zde
http://enlight.lib.ntu.edu.tw/FULLTEXT/JR-MAG/mag388415.pdf
- střední fáze chápe kauzalitu Humeovsky jako konstrukt
- co je bud. závislé vznikání?
- soft determinismus umožňuje jistou odpovědnost
- Buddha odmítá nemohoucnost agenta ve fatalismu kvůli voluntaristické katatonii
- Charles Goodman: hard determinista a hard inkompatibilista: svobodná vůle je nekompatibilní s determinismem i s indeterminismem
Siderits: na konvenční úrovni má cenu mluvit o odpovědnosti, konečnou pravdou je determinismus - v tomhle smyslu jsou nauky kompatibiliní
Goodman: není já, není odpovědnost - vše neosobní kauzace
Siderits: paleo-kompatibilismus: lidově lze mluvit o svobodě a bývá to užitečné pro zmírnění utrpení, ale pravdivé to není (stejně jako "tíže, váha" v lidovém slovníku vs. "hmota" ve vědeckém)
----------------------------
POZNÁMKY - pokud vše redukuji na nižší úroveň, co se stane se smyslem textu? nemusí ten být na vyšší úrovni? nebo je to taky klam? a se smyslem myšlenky, vjemu, bolesti? bolest nelze redukovat na mikroelementy! nebo snad ano? jak??? ZÁHADA VĚDOMÍ!!!
- není budoucí neosobní slast v tomto proměnlivém těle důležitější než slast jiného? záleží nám přece více na slasti bratra nebo přítele než zcela cizího člověka!!!
----------------------------
- u redukcionismu problém dělitelnosti do nekonečna
- jak z atomů bez velikosti vznikne velikost?
- redukcionismus má sémantický dualismus reálného a nereálného a ontologické egalitářství (vše jsou atomy)
- Siderits volí sémantický non-dualismus, který se vrací ke zdravému rozumu (existuje vše) a tedy k ontologickému inegalitářství - osvícená perspektiva: celky a části jsou stejně (ne)reálné
- common sense realism is not as enlightened or explanatory as reductionism,
which is not as enlightened or explanatory as antirealism,
which is not as enlightened or explanatory as semantic nondualism
- takže míra moudrosti roste až k sémantickému non-dualismu, pod ním je antirealismus a pod ním redukcionismus
- redukcionismus je pro Sideritse pouze fází!
- Goodman: buddh. etika je konsekvencialismus
- dříve se soudilo, že determinismus neumožňuje žádnou etickou bázi, protože chybí autonomní subjekt, nyní chtějí dát jinou bázi
- nejsoučasnější učenci Federman
(“Buddha”), Harvey (“Freedom”), Gier and Kjellberg (“Buddhism”),
and Wallace (“Buddhist”)
se shodují, že buddhismus nemusí nutně vylučovat svobodnou vůli!!
- současní učenci sleduji ne-mahajánové zdroje, které obhajují determinismus a kompatibilismus, protože mahajána je indeterministická a inkompatiblistická - tu zas sledují jiní současní učenci
But all such recent-period scholars nonetheless embrace
some form of deflated conception of the empirical or processual self—
contrary to Goodman’s straightforward eliminative stance toward the
self—and thus endorse a minimalistic conception of free will.
- takže dnes hájí všichni jistou slabou podobu jáství, a proto minimalistickou svobodnou vůli
Goodman:
jestliže není automní já, není autonomie - stejně jako jestliže není červené jablko, není červená
- pro Sideritse první fází je sémantický dualismus konvenční a definitivní pravdy, který přes antirealismus přechází až k osvícenému sémantickému non-dualismu: nic není exisutjící nebo neexisutjící víc než cokoliv jiného
- jen substanční self má substanční svobodu
- Repetti nesdílí názor, že bez červeného jablka není červená a bez svobodného já není svoboda (autonomie)
- souhlasí, že červené jablko nemá nezávislou povahu, ale stále zde červené jablko je, byť to není mereologický nezávislý CELEK
protože v zenu:
Before enlightenment, fetch and eat red apples. After enlightenment,
fetch and eat red apples.
