můžeme ptát, zda kvalita vědomí vytváří jakousi autonomní sousední/paralelní oblast vedle fyzikálních pochodů, kde působí kvalita vědomí V1 na kvalitu vědomí V2, a ta zase na kvalitu vědomí V3, tedy zda existuje jakási paralelní kauzalita. Proč ne, avšak nesmíme kvalitu vědomí oddělovat od procesů jediné skutečnosti, tedy od mysli/hmoty neboli hmoty/mysli.

Kvalitu vědomí jsme detekovali jen ve velmi malém okrsku jsoucna, jenom u lidí a některých zvířat, takže se zdá, že jde o kvalitu v realitě spíše nevýznamnou, náročnou na strukturální komplexitu. Také je však možné, že tato kvalita se projevuje v jednodušších či jiných strukturách prostě jinak a doslova je nějakým způsobem všude.

Řekněme, že mám strach: bude moci neurovědec jednou mé ustrašené chování predikovat přesně jenom podle neurálních korelátů mého strachu, nebo bude potřebovat znát vnitřní stránky mého strachu, tedy to, proč mám strach, z čeho mám strach, jaké cíle sleduji, co plánuji a z jakých možností si ustrašeně vybírám? Pokud platí první, může mít pravdu epifenomenalismus, ale také jen spinozismus (v tom smyslu, že vědomí a hmota jsou dvě stránky téže mince jako pozitiv a negativ jedné fotografie, tedy k dokonalé či úplné predikci mi stačí znát jen jednu stranu procesu, což ale není epifenomenalismus, protože vědomí a hmota jsou zde kauzální rovnocenně a stejně: jde o dva aspekty téhož, jde o dva aspekty jediného kauzálního děje viděného ze dvou perspektiv).

A NEBO PŘECE JEN PANPSYCHISMUS?

1) víme, že fyzikalismus je neúplný, ale nevíme, NAKOLIK je neúplný...subjektivní aspekt hmoty může být téměř marginálií (epifenomenalismus) nebo naopak může být zcela zásadní (pravděpodobně Vaše pozice)

2) pokud je vědomí kauzálně potentní, pak je nutně porušen kauzální uzávěr světa, tedy uzávěr fyzikalistické kauzality, protože do hry vstupuje kauzace vědomí

3) vědomí je v hmotě slabě vždy, ale evoluce ho využila nejvíce jako nástroj přežití živých tvorů, takže pro predikci jejich reagování nestačí fyzikalistická kauzalita, protože je zde ještě kauzalita neviditelného vědomí

4) možná však můžeme predikovat chování živých tvorů i bez znalosti jejich vědomého aspektu, protože vědomí není entitou vedle fyzikalistické kauzality, jde jen o její aspekt

5) píšete o nutnosti rozumět informaci, proto Vám Chalmersovo pojetí informace přijde naivní...Avšak co je to rozumění v Searlově čínském pokoji? Dle mého soudu se rozumějící člověk od "rozumějícího" PC liší jen qualii.

ještě upřesňuji:

pokud je vědomí evolučně účinný nástroj adaptace, musí být kauzálně potentní...musí být nějak užitečné...a potom by k vysvětlení chování živých organismů nestačila fyzikalistická kauzalita, muselo by se přihlížet k jejímu subjektivistickému korelátu/aspektu/stránce

ve hře jsou stále tyto možnosti:

a) epifenomenaliasmus - vědomí zde jako aspekt kauzality v mozku je, ale nijak nepřispívá k jejímu chodu

b) marginálnost vědomí - kauzalita s vědomím je trochu jiná než kauzalita bez vědomí, ale ne moc: ale i to může být výhodné pro přežití (lepší je mít jednu světločivou buňku než žádnou)

víme tedy jen to, že fyzikalistický obraz kauzality v mozku z ní nezachycuje vše, jak velkou část z ní však nezachycuje, nevíme....nemusí se jednat o přesnou vyrovnanost (půl na půl) obou stránek (hmota a vědomí), také se jejich poměr může v evoluci měnit (např. zvětšovat u člověka ve prospěch vědomí)

