JAK NÁM UTÍKÁ ČAS?
Když dělám něco nerad, čas se vleče, protože často myslím na čas a přemýšlím nad tím, kdy už daná činnost skončí.
Když se nudím, je to podobné: myslím na čas a čas se díky tomu vleče, protože se zabývám časem a často řeším, jak "to neutíká": pak této myšlence věřím.
Když se nemůžu něčeho dočkat (třeba dítě Vánoc), opět mi přijde, že čas se vleče: pořád myslím na čas a na to, kolik dní ještě zbývá. Není to tedy vnímání pomalejšího toku času, jen zkreslený úsudek na něj.
Když jsem do činnosti ponořen, čas uteče rychle, protože jsem se nestihl nudit a na čas vůbec myslet.
Ovšem zpětně (v paměťové retrospektivní rekonstrukci prožitého dne či období, třeba dovolené) mohu hodnotit, že utekla dlouhá doba. Proč? Je tomu tak tehdy, pokud se stalo hodně epizod, hodně změn prostředí, změn činností, hodně různých situací: pak se paměti zdá, že uplynula dlouhá doba, protože její příběh prožitého období je pestrý a bohatý.
Naproti tomu, kdybych celou dovolenou byl ponořen do jedné činnosti, bude se mi zdát, že dovolená trvala krátce, protože činnost byla sice vtahující, ale pro paměť je to pořád jen jedna a ta samá činnost.
Když jsem ponořen do dovolené, která má naopak pestrý program, uteče to rychle (nebudu se totiž nudit a myslet na čas), ale paměť mi řekne, že to byla vlastně dlouhá doba: protože si budu vzpomínat na mnoho situací.
Tedy NIKDY nejde o pomalejší vnímání toku času, jen o zkreslený úsudek o tom, že čas plyne pomaleji nebo rychleji.
Ovšem rychlostí času můžeme myslet i střídání dat/údajů mysli/vědomí: pak lze říci, že v monotónnějších situacích se data více opakují či zůstávají často stejné, v zajímavějších činnostech se více střídají, a v tomto smyslu tehdy čas skutečně plyne rychleji.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!