Hédonismus a politika

JAKÁ POLITICKÁ TEORIE PLYNE Z EGOISMU?

Je to snad anarchistický individualismus? Určitě to není kolektivistický anarchismus, není to tedy individualistická verze anarchismu? Ne, protože to by způsobovalo boj, což je napětí = strast.

Tak co utilitarismus? Ne, protože hodnotu má jen moje slast/strast, nikoliv slast/strast obecně.

Co teorie smlouvy? To snad ano, ale není jasné, zda je vlastně pravicová (minimální stát) nebo spíše levicová (částečně Rawls). Také pro egoistu není výhodné smlouvu dodržovat pořád: je zde nevýhodou to, že je nevypověditelná.

Utilitarismus není moc podložený, protože není zřejmé, že slast či strast každého člověka má pro mě hodnotu, je zřejmé jen to, že moje vlastní slast/strast má pro mě hodnotu. Je sice zřejmé, že pro každého člověka má jeho vlastní slast/strast nutně skutečnou hodnotu, ale vždy právě jen pro něj, nikoliv pro kohokoliv ostatního, tedy utilitarismus není dobře založený.

UTILITARISMUS A TEORIE PŘIROZENÉHO PRÁVA

Utilitarismus je však ještě pořád lépe založený než teorie „přirozeného práva“, třeba teorie „přirozených lidských práv a svobod“ nebo teorie „nedotknutelnosti/důstojnosti hodnoty lidského života“. Odkud víme, že má lidský život hodnotu? Nevíme to.

Má tedy hodnotu alespoň náš vlastní život? Jen tehdy, pokud v něm převažuje hodnota nad antihodnotou, tedy má vlastní slast nad mojí vlastní strastí, což se neděje: i u zdravého dospělého a poměrně optimistického člověka zřejmě převažuje strast nad slastí v poměru 25:1.

MÁ HODNOTU MŮJ VLASTNÍ ŽIVOT?

Má hodnotu můj vlastní život? Jen tehdy, pokud v něm převažuje hodnota nad antihodnotou, tedy má vlastní slast nad mojí vlastní strastí, což se neděje: i u zdravého dospělého a poměrně optimistického člověka zřejmě převažuje strast nad slastí v poměru 25:1.

EGOISTA BY MĚL BÝT APOLITICKÝ

Pravděpodobně správnou etickou teorií je etický individualistický egoistický hédonismus.

A egoista by měl být apolitický.

Proč?

1)      Když půjdu volit, nic neovlivním – už matematicky a statisticky je chození k volbám holým nesmyslem.

2)      Jeden člověk nemůže změnit politické směřování země.

3)      Z jediných skutečných hodnot, kterými je moje vlastní slast/strast, neplyne žádná politická teorie. Jedinou politickou teorií je „Nevím“ nebo dokonce nezájem o politiku, lhostejnost o věci politické a veřejné, tedy apolitičnost.

4)      Kdybych měl možnost ovlivnit volby, měl bych volit pravici, kdybych byl bohatý a levici, kdybych byl chudý nebo byl státním zaměstnancem, takto bych volil správně, protože podle svých vlastních sobeckých zájmů. Ale i to je bezpředmětné: můj hlas nic neovlivní.

5)      Politika je emotivní téma, zbytečně zesiluje iracionalitu a zejména zvedá v tobě napětí = strast, nemá cenu jí tedy vůbec řešit, je to škodlivé.

6)      Dokonce i život v politické totalitě komunismu Československa 60.-80. let (a vlastně  v každé, i tvrdší totalitě třeba padesátých let u nás) byl nejlepší pro apolitické lidi, kteří neměli politický názor, neměli tedy potřebu ho ventilovat a uvolněně si žili svůj vlastní sobecký život na zahrádkách, v činžácích, panelácích, na chatkách apod., neměli tedy napětí z toho, že byla totalita.

