- jakožto chemický nával, který tě přepadá a LŽE ti, že říká PRAVDU o tvých schopnostech, extrémní vážnosti situace a DRUHÝCH lidí
- můžeš propadnout CHVĚNÍ a PANICE
- jeho protivníkem jsou HUMOR a nadhled s odstupem
- lže, lže až na půdu!
- rozechvět tě může, tvé myšlení zmate a dezorientuje tě, ale máš vždy jistý prostor, jak se mu ubránit
pondělí 31. března 2014
Otázka po smyslu je tím, co smysl ničí
Otázka po smyslu je tím, co smysl ničí:
A má to celé smysl?
Opravdu?
Co když ne?
Co když přece jen ne?
Co když žiji v iluzi?
A pak to, co předtím vypadalo neproblematicky příjemně a krásně, zdá se býti bezcenné...
Ta otázka má presupozici věčného a objektivního smyslu: co jej nemá, je podle dané otázky BEZCENNÉ.
Člověk se raduje a hle, překvapí ho otázka po smyslu:
Opravdu se raduji? Není to klam? Není to sebeobelhávání? Není to autosugesce?
A POKUD se i skutečně raduji, mám se vůbec radovat? Je to správně? Nejsem pak naivní? Nejsem nízké zvíře bez reflexe? Nejsem přízemní? Nejsem konvenční? Nejsem maloměšťák? Nejsem "feťákem" bezuzdně se ženoucím za chemickou slastí?
Otázka po smyslu se vydává za poslední možnou perspektivu, dále nepřekročitelnou.
Ale je to jen jedna z mnoha forem strukturace a zřetězení kulturních memů, jedna z mnoha jazykových her s parciálními pravidly.
Radost je čistá bez reflexe.
Ale radost může být i s reflexí, i když asi menší a jiná: vím, že má aktivita je pomíjivá - a zítra už mě bavit nemusí...no a co, nyní mě baví!
Honba za radostí je - stejně jako honba za smyslem - něčím, co radost a smysl ničí.
Smysl je nalézán na půdě konkrétního parciálního kontextu: na rovině PRAXE, nikoliv teoretického zdůvodňování:
jdi do lesa, jdi bosky...baví tě to? Ne? Tak zkus běhat...a zkoušej další a další věci...
Chceš mi tvrdit, že TEBE nebaví vůbec nic? Pak zkus:
a) psychiatra
b) stres, námahu, tvrdou lopotu a dřinu, chudobu, hlad, žízeň: pak tě budou NAPLŇOVAT velmi prosté věci...
c) odpočiň si v pasivitě: nedělej chvíli NIC
d) cokoliv jiného, nového, NEČEKANÉHO, co tě překvapí, šokuje, vezme ti dech
E) někoho upřímně MÍT RÁD: to naplňuje srdce člověka stabilně
A má to celé smysl?
Opravdu?
Co když ne?
Co když přece jen ne?
Co když žiji v iluzi?
A pak to, co předtím vypadalo neproblematicky příjemně a krásně, zdá se býti bezcenné...
Ta otázka má presupozici věčného a objektivního smyslu: co jej nemá, je podle dané otázky BEZCENNÉ.
Člověk se raduje a hle, překvapí ho otázka po smyslu:
Opravdu se raduji? Není to klam? Není to sebeobelhávání? Není to autosugesce?
A POKUD se i skutečně raduji, mám se vůbec radovat? Je to správně? Nejsem pak naivní? Nejsem nízké zvíře bez reflexe? Nejsem přízemní? Nejsem konvenční? Nejsem maloměšťák? Nejsem "feťákem" bezuzdně se ženoucím za chemickou slastí?
Otázka po smyslu se vydává za poslední možnou perspektivu, dále nepřekročitelnou.
Ale je to jen jedna z mnoha forem strukturace a zřetězení kulturních memů, jedna z mnoha jazykových her s parciálními pravidly.
Radost je čistá bez reflexe.
Ale radost může být i s reflexí, i když asi menší a jiná: vím, že má aktivita je pomíjivá - a zítra už mě bavit nemusí...no a co, nyní mě baví!
Honba za radostí je - stejně jako honba za smyslem - něčím, co radost a smysl ničí.
Smysl je nalézán na půdě konkrétního parciálního kontextu: na rovině PRAXE, nikoliv teoretického zdůvodňování:
jdi do lesa, jdi bosky...baví tě to? Ne? Tak zkus běhat...a zkoušej další a další věci...
Chceš mi tvrdit, že TEBE nebaví vůbec nic? Pak zkus:
a) psychiatra
b) stres, námahu, tvrdou lopotu a dřinu, chudobu, hlad, žízeň: pak tě budou NAPLŇOVAT velmi prosté věci...
c) odpočiň si v pasivitě: nedělej chvíli NIC
d) cokoliv jiného, nového, NEČEKANÉHO, co tě překvapí, šokuje, vezme ti dech
E) někoho upřímně MÍT RÁD: to naplňuje srdce člověka stabilně
Co když to celé OPRAVDU smysl nemá?
Jaký smysl a pro koho?
Smysl to mělo - a zřejmě ještě může mít - pro tebe!
Je to snad málo?!
"Bez Boha a mé nesmrtelnosti to celé smysl nemá!"
Opravdu? Zeptej se šťastných ateistů!
"Musí to mít objektivní, nutný a obecný smysl: jinak to smysl nemá!"
To je lež: také parciální a dočasný smysl je smyslem, jak vědí ti, co se radují třeba z nového sněhu...
Smysl to mělo - a zřejmě ještě může mít - pro tebe!
Je to snad málo?!
"Bez Boha a mé nesmrtelnosti to celé smysl nemá!"
Opravdu? Zeptej se šťastných ateistů!
"Musí to mít objektivní, nutný a obecný smysl: jinak to smysl nemá!"
To je lež: také parciální a dočasný smysl je smyslem, jak vědí ti, co se radují třeba z nového sněhu...
Když tě život nenaplňuje...aneb o omrzelosti a únavě z žití...
Několik možných důvodů (a nebo jejich kombinace):
1) Únava z hyperaktivismu
Rada: odpočiň si!
2) Únava z rutiny
Rada: Najdi změnu, stres, námahu, obzvláštnění, nové překážky a výzvy
3) Samota
Rada: Najdi si domácího mazlíčka...lépe kamaráda, nejlíp partnera. Ale netlač na pilu!
4) Omrzelost je mnohdy zamaskovaný HNĚV/VZTEK/SKRYTÁ ZUŘIVOST
Na co se vztekáš? Co nenávidíš?
Sebe za svou neschopnost? Odpusť si, smiř se se sebou, zkus se rozvíjet, hledej své dobré stránky!
Ženy nebo muže, že tě nechtějí za partnera nebo že tě neuznávají? Hledej ty, co tě mají rádi!
5) Momentální silný afekt vydávající se za definitivní pravdu
Rada: Přejde to!
6) Zakořeněný vzorec o banalitě, opakování, konečnosti, vyprázdněnosti, nesnesitelné lehkosti bytí a žití
Rada: Zpochybni tento pohled a hledej jeho alternativy! Nejde snad o jednostranný dogmatický pohled?!
7) Skrytý masochismus aneb když mi dělá utrpení z deprese dobře...
Rada: Opravdu ti slast z depky stojí za to? Chceš platit daň, tedy to, že v depce uvízneš a bude to pak JEN nepříjemné?!
8) Vztek na život, svět a jeho BÍDU
Opravdu je svět tak ubohý a prázdný? Nebo jde jen o tvůj omezený afekt?
A proč se vůbec vztekáš? Z jakého důvodu? Kdy? Skutečně pořád? A na koho?
9) Reakce na přílišný optimismus
Rada: Nech to být, jde o vyvážení chemické disbalance mozku.
10) Optimistická autosugesce byla příliš křečovitá
Moc ses snažil o štěstí a optimismus - a tahle přepjatá křeč potlačování a snahy ti to vrací...
11) Život tě nikdy nebude naplňovat hodně a napořád. Depresivní životní fáze je zcela normální.
12) Život skutečně JE banalita.
Opravdu mluvíš o světě nebo jen o jeho chudém modelu, který ti už bohužel příliš zakořenil v mozku?!
13) Přílišné přemýšlení o smyslu života přináší obvykle pocit, že život smysl nemá!
Nenuť se k tomu, vychutnávat si život!
Dopřej si depresivní fáze, občasné nadávání na život, stěžování si i sebelítost - jen v tom nezůstaň, je to jen součástí katarze!
Dopřej si pasivitu, zírání do stropu, nebuď jen pořád aktivní - jen v tom nezůstaň, je to jen odpočinek, ne konec!
1) Únava z hyperaktivismu
Rada: odpočiň si!
2) Únava z rutiny
Rada: Najdi změnu, stres, námahu, obzvláštnění, nové překážky a výzvy
3) Samota
Rada: Najdi si domácího mazlíčka...lépe kamaráda, nejlíp partnera. Ale netlač na pilu!
4) Omrzelost je mnohdy zamaskovaný HNĚV/VZTEK/SKRYTÁ ZUŘIVOST
Na co se vztekáš? Co nenávidíš?
Sebe za svou neschopnost? Odpusť si, smiř se se sebou, zkus se rozvíjet, hledej své dobré stránky!
Ženy nebo muže, že tě nechtějí za partnera nebo že tě neuznávají? Hledej ty, co tě mají rádi!
5) Momentální silný afekt vydávající se za definitivní pravdu
Rada: Přejde to!
6) Zakořeněný vzorec o banalitě, opakování, konečnosti, vyprázdněnosti, nesnesitelné lehkosti bytí a žití
Rada: Zpochybni tento pohled a hledej jeho alternativy! Nejde snad o jednostranný dogmatický pohled?!
7) Skrytý masochismus aneb když mi dělá utrpení z deprese dobře...
Rada: Opravdu ti slast z depky stojí za to? Chceš platit daň, tedy to, že v depce uvízneš a bude to pak JEN nepříjemné?!
8) Vztek na život, svět a jeho BÍDU
Opravdu je svět tak ubohý a prázdný? Nebo jde jen o tvůj omezený afekt?
A proč se vůbec vztekáš? Z jakého důvodu? Kdy? Skutečně pořád? A na koho?
9) Reakce na přílišný optimismus
Rada: Nech to být, jde o vyvážení chemické disbalance mozku.
10) Optimistická autosugesce byla příliš křečovitá
Moc ses snažil o štěstí a optimismus - a tahle přepjatá křeč potlačování a snahy ti to vrací...
11) Život tě nikdy nebude naplňovat hodně a napořád. Depresivní životní fáze je zcela normální.
12) Život skutečně JE banalita.
Opravdu mluvíš o světě nebo jen o jeho chudém modelu, který ti už bohužel příliš zakořenil v mozku?!
13) Přílišné přemýšlení o smyslu života přináší obvykle pocit, že život smysl nemá!
Nenuť se k tomu, vychutnávat si život!
Dopřej si depresivní fáze, občasné nadávání na život, stěžování si i sebelítost - jen v tom nezůstaň, je to jen součástí katarze!
Dopřej si pasivitu, zírání do stropu, nebuď jen pořád aktivní - jen v tom nezůstaň, je to jen odpočinek, ne konec!
Jaký smysl dát tomu, kdo hledá věčný smysl?!
uvažuješ metafyzicky:
není-li nutná ahistorická etika, je vše docela jedno
nemá-li lidská práce věčný účinek, je bezcenná
je-li lidský život konečný, je bezcenný
nenajde-li filozofie jedinou věčnou pravdu, je bezcenná
každá aktivita, která nehledá jedinou věčnou pravdu, je vlastně bezcenná
jestliže ČLOVĚK nemůže najít jedinou věčnou pravdu, je to jen bezcenné hloupé zvíře
---
a nakonec:
neexistuje-li NUTNÁ etika, neexistuje ŽÁDNÁ etika!
