skvělá věc
- čas jako abstraktní struktura, která nás ovládá a odvádí od jediného, co je: od přítomnosti
- věříme víc neexistující struktuře dnů, hodin, minut než skutečnosti, skutečnost je drasticky formátována a znásilňována minutami a hodinami: už ne intenzita okamžiku, síla události, naše připravenost,uzrálost času, časová vhodnost nebo nevhodnost, ale pouhé mechanické jednosměrné stále stejné plynutí času diktuje a určuje, kdy a jak a jak rychle, v jakém rytmu se co stane...
- pro "primitivy" neexistuje pojem pro pozdě, čekání, opoždění, chvíli...jsou vždy trpěliví...skutečnost je bezčasá, stále stejná, věčná, statická (až později cyklická, a to jen zpočátku v malých lokálních cyklech sucha a období dešťů, dne a noci apod.)
- čas napojen na ego, čím silnější ego, tím větší vnímání času, táím větší mentální brebentění (přírodní národy asi nemají tolik "hluku v hlavě", tolik mentálního komentáře)
- čím více prázdného času, pasivity, tím více mentálního brebentění, to nás nudí, snažíme se rozptýlit, zabít čas, neslyšet onen mentální hluk
- když se rozpustí ego, zůstane vědomí, tichý svědek, pozorovatel pod ním...čistá prostornost, čisté tiché pole, podklad
moje doplnění o moderní výzkum:
- vše je to o antikorelaci dvou fnkčních mozkových systémů: pozornost vs. defaltní/implicitní systém, který je právě plánováním, vzpomínáním napojeným na ego (a čas: mentální cestování v čase, denní snění) a je nejaktivněšjší při pasivitě: proto je to tzv. default mode neboli implicitní funkční systém mozku
- hlavní je nespěchat, chvála pomalosti, hektičnost zabíjí svět a nás (infarkt, mrtvice, stres = utrpení = strach, že něco nestihnu)
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!