není to tak, že by vědomí mělo svoji vlastní kauzalitu jdoucí paralelně vedle kauzality fyzikalistické, spíše je to tak, že jeho přítomnost jakožto aspektu fyzikalistické kauzality ji může podstatnou měrou ovlivňovat, měnit

nemyslím si, že by se subjektivistické či vědomé děje děly paralelně, v sousedství vedle dějů fyzikalistických, spíše jsou tyto fyzikalistické děje - mají-li svou subjektivisticko-vědomou stránku - tímto ovlivněny, jsou jiné...jak moc jsou jiné, nevíme...možná nepatrně, možná - jak se to zdá u člověka - docela dost...

jak moc je vědomí jakožto aspekt fyzikalistické kauzality (z druhé strany viděno je samozřejmě fyzikalistická kauzalita aspektem vědomí, jde jen o to, která z vlastností, zda vědomí nebo fyzikalistická kauzalita, je v tom kterém organismu více dominantní) kauzálně potentní, zjistíme snad do jisté míry v budoucnosti: odhlédneme-li od kvantové náhody, pak síla vědomí spočívá v tom, nakolik se nám jen z fyzikalistické kauzality nepodaří predikovat chování organismu

zdůrazňuji: ona síla vědomí není silou odděleného vědomí, ale silou toho aspektu/vlastnosti fyzikálních pochodů v mozku, který fyzikalismus přehlíží...snad jde o tak důležitou vlastnost dějů mozku, že bude třeba zcela redefinovat hmotu i celý fyzikalistický obraz kauzality

ještě přesněji k oné kauzální potenci vědomí:

vědomí není samostatná entita, takže nemá vlastní kauzální sílu...to však neznamená epifenomenalismus, ale jen to, že vědomí je účinné současně s hmotnými aspekty téže skutečnosti, jejíž je samo aspektem

představuji si to takto:

mějme slona, který troubí

doposud jsme chápali např. sloní troubení jenom jako zvukovou vlnu, ale nevěděli jsme, že ten samý proces (troubení, jehož aspektem je zvuková vlna) má ještě jiný aspekt: zvuková vlna je nejen slyšet, ale také, je-li silná, může být vlnou tlakovou, může to být síla, která něco rozbije (např. okenice)...vědomí by bylo tedy doposud fyzikalisticky neodhaleným aspektem jevů, které byly považovány jen za fyzikální...

a pokud má nějaký proces dosud neznámý aspekt, stránku, vlastnost, je jeho kauzalita jiná, než se zdá: je to ta samá kauzalita, ale obraz o ní byl doposud neúplný, proto může mít podstatné vlastnosti (snad i teleologii, intencionalitu, autonomii), o kterých jsme v jejím neúplném obrázku dosud nevěděli

nesmíme si to však představovat paralelisticky: vědomá kauzalita není paralelní, není v sousedství fyzikálních dějů, interakce vědomých komponentů se neodehrávají vedle interakcí fyzikalistických, ale jsou jejich součástí, jsou v nich, dějí se skrze ně...

buďme konkrétní: kauzalita strachu jakožto proces v mozku je jedinou kauzalitou (nejsou to dvě paralelní a v sousedství probíhající kauzality, tedy není to kauzalita fyzikální a VEDLE NÍ probíhající kauzalita mentální), o které se něco neúplného dozvím, když ji chápu fyzikalisticky: jsou tam hormony, neurotransmitery, neurální sítě...ale ta stejná kauzalita je také prožívaným strachem způsobovaným množstvím myšlenek, plánů, cílů apod...když říkáme, že jsou to dvě stránky téhož, nemělo by nás to svádět k mylné domněnce, že tyto dva popisy jsou jako pozitiv a negativ téže fotografie (k této domněnce zřejmě inklinoval Spinoza), ale spíše že to jsou dva neúplné popisy téže skutečnosti, o níž získáme lepší obrázek, když je budeme VZÁJEMNĚ korigovat a doplňovat...možná, že jeden z těch popisů říká o probíhajících dějích mnohem více než druhý popis, je však důležité říci, že oba popisují něco, co ten druhý nedokáže a co skutečně existuje