...a pak je vše jen o brutální zvířecí SÍLE
to je ale nesmysl: řídí nás partikulární etiky v našich partikulárních životech
sami jsme partikulárními: takže nám to zcela postačuje
ale někdy zatoužíme po VĚČNU
věčno je jako porno: memetický hyperstimul našeho pudu sebezáchovy...vymyslí nemožné absolutní uspokojení...a pak po něm prahneme...lidská touha chce stále víc...má přehnané nároky (jak říká Petr B. :-)
lidská touha se však nakonec spokojí s něčím menším...ale musí ZNOVU OBJEVIT SMYSL KONEČNOSTI...což je někdy obtížné a asi nikdy ne už definitivní: už se nikdy nebudeme tak spontánně radovat z pro nás nyní tzv. "blbostí" jako malé děti: už nás do jisté míry ZNIČILA filozofie...
chce to vymyslet memetickou metafyzickou vakcínu: třeba Nietzscheho metafyziku vůle k životu a moci...nebo Patočkovy tři pohyby...
u Patočky získám "dva v jednom": obyčejný konečný smysl v metafyzickém balení, takže to človíčka nakaženého metafyzikou uspokojí víc než konečný smysl bez metafyziky..navíc ten konečný smysl musím u Patočky hledat, objevovat, vytvářet sám, je to cosi otevřeného...
není to s námi tak zlé, dokud se ještě dokážeme radovat z výletu či motorky...
jistě ne napořád: ale statické věčno slasti není údělem smrtelníků...
KOMENTÁŘE K ČLÁNKŮM
myslím, že komentovat mohou VŠICHNI, i anonymové...
nepletu se snad?
kdyby to někomu nešlo, pište mi prosím na:
dolakantonin@gmail.com
nepletu se snad?
kdyby to někomu nešlo, pište mi prosím na:
dolakantonin@gmail.com
Smysl života aneb VŠE JE DOVOLENO (diskuze s Tomášem D. pokračuje)
Odkud vím, že není objektivní smysl?
Kdybychom se odtrhli od tradičního neempirického balastu, viděli bychom to všichni.
Mystika je dle mého soudu jen přebujelá fantazie, pověrečnost, blouznění, nalézání vzorců a synchronicit tam, kde nejsou.
Ano, tvrdím - stejně jako tradiční metafyzika - zase další univerzální pravdu.
Můžu se mýlit.
Ale když není objektivní smysl, každé jednání je stejně dobré. Dokonce není ani povinné smysl hledat nebo se jím jakkoliv naplňovat.
Vše je dovoleno.
Pestrost není lepší než uniformita.
Život knihomola je stejně cenný jako život motorkáře: nikdo život nezabíjí ani neztrácí.
Tradiční pohled však degraduje většinu lidských aktivit jako bezcenných a tvrdí, že skutečně správné je být jen tím metafyzikem.
To však říká každá sekta: jen my budeme spaseni!
Někdy rozhoduje o životě a vládnoucím světonázoru síla a násilí, jak píšeš - ale ne vždy, jindy se zase prosazuje kooperace založená - pro metafyzika "jen" - na intersubjektivní dobové etice spolupráce a velkorysosti.
Nakonec si myslíš, že je Bůh.
Máš ono zřejmě vadné dilema: buď Bůh nebo nemá nic smysl.
Já říkám: Bůh není - smyslů však přesto je mnoho, stačí si vybrat - a mohou tě naplnit. Ale taky vybírat nemusíš. Sebevražda není hřích. Jen je neodvolatelná. Proto zde radím krajní opatrnost.
neděle 30. března 2014
realita nemá pater!
když roztrhám papír s textem, zmizí text i jeho smysl!
tedy svět nejsou jen kvarky!
odpověď:
svět jsou kvarky a jejich pomíjivé interakce tvořící do jisté míry stabilní a spontánně se samo-organizující a reprodukující STRUKTURY/VZORCE/KONFIGURACE
realita nemá více pater
je to heterogenní směs
vše v ní není provázáno se vším, ale mnohé věci - jak už to tak ve směsi bývá - ano
tedy svět nejsou jen kvarky!
odpověď:
svět jsou kvarky a jejich pomíjivé interakce tvořící do jisté míry stabilní a spontánně se samo-organizující a reprodukující STRUKTURY/VZORCE/KONFIGURACE
realita nemá více pater
je to heterogenní směs
vše v ní není provázáno se vším, ale mnohé věci - jak už to tak ve směsi bývá - ano
Odkud pramení kauzalita?
svět je heterogenní směs plná agregátů, komplexů a spontánně se samoorganizujících polo-celků (organismů, těl živočichů i rostlin)
odkud však pramení kauzalita, co je PŘÍČINOU kauzálního působení?
a) minulost je příčinou přítomnosti
b) tzv. "základní" stavební kameny: kvarky, balíčky energetických kvant,...a vše je pouhým agregátem, nikdy ne celkem, těchto základních "kamínků" reality
c) vyšší samoorganizující se celky
svět je JEDNOTA, CELEK - ale je to HETEROGENNÍ směs: lze ho však rozdělit, rozkouskovat, kvantifikovat?
má vůbec vědecký ATOMISMUS pravdu?
cožpak kauzální působení, řád, smysl a význam nevzniká až na POVRCHU jevů, až v komplexní síti celku?
vše záleží na tomto:
jsme celky/organismy nebo jen agregátem mikročástic?
pokud jsme pouhým agregátem, nemáme vlastní kauzální působení...
ale i pokud jsme jen agregátem, jak je možné, že síť lidských významů vzniká až na oné vyšší, komplexní, "naší" úrovni?
je to jen náš "hrubozrnný popis" komplexní série interakcí mikročástic?
takže VÝZNAM Hamleta je jen hrubozrnným popisem mikročástic a jejich vztahů?
nevzniká význam právě až na ÚROVNI vyššího celku, na POVRCHU interakcí mikročástic, není právě oním jemným a křehkým povrchem, který se dále sebe-organizuje spontánně a spontánně se i reprodukuje (skrze naše mozky a tiskařské stroje)?
myslím, že svět nemá víc úrovní (hierarchie levelů jako u cibule)
svět je STAVEBNICE, SKLÁDAČKA
"domy" skrze ní postavené (tělo, strom, řeka) vytváří do jisté míry stabilní VZORCE/struktury/konfigurace, které dále kauzálně působí
takže nepůsobí jen izolovaný KVARK, ale také zčásti stabilní VZOREC, který z kvarků vzniká
třeba sémantický vzorec Hamleta...
kvarky přece nejsou izolované, ale spojují se
není víc úrovní: tím odpadá problém, že by vyšší úroveň měla nějak svobodně působit na úrovně nižší
odkud však pramení kauzalita, co je PŘÍČINOU kauzálního působení?
a) minulost je příčinou přítomnosti
b) tzv. "základní" stavební kameny: kvarky, balíčky energetických kvant,...a vše je pouhým agregátem, nikdy ne celkem, těchto základních "kamínků" reality
c) vyšší samoorganizující se celky
svět je JEDNOTA, CELEK - ale je to HETEROGENNÍ směs: lze ho však rozdělit, rozkouskovat, kvantifikovat?
má vůbec vědecký ATOMISMUS pravdu?
cožpak kauzální působení, řád, smysl a význam nevzniká až na POVRCHU jevů, až v komplexní síti celku?
vše záleží na tomto:
jsme celky/organismy nebo jen agregátem mikročástic?
pokud jsme pouhým agregátem, nemáme vlastní kauzální působení...
ale i pokud jsme jen agregátem, jak je možné, že síť lidských významů vzniká až na oné vyšší, komplexní, "naší" úrovni?
je to jen náš "hrubozrnný popis" komplexní série interakcí mikročástic?
takže VÝZNAM Hamleta je jen hrubozrnným popisem mikročástic a jejich vztahů?
nevzniká význam právě až na ÚROVNI vyššího celku, na POVRCHU interakcí mikročástic, není právě oním jemným a křehkým povrchem, který se dále sebe-organizuje spontánně a spontánně se i reprodukuje (skrze naše mozky a tiskařské stroje)?
myslím, že svět nemá víc úrovní (hierarchie levelů jako u cibule)
svět je STAVEBNICE, SKLÁDAČKA
"domy" skrze ní postavené (tělo, strom, řeka) vytváří do jisté míry stabilní VZORCE/struktury/konfigurace, které dále kauzálně působí
takže nepůsobí jen izolovaný KVARK, ale také zčásti stabilní VZOREC, který z kvarků vzniká
třeba sémantický vzorec Hamleta...
kvarky přece nejsou izolované, ale spojují se
není víc úrovní: tím odpadá problém, že by vyšší úroveň měla nějak svobodně působit na úrovně nižší
svět a ideologie
svět je komplexní neurčitá mlha
sbíráme z něj střípky a z nich skládáme svoje zjednodušující, zato však konzistentní teorie
v rámci své teorie = ideologie pak uvažujeme šablonovitě
nevíme, zda lze svět skutečně pojmout do jediné lidské teorie
má svět vůbec jediný řád?
a pokud ano, je zachytitelný LIDSKOU teorií?
sbíráme z něj střípky a z nich skládáme svoje zjednodušující, zato však konzistentní teorie
v rámci své teorie = ideologie pak uvažujeme šablonovitě
nevíme, zda lze svět skutečně pojmout do jediné lidské teorie
má svět vůbec jediný řád?
a pokud ano, je zachytitelný LIDSKOU teorií?
sobota 29. března 2014
DOHLÍŽET A TRESTAT: sebenenávist a perfekcionismus
příklady této řeči:
když nebudu dokonalý, budu se nenávidět!
zase jsem to udělal TOTÁLNĚ ŠPATNĚ: nenávidím se, měl bych trpět, nějak se potrestám!
takže ODTEĎ se budu BEDLIVĚ sledovat:
jsem horší než druzí, že ano?!
jsem nula - a oni skvělí: že ano?!
jsem nešťastný a oni spokojení: že ano?
zase jsem zajíkavě blekotal jako malé děcko: že ano?!
zase jsem na to hlavní zapomněl: že ano?
co jsem to vůbec zač?
jak je možné, že jsem horší než druzí?
jsem ošklivý skřet a hlupák k tomu!
měl bych se pod zem zahrabat!
budu chlastat: ať se ta moje BLBÁ HLAVA a to moje BLBÉ TĚLO rychleji zničí!
a nebo se musím VÍC UČIT - MYSLET KVALITNĚJI!
a BĚDA, jak udělám sebemenší chybičku!
trest už mám na sebe vymyšlený:
radši se ZTRESTÁM rovnou!
když nebudu dokonalý, budu se nenávidět!
zase jsem to udělal TOTÁLNĚ ŠPATNĚ: nenávidím se, měl bych trpět, nějak se potrestám!
takže ODTEĎ se budu BEDLIVĚ sledovat:
jsem horší než druzí, že ano?!
jsem nula - a oni skvělí: že ano?!
jsem nešťastný a oni spokojení: že ano?
zase jsem zajíkavě blekotal jako malé děcko: že ano?!
zase jsem na to hlavní zapomněl: že ano?
co jsem to vůbec zač?
jak je možné, že jsem horší než druzí?
jsem ošklivý skřet a hlupák k tomu!
měl bych se pod zem zahrabat!
budu chlastat: ať se ta moje BLBÁ HLAVA a to moje BLBÉ TĚLO rychleji zničí!
a nebo se musím VÍC UČIT - MYSLET KVALITNĚJI!
a BĚDA, jak udělám sebemenší chybičku!
trest už mám na sebe vymyšlený:
radši se ZTRESTÁM rovnou!
mem obsese a neurósy obecné: DOHLÍŽET A TRESTAT!
inspirativní název mi přinesl Martin P. (díky!)
je to zuřivý dozor trestajícího SUPEREGA
skrytý mocný a HNĚVIVÝ Bůh či Otec ve mně!
mysli kvalitně!
vypuď ze sebe onu obsesi, ať myslíš kvalitně!
vytěsni, znič, potlač zakázanou myšlenku!
zbav se bolesti hlavy a tlaků v hlavě vzniklých díky obsesi!
ZBAV SE TLAKU TLAKEM, SÍLY SILOU, BOLESTI VĚTŠÍ BOLESTI, POTLAČOVÁNÍ VĚTŠÍM POTLAČOVÁNÍM!
A HONEM!
NO TAK: BUDE TO?
ZAKAZUJI - NAŘIZUJI!
POROUČÍM - A ROZHODUJI!
CHCI - VELÍM - NAŘIZUJI!
MUSÍŠ RŮST! MUSÍŠ BÝT ŠŤASTNÝ! AKTIVNÍ! SILNÝ!
HLAVNĚ BUĎ NAPROSTO DOKONALÝ!