7)      Když si uvědomíš, že většina politických témat (migrace, ekologická krize, sucho, EU, Trump, Putin, pravice/levice, Zeman, Babiš) se tě netýká a tvou slast/strast neovlivní, uvolníš se = to je štěstí. A i když tě to ovlivní (což se však opravdu většinou nestane, i když senzacechtiví novinářští pisálci se ti kvůli tomu, abys četl, sledoval a kupoval jejich články a zprávy snaží vsugerovat, že ano), uvolni se i tak, protože nemáš šanci to změnit. Ano, trochu bys to změnit mohl, ale tvé vynaložené úsilí = snaha = napětí = strast za možné slabé uvolnění z toho, že bys toho dosáhl, většinou nestojí (výsledného uvolnění by bylo většinou mnohem méně než napětí plynoucí z namáhavého boje za jeho dosažení).

8)      Politika je věčný polemos, tedy boj, napětí, svár – když ji sleduješ, často toto napětí kopíruje i tvá psychika, což je strast (podobné je to i u sportu!!!). Je dobré sledovat politiku jen jako hru strategie a diplomacie, geopolitickou hru vyrovnávání a boje mocenských sil a globálních zájmových skupin, pak to může být zábavné, ale nesmíš se do toho osobně angažovat, pak by ti to totiž pravděpodobně přineslo napětí = strast.

MÁME CHODIT K VOLBÁM?

Ne.

Když půjdu volit, nic neovlivním: matematicky a statisticky je chození k volbám holým nesmyslem.

Čím menší je počet volitelů, tím má můj hlas větší hodnotu. Takže nejmenší hodnotu má můj hlas ve volbách do europarlamentu, ale i v komunálních volbách má můj hlas minimální hodnotu, pořád je zde ještě volitelů hodně. Největší hodnotu má můj hlas ve volbách do společenství bytových jednotek v našem domě: a i zde je jeho váha relativně malá.

K volbám tedy nemá smysl chodit.

Zabít či nezabít člověka, jehož smrt zvýší všem lidem na zemi štěstí málo, jemu vezme velké štěstí, ale celkové kvantum štěstí se tím trochu zvýší? Dle utilitarismu zabít, je to však správně?

MÁ SVOBODA HODNOTU?

Nemá, sama o sobě je zcela bezcenná.

Svoboda má cenu jen tehdy, když zvyšuje naše uvolnění a snižuje naše napětí = strast.

Někdy však naše uvolnění zvyšuje spíše nesvoboda, otroctví, závislost, submisivita, podřízenost.

Vzpomeň na klášterní poslušnost mnichů, která je uvolňuje, přivádí k slastné odevzdanosti a zbavuje napětí z rozhodování.

Vzpomeň také naopak na napětí plynoucí z přílišné svobody, kdy se utápíme v chaosu různých možností a cítíme napětí z toho, že si mezi nimi musíme nějak rozhodnout.

Dan Gilbert a jiní psychologové ukazují, že mnoho možností s sebou přináší napětí = strast, zatímco život v jisté totalitě přináší také četné uvolnění = slast.

Pořád se mi však zdá, že svoboda přináší většinou víc uvolnění než nesvoboda, byť (viz výše) ne vždy.

NENÍ MOUDRÉ VSTOUPIT DO POLITIKY?

Ne.

Kdybys do ní vstoupil(a), tak je velmi malá šance, že bys něco změnil(a).

A za to napětí = strasti z námahy a boje by to nestálo.

-------

SOBECTVÍ NEBO ZÁJEM VĚTŠINY?

jsou to 2 roviny: obecně prospěšné je prosazovat utilitarismus, z individuální perspektivy pro to není vůbec ŽÁDNÝ důvod. Individuální perspektiva vítězí, je třeba ji převychovat cukrem a bičem. Utilitarismus je nejlepší schéma politiky, egoistický hedonismus je nejlepší schéma etiky. Etika vítězí, politika je na vodě. Příklady s jatky, milenkou, mučením: ve všech by měl egoista jednat egoisticky. Je to racionální. Racionální = podložené skutečně platnými důvody. Kdo chce řídit společnost, má ale postupovat utilitaristicky, protože - ač je to na vodě - lepší politické schéma není.