i kdybychom našli ke všem subjektivním stavům jejich mozkové neurální koreláty, stále bude platit, že popis těchto dějů skrze neurální koreláty je žalostně neúplný

jestliže má být vědomí adaptačním nástrojem našich těl, a nikoliv jen evolučním by-productem, musí být predikce reagování těchto našich těl (nebo spíše nás samých jakožto organismů) jen skrze neurální koreláty žalostně neúplná

ale zdůrazňuji: vědomí není samostatná entita oddělená od fyzikálních procesů mozku, tedy nemá vlastní kauzalitu, ale spíše děje, v nichž se více projevuje či uplatňuje kvalita vědomí, mají jako celek jinou, pozměněnou kauzalitu, přičemž druh a rozsah této změny není schopen fyzikalistický pohled predikovat a ani vysvětlit

jako panspychisté můžeme říci, že tato kvalita vědomí je přítomná ve všech hmotných procesech, jen v různé síle

nyní se mi zdá být elegantním panpsychistický redukcionismus: vše hmotné má jisté vědomí, ale mnohdy v nepatrné síle, přičemž v realitě neexistují vyšší patra, vrstvy či emergující úrovně: bylo by vždy těžké vysvětlit vyskočení kvalitativně nové vrstvy, proto můžeme předpokládat, že realita nemá více pater, více vrstev či úrovní...naše vědomí je pak jen složeninou/agregátem vědomí a subjektivit menších

z toho by plynulo, že i některé části mozku samy o sobě mají jistý typ vědomí: něco takového si myslel už Libet, který tvrdil, že i kousek tkáně mozku by mohl vyzařovat jisté "pole vědomí", které by snad mohlo přeskakovat až za hranice mozku samého (ale to už je spekulace, i když Libet stanovil experimentální podmínky, které by to mohly snad prokázat)...

podobně Gazzaniga, když experimentoval s lidmi, kteří měli oddělené mozkové hemisféry, uvažoval o tom, že každá z nich má svůj typ vědomí..

nezapomeňme, že panpsychismus je pro redukcionistu dost výhodným: vědomí záhadně nevyskakuje v emergenci až v komplexních strukturách, ale je vždy již přítomno v slabé míře od začátku, už u mikročástic...

PROTI PANPSYCHISMU: diskuze s prof. Jiřím Váchou

moje námitky proti panpsychismu:

aby z toho nebyl zase "Bůh mezer": vědomí je komplexní jev mozku, takže současné výzkumy babiččina neuronu samozřejmě jeho hledače nemohou uspokojit, z toho však neplyne, že nejde o fyzický proces, jehož prožitková stránka je však uchopitelná jen "zevnitř"

proč nejsem panpsychistou: když nedokážeme vysvětlit něco, co se evidentně děje až v komplexních strukturách a vidíme zde kontinuální přechod od toho, kde to jistě není (kvark, kámen), přes to, kde to snad trochu je (včela), kde to je více (pes), až k tomu, kde je to hodně (člověk), není dobrým řešením porušit základní evidenci a připsat vědomí kameni

měli bychom se vrátit k instrumentálnosti vědomí: vědomí je biologická adaptace: když předvídám komplexně budoucnost, chovám se flexibilněji a adaptabilněji, spíše pak přežiji

proto se zdá, že vědomí nemá kámen ani celá galaxie nebo vesmír (kosmické vědomí): vědomí je přeceňovaná vlastnost, která se vyvinula v boji organismů o přežití na planetě Zemi, vědomí nemá kámen ani celá galaxie, protože k  svému přežití a reprodukci nemusí poznávat své okolí...