TY NULO: SNAŽ SE! HONEM! JDEM! HONEM! JDEM!!!
chybí zde volnost, jemnost, ne-násilí, wu-wej:
nesnažit se růst, nesnažit se být dokonalý, nesnažit se být šťastný
jen tiše být
jen tak jemně si sedět a sedět a sedět...
Bukowski: celý den proležet na posteli a JEN se koukat do stropu...
Honza Vyčítal: jít s usárnou do kopce a nemyslet už KONEČNĚ na nic...
nebojovat proti nutkavé myšlence
nedělat věci na sílu a křeč: ono to stejně nejde...
nutkavou myšlenku obejmout, pohladit,...
nutkavou myšlenku prožít, prodýchat, procítit,..
musíš se se svou nutkavou myšlenkou skamarádit!
ach, zase ta chyba SUPEREGA: nic nemusíš...ale spíš: nechceš to zkusit? za zeptání nic nedáš! :-))
je to zuřivý dozor trestajícího SUPEREGA
skrytý mocný a HNĚVIVÝ Bůh či Otec ve mně!
mysli kvalitně!
vypuď ze sebe onu obsesi, ať myslíš kvalitně!
vytěsni, znič, potlač zakázanou myšlenku!
zbav se bolesti hlavy a tlaků v hlavě vzniklých díky obsesi!
ZBAV SE TLAKU TLAKEM, SÍLY SILOU, BOLESTI VĚTŠÍ BOLESTI, POTLAČOVÁNÍ VĚTŠÍM POTLAČOVÁNÍM!
A HONEM!
NO TAK: BUDE TO?
ZAKAZUJI - NAŘIZUJI!
POROUČÍM - A ROZHODUJI!
CHCI - VELÍM - NAŘIZUJI!
MUSÍŠ RŮST! MUSÍŠ BÝT ŠŤASTNÝ! AKTIVNÍ! SILNÝ!
HLAVNĚ BUĎ NAPROSTO DOKONALÝ!
TY NULO: SNAŽ SE! HONEM! JDEM! HONEM! JDEM!!!
chybí zde volnost, jemnost, ne-násilí, wu-wej:
nesnažit se růst, nesnažit se být dokonalý, nesnažit se být šťastný
jen tiše být
jen tak jemně si sedět a sedět a sedět...
Bukowski: celý den proležet na posteli a JEN se koukat do stropu...
Honza Vyčítal: jít s usárnou do kopce a nemyslet už KONEČNĚ na nic...
nebojovat proti nutkavé myšlence
nedělat věci na sílu a křeč: ono to stejně nejde...
nutkavou myšlenku obejmout, pohladit,...
nutkavou myšlenku prožít, prodýchat, procítit,..
musíš se se svou nutkavou myšlenkou skamarádit!
ach, zase ta chyba SUPEREGA: nic nemusíš...ale spíš: nechceš to zkusit? za zeptání nic nedáš! :-))
touha po nesmrtelnosti vs. porno
jednoduše díky pudu sebezáchovy chci žít dál a dál...to je přeci evolučně výhodné
nechci žít "věčně": ani nevím, co to je...je to jakýsi mlhavý ideál, ve skutečnosti se však snažím zvládat každodenní problémy a prostě přežít...
touha po nesmrtelnosti ve své metafyzické podobě jakožto MEM navíc může být hyperstimulující podnět útočící ve své přehnané podobě na naše pudy: podobně jako pornografie...
dává nám v ideální podobě to, co bychom ani jinak nevěděli, že chceme...tento mem sloužil rozšíření náboženství, které mělo ale i řadu evolučních výhod, podporovalo třeba kooperaci...všechny memy nejsou výhodné, jsou spleteny do memplexů obsahujících výhodné i nevýhodné memy
mem nesmrtelnosti v nás stimuloval touhu po ní podporovanou už geneticky pudem sebezáchovy...tuto touhu pak údajně "naplnilo" náboženství, díky čemuž se lidé hromadně obraceli na víru: náboženství jim údajně sytí touhy, které samo předtím uměle vyprovokovalo...podobě jako dnes to porno!...
nechci žít "věčně": ani nevím, co to je...je to jakýsi mlhavý ideál, ve skutečnosti se však snažím zvládat každodenní problémy a prostě přežít...
touha po nesmrtelnosti ve své metafyzické podobě jakožto MEM navíc může být hyperstimulující podnět útočící ve své přehnané podobě na naše pudy: podobně jako pornografie...
dává nám v ideální podobě to, co bychom ani jinak nevěděli, že chceme...tento mem sloužil rozšíření náboženství, které mělo ale i řadu evolučních výhod, podporovalo třeba kooperaci...všechny memy nejsou výhodné, jsou spleteny do memplexů obsahujících výhodné i nevýhodné memy
mem nesmrtelnosti v nás stimuloval touhu po ní podporovanou už geneticky pudem sebezáchovy...tuto touhu pak údajně "naplnilo" náboženství, díky čemuž se lidé hromadně obraceli na víru: náboženství jim údajně sytí touhy, které samo předtím uměle vyprovokovalo...podobě jako dnes to porno!...
smysl a metafyzikové (diskuze s Tomášem D.)
"proč žít bez nutného a objektivního důvodu?"
tento důvod neexistuje - takže každý má vlastní důvody...a někdo ne: žít ale není povinnost...
"opakuji: proč žít bez nutného a objektivního důvodu?"
a proč ne? nenaplňuje tě život i bez toho?
proč chceš nutný a objektivní důvod k životu?
co máš za OSOBNÍ problém?
"nejde o osobní záležitosti: každý chytrý člověk potřebuje objektivní důvod!"
opravdu? a kdes to vzal?
jsme partikulární pomíjiví do různých konkrétních kontextů zapletení smrtelníci, ne univerzální věční nonkontextuální abstraktní metafyzičtí duchové!
máme svoje pomíjivé smysly ve svých pomíjivých situacích: a stačí nám to§
máme smysl na rok či máme desetiletý projekt...možná projekt na půl století, ale víc ne: to nám však postačuje!
"nepostačuje, každý touží po nesmrtelnosti!"
touží...ale je to jen chvilkový sen: jak by to bylo krásné, kdyby...náš pud sebezáchovy byl sveden na scestí hyperstimulujícím memem nesmrtelnosti - stejně jako je náš pud sexuální sveden na scestí hyperstimulující pornografií
po většinu života to neřešíme...
"smrt vše ničí!"
ale bylo to krásné!
je třeba brát věci tak, jak jsou
i cesta je cíl...
"z metafyzické nadřazené pozice vypadají všechny důvody k žití jako malicherné!"
tato pozice NAD životem je však současně i POD ním, protože z ledové metafyzické výšiny PŘEHLÍŽÍ pestrou paletu smyslů
"není však přece jen Bůh, který dává životu objektivně-etickou garanci?"
Není. Důkaz: Osvětim.
"ale z metafyzické nadřazené pozice vypadají všechny důvody k žití jako NEPODLOŽENÉ"
metafyzicky nepodložené jsou: komu to však vadí?
"pak ale všichni žijeme jako banální zaslepená zvířata!"
zvířata nejsou banální a zaslepená: my jsme taky zvířata, a stvořili jsme kulturu, ducha, samotného Boha ve svých teologických systémech a náboženských zkušenostech!
"pak ale všichni žijeme automaticky a slepě, v iluzi neproblematizujeme svoje životní smysly!"
ne: problematizujeme je stále, ale vrcholem problematizace není nihilismus: to je jen jedno z řešení vedle mnoha jiných!
nihilismus je však stálá možnost, se kterou se vyrovnáváme tím, že se snažíme svému životu smysl dát: neříkám, že se to vždy podaří - ani že máme povinnost, že se o podařit musí...
riziko nihilismu je však ostří, které nás nutí problematizovat, hledat, zkoušet najít další smysly života...
"bez Boha život smysl nemá!"
proč ne?
myslím, že někdy má...a někdy ho nemá ani "s Bohem": tedy u věřícího...
"proč být etický bez Boha?"
protože miluješ druhé...nebo pro to, že si jich vážíš...
"bez objektivních a nutných důvodů žijeme naslepo, třeba se radikálně mýlíme!"
třeba...ale to je náš úděl...
a neslepo nežijeme: jen nemáme absolutní jistotu
tento důvod neexistuje - takže každý má vlastní důvody...a někdo ne: žít ale není povinnost...
"opakuji: proč žít bez nutného a objektivního důvodu?"
a proč ne? nenaplňuje tě život i bez toho?
proč chceš nutný a objektivní důvod k životu?
co máš za OSOBNÍ problém?
"nejde o osobní záležitosti: každý chytrý člověk potřebuje objektivní důvod!"
opravdu? a kdes to vzal?
jsme partikulární pomíjiví do různých konkrétních kontextů zapletení smrtelníci, ne univerzální věční nonkontextuální abstraktní metafyzičtí duchové!
máme svoje pomíjivé smysly ve svých pomíjivých situacích: a stačí nám to§
máme smysl na rok či máme desetiletý projekt...možná projekt na půl století, ale víc ne: to nám však postačuje!
"nepostačuje, každý touží po nesmrtelnosti!"
touží...ale je to jen chvilkový sen: jak by to bylo krásné, kdyby...náš pud sebezáchovy byl sveden na scestí hyperstimulujícím memem nesmrtelnosti - stejně jako je náš pud sexuální sveden na scestí hyperstimulující pornografií
po většinu života to neřešíme...
"smrt vše ničí!"
ale bylo to krásné!
je třeba brát věci tak, jak jsou
i cesta je cíl...
"z metafyzické nadřazené pozice vypadají všechny důvody k žití jako malicherné!"
tato pozice NAD životem je však současně i POD ním, protože z ledové metafyzické výšiny PŘEHLÍŽÍ pestrou paletu smyslů
"není však přece jen Bůh, který dává životu objektivně-etickou garanci?"
Není. Důkaz: Osvětim.
"ale z metafyzické nadřazené pozice vypadají všechny důvody k žití jako NEPODLOŽENÉ"
metafyzicky nepodložené jsou: komu to však vadí?
"pak ale všichni žijeme jako banální zaslepená zvířata!"
zvířata nejsou banální a zaslepená: my jsme taky zvířata, a stvořili jsme kulturu, ducha, samotného Boha ve svých teologických systémech a náboženských zkušenostech!
"pak ale všichni žijeme automaticky a slepě, v iluzi neproblematizujeme svoje životní smysly!"
ne: problematizujeme je stále, ale vrcholem problematizace není nihilismus: to je jen jedno z řešení vedle mnoha jiných!
nihilismus je však stálá možnost, se kterou se vyrovnáváme tím, že se snažíme svému životu smysl dát: neříkám, že se to vždy podaří - ani že máme povinnost, že se o podařit musí...
riziko nihilismu je však ostří, které nás nutí problematizovat, hledat, zkoušet najít další smysly života...
"bez Boha život smysl nemá!"
proč ne?
myslím, že někdy má...a někdy ho nemá ani "s Bohem": tedy u věřícího...
"proč být etický bez Boha?"
protože miluješ druhé...nebo pro to, že si jich vážíš...
"bez objektivních a nutných důvodů žijeme naslepo, třeba se radikálně mýlíme!"
třeba...ale to je náš úděl...
a neslepo nežijeme: jen nemáme absolutní jistotu
PROČ SI NEVĚŘÍME?
protože v hloubce máme tento mindrák, toto základní falešné přesvědčení:
JSEM NULA.
JSEM SLABÝ.
JSEM HORŠÍ NEŽ OSTATNÍ.
JSEM OŠKLIVÝ.
JSEM HLOUPĚJŠÍ NEŽ VY.
NEJSME TAK SILNÝ, JAK PŘEDSTÍRÁM: A KDYŽ NA TO PŘIJDETE, ZNIČÍTE MĚ.
a pak jsem v úzkých, ve stresu, tváříme se jako malé děti, hovoříme zajíkavě a překotně, jsme horečnatí, zmatení a dezorientovaní: jsme opět ve FIGUŘE DÍTĚTE, které má mluvit s dospělým: bojí se ho, třese se, je submisivní, trapné, červená se a stydí a MOC SE BOJÍ, jak to všechno dopadne!
dospělý je PŘECE chytřejší, silnější, má MOC ho pokořit a zničit!
tohoto přesvědčení se jistě těžko zbavuje, obzvláště když vás PONIŽOVALI rodiče, učitelé, autority, starší kamarádi.
situace ponížení se pak opakuje:
cítíte se tak v ní každý další den - i když realita je jiná, žijete VE SNU, jakoby se pořád vracelo ono DĚTSKÉ PONÍŽENÍ.
a jelikož se k druhým chováte jako LOOSER, oni se pak tak automaticky chovají i k vám...a vy se na ně za to ještě VZTEKÁTE!
i když na to mají jistě PRÁVO: proč se chovat s přehnaným respektem k bázlivému JOUDOVI?
