To, nad co nic většího nelze myslet = nejdokonalejší jsoucno.
(Skutečné/reálné) nejdokonalejší jsoucno nemůže být pouze v nahlédnutí, ale myšlené nejdokonalejší jsoucno může být pouze v nahlédnutí.
"Je-li tedy to, nad co nic většího nelze myslet, pouze v nahlédnutí, pak to, nad co nic většího nelze myslet, je zároveň něco, nad co lze myslet něco většího."
Je to chyba: jde o neplatnou implikaci (jestliže - pak, zde: je-li - pak).
Ze stavu světa (v němž neexistuje nejdokonalejší jsoucno) neplatně odvozuje, že (v takovémto stavu světa) je pojem/myšlenka nejdokonalejšího jsoucna rozporný.
Operuje se DVĚMA různými nejdokonalejšími jsoucny: s myšleným nejdokonalejším jsoucnem a reálným nejdokonalejším jsoucnem a chybně je ztotožňuje/zaměňuje.
Tedy:
Jestliže neexistuje reálné nejdokonalejší jsoucno, pak z toho neplyne, že myšlené nejdokonalejší jsoucno nemá vlastnost (nutné) existence.
--
Dobře to objasníme přes pomůcku MOŽNÝCH SVĚTŮ:
V aktuálním světě, kde neexistuje nejdokonalejší jsoucno, není naplněn pojem/myšlenka/idea nejdokonalejšího jsoucna. V jiném možném světě by být naplněn mohl: je to možné = myslitelné (proto jde o myšlené = myslitelné = možné nejdokonalejší jsoucno).
Ale nejdokonalejší jsoucno má nutnou existenci, tedy existuje ve všech možných světech. Pokud neexistuje v našem aktuálním světě, pak takovéto jsoucno neexistuje vůbec, ale to neznamená, že se tím ruší jeho definice, jak si mylně myslí Anselm. Dále můžeme mluvit o pojmu nejdokonalejšího jsoucna, byť takovéto jsoucno neexistuje.
--
Ještě jednodušeji:
Anselm se ptá: ateisto, jaké nejdokonalejší jsoucno máš ve tvém světě? Jen pojem/ideu/myšlenku nejdokonalejšího jsoucna? Tak to není to úplně nejdokonalejší jsoucno, víc (= dokonalejší/nejlepší/nejvyšší/největší) je reálné nejdokonalejší jsoucno!
Ateista však může klidně odvětit: to je pravda, reálné nejdokonalejší jsoucno je víc než idea nejdokonalejšího jsoucna, ale jelikož (reálné) nejdokonalejší jsoucno neexistuje, musíme si vystačit s jeho ideou...
--
V této větě:
"Je-li tedy to, nad co nic většího nelze myslet, pouze v nahlédnutí, pak to, nad co nic většího nelze myslet, je zároveň něco, nad co lze myslet něco většího."
Je chyba v tomto:
"Je-li tedy to, nad co nic většího nelze myslet, pouze v nahlédnutí"
Proč?
Reálné "to, nad co nic většího nelze myslet" v ateistickém světě není vůbec, neplatí tedy, že je pouze v nahlédnutí.
Pouze v nahlédnutí je myšlenka "toho, nad co nic většího nelze myslet", ale nikoliv ono samotné.
Z této záměny mezi reálnou entitou a pouhou myšlenkou na ní plyne i následující chyba, která je zde:
"to, nad co nic většího nelze myslet, je zároveň něco, nad co lze myslet něco většího"
Proč?
Zaměňují a chybně ztotožňují se zde dvě odlišné "to, nad co nic většího nelze myslet":
"To, nad co nic většího nelze myslet" se v ateistickém světě tím, že nic takového neexistuje, chybně ztotožnilo jen s myšlenkou (= je jen v nahlédnutí) "toho, nad co nic většího nelze myslet". Toto ztotožnění je chybné proto, že myšlenka věci a věc sama jsou dvě odlišné entity.
A pak se chybně tvrdí, že "to, nad co nic většího nelze myslet, je zároveň něco, nad co lze myslet něco většího", protože v této větě zmiňované "to nad co nic většího nelze myslet" není doopravdy ono samo, ale jen myšlenka na něj/o něm (jeho myšlenka/idea), a proto lze myslet ještě reálné "to, nad co nic většího nelze myslet", které je jistě větší/dokonalejší než pouhá jeho idea.
--
další diskuze:
Ve světě, kde existuje "to, nad které nic většího nelze myslet" jako pouze myšlené, mu jednoduše nic neodpovídá, pojem této entity nemá extenzi (extenzí je prázdná množina), což spor není.
