- mimořádný film
- velký důraz na budování atmosféry, která je zajímavá, byť se zpočátku nic moc neděje
- nápaditá a přiléhající hudba: taky jste si všimli, že hudba v každé dekádě je ve všech filmech STEJNÁ? a tenhle film ji má jinou...
- prostřední část filmu spíše nudná a hluchá
- víra ve vědu, což oceňuji
- konvenční ideologie "lásky hory přenášející" a "rodinné hodnoty", kult dítěte, v tomhle nevybočuje od klasického stylu amerických filmů, jen snad v tom, že silný vztah otce a dcery je skutečně EXTRÉMNĚ SILNÝ
- ukázka toho, že hmota je vážně fascinující, že nezměrná duchovnost a mystika se nachází ve HMOTĚ SAMÉ: radost by zde mohl mít de Chardin nebo Deleuze, Žižek, možná i Badiou...
- život na raketě v kosmu podaný spíše konvenčně a nudně, včetně zápasu se záporákem na ledové planetě
- nejvíc odsuzuji přílišnou Nolanovu uhranutost Kubrickovou Vesmírnou odyseou: napodobuje její záběry, střihy, atmosféru, u všeho se opičí až moc
- jsou v Nolanových filmech emoce nebo ne? Jistě že jsou, a dokonce hodně silné, ale neočekávané: sám jsem brečel, když jsem na konci filmu zažil setkání otce s umírající dcerou, která byla teď - díky relativistickým efektům černé díry - mnohem starší než on, zatímco jeho viděla téměř stejně starého jako v den, kdy ji v jejím útlém věku opustil, aby zachránil svět :-)
- nejvíc fascinující pro mě bylo sledovat vícerozměrné prostoročasové univerzum jakožto databázi událostí vytvořenou potomky k nápravě života předků - zpětnovazební paradoxní kauzální smyčka, kdy budoucnost tvoří minulost: paradox se nekoná jen tehdy, jsou-li všechny události věčné: pak může být klidně minulost ovlivněna budoucnosti, protože ve skutečnosti všechny události existují vždy, a naše nálepky "budoucí vs. minulá událost" jsou jen relativní vzhledem k té události, ve které se zrovna nachází to z našich "já", které to vyslovuje
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!