-
chyb je však víc:
a) o sobě si falešně myslíme, že jsme nulou
b) o druhých si falešně myslíme, že jsou jedničkou - a navíc zlou jedničkou nadanou nejen silou a mocí, ale i predátorskou touhou vás zničit a ponížit! (paranoia! lživý pocit ohrožení!)
přitom pravda je opačná: většina lidí je slabých, bázlivých a relativně hodných, mnohdy plných soucitu - a když jsou zlí, sami hodně trpí!
zlý člověk = VŽDY nemocný člověk
nevěřím ve svobodnou vůli, proto tuto rovnici zastávám úplně!
protinámitka: a co ti, kteří se radují z utrpení druhých, zvyšují si na nich své sebevědomí?
odpověď: jistě existují - a jsou pak mnohdy díky utrpení druhých i ŠŤASTNÍ, takže skutečně nelze mluvit o nemoci ve smyslu utrpení - takže má rovnice má TRHLINU - avšak nemůžou za to, jen jsou pro nás nebezpeční, takže je třeba je LÉČIT, NIKOLIV TRESTAT
ale je tu další, třetí chyba:
c) zamindrákovaný člověk je NEUROTICKÝ EGOCENTRIK v PÝŠE se vyčleňující z kolektivu - proto se pak tak srovnává
bere příliš VÁŽNĚ SEBE!
bere příliš vážně mínění druhých, kteří se o něj jistě tolik nezajímají, jak si klamně myslí!
když se před druhými ztrapníš, co se vlastně stane?
vlastně nic...
maximálně se trochu jízlivě pousmějí
a to je CELÉ!
JSEM NULA.
JSEM SLABÝ.
JSEM HORŠÍ NEŽ OSTATNÍ.
JSEM OŠKLIVÝ.
JSEM HLOUPĚJŠÍ NEŽ VY.
NEJSME TAK SILNÝ, JAK PŘEDSTÍRÁM: A KDYŽ NA TO PŘIJDETE, ZNIČÍTE MĚ.
a pak jsem v úzkých, ve stresu, tváříme se jako malé děti, hovoříme zajíkavě a překotně, jsme horečnatí, zmatení a dezorientovaní: jsme opět ve FIGUŘE DÍTĚTE, které má mluvit s dospělým: bojí se ho, třese se, je submisivní, trapné, červená se a stydí a MOC SE BOJÍ, jak to všechno dopadne!
dospělý je PŘECE chytřejší, silnější, má MOC ho pokořit a zničit!
tohoto přesvědčení se jistě těžko zbavuje, obzvláště když vás PONIŽOVALI rodiče, učitelé, autority, starší kamarádi.
situace ponížení se pak opakuje:
cítíte se tak v ní každý další den - i když realita je jiná, žijete VE SNU, jakoby se pořád vracelo ono DĚTSKÉ PONÍŽENÍ.
a jelikož se k druhým chováte jako LOOSER, oni se pak tak automaticky chovají i k vám...a vy se na ně za to ještě VZTEKÁTE!
i když na to mají jistě PRÁVO: proč se chovat s přehnaným respektem k bázlivému JOUDOVI?
-
chyb je však víc:
a) o sobě si falešně myslíme, že jsme nulou
b) o druhých si falešně myslíme, že jsou jedničkou - a navíc zlou jedničkou nadanou nejen silou a mocí, ale i predátorskou touhou vás zničit a ponížit! (paranoia! lživý pocit ohrožení!)
přitom pravda je opačná: většina lidí je slabých, bázlivých a relativně hodných, mnohdy plných soucitu - a když jsou zlí, sami hodně trpí!
zlý člověk = VŽDY nemocný člověk
nevěřím ve svobodnou vůli, proto tuto rovnici zastávám úplně!
protinámitka: a co ti, kteří se radují z utrpení druhých, zvyšují si na nich své sebevědomí?
odpověď: jistě existují - a jsou pak mnohdy díky utrpení druhých i ŠŤASTNÍ, takže skutečně nelze mluvit o nemoci ve smyslu utrpení - takže má rovnice má TRHLINU - avšak nemůžou za to, jen jsou pro nás nebezpeční, takže je třeba je LÉČIT, NIKOLIV TRESTAT
ale je tu další, třetí chyba:
c) zamindrákovaný člověk je NEUROTICKÝ EGOCENTRIK v PÝŠE se vyčleňující z kolektivu - proto se pak tak srovnává
bere příliš VÁŽNĚ SEBE!
bere příliš vážně mínění druhých, kteří se o něj jistě tolik nezajímají, jak si klamně myslí!
když se před druhými ztrapníš, co se vlastně stane?
vlastně nic...
maximálně se trochu jízlivě pousmějí
a to je CELÉ!
lidi, co o smyslu pochybují...
ti lidi jsou mi bližší, protože jsou jako já: nepovažují běžné radosti za něco, co má automaticky smysl samo od sebe
líbí se mi, že to PROBLEMATIZUJÍ
běžný člověk se raduje ze všeho tak automaticky, tak bezduše...jde za slastí a vyhýbá se strasti, následuje automatismy vepsané do jeho osobnostních struktur výchovou a geny...
ale filozofové se potom cítí být NADŘAZENÍ:
nenásledujeme běžnou slast jako vy, my prokoukli, že je to jen bezduchá honba za cukříky, "feťácký" rytmus slasti a strasti!
kde udělali chybu?
1) degradují komplexitu, kvantitu i různé kvality slasti na "feťáckou drogu"
2) nadřazeně se vyčleňují, přitom jsou to TAKY JEN LIDÉ-SMRTELNÍCI, jejichž srdce po štěstí prahne!
3) myslí si, že je běžné radosti neumí naplnit a potěšit: asi zapomněli na to, jak byli mnohokrát šťastní (a ještě mnohokrát budou!)
4) požadují ÚPLNÉ, DEFINITIVNÍ, ABSOLUTNÍ naplnění: zapomněli, že to běžně NEPOTŘEBUJÍ, stačí jim, když se oběd fakt podaří a přítelkyně se tváří fakt NÁDHERNĚ!
je samozřejmě možné, že žijeme v ILUZI a jen si NALHÁVÁME, že jsme šťastní, je to jen AUTOSUGESCÍ vzniklý hedonismus jakožto poslední zoufalá obrana proti NIHILISMU
pak je třeba si položit otázky:
ŽÍT ČI NEŽÍT?
opravdu mi život už nemá co nabídnout?
poznal jsem, co nabízí - a je mi to málo?
je mi to málo teď nebo už napořád? nejde jen o chvilkový výkyv, krizi?
obvykle v DEPRESIVNÍM ladění se život redukuje na absurditu, malichernost, banální opakování, utrpení, samé trapné povinnosti apod.
ale je život JEN toto? jistě je TAKY toto...ale JEN toto?!
nihilista si zejména myslí, že život už PROKOUKL, že ví, o čem to celé je...že on jako nešťastný je moudrý, ti šťastní jsou naivní v iluzi žijící hlupáci...
je třeba zproblematizovat samotnou nihilistickou perspektivu
nechápat ji jako definitivní pravdu
být skeptický i k ní
být podezíravý k příčinám a důvodům, proč vznikla: jde skutečně o "čisté", ryze filozofické důvody?!
potřebujeme vyšší smysl?
potřebujeme morální hodnoty, dlouhodobé projekty našeho života - to ano, ale ty mohou vznikat v rámci našeho sdíleného lidského světa! sami jsme si je vytvořili SPOLEČNĚ, děláme to jeden pro druhého: nezabijí tě nikoliv kvůli METAFYZICKÉMU BOHEM GARANTOVANÉMU DESATERU, ale pro to, že tě mám rád, vážím si tě, NAŠE SPOLEČNÁ SDÍLENÁ SOCIÁLNÍ morálka mi říká, že to dělat nemám!
když smysl problematizujeme, máme to těžší, ale máme i větší prostor k volbě alternativních smyslů
není dobré se zcela vykořenit, vyčlenit, sociálně izolovat - odcizit se společnému a sdílenému
člověk pak trpí nedostatkem vztahů, lásky, blízkosti a porozumění
člověk potřebuje druhého člověka!
líbí se mi, že to PROBLEMATIZUJÍ
běžný člověk se raduje ze všeho tak automaticky, tak bezduše...jde za slastí a vyhýbá se strasti, následuje automatismy vepsané do jeho osobnostních struktur výchovou a geny...
ale filozofové se potom cítí být NADŘAZENÍ:
nenásledujeme běžnou slast jako vy, my prokoukli, že je to jen bezduchá honba za cukříky, "feťácký" rytmus slasti a strasti!
kde udělali chybu?
1) degradují komplexitu, kvantitu i různé kvality slasti na "feťáckou drogu"
2) nadřazeně se vyčleňují, přitom jsou to TAKY JEN LIDÉ-SMRTELNÍCI, jejichž srdce po štěstí prahne!
3) myslí si, že je běžné radosti neumí naplnit a potěšit: asi zapomněli na to, jak byli mnohokrát šťastní (a ještě mnohokrát budou!)
4) požadují ÚPLNÉ, DEFINITIVNÍ, ABSOLUTNÍ naplnění: zapomněli, že to běžně NEPOTŘEBUJÍ, stačí jim, když se oběd fakt podaří a přítelkyně se tváří fakt NÁDHERNĚ!
je samozřejmě možné, že žijeme v ILUZI a jen si NALHÁVÁME, že jsme šťastní, je to jen AUTOSUGESCÍ vzniklý hedonismus jakožto poslední zoufalá obrana proti NIHILISMU
pak je třeba si položit otázky:
ŽÍT ČI NEŽÍT?
opravdu mi život už nemá co nabídnout?
poznal jsem, co nabízí - a je mi to málo?
je mi to málo teď nebo už napořád? nejde jen o chvilkový výkyv, krizi?
obvykle v DEPRESIVNÍM ladění se život redukuje na absurditu, malichernost, banální opakování, utrpení, samé trapné povinnosti apod.
ale je život JEN toto? jistě je TAKY toto...ale JEN toto?!
nihilista si zejména myslí, že život už PROKOUKL, že ví, o čem to celé je...že on jako nešťastný je moudrý, ti šťastní jsou naivní v iluzi žijící hlupáci...
je třeba zproblematizovat samotnou nihilistickou perspektivu
nechápat ji jako definitivní pravdu
být skeptický i k ní
být podezíravý k příčinám a důvodům, proč vznikla: jde skutečně o "čisté", ryze filozofické důvody?!
potřebujeme vyšší smysl?
potřebujeme morální hodnoty, dlouhodobé projekty našeho života - to ano, ale ty mohou vznikat v rámci našeho sdíleného lidského světa! sami jsme si je vytvořili SPOLEČNĚ, děláme to jeden pro druhého: nezabijí tě nikoliv kvůli METAFYZICKÉMU BOHEM GARANTOVANÉMU DESATERU, ale pro to, že tě mám rád, vážím si tě, NAŠE SPOLEČNÁ SDÍLENÁ SOCIÁLNÍ morálka mi říká, že to dělat nemám!
když smysl problematizujeme, máme to těžší, ale máme i větší prostor k volbě alternativních smyslů
není dobré se zcela vykořenit, vyčlenit, sociálně izolovat - odcizit se společnému a sdílenému
člověk pak trpí nedostatkem vztahů, lásky, blízkosti a porozumění
člověk potřebuje druhého člověka!
pátek 28. března 2014
vnitřní nejistota
odkud pramení?
ze dvou lží:
a) já jsem slabý - klamné podceňování
b) oni jsou silní - klamné přeceňování
přeceňován je i význam druhých: to, co si myslí, jak mě hodnotí je nadhodnoceno...přitom na tom tolik nesejde
základní omyl:
druzí jsou bohové a jejich úsudek je božský, já jsem jen nula a looser
kořenem je velká bariéra mezi "já vs. oni" - velká přehrada oddělující tzv. "nulu" od tzv. "bohů"
já se totiž přehnaně vyděluje, izoluje: a pak trpí
proč se tolik vyděluje? protože je PYŠNÉ (sebevypínavost!), velmi mu pak záleží na uznání a bojí se pak velmi toho, že bude zneuznáno: výsměch, trapas, pohrdání, ponížení, stud, trapas...!
kdo se poníží, bude povýšen - EGO se trápí samo sebou, dokud myslí JEN na sebe samo
spoj se více s druhými a nebudeš se jich tolik bát!
degradace slasti
se děje třeba zde:
http://bloguje.czechtek.net/337628-hovno-vlada-hovno-demokracie-hovno-svoboda.php
Bondy degraduje slast na bezcennou sebeklamnost, redukuje na"feťáky" mající svoji pomíjivou drogu/chemii
je slast pouhá droga a chemie?