Nejdříve terminologická poznámka: odteď zde budu "to, nad co nic většího nelze myslet" označovat jednoduše jako T.
Nakolik Anselm jen porovnává, že T s existencí je víc/větší než T bez existence, natolik má pravdu. Jenže on zaměňuje T a ideu T, jak ještě ukážu.
Jakou chybnou záměnu dělá Anselm?
Platí, že T je větší než idea T, ovšem i ateista uznává, že když myslí T, nemyslí jen ideu T, ale T s existencí, dokonce s nutnou existencí. Jenže si na rozdíl od teisty nemyslí, že takovéto T existuje (ale uznává, že T, pokud něco takového je, existuje, protože existence, dokonce nutná existence, je nutnou podmínkou T).
V čem PŘESNĚ Anselmova záměna spočívá?
Plyne z vágního pojetí toho, kdy je něco tzv. "v nahlédnutí" (v mysli/rozumu/intelektu, jen jako idea/myšlenka/pojem/koncept, v intelektuálním/rozumovém či jiném "nazření").
"Být v nahlédnutí" má dva významy, které Anselm používá nerozlišeně, což způsobilo úspěch chybného ontologického argumentu.
"Něco je v nahlédnutí" když:
1) Je myšlenkou/ideou
2) Je myšleno
Když ateista říká, že T je jen v nahlédnutí, myslí tím, že je jen myšleno (2. význam), nikoliv že je jen myšlenkou (1. význam). V ateistickém světě T není myšlenkou, ale je jen myšleno, protože v něm neexistuje. V ateistickém světě máme pojem T, neexistuje však T samo, tedy T není myšlenkou/pojmem T, i když zde máme myšlenku/pojem T.
Úplně jednoduše: Jestliže pro ateistu existuje jen pojem T a nikoliv T samo, netvrdí tím, že T je jen pojem, ale jen to, že T vůbec neexistuje (ačkoliv samozřejmě uznává existenci pojmu T)!
Tedy: jde o nesprávnou záměnu T s ideou/pojmem T: není pravda, že v ateistickém světě existuje T jako idea, ale máme zde jen ideu T a samotné T zde neexistuje vůbec!
Když ateista říká, že T neexistuje, NETVRDÍ tím, že T je totožné s ideou T.
Když totiž ateista tvrdí, že T je jen v nahlédnutí, netvrdí tím, že součástí T je neexistence, netvrdí tím, že T je totožné s ideou T, ale jen to, že T je pouze myšleno: že zde máme myšlenku T, ale není zde žádné T.
Tedy: T neexistuje, ale to neznamená, že T je totožné s ideou T.
Ateista říká:
"T je jen v nahlédnutí".
To znamená:
"T můžeme jen myslet, máme jen myšlenku T, ale není zde T samotné".
Ale NEZNAMENÁ to:
"T je jen myšlenka (na) T".
Také to neznamená:
"T je jen myšlené T".
---
Námitka:
"Ve světě, kde je T jen ideou T, lze myslet větší T, což je spor, protože T pak v tomto světě není T".
Neplatí to, protože v ateistickém světě NENÍ T jen ideou T, T zde není "pouze myšlené T", ale existuje v něm jenom idea T (pouze myšlené T), neexistuje v něm však T samo.
Tedy: v ateistickém světě je T jen v nahlédnutí, z toho však neplyne, že T samotné je jen v nahlédnutí a že je totožné s T v nahlédnutí ( = s ideou T), ale jen to, že je zde jen idea T a T zde vůbec není.
Když ateista říká, že "T je jen v nahlédnutí", neříká tím, že T samotné je totožné s "T v nahlédnutí" ( = s ideou T), ale říká jenom, že v našem světě máme jen myšlenku (o/na) T, ideu T, nikoliv T samotné.
Další námitka:
"Spor je v tom, že jsem schopen myslet vyšší T než myšlené T, a proto T není T, což je spor".
V tom spor vůbec není, to je pravda. Proto myšlené T není nejvyšší a nemůže tedy ani být skutečným T (tedy tím, nad co nic VĚTŠÍHO/VYŠŠÍHO nelze myslet"), z toho však neplyne, že skutečné T také existuje. Plyne z toho jen to, že jediné T je (nutně) existující T, nikoliv jen myšlené T, které ve skutečnosti není T. Z toho však neplyne, že T také existuje.
--
REKONSTRUKCE ONTOLOGICKÉHO ARGUMENTU
Poznámka. Používám tuto zkratku: T = "to, nad co nic většího nelze myslet"
Argument začíná takto:
"I pošetilec (tj. ten, kdo existenci Boží popírá) tedy musí uznat, že to, nad co většího nelze myslet, je přinejmenším v nahlédnutí, neboť když o tom slyší, nahlíží to, a cokoli nahlíží, to je v jeho nahlédnutí. Není ovšem možné, aby to, nad co nic většího nelze myslet, bylo pouze v nahlédnutí."