vědomí je vlastnost v globálním měřítku možná zcela zanedbatelná, zvýrazňujeme ji jen proto, že ji máme my sami, a že právě proto dokážeme říci, že ji máme, i když pohledu "třetí osoby" uniká: možná však existuje mnoho takových dalších vlastností hmoty, které vědě unikají a nevíme o nich....pravděpodobně však jde o vlastnosti z predikčního hlediska zcela zanedbatelné (snad až na úroveň kvantové fyziky)

vědomí je tedy darwinovsko-evolučně-biologická vlastnost, nikoliv univerzální jev kosmu

proč je vědomí jakožto jedna z vlastností komplexní hmoty takové, že se skrývá pohledu třetí osoby, tedy vědě?

odpověď: a proč ne?

jasné je, že vědecký slovník je pak pro popis svět neúplný, musí být doplňovaný KORELAČNÍM a PARALELNÍM slovníkem prožitkovosti: jde - jak sám popisujete - o současný výskyt a současně strukturní podobnost fyzikálních a psychologických jevů...důvodem je to, že jde o dvě strany téže mince, dvě vlastnosti stejné entity, což uznává i panpsychista

panpsychismus porušuje základní evidenci: připisuje vědomí tomu, co ho jistě nemá: kameni

emergencionismus neumí vysvětlit propast mezi nevědomím a vědomím, AVŠAK není to tak úplná propast: je to spíše kontinuální přechod od nevědomého přes polo-vědomé až k úplně vědomému (pro úplné vědomí jsou zapotřebí memy, zejména jazykové memy)

ano, neznáme mechanismus, jak by vědomí vznikalo z ne-vědomého...a zřejmě ho nebudeme v rámci fyzikalistického slovníku znát NIKDY, protože ten popisuje děje jen z perspektivy třetí osoby

z toho však neplyne, že vědomí není vlastností hmoty...jen tolik, že hmotu je třeba nově definovat

v čem je lepší možnost, že hmota je tak divná, že má vědomí vždy, na rozdíl od té, že v hmotě divná vlastnost vědomí divně vzniká postupně?

výhoda panpsychismu: nemusí vysvětlovat neznámý mechanismus vzniku vědomí z nevědomého

nevýhoda panpsychismu: je absurdní

není to však tak, že by emergencionismus vůbec neuměl vysvětlit funkce a důvody pro vědomí, jen má však díky slovníku třetí osoby své limity

slovník první a třetí osoby neumíme sloučit, jsou paralelní, jde o jejich současný výskyt, strukturální podobnosti, korelace

panpsychista vědomí stejně jako emergencionista neumí vysvětlit, jenom ho postuluje do základních elementů, do tzv. "ultimátů": pro emergencionistu úplně analogicky může být elementem vědomí určitá komplexita struktury: oba tábory vědomí postulují, ale nevysvětlují...oba tábory ho skládají z jistých elementů, jen to, co je element, vidí každý tábor jinde (panpsychista VŠUDE ve hmotě, emergencionista jen NĚKDE)

panpsychista je logicky čistší, avšak o to absurdnější...emergencionista není logicky čistý, avšak více odpovídá logice zdravého rozumu i logice evoluce (vědomí jako adaptace)

zajímavé: oba tábory se zase tolik neliší: od úrovně včely předpokládají totéž a mluví o tomtéž, jen pod touto úrovní se liší...

dobře si všímáte zásadního problému, který sdílí oba tábory: vnitřní/prožitková strana procesů má své vlastní zákonitosti průběhu i konstituce vyšších úrovní, avšak přece jen nějak koreluje se stránkou "konvenčně fyzickou" - jak a proč, neví nikdo, ani panpsychista...víme jen, že korelace je garantována tím, že jde - nakonec pro oba tábory - o proměny JEDINÉ entity (oba tábory jsou tedy substančními monisty)

Occamova břitva: v čem se zvýší přesnost našich predikcí, připíšeme-li vědomí atomům a kamenům?