Radost je redukována na potěšení, to na slast, a ta na "banální" jen "feťáckou slast" drogově závislých (nebo "masturbujících idiotů": Bondy někde nihilisticky prohlašuje, že všechen smysl je jen "péra honění")
chemie však není jen chemie: je to elektrochemie, vysoce komplexní, a tou jsme my sami! takže to není málo...navíc popis nás skrze elektrochemii není úplný: máme prožitky, myšlenky, a ty jsou fyzikalistickým slovníkem zatím nepopsatelné - jsou jen zachyceny zvenčí a popsány částečně...takže slast je mnohem bohatší fenomén, než si myslíme! je to fenomén hmotný, ale hmota je víc, než zatím umíme pochopit!!!
navíc rozhodně všechno neděláme KVŮLI slasti - ale mnohdy kvůli tomu, co považujeme za hodnotné...hodnotné je to, co jako takové cítíme nebo rozumově dedukujeme...vychází to z našich osobnostních struktur, potřeb a toho, jak chápeme své prostředí, jaký vztah ke světu zaujímáme, v jakém rozvrhu a naladění žijeme ve svém přirozeném světě
http://bloguje.czechtek.net/337628-hovno-vlada-hovno-demokracie-hovno-svoboda.php
Bondy degraduje slast na bezcennou sebeklamnost, redukuje na"feťáky" mající svoji pomíjivou drogu/chemii
je slast pouhá droga a chemie?
Radost je redukována na potěšení, to na slast, a ta na "banální" jen "feťáckou slast" drogově závislých (nebo "masturbujících idiotů": Bondy někde nihilisticky prohlašuje, že všechen smysl je jen "péra honění")
chemie však není jen chemie: je to elektrochemie, vysoce komplexní, a tou jsme my sami! takže to není málo...navíc popis nás skrze elektrochemii není úplný: máme prožitky, myšlenky, a ty jsou fyzikalistickým slovníkem zatím nepopsatelné - jsou jen zachyceny zvenčí a popsány částečně...takže slast je mnohem bohatší fenomén, než si myslíme! je to fenomén hmotný, ale hmota je víc, než zatím umíme pochopit!!!
navíc rozhodně všechno neděláme KVŮLI slasti - ale mnohdy kvůli tomu, co považujeme za hodnotné...hodnotné je to, co jako takové cítíme nebo rozumově dedukujeme...vychází to z našich osobnostních struktur, potřeb a toho, jak chápeme své prostředí, jaký vztah ke světu zaujímáme, v jakém rozvrhu a naladění žijeme ve svém přirozeném světě
Je to, že jsem a prožívám ta nejjasnější věc na světě?
Je to, že jsem a prožívám ta nejjasnější věc na světě?
-------------------
mnoho filozofů však nesouhlasí, např. pro externalisty je primární sociální vnější jazyk, vědomí je odvozený jazykový konstrukt...
jsem-li v karteziánské jazykové hře, zdá se mi, že prožívám a jsem...hra externalisty mi však sugeruje zase cosi jiného...
děje se ve mně jakási MLHA, která dostává STRUKTURU teprve podle jazykové hry (a jejích pojmů a pravidel), kterou zrovna hraji...
nevylučuji ani silně kontra-intuitivní možnost, že qualia, vědomí, subjekt, emoce jsou jen metafyzickými konstrukty, jen se nám jazyková hra, která je postuluje, dostala až moc hluboko do krve, že nejsme schopni myslet jinak!
Když vidím modř, v mozku to nezmodrá! (diskuze s prof. Jiřím Váchou)
celé je to o tom, že neumíme sloučit slovník ne-behaviorální psychologie a fyziky
popisují jeden fenomén dvěma neslučitelnými slovníky
z toho plyne, že platí jedna z těchto možností:
a) oba popisují JEDNU věc částečně
b) jeden z nich popisuje věc dokonale a druhý je zcela mylný
c) oba jsou mylné
d) popisují DVĚ různé věci, nebo aspoň dvě odlišné vlastnosti/složky/aspekty jedné věci
- já se přikláním k možnosti a), Vy k možnosti d)
- já si myslím toto:
ano, fyzika nepopíše zvnějšku mysl úplně, ale jen částečně - ale částečně ano, a dost na to, abychom jednou mohli pravděpodobně zcela predikovat jednání člověka (nevplete-li se nám do něj ovšem kvantový indeterminismus + nepřeberná komplexní síť vlivů okolí)
ANTI-utilitarismus
"Ti, kdo pomáhají, jsou největší sobci: uspokojují svou potřebu pomáhat a dělá jim to největší slast, kdyby nepomáhali, cítili by strast, protože by se cítili neužitečnými...objevili, že BLAŽENĚJŠÍ JE DÁVAT NEŽ DOSTÁVAT, takže jsou to sobci, jen chytřejší.."
co na to říci?
a) vědomě často pomáháme pro to, že to tak CÍTÍME: cítíme, že je důležité pomáhat, VÁŽÍME si druhého, proto mu chceme pomoci: neprovádíme žádný kalkul slasti!
b) pomoc mnohdy slast přináší, a takmůže být šťastnější altruista než egoista: ale to je skvělé, že příroda je takto naprogramována, protože z toho potom prosperují oba
co na to říci?
a) vědomě často pomáháme pro to, že to tak CÍTÍME: cítíme, že je důležité pomáhat, VÁŽÍME si druhého, proto mu chceme pomoci: neprovádíme žádný kalkul slasti!
b) pomoc mnohdy slast přináší, a takmůže být šťastnější altruista než egoista: ale to je skvělé, že příroda je takto naprogramována, protože z toho potom prosperují oba
Nakolik se měníme?
Měníme se jen málo?
Pokud jde o změnu osobnosti, tak souhlasím.
Ale osobností je zřejmě jen komplexní síť nevědomých neurálních struktur, z nichž se aktivizuje vždy jen malá část, které říkám osoba.
Odlišuji tak osobnost a osobu.
Osobnost je mnohem větší síť většinou nevědomých struktur.
Osoba je pro mě to aktuálně z osobnosti aktivizované, tedy to vědomé - vědomé jáství řekněme.
Otázkou je, co nebo kdo spouští proces aktivizace struktur z nevědomé osobnosti.
Vy si myslíte, že spouštěčem je vědomé jáství. Já myslím, že vědomé jáství je jen produktem tohoto procesu.
Spouštěčem je dle mého soudu nevědomá neosobní mechanická samoorganizující se tendence mozku, jednoduše řečeno snad jistý algoritmus, předpis, funkce...snad zpětnovazebná Hofstadterova smyčka...snad spíše dopředná a zpětná vlna mozku, nevím...
Osobnost je stabilní, osoba se velmi rychle - v řádu dní, minut, dokonce mikrosekund mění...
Osoba má jen velmi malý vliv na to, co se bude aktivovat z rozsáhlých nevědomých struktur osobnosti. Sama je obsahově chudá, proměnlivá, má krátký život - existuje jen v řádu minut, vteřin...jisté její prvky však přetrvají napříč větším počtem mikro-osob: třeba celkové euforické naladění přetrvávající několik dní...
"Osobní identita" a kontinuita osobnosti je nesena právě nevědomými strukturami mozku, které nazývám "osobností".
I samotná naše introspekce nám přece ukazuje, že sice myslíme, ale nevíme JAK to děláme...že k nám pocity přicházejí neznámo jak a odkud a proč...ani nevíme, co to pocity a myšlenky jsou, jak se samo myšlení odehrává a proč...prostě se na tom jen SPOLUPODÍLÍME bez dobré znalosti toho, o co se vlastně jedná...často se spíš necháváme odevzdaně vést na proudu svojí mysli, někdy jej snad částečně korigujeme...
čtvrtek 27. března 2014
pár poznámek
sytí nás diference a komplexita
mnohdy je třeba STIMULOVAT unavené a znuděné životní síly
ale i znuděná omrzelost je někdy masochisticky fajn: odpočinu si a nemusím být pořád rozdivočeným aktivistou...
někdy je fajn se nudit a být totálně pasivní
někdy je fajn vzteky bez sebe nenávidět sebe i svět
někdy je fajn nerůst a nebýt aktivní, ale pasivně se poddávat sebedestruktivnímu regresu/pádu
ale jen ty neseš odpovědnst sám před sebou za NÁSLEDKY: ukočíruješ to? Neublížíš sobě nebo těm, na kterých ti záleží?
stejně cokoliv, co píši, jsou jen STŘÍPKY ze světa poskládané do reduktivní, ale zato krásně přehledné a hlavně skvěle konzistentní IDEOLOGIE
do světa patří optimisté i pesimisté, maničtí euforističtí smíšci i depresivní utrápení duchové tíže...
vše zde je, vše se střídá i v rámci mé osobnosti
život je změna, ale někdy se taky ZASTAVIL
ale pořád se nějak mění - byť někdy banálně
pak je třeba jít jinam a žít jinak - pokud tedy chceš...
dělej, co chceš - i když si nikdy svobodně nevolíš to, co vlastně chceš a co chtít budeš...
mnohdy je třeba STIMULOVAT unavené a znuděné životní síly
ale i znuděná omrzelost je někdy masochisticky fajn: odpočinu si a nemusím být pořád rozdivočeným aktivistou...
někdy je fajn se nudit a být totálně pasivní
někdy je fajn vzteky bez sebe nenávidět sebe i svět
někdy je fajn nerůst a nebýt aktivní, ale pasivně se poddávat sebedestruktivnímu regresu/pádu
ale jen ty neseš odpovědnst sám před sebou za NÁSLEDKY: ukočíruješ to? Neublížíš sobě nebo těm, na kterých ti záleží?
stejně cokoliv, co píši, jsou jen STŘÍPKY ze světa poskládané do reduktivní, ale zato krásně přehledné a hlavně skvěle konzistentní IDEOLOGIE
do světa patří optimisté i pesimisté, maničtí euforističtí smíšci i depresivní utrápení duchové tíže...
vše zde je, vše se střídá i v rámci mé osobnosti
život je změna, ale někdy se taky ZASTAVIL
ale pořád se nějak mění - byť někdy banálně
pak je třeba jít jinam a žít jinak - pokud tedy chceš...
dělej, co chceš - i když si nikdy svobodně nevolíš to, co vlastně chceš a co chtít budeš...
Otázky k smyslu života - a taky o hedonismu/utilitarismu a o tom, zda nás řídí emoce
"buddhismus: život je žit kvůli žízni po něm, TOUZE žít, žádosti, chtění, lpění, chtíči, žádostivosti..tím je vytvářeno i pět složek osobnosti, každá z nich je touhou, žádostivostí, chtivým lpěním na životě
touha pramení z nevědomosti, tu je třeba odstranit a už definitivně NECHTÍT"
je to tak?
odpověď: buddhismu vadí utrpení vznikající z touhy - ale z touhy vzniká i radost a štěstí!!!
i deprese pramení z jisté touhy:
a) touhy, aby byl život lepší
b) touhy, abych už nebyl
v depresi se zdá, že život je prázdný:
od čeho je vlastně vyprázdněný?
od hodnot, významů
co jsou to hodnoty? to, co je důležité
co je důležité?
a) to, co nás naplňuje
b) NEBO to, co jako významné intuitivně zakoušíme - Je toto intuitivní poznání pouhá EMOCE?
Ano, ale nesdělují nám emoce něco podstatného o nás a našem světě?
Ano: to, že jsme naprogramovaní k tomu být sociálními, mít sex, poznávat svět, radovat se, sdílet,...