+ proč pak vůbec dělat utilitarist. politiku? Protože pro egoistu je dobré, když se dělá, svět mu pak sype víc blaha (je přece i pro podrazáky dobré, když je podrazů co nejméně)! Takže ji lze i podepřít egoisticky! Ale když dojde ke kolizi a egoistu nechytnou, má se na utilitarismus vykašlat. To však zase nesmí prosazovat v politice, protože to není dobré pro jiné egoisty!!!

Je to známé jako "tragédie obecní pastviny" nejen v teorii her. Individuálně správným řešením je sobectví.

Jaké je řešení? Jednoduché: když tě nechytnou, buď sobecký, ale v politice prosazuj tvrdá pravidla, aby všechny sobce pochytali. A aby trestali nejen sobce, ale taky ty, kdo netrestají sobce.

To donutí většinu lidí být nesobeckými. A v "skulinách zákona" buď sobecký. Jak všichni ví, a jak velí teorie her.

---

JAKÁ POLITICKÁ TEORIE PLYNE Z EGOISMU?

Je to snad anarchistický individualismus? Určitě to není kolektivistický anarchismus, není to tedy individualistická verze anarchismu? Ne, protože to by způsobovalo boj, což je napětí = strast.

Tak co utilitarismus? Ne, protože hodnotu má jen moje slast/strast, nikoliv slast/strast obecně.

Co teorie smlouvy? To snad ano, ale není jasné, zda je vlastně pravicová (minimální stát) nebo spíše levicová (částečně Rawls). Také pro egoistu není výhodné smlouvu dodržovat pořád: je zde nevýhodou to, že je nevypověditelná.

Utilitarismus není moc podložený, protože není zřejmé, že slast či strast každého člověka má pro mě hodnotu, je zřejmé jen to, že moje vlastní slast/strast má pro mě hodnotu. Je sice zřejmé, že pro každého člověka má jeho vlastní slast/strast nutně skutečnou hodnotu, ale vždy právě jen pro něj, nikoliv pro kohokoliv ostatního, tedy utilitarismus není dobře založený.

UTILITARISMUS A TEORIE PŘIROZENÉHO PRÁVA

Utilitarismus je však ještě pořád lépe založený než teorie „přirozeného práva“, třeba teorie „přirozených lidských práv a svobod“ nebo teorie „nedotknutelnosti/důstojnosti hodnoty lidského života“. Odkud víme, že má lidský život hodnotu? Nevíme to.

Má tedy hodnotu alespoň náš vlastní život? Jen tehdy, pokud v něm převažuje hodnota nad antihodnotou, tedy má vlastní slast nad mojí vlastní strastí, což se neděje: i u zdravého dospělého a poměrně optimistického člověka zřejmě převažuje strast nad slastí v poměru 25:1.

EGOISTA BY MĚL BÝT APOLITICKÝ

Pravděpodobně správnou etickou teorií je etický individualistický egoistický hédonismus.

A egoista by měl být apolitický.

Proč?

1)      Když půjdu volit, nic neovlivním – už matematicky a statisticky je chození k volbám holým nesmyslem.

2)      Jeden člověk nemůže změnit politické směřování země.

3)      Z jediných skutečných hodnot, kterými je moje vlastní slast/strast, neplyne žádná politická teorie. Jedinou politickou teorií je „Nevím“ nebo dokonce nezájem o politiku, lhostejnost o věci politické a veřejné, tedy apolitičnost.

4)      Kdybych měl možnost ovlivnit volby, měl bych volit pravici, kdybych byl bohatý a levici, kdybych byl chudý nebo byl státním zaměstnancem, takto bych volil správně, protože podle svých vlastních sobeckých zájmů. Ale i to je bezpředmětné: můj hlas nic neovlivní.