- možnost, že stejně neexistují všechny věci, červená jablka i jejich části
- Goodman si myslí, že něco exsituje: sentience, pleasure, pain, wellbeing, suffering, consequences - jedině tak má jeho konsekvencialismus smysl
- Siderits si myslí, že raný buddhisté redukují vůli, touhu, přesvědčení na mikroelementy a redukují osobu na person-series
- nereálné jsou všechny věci, údajná reálnost self však způsobuje všechnu naši patologii
- Buddha však neodmítá já zcela, spíše se zaměřuje proti indickému atman - to tvrdí současný Federman a srovnává atman s karteziánským cogito
The Buddha accepted the deflated, changing, dependent
mind (SN 44.10), what Gier and Kjellberg describe as the “empirical”
or “processual self” (“Buddhism”), without attributing to it any characteristic
that could serve as the basis for an essential, independent identity
or unchanging subject of experience that endures unchanged through
the series of temporal changes that it necessarily undergoes—that is,
without accepting any false views about its dependently originating, ultimately
empty nature.
- Buddha tedy jakousí závislou a měnlivou mysl uznává, současní buddhisté tomu říkají empirické nebo procesuální jáství
- podpory pro empirické procesuální self:
Harvey (“Freedom”) and Federman (“Buddha”) for Theravāda supports for
this interpretation, and see Gier and Kjellberg (“Buddhism”) for both Theravāda and
Mahāyāna supports for this interpretation.
- všechno tohle možná jen konvenční pojmy: mind, consciousness, belief, volition, craving, action,
reflection, concentration, mindfulness, compassion, generosity
- tedy i přesvdčení, víra, toužeí, bažení, volení, pozornost, bdělost, soustředění, soucit, laskavost, štědrost: jen slova!!!
-----------
není slovem nakonec i utrpení, bolest, touha, slast???
-----------
Goodman ale všechno neredukuje, jinak by nemohl být konsekvencialistou:
Goodman does not use mereological reductionism
to eliminate sentience, pleasure, pain, wellbeing, suffering, consequences
v buddhismu je vše jen monetální, proto nikdo nemůže nést karmické ovoce:
Nothing in Buddhism is more than momentary; the notion
of karmic merit presupposes an accumulation by an entity
that bears fruit over time and that accumulation implies
something diachronic; thus, there is no karmic merit in
Buddhism.
podobně nikdo nemůže být osvícený:
Nothing in Buddhism is more than momentary; the notion
of a path to enlightenment implies that one undergoes a
shift from being unenlightened at one instant to being enlightened
at another point and that presupposes something
diachronic; thus, there is no path to enlightenment
in Buddhism.
ale absolutní momentalismus ruší i příčinnost a konsekvencialismus:
Nothing in Buddhism is more than momentary; the concept
of a consequence presupposes a causal connection
between two events over time and that presupposes
something diachronic; thus, there is no such thing as a
consequence in Buddhism.
- falešná představa ega je reálná v tom, že je hlavní příčinou utrpení
- všechno neexistuje stejně jako self
- NESOUHLASÍM: self neexistuje více, ostatní věci neexisutjí jako nepodmíněné, ale self neexisutje ani jako podmíněné, exisutje jen představa self, nikoliv podmíněné self samo
- fatalismus odmítl Buddha z důvodu, že by vedl k nečinosti a ohrozil tak cestu k probuzení
- chce jen soft determinismus a sebe-regulační empirické či procesuální self
Goodman: není-li hranice mezi já a ne-já, nelze rozlišit pohyby/akcemi vycházejí ze mě a z jiných
Repetti: to pak destruuje i karmu, zásluhy, reinkarnaci...příliš silně destruuje hranici mezi organismem a prostředím/okolím...NE, Repetti nechápe, že je zde myšleno já, nikoliv organismus - hranice mezi ním a okolím samozřejmě exsitují
- mahajána je pravděpdoobně antirealistická, takže odmítá i samu dichotomii determinismus vs. indeterminismus
- systém může být seberegulující bez self, např. termostat
semicompatibilista Siderits a zcela inkompatibilista Goodman
současnost:
scholars
relying mostly on Pāli (pre-Mahāyāna) sources mostly accept determinism,
but scholars relying mostly on Sanskrit (Mahāyāna) sources seem to
embrace indeterminism. Both such groups agree, however, that Buddhism
is compatible with free will even in the absence of a real self.
- takže uznávaj svobodu bez já, bez substančního já
- jasně že systém těla se synchornizuje a kauzálně propojuje, to však dle mého soudu neznamená svobodu a odpoěvdnsot, jak pro Repettiho:
For one may acknowledge that one’s views, intentions,
speech, actions, efforts, one-pointedness, and mindfulness are
ultimately impersonal in origin, on the one hand, but that together they
constitute a tightly clustered causal system that exhibits system reflexive
features (system monitoring, system approving or disapproving, system
revising, and so forth) that ground conventional or pragmatic attributions
of responsible agency to the system, on the other hand, without
erroneously identifying with them.
-
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!