Emoce nám tedy odkrývají hlubší struktury naší osobnosti, zčásti dané geneticky, zčásti výchovou a prostředím, zvykem.
DŮLEŽITÉ: body a) a b) NEJSOU identické: hodnotné mě nemusí naplňovat = dávat slast/štěstí, jen pociťuji, že bych dle toho měl jednat.
Proto vždy NEPLATÍ kalkul slasti:
jednáme i podle hodnot - nikoliv pro to, abych získal slast či se vyhnul strasti, ale protože POCIŤUJI, že bych tak jednat měl...emoce mě vede...nedělám to však vždy proto, abych se vyhnul výčitkám v budoucnosti či získal pocit sebeuspokojení, dělám to jednoduše proto, že to skrze EMOCE zakouším jako správné.
A emoce odhalují strukturu mé osobnosti, mého postoje ke světu, souvisí s tím, jak si rozvrhuji a strukturuji svůj přirozený svět.
Hodnota není nic objektivního: neplatí metafyzicky a absolutně pro každého.
Ale není ani pouze subjektivní: spíše odhaluje moje biosociální naprogramování.
To, že si to uvědomím, na věci nic nemění: dál jsem vpleten do sítě determinací, a je mi tak dobře.
Je to můj úděl: jako smrtelník se radovat i trpět ve smrtelném světě. ale nejen trpět, i se radovat!
Moje hodnoty se mohou částečně měnit: když je reflektuji, někdy poznám jejich omezenost (např. neracionální rasistické emoce vyvolávající někdy konflikty a strast pro obě strany, i když někdy podle některých vědců v evoluční historii sloužily i jako adaptace pro prosazení daného kmene).
Kalkul slasti je tedy třeba doplnit o následování toho, co považuji za HODNOTNÉ. To je dáno emocemi, které pramení ze struktur mé osobnosti, zčásti změnitelných.
--
Je život jen uspokojováním potřeb?
Ne. někdy následuji altruistické hodnoty.
Není však altruismus zase jen altruistickou potřebou pomáhat?
Jak u koho: spíše mě však emoce (někdy spolu s rozumem) vedou k pomoci.
Je těžké říci, zda jde o POTŘEBU.
Jsem k tomu však veden emocemi. Někteří (Kant) jsou k tomu zase vedeni třeba rozumem. Mluvit o tom, že následují svoji potřebu, může znamená možná jen toto: něco v nich či část jich je k tomu vede, chtějí to zkrátka udělat.
--
Není život zbytečný a hloupý, když jde jen o uspokojování potřeb?
Máme i potřeby intelektuální, umělecké, sociální, altruistické:
Zdá se, že to mnoha z nás stačí.
Žít není povinnost, není to objektivní morální dobro.
Je to na každém z nás, zda chceme žít.
Vše leží na této otázce: CO JE TO ČLOVĚK?
Pokud někdo, komu běžné věci nestačí, pak nemůže být šťasten.
Nestačí mu snad tehdy, když je příliš infikovaný idealistickou kulturou.
Také je možný, že slepou evolucí mu vznikl tak velký rozum, že mu běžné věci nestačí.
Myslím však, že u většiny z nás to tak není: stačí nám jít na výlet, smát se s přáteli a psát knihu.
---
Není všechno jen plytký a mrzký HEDONISMUS, feťácká snaha mít co nejvíce slasti?
Ne, protože slast je i duchovní, velmi komplexní, duchovně extatická, sociální, altruistická, spojená s odříkáním, povinností,...
Slast je také to, co nazýváme duchovní povzneseností, duchovní potravou, štěstím, naplněním, nadšením, RADOSTÍ,...
---
Jde nám jen o slast, byť někdy duchovní?
Rozhodně NE: mnohdy následujeme to, co považujeme za hodnoty (obvykle MORÁLNÍ) NEZ OHLEDU na to, zda nám to v budoucnosti přinese slast/strast.
---
Můžeme si vybrat, zda budeme šťastní nebo nešťastní?
Ne: jsme k tomu determinováni. Štěstí a neštěstí není naše vina ani zásluha.
Deprese je vždy nemoc, nikdy hřích. Stejně tak resentiment, blbá nálada, zášť, závist a nenávist včetně klíčové sebe-nenávisti, zahořklost a mrzutost.
Nemoc v tom smyslu, že tělo funguje špatně a nechce zvyšovat svoji moc (Spinoza).
Ale můžeme být determinováni k tomu vyhledávat data pomáhající nám v slasti: není to svobodná aktivita, ale tento článek má být jedním z těch dat, tedy snaží se determinovat (navíc ale PRAVDIVĚ, ne jako New Age lživě) k slasti...
---
Je morálně správné žít a morálně špatné volit sebevraždu? NE.
---
Když mě nebaví život, je to nemoc?
Není to morálně špatné.
Není to vlastní svobodnou zásluhou.
Ale každý, kdo byl ve stavu štěstí a deprese a může volit, volí štěstí. Tedy štěstí preferujeme, protože je to už z definice to, co nám přináší naplnění.
Proto neexistuje univerzální štěstí: štěstí je prázdný pojem pro to, co ti dává význam a naplnění.
--
Život může svůj smysl pro nás ztratit: pak to tak můžeme nechat, ale bude nám LÉPE (fyzicky i psychicky), když se pokusíme obnovit náš starý smysl nebo přijít na nový.
--
Štěstí není definitivní stav: celý život je bojem za štěstí a každý bojuje, každý občas padá, někdo definitivně.
Mnozí jsou zvýhodněni, mnozí znevýhodněni. Je to nespravedlivé (ve smyslu "lidské spravedlnosti").
Soucit je na místě jen tehdy, může-li pomoci a neponižuje-li tomu, komu pomáhá.
--
Volím si své hodnoty?
Ne.
Ale můj determinovaný proces myšlení poháněný a spolu-determinovaný emocemi je může MĚNIT nebo zcela DEGRADOVAT.
--
Co hledám, když hledám smysl života?
Něco, díky čemu budu CHTÍT žít.
Nemusí to být poslední CÍL/účel v budoucnosti, ale i to, co je PRÁVĚ TEĎ A BRZY POMINE...
--
Nehledáme definitivní věčné naplnění: jsme smrtelníci, stačí nám DOČASNÁ útěcha, dočasné naplnění.
--
Není lepší upřednostňovat to, co mi přinese dlouhodobější uspokojení?
Neexistuje univerzální odpověď: když chceš intenzivní, byť krátkodobé naplnění, proč ne? Soudcem jsi jen ty sám. Ty pak budeš třeba z drog nemocný - ne já... :-) Třeba ti to za to stojí...
---
Proč má být život žit?
Nemá - není to povinnost.
--
Potřebuje člověk ke štěstí Boha?
Myslím, že ne.
K opačné možnosti by vedlo toto:
a) Bůh existuje.
b) Mem Boha už ti totálně infikoval mysl.
--
Je život jen banální opakování a útrpná námaha, hloupá těžká povinnost?
Ne: je zde nové, průnik svěžesti, blesk náhody a změny!
Nudíš se? Hledej námahu, změnu, stres a boj! Nudit se už nebudeš!!!
--
Světské věci mě sytí a naplňují: jsem v nich vetkán a vpleten: jsem bytostí z tohoto světa, částí tohoto světa.
--
Život nikdy není totální naplnění. Je zde RYTMUS slasti a strasti.
--
"Potřebuji vyšší smysl!"
A proč?!
--
"Vše je jen evoluční mechanismus!!!"
No a co?!!!
--
"Už mě to nebaví! Život je nuda!"
Tak něco změň. Uběhni deset kilometrů a pak zas něco řekni.
Depresivní i euforická chemie mozku ti lže a hraje si na metafyzickou pravdu!!!
--
"Zemřu - to je hrůza!!!"
Proč: pak už tě to trápit nebude.
"Ale trápí mě to TEĎ!"
Opravdu? Pořád? Jak často? Dvě minuty denně? Tak to zvládneš, nee?
--
"Zemřu - pak nic nemá smysl!"
Proč? Naplní tě snad jen věčná láska? Jsi smrtelník: stačí ti smrtelná slast pomíjivých situací, ta tě naplňuje dost, byť jen pomíjivě. Jenda slast ale pomine a přijde jiná!
--
Deprese je vnitřní vztek, nenávist vůči světu, sebe-nenávist.
Kdo je zuřivý, je zapleten do světa, má mnoho touhy - je vpleten ve světě, nestojí nad ním!
Deprese je pak jednou z mnoha omezených životních forem tady na světě.
Nad světem možná stojí ten, kdo netouží po ničem: ale ten nemá ani depresi.
--
mnozí Boha nepotřebují: hledači Boha (Halík) svůj osobní problém vydávají za problém objektivní a univerzální a snaží se nám ostatním vsugerovat, že je to i NÁŠ problém!
--
"Život je prázdnota."
Je VYPRÁZDNĚNÝ od toho, co jsi dříve považoval za hodnotu. Zakoušíš pocity ztráty a zklamání.
Tak si nyní najdi hodnotu jinou, nebo se vrať k těm předchozím, ale jinak - nebo si trp, chceš-li.
Myslíš si, že ve chvíli, kdy zakoušíš MARNOST světa, jsi NAD ním. Ale je to jen běžná LIDSKÁ filozofická perspektiva, která nám pomáhá hledat si jiné hodnoty: ale někdy je taky NENALEZNEME.
Člověk v této perspektivě je trochu NAD světem, ale trochu i POD ním: zredukoval ho na banální mechanismus, myslí si, že odhalil jeho podstatu, přitom se může radikálně mýlit.
Ale i kdyby svět byl jen banálním strojkem, proč vlastně ne? Obvykle postačuje: i filozofovi.
Svět je možná stroj, ale určitě ne BANÁLNÍ: je tak komplexní, že přesahuje moji sílu obsáhnout všechny jeho mechanismy: proto mi přináší stále nové. stálou měnu a neočekávanost!
"Ale je to jen strojek!"
No a co? Mechanické je i myšlení, cítění, láska, krása umění: a stačí nám to, protože jde o složitý mechanismus a protože jsme mechanismem i my samotní!
"Je hrozné, že vše - i já - je tak mechanické!"
Proč? Je to složitý a krásný stroj plný řádu, symetrie a jednoduché elegance produkující brutální komplexitu...
--
"Jsme jen blbou přírodou, nízkými zvířaty!"
NE: příroda je úžasná, když stvořila člověka. Zvířata jsou skvělá, když zvíře člověk stvořil ducha, boha, kulturu, umění a vědu!!!
---
"Proč se raději nezabít?"
A proč raději nejdřív ještě jednou nezkusit žít?
--
touha pramení z nevědomosti, tu je třeba odstranit a už definitivně NECHTÍT"
je to tak?
odpověď: buddhismu vadí utrpení vznikající z touhy - ale z touhy vzniká i radost a štěstí!!!
i deprese pramení z jisté touhy:
a) touhy, aby byl život lepší
b) touhy, abych už nebyl
v depresi se zdá, že život je prázdný:
od čeho je vlastně vyprázdněný?
od hodnot, významů
co jsou to hodnoty? to, co je důležité
co je důležité?
a) to, co nás naplňuje
b) NEBO to, co jako významné intuitivně zakoušíme - Je toto intuitivní poznání pouhá EMOCE?
Ano, ale nesdělují nám emoce něco podstatného o nás a našem světě?
Ano: to, že jsme naprogramovaní k tomu být sociálními, mít sex, poznávat svět, radovat se, sdílet,...
Emoce nám tedy odkrývají hlubší struktury naší osobnosti, zčásti dané geneticky, zčásti výchovou a prostředím, zvykem.
DŮLEŽITÉ: body a) a b) NEJSOU identické: hodnotné mě nemusí naplňovat = dávat slast/štěstí, jen pociťuji, že bych dle toho měl jednat.
Proto vždy NEPLATÍ kalkul slasti:
jednáme i podle hodnot - nikoliv pro to, abych získal slast či se vyhnul strasti, ale protože POCIŤUJI, že bych tak jednat měl...emoce mě vede...nedělám to však vždy proto, abych se vyhnul výčitkám v budoucnosti či získal pocit sebeuspokojení, dělám to jednoduše proto, že to skrze EMOCE zakouším jako správné.