5)      Politika je emotivní téma, zbytečně zesiluje iracionalitu a zejména zvedá v tobě napětí = strast, nemá cenu jí tedy vůbec řešit, je to škodlivé.

6)      Dokonce i život v politické totalitě komunismu Československa 60.-80. let (a vlastně  v každé, i tvrdší totalitě třeba padesátých let u nás) byl nejlepší pro apolitické lidi, kteří neměli politický názor, neměli tedy potřebu ho ventilovat a uvolněně si žili svůj vlastní sobecký život na zahrádkách, v činžácích, panelácích, na chatkách apod., neměli tedy napětí z toho, že byla totalita.

7)      Když si uvědomíš, že většina politických témat (migrace, ekologická krize, sucho, EU, Trump, Putin, pravice/levice, Zeman, Babiš) se tě netýká a tvou slast/strast neovlivní, uvolníš se = to je štěstí. A i když tě to ovlivní (což se však opravdu většinou nestane, i když senzacechtiví novinářští pisálci se ti kvůli tomu, abys četl, sledoval a kupoval jejich články a zprávy snaží vsugerovat, že ano), uvolni se i tak, protože nemáš šanci to změnit. Ano, trochu bys to změnit mohl, ale tvé vynaložené úsilí = snaha = napětí = strast za možné slabé uvolnění z toho, že bys toho dosáhl, většinou nestojí (výsledného uvolnění by bylo většinou mnohem méně než napětí plynoucí z namáhavého boje za jeho dosažení).

8)      Politika je věčný polemos, tedy boj, napětí, svár – když ji sleduješ, často toto napětí kopíruje i tvá psychika, což je strast (podobné je to i u sportu!!!). Je dobré sledovat politiku jen jako hru strategie a diplomacie, geopolitickou hru vyrovnávání a boje mocenských sil a globálních zájmových skupin, pak to může být zábavné, ale nesmíš se do toho osobně angažovat, pak by ti to totiž pravděpodobně přineslo napětí = strast.

MÁME CHODIT K VOLBÁM?

Ne.

Když půjdu volit, nic neovlivním: matematicky a statisticky je chození k volbám holým nesmyslem.

Čím menší je počet volitelů, tím má můj hlas větší hodnotu. Takže nejmenší hodnotu má můj hlas ve volbách do europarlamentu, ale i v komunálních volbách má můj hlas minimální hodnotu, pořád je zde ještě volitelů hodně. Největší hodnotu má můj hlas ve volbách do společenství bytových jednotek v našem domě: a i zde je jeho váha relativně malá.

K volbám tedy nemá smysl chodit.

Zabít či nezabít člověka, jehož smrt zvýší všem lidem na zemi štěstí málo, jemu vezme velké štěstí, ale celkové kvantum štěstí se tím trochu zvýší? Dle utilitarismu zabít, je to však správně? Dle utilitarismu rozhodně ano.

MÁ POLITICKÁ SVOBODA HODNOTU?

Nemá, sama o sobě je zcela bezcenná.

Svoboda má cenu jen tehdy, když zvyšuje naše uvolnění a snižuje naše napětí = strast.

Někdy však naše uvolnění zvyšuje spíše nesvoboda, otroctví, závislost, submisivita, podřízenost.

Vzpomeň na klášterní poslušnost mnichů, která je uvolňuje, přivádí k slastné odevzdanosti a zbavuje napětí z rozhodování.

Vzpomeň také naopak na napětí plynoucí z přílišné svobody, kdy se utápíme v chaosu různých možností a cítíme napětí z toho, že si mezi nimi musíme nějak rozhodnout.

Dan Gilbert a jiní psychologové ukazují, že mnoho možností s sebou přináší napětí = strast, zatímco život v jisté totalitě přináší také četné uvolnění = slast.

Pořád se mi však zdá, že svoboda přináší většinou víc uvolnění než nesvoboda, byť (viz výše) ne vždy.