Už zde Anselm nerozlišuje mezi dvěma způsoby, jak může něco "být pouze v nahlédnutí". O jaké dva způsoby jde?
"X je pouze v nahlédnutí" může znamenat:
1) máme jen myšlenku X - to je v pořádku
2) jelikož X neexistuje, je X totožné s myšlenkou (na) X - toto v pořádku není, jak dále ukážu
Tyto dva způsoby Anselm nerozlišil u T, kde se používají takto:
1) T není, máme zde (pouze) ideu/myšlenku T (pouze T v nahlédnutí, pouze myšlené T) - toto je pravda
2) T je (pouze) idea T (T je totožné s ideou/myšlenkou T) - toto je nepravda
Tím, že tyto dva způsoby zaměňuje a ztotožňuje, odvodí dále tuto neplatnou implikaci:
Jestliže T není (což je pravda), máme zde jen ideu T (což je pravda), tudíž T je jen v nahlédnutí/myšlené (což je pravda), tedy T je totožné s T v nahlédnutí/s myšleným T (to pravda není!).
Proč to pravda není? Jestliže T není a je zde jen myšlenka (na) T, není tato myšlenka (na) T s T totožná.
Ukážu to na příkladu: Jestliže Pegas (bájný okřídlený kůň) neexistuje (což je pravda), neznamená to, že Pegas je totožný s ideou Pegasa, byť platí, že v našem světě je Pegas "jen v nahlédnutí", tedy jen myšlený. V tomto světě tedy existuje jen idea Pegasa, jen myšlený Pegas, jen Pegas "v nahlédnutí", z toho však neplyne, že Pegas je ideou Pegasa (Pegasem v nahlédnutí). Pegas prostě v našem světě neexistuje vůbec a existuje v něm jenom idea Pegasa, jen Pegas v nahlédnutí, tedy idea Pegasa, které nic neodpovídá.
Anselm dále pokračuje takto:
"Je-li to totiž pouze v nahlédnutí, lze myslet, že je to také jako věc sama, což je více."
Tato věta je pravdivá: T samo je více než idea T.
"Je-li tedy to, nad co nic většího nelze myslet, pouze v nahlédnutí, pak to, nad co nic většího nelze myslet, je zároveň něco, nad co lze myslet něco většího. To však jistě není možné."
Parafrázuji: "Je-li T pouze ideou T, pak lze myslet něco většího, takže T (to, nad co nic většího nelze myslet) není T."
To je opět pravda, jenomže ateista si nemyslí, že T je pouze ideou T, myslí si jen, že T neexistuje.
Ateista říká: "T je pouze v nahlédnutí".
Tím však neříká: "T je totožné s myšlenkou/ideou T, myšleným T".
Ateista říká jenom: "T neexistuje, máme T jen v nahlédnutí, jen myšlené T."
Ateista tedy neříká: "Myšlené T je totožné s T, jelikož T není".
Říká jen: "Jelikož T není, máme zde jen myšlené T, které však samozřejmě není T, ale je jen myšleným T".
Anselm uzavírá:
"Existuje tedy beze vší pochyby něco, nad co nic většího nelze myslet, a to jak v nahlédnutí, tak jako věc sama."
Tento závěr z výše řečeného neplyne, jak bylo zdůvodněno výše.
--
Když ateista říká, že T je jen v nahlédnutí, tak:
Ateista říká: máme jen myšlenku T, ale neříká, že T je jenom myšlenka.
Anselm nám chce sugerovat, že v situaci, kdy T neexistuje, tak T = idea T, což není pravda. T v této situaci neexistuje vůbec a je zde jen idea T.
--
TV = T jako věc sama
TN = T pouze v nahlédnutí
lze MYSLET, že by to bylo věc sama - tedy je to MYŠLENÁ věc sama
TV je více než TN.
T není TN.
T má vlastnost N.
T nemá žádnou vlastnost, protože není.
T jakožto intencionální (představované, myšlené) jsoucno je (podobně jako Pegas).
T neexistuje...Pegas neexistuje.
T je v N....Pegas je v N.
TV je v N.
tedy: TV v N je TV jakožto pouze myšlené, intencionální jsoucno: v myšlení nemůžeme mít reálná jsoucna, ale jen intencionální jsoucna, které mají vlastnost intencionální/myšlené existence - stejně jako v myšlení můžeme mít rozdíl mezi myšleným a reálným kamenem, ale jde pořád o kamen pouze myšlený s myšlenou (ne)existencí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!