A emoce odhalují strukturu mé osobnosti, mého postoje ke světu, souvisí s tím, jak si rozvrhuji a strukturuji svůj přirozený svět.
Hodnota není nic objektivního: neplatí metafyzicky a absolutně pro každého.
Ale není ani pouze subjektivní: spíše odhaluje moje biosociální naprogramování.
To, že si to uvědomím, na věci nic nemění: dál jsem vpleten do sítě determinací, a je mi tak dobře.
Je to můj úděl: jako smrtelník se radovat i trpět ve smrtelném světě. ale nejen trpět, i se radovat!
Moje hodnoty se mohou částečně měnit: když je reflektuji, někdy poznám jejich omezenost (např. neracionální rasistické emoce vyvolávající někdy konflikty a strast pro obě strany, i když někdy podle některých vědců v evoluční historii sloužily i jako adaptace pro prosazení daného kmene).
Kalkul slasti je tedy třeba doplnit o následování toho, co považuji za HODNOTNÉ. To je dáno emocemi, které pramení ze struktur mé osobnosti, zčásti změnitelných.
--
Je život jen uspokojováním potřeb?
Ne. někdy následuji altruistické hodnoty.
Není však altruismus zase jen altruistickou potřebou pomáhat?
Jak u koho: spíše mě však emoce (někdy spolu s rozumem) vedou k pomoci.
Je těžké říci, zda jde o POTŘEBU.
Jsem k tomu však veden emocemi. Někteří (Kant) jsou k tomu zase vedeni třeba rozumem. Mluvit o tom, že následují svoji potřebu, může znamená možná jen toto: něco v nich či část jich je k tomu vede, chtějí to zkrátka udělat.
--
Není život zbytečný a hloupý, když jde jen o uspokojování potřeb?
Máme i potřeby intelektuální, umělecké, sociální, altruistické:
Zdá se, že to mnoha z nás stačí.
Žít není povinnost, není to objektivní morální dobro.
Je to na každém z nás, zda chceme žít.
Vše leží na této otázce: CO JE TO ČLOVĚK?
Pokud někdo, komu běžné věci nestačí, pak nemůže být šťasten.
Nestačí mu snad tehdy, když je příliš infikovaný idealistickou kulturou.
Také je možný, že slepou evolucí mu vznikl tak velký rozum, že mu běžné věci nestačí.
Myslím však, že u většiny z nás to tak není: stačí nám jít na výlet, smát se s přáteli a psát knihu.
---
Není všechno jen plytký a mrzký HEDONISMUS, feťácká snaha mít co nejvíce slasti?
Ne, protože slast je i duchovní, velmi komplexní, duchovně extatická, sociální, altruistická, spojená s odříkáním, povinností,...
Slast je také to, co nazýváme duchovní povzneseností, duchovní potravou, štěstím, naplněním, nadšením, RADOSTÍ,...
---
Jde nám jen o slast, byť někdy duchovní?
Rozhodně NE: mnohdy následujeme to, co považujeme za hodnoty (obvykle MORÁLNÍ) NEZ OHLEDU na to, zda nám to v budoucnosti přinese slast/strast.
---
Můžeme si vybrat, zda budeme šťastní nebo nešťastní?
Ne: jsme k tomu determinováni. Štěstí a neštěstí není naše vina ani zásluha.
Deprese je vždy nemoc, nikdy hřích. Stejně tak resentiment, blbá nálada, zášť, závist a nenávist včetně klíčové sebe-nenávisti, zahořklost a mrzutost.
Nemoc v tom smyslu, že tělo funguje špatně a nechce zvyšovat svoji moc (Spinoza).
Ale můžeme být determinováni k tomu vyhledávat data pomáhající nám v slasti: není to svobodná aktivita, ale tento článek má být jedním z těch dat, tedy snaží se determinovat (navíc ale PRAVDIVĚ, ne jako New Age lživě) k slasti...
---
Je morálně správné žít a morálně špatné volit sebevraždu? NE.
---
Když mě nebaví život, je to nemoc?
Není to morálně špatné.
Není to vlastní svobodnou zásluhou.
Ale každý, kdo byl ve stavu štěstí a deprese a může volit, volí štěstí. Tedy štěstí preferujeme, protože je to už z definice to, co nám přináší naplnění.
Proto neexistuje univerzální štěstí: štěstí je prázdný pojem pro to, co ti dává význam a naplnění.
--
Život může svůj smysl pro nás ztratit: pak to tak můžeme nechat, ale bude nám LÉPE (fyzicky i psychicky), když se pokusíme obnovit náš starý smysl nebo přijít na nový.
--
Štěstí není definitivní stav: celý život je bojem za štěstí a každý bojuje, každý občas padá, někdo definitivně.
Mnozí jsou zvýhodněni, mnozí znevýhodněni. Je to nespravedlivé (ve smyslu "lidské spravedlnosti").
Soucit je na místě jen tehdy, může-li pomoci a neponižuje-li tomu, komu pomáhá.
--
Volím si své hodnoty?
Ne.
Ale můj determinovaný proces myšlení poháněný a spolu-determinovaný emocemi je může MĚNIT nebo zcela DEGRADOVAT.
--
Co hledám, když hledám smysl života?
Něco, díky čemu budu CHTÍT žít.
Nemusí to být poslední CÍL/účel v budoucnosti, ale i to, co je PRÁVĚ TEĎ A BRZY POMINE...
--
Nehledáme definitivní věčné naplnění: jsme smrtelníci, stačí nám DOČASNÁ útěcha, dočasné naplnění.
--
Není lepší upřednostňovat to, co mi přinese dlouhodobější uspokojení?
Neexistuje univerzální odpověď: když chceš intenzivní, byť krátkodobé naplnění, proč ne? Soudcem jsi jen ty sám. Ty pak budeš třeba z drog nemocný - ne já... :-) Třeba ti to za to stojí...
---
Proč má být život žit?
Nemá - není to povinnost.
--
Potřebuje člověk ke štěstí Boha?
Myslím, že ne.
K opačné možnosti by vedlo toto:
a) Bůh existuje.
b) Mem Boha už ti totálně infikoval mysl.
--
Je život jen banální opakování a útrpná námaha, hloupá těžká povinnost?
Ne: je zde nové, průnik svěžesti, blesk náhody a změny!
Nudíš se? Hledej námahu, změnu, stres a boj! Nudit se už nebudeš!!!
--
Světské věci mě sytí a naplňují: jsem v nich vetkán a vpleten: jsem bytostí z tohoto světa, částí tohoto světa.
--
Život nikdy není totální naplnění. Je zde RYTMUS slasti a strasti.
--
"Potřebuji vyšší smysl!"
A proč?!
--
"Vše je jen evoluční mechanismus!!!"
No a co?!!!
--
"Už mě to nebaví! Život je nuda!"
Tak něco změň. Uběhni deset kilometrů a pak zas něco řekni.
Depresivní i euforická chemie mozku ti lže a hraje si na metafyzickou pravdu!!!
--
"Zemřu - to je hrůza!!!"
Proč: pak už tě to trápit nebude.
"Ale trápí mě to TEĎ!"
Opravdu? Pořád? Jak často? Dvě minuty denně? Tak to zvládneš, nee?
--
"Zemřu - pak nic nemá smysl!"
Proč? Naplní tě snad jen věčná láska? Jsi smrtelník: stačí ti smrtelná slast pomíjivých situací, ta tě naplňuje dost, byť jen pomíjivě. Jenda slast ale pomine a přijde jiná!
--
Deprese je vnitřní vztek, nenávist vůči světu, sebe-nenávist.
Kdo je zuřivý, je zapleten do světa, má mnoho touhy - je vpleten ve světě, nestojí nad ním!
Deprese je pak jednou z mnoha omezených životních forem tady na světě.
Nad světem možná stojí ten, kdo netouží po ničem: ale ten nemá ani depresi.
--
mnozí Boha nepotřebují: hledači Boha (Halík) svůj osobní problém vydávají za problém objektivní a univerzální a snaží se nám ostatním vsugerovat, že je to i NÁŠ problém!
--
"Život je prázdnota."
Je VYPRÁZDNĚNÝ od toho, co jsi dříve považoval za hodnotu. Zakoušíš pocity ztráty a zklamání.
Tak si nyní najdi hodnotu jinou, nebo se vrať k těm předchozím, ale jinak - nebo si trp, chceš-li.
Myslíš si, že ve chvíli, kdy zakoušíš MARNOST světa, jsi NAD ním. Ale je to jen běžná LIDSKÁ filozofická perspektiva, která nám pomáhá hledat si jiné hodnoty: ale někdy je taky NENALEZNEME.
Člověk v této perspektivě je trochu NAD světem, ale trochu i POD ním: zredukoval ho na banální mechanismus, myslí si, že odhalil jeho podstatu, přitom se může radikálně mýlit.
Ale i kdyby svět byl jen banálním strojkem, proč vlastně ne? Obvykle postačuje: i filozofovi.
Svět je možná stroj, ale určitě ne BANÁLNÍ: je tak komplexní, že přesahuje moji sílu obsáhnout všechny jeho mechanismy: proto mi přináší stále nové. stálou měnu a neočekávanost!
"Ale je to jen strojek!"
No a co? Mechanické je i myšlení, cítění, láska, krása umění: a stačí nám to, protože jde o složitý mechanismus a protože jsme mechanismem i my samotní!
"Je hrozné, že vše - i já - je tak mechanické!"
Proč? Je to složitý a krásný stroj plný řádu, symetrie a jednoduché elegance produkující brutální komplexitu...
--
"Jsme jen blbou přírodou, nízkými zvířaty!"
NE: příroda je úžasná, když stvořila člověka. Zvířata jsou skvělá, když zvíře člověk stvořil ducha, boha, kulturu, umění a vědu!!!
---
"Proč se raději nezabít?"
A proč raději nejdřív ještě jednou nezkusit žít?
--
středa 26. března 2014
Je život dobrý???
reaguji na tuto otázku kolegy Jakuba Moravčíka:
"Proč je vlastně život dobrý? Proč je lepší, aby se život (čehokoliv) ve slepé evoluci rozvíjel, proč by neměl raději zaniknout? Proč se vůbec odvolávat na nějakou prospěšnost zla, které je v evoluci v posledku jen vyjádřením pro odumírání nějaké formy života? Ano, život chce neustále odvrhovat něco, co chce zemřít, jak řekl Nietzsche, ale to stále neřeší otázku, proč bychom měli život pokládat za v jakémkoliv smyslu lepší."
má odpověď:
Život je dobrý PRO NÁS, protože nás jakožto situované smrtelníky NAPLŇUJE: zkrátka díky biokulturnímu naprogramování některé věci od života chceme - a dostáváme...
Život není dobrý metafyzicky, z pohledu věčna, objektivně: je dobrý jen pro nás - a to postačuje...
A pro někoho dobrý už není: tak má depresi, nudí se - nebo se zabije...
A to je celé...
Zlo ve smyslu průraznosti, agrese je také někdy prospěšné zase jen pro nás...není Bůh, který by to rozetnul věčnou pravdou....
Život má někdy pro nás hodnotu ve smyslu DŮLEŽITOSTI: jednoduše z naší smrtelné perspektivy, ve které STÁLE JSME, víme a evidentně cítíme, že je KRÁSNÉ žít, že je DOBRÉ někomu pomoci, že je DOBRÉ upřednostnit druhého před sebou nebo naopak...a jednáme podle toho
Není morálka platná pro všechny: moje morálka vyrůstá z mého osobního kontextu, z mé osobní životní formy, z mého naladění, mého vztahu ke světu...
Není tomu ale jen tak, že sami dáváme smysl světu a našemu životu: neplatí tento jednoduchý subjektivismus: jsme totiž naprogramováni tak, že některé věci pro nás nutně smysl mají: jídlo, sex, přijetí druhých, jejich uznání...V tomto smyslu je smysl a význam těchto entit objektivní, nikoliv subjektivní...
Smysl věcí se pro nás mění vlivem zkušeností, vyzráváním, věkem, vlivem kultury, přátel, rodiny...
Kdo nevidí v životě smysl, je možná:
a) unavený - mírnější deprese je adaptace těla na přebytek vzruchů
b) omrzelý, znuděný: chce to ZMĚNU! STRES! BOJ!
c) posedlý metafyzickými memy: hledá objektivní věčný smysl! Ten samozřejmě není...
d) líný najít si vlastní smysl - tedy LENOST!
e) alibisticky ze strachu utíká z života: děsí se ztráty a bolesti
Proč bych však měl vlastně POŽADOVAT, aby život měl objektivní smysl? Nemůžu snad docela dobře žít i bez toho?
