ještě bych chtěl onu kauzální potenci vědomí upřesnit:
je možné, že vědomí je ve většině jsoucen jakousi jen velmi slabou a skrytou kvalitou, pouze slabou silou, neviditelnou vlastností.
Až v lidském mozku (a částečně už v mozcích a nervových soustavách zvířat) se projevuje víc.
Kdybychom však přišli na to, jakou povahu má vědomí už v jediném kvarku, bylo by snad možné predikovat to, jak se bude chovat v mozku člověka. Je to stejné jako s gravitací: v jednom kvarku se gravitace prakticky neuplatní, ale při jeho dokonalé znalosti bychom dokázali už z kvarku předvídat, jak se gravitace uplatní třeba v černé díře.
Chápu tak vědomí naprosto redukcionisticky, bez potřeby zavádět vyšší kvality vědomí, vyšší patra reality.
Přesto tato hypotéza může být v budoucnu možná empiricky testovatelná: skrytý parametr vědomí není zapotřebí pro predikci chování jednoho kvarku, avšak pro predikci chování člověka už zapotřebí je, protože budeme-li člověka predikovat jen fyzikalisticky, bude predikce neúplná, a tedy chybná.
Avšak vědomí snad může i za kvantovou nahodilost a za kvantovou provázanost: může jít o jakési schopenhauerovské slepé puzení vůle, které pro fyzikalisty vypadá jako pouhá kvantová náhoda nebo jako nepochopitelná kvantová provázanost.
Dále se můžeme ptát, zda kvalita vědomí vytváří jakousi autonomní sousední/paralelní oblast vedle fyzikálních pochodů, kde působí kvalita vědomí V1 na kvalitu vědomí V2, a ta zase na kvalitu vědomí V3, tedy zda existuje jakási paralelní kauzalita. Proč ne, avšak nesmíme kvalitu vědomí oddělovat od procesů jediné skutečnosti, tedy od mysli/hmoty neboli hmoty/mysli.
Kvalitu vědomí jsme detekovali jen ve velmi malém okrsku jsoucna, jenom u lidí a některých zvířat, takže se zdá, že jde o kvalitu v realitě spíše nevýznamnou, náročnou na strukturální komplexitu. Také je však možné, že tato kvalita se projevuje v jednodušších či jiných strukturách prostě jinak a doslova je nějakým způsobem všude.
Řekněme, že mám strach: bude moci neurovědec jednou mé ustrašené chování predikovat přesně jenom podle neurálních korelátů mého strachu, nebo bude potřebovat znát vnitřní stránky mého strachu, tedy to, proč mám strach, z čeho mám strach, jaké cíle sleduji, co plánuji a z jakých možností si ustrašeně vybírám? Pokud platí první, může mít pravdu epifenomenalismus, ale také jen spinozismus (v tom smyslu, že vědomí a hmota jsou dvě stránky téže mince jako pozitiv a negativ jedné fotografie, tedy k dokonalé či úplné predikci mi stačí znát jen jednu stranu procesu, což ale není epifenomenalismus, protože vědomí a hmota jsou zde kauzální rovnocenně a stejně: jde o dva aspekty téhož, jde o dva aspekty jediného kauzálního děje viděného ze dvou perspektiv).
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!