"Není-li Boha, nic nemá smysl..." Opravdu? Proč ne? Proč???
Potřebuje člověk ke štěstí Boha? Proč?
I pokud Bůh není, někoho možná už mem Boha tak infikoval, že bez něj nemůže být...
Je na každém z nás, abychom se NAUČILI RADOVAT: je to dobré pro NÁS, ne objektivně, ne metafyzicky...a záleží, jestli CHCEME: nikdo nás nemůže nutit ani soudit...je to dobré pro nás, protože nás to naplňuje, dává nám to radost, slast, baví nás to pak...
Jestli NECHCEME, naše věc...nic zlého se NESTANE, když nechceme....neuděláme žádný metafyzický přečin...jen jsme si život mohli více VYCHUTNAT...místo toho jsme roky života PROMRHALI v depresi, nudě a zlobě na sebe i svět...
Není tedy nutné, aby nás život nutně bavil každý den a každý rok: zabít je možné se kdykoliv, jen je to NEZVRATITELNÉ rozhodnutí, proto je třeba krajní OPATRNOSTI...je třeba to důkladně promyslet: opravdu už mě v životě nic pěkného nečeká? Opravdu se má situace nemůže ZMĚNIT? Cožpak má minulost byla staticky stejná? Nebo v ní byly změny? Proč si myslet, že v budoucnosti změny nebudou???
Jde o toto uvědomění: i mě může ZCELA NAPLNIT svět běžných věcí - k dokonalému naplnění sebe NEPOTŘEBUJI Boha ani objektivní mravní ideály...I BEZ NICH mohu být šťastný...
Proč? Vše vychází z ANTROPOLOGIE, tedy odpovědi na otázku, CO JE TO ČLOVĚK.
Člověk je smrtelník, sociální zvíře, zvíře úchvatné, protože tvořící DUCHOVNÍ KULTURU, vytvořilo tedy DUCHA (!!!):
a tomuto člověku ke štěstí DOCELA POSTAČUJÍ běžné věci, TENTO NÁŠ SVĚT, KTERÝ JE JEDINÝ (A JINÝ NEBUDE!).
Někdo by řekl: tento svět je banální, věci v něm malicherné, chci metafyzický objektivní smysl garantovaný Bohem! Chci, aby můj život měl definitivní absolutní objektivní smysl, cíl, telos, účel, zakotvený v metafyzickém mravním nad-řádu světa daným Bohem!
Pak bych se ho zeptal: cožpak takto uvažuješ a HLAVNĚ CÍTÍŠ A JEDNÁŠ vždy? Cožpak tě netěší jít na výlet? Smát se s přáteli blbinám? Nejsi radši, když je slunečno než když prší? Nejsi snad nadšený, když si zamilovaný? Netřeseš se snad strachy, když bys měl přijít o práci, která ti přece může dát jen údajně malicherné peníze na údajně malicherné jídlo a na údajně malicherné bydlení v údajně malicherném bytě???! Cožpak tě nikdy nenaplňovalo to, jít s přáteli na pivo? Milovat matku? Koupit si dobré víno? Filozofovat? Číst báseň? Líbat se s dívkou? Dotknout se její ruky? Napsat knihu? Hádat se s přáteli, tak trochu vážně, trochu ale "¨v dobrém"?
Pokud ti na tom všem nezáleží, proč se tolik bojíš, těšíš, raduješ, strachuješ, snažíš, proč jsi tolik motivovaný a ZAPOJENÝ, ZAPLETENÝ v tomto našem údajně banálním světě? proč si tolik svázaný silnými emocionálními a osobnostními pouty s tímto naším světem?!
Nehraj si na abstraktního ducha, který požaduje tvrdou metafyziku, jen objektivní etiku a smysl: zvíře jsi, sociální tvor, který chce jíst, spát a milovat, raduješ se podobně jako srnky na poli, když vyjde slunce...
Jistě, někdy jsi unavený, otrávený, omrzelý, znuděný, nudí tě všechno to BANÁLNÍ OPAKOVÁNÍ PLNÉ RUTINY, STEREOTYPU A VLASTNĚ PLNÉ UTRPENÍ, kdy se pořád dokola musíme osvědčovat, trpělivě trpět při vytrvalém plnění pracovních nudných a únavných povinností: to je však jednostranný dogmatický pohled na věc, selektivně z života vybírající jen to špatné...je to tedy pohled jednostranný, PROTO NEPRAVDIVÝ!
Ve světě je i plno úžasných a nových věcí, plno změny...není možné být šťastný pořád, ale NĚKDY ano: přeji sobě i tobě co nejvíce štěstí! A mám soucit s tebou i sebou: mnohdy totiž SKUTEČNĚ trpíme...Vím to! Ale to neznamená, že život není TAKY dobrý!
"Proč je vlastně život dobrý? Proč je lepší, aby se život (čehokoliv) ve slepé evoluci rozvíjel, proč by neměl raději zaniknout? Proč se vůbec odvolávat na nějakou prospěšnost zla, které je v evoluci v posledku jen vyjádřením pro odumírání nějaké formy života? Ano, život chce neustále odvrhovat něco, co chce zemřít, jak řekl Nietzsche, ale to stále neřeší otázku, proč bychom měli život pokládat za v jakémkoliv smyslu lepší."
má odpověď:
Život je dobrý PRO NÁS, protože nás jakožto situované smrtelníky NAPLŇUJE: zkrátka díky biokulturnímu naprogramování některé věci od života chceme - a dostáváme...
Život není dobrý metafyzicky, z pohledu věčna, objektivně: je dobrý jen pro nás - a to postačuje...
A pro někoho dobrý už není: tak má depresi, nudí se - nebo se zabije...
A to je celé...
Zlo ve smyslu průraznosti, agrese je také někdy prospěšné zase jen pro nás...není Bůh, který by to rozetnul věčnou pravdou....
Život má někdy pro nás hodnotu ve smyslu DŮLEŽITOSTI: jednoduše z naší smrtelné perspektivy, ve které STÁLE JSME, víme a evidentně cítíme, že je KRÁSNÉ žít, že je DOBRÉ někomu pomoci, že je DOBRÉ upřednostnit druhého před sebou nebo naopak...a jednáme podle toho
Není morálka platná pro všechny: moje morálka vyrůstá z mého osobního kontextu, z mé osobní životní formy, z mého naladění, mého vztahu ke světu...
Není tomu ale jen tak, že sami dáváme smysl světu a našemu životu: neplatí tento jednoduchý subjektivismus: jsme totiž naprogramováni tak, že některé věci pro nás nutně smysl mají: jídlo, sex, přijetí druhých, jejich uznání...V tomto smyslu je smysl a význam těchto entit objektivní, nikoliv subjektivní...
Smysl věcí se pro nás mění vlivem zkušeností, vyzráváním, věkem, vlivem kultury, přátel, rodiny...
Kdo nevidí v životě smysl, je možná:
a) unavený - mírnější deprese je adaptace těla na přebytek vzruchů
b) omrzelý, znuděný: chce to ZMĚNU! STRES! BOJ!
c) posedlý metafyzickými memy: hledá objektivní věčný smysl! Ten samozřejmě není...
d) líný najít si vlastní smysl - tedy LENOST!
e) alibisticky ze strachu utíká z života: děsí se ztráty a bolesti
Proč bych však měl vlastně POŽADOVAT, aby život měl objektivní smysl? Nemůžu snad docela dobře žít i bez toho?
"Není-li Boha, nic nemá smysl..." Opravdu? Proč ne? Proč???
Potřebuje člověk ke štěstí Boha? Proč?
I pokud Bůh není, někoho možná už mem Boha tak infikoval, že bez něj nemůže být...
Je na každém z nás, abychom se NAUČILI RADOVAT: je to dobré pro NÁS, ne objektivně, ne metafyzicky...a záleží, jestli CHCEME: nikdo nás nemůže nutit ani soudit...je to dobré pro nás, protože nás to naplňuje, dává nám to radost, slast, baví nás to pak...
Jestli NECHCEME, naše věc...nic zlého se NESTANE, když nechceme....neuděláme žádný metafyzický přečin...jen jsme si život mohli více VYCHUTNAT...místo toho jsme roky života PROMRHALI v depresi, nudě a zlobě na sebe i svět...
Není tedy nutné, aby nás život nutně bavil každý den a každý rok: zabít je možné se kdykoliv, jen je to NEZVRATITELNÉ rozhodnutí, proto je třeba krajní OPATRNOSTI...je třeba to důkladně promyslet: opravdu už mě v životě nic pěkného nečeká? Opravdu se má situace nemůže ZMĚNIT? Cožpak má minulost byla staticky stejná? Nebo v ní byly změny? Proč si myslet, že v budoucnosti změny nebudou???
Jde o toto uvědomění: i mě může ZCELA NAPLNIT svět běžných věcí - k dokonalému naplnění sebe NEPOTŘEBUJI Boha ani objektivní mravní ideály...I BEZ NICH mohu být šťastný...
Proč? Vše vychází z ANTROPOLOGIE, tedy odpovědi na otázku, CO JE TO ČLOVĚK.
Člověk je smrtelník, sociální zvíře, zvíře úchvatné, protože tvořící DUCHOVNÍ KULTURU, vytvořilo tedy DUCHA (!!!):
a tomuto člověku ke štěstí DOCELA POSTAČUJÍ běžné věci, TENTO NÁŠ SVĚT, KTERÝ JE JEDINÝ (A JINÝ NEBUDE!).
Někdo by řekl: tento svět je banální, věci v něm malicherné, chci metafyzický objektivní smysl garantovaný Bohem! Chci, aby můj život měl definitivní absolutní objektivní smysl, cíl, telos, účel, zakotvený v metafyzickém mravním nad-řádu světa daným Bohem!
Pak bych se ho zeptal: cožpak takto uvažuješ a HLAVNĚ CÍTÍŠ A JEDNÁŠ vždy? Cožpak tě netěší jít na výlet? Smát se s přáteli blbinám? Nejsi radši, když je slunečno než když prší? Nejsi snad nadšený, když si zamilovaný? Netřeseš se snad strachy, když bys měl přijít o práci, která ti přece může dát jen údajně malicherné peníze na údajně malicherné jídlo a na údajně malicherné bydlení v údajně malicherném bytě???! Cožpak tě nikdy nenaplňovalo to, jít s přáteli na pivo? Milovat matku? Koupit si dobré víno? Filozofovat? Číst báseň? Líbat se s dívkou? Dotknout se její ruky? Napsat knihu? Hádat se s přáteli, tak trochu vážně, trochu ale "¨v dobrém"?
Pokud ti na tom všem nezáleží, proč se tolik bojíš, těšíš, raduješ, strachuješ, snažíš, proč jsi tolik motivovaný a ZAPOJENÝ, ZAPLETENÝ v tomto našem údajně banálním světě? proč si tolik svázaný silnými emocionálními a osobnostními pouty s tímto naším světem?!
Nehraj si na abstraktního ducha, který požaduje tvrdou metafyziku, jen objektivní etiku a smysl: zvíře jsi, sociální tvor, který chce jíst, spát a milovat, raduješ se podobně jako srnky na poli, když vyjde slunce...
Jistě, někdy jsi unavený, otrávený, omrzelý, znuděný, nudí tě všechno to BANÁLNÍ OPAKOVÁNÍ PLNÉ RUTINY, STEREOTYPU A VLASTNĚ PLNÉ UTRPENÍ, kdy se pořád dokola musíme osvědčovat, trpělivě trpět při vytrvalém plnění pracovních nudných a únavných povinností: to je však jednostranný dogmatický pohled na věc, selektivně z života vybírající jen to špatné...je to tedy pohled jednostranný, PROTO NEPRAVDIVÝ!
Ve světě je i plno úžasných a nových věcí, plno změny...není možné být šťastný pořád, ale NĚKDY ano: přeji sobě i tobě co nejvíce štěstí! A mám soucit s tebou i sebou: mnohdy totiž SKUTEČNĚ trpíme...Vím to! Ale to neznamená, že život není TAKY dobrý!
úterý 25. března 2014
o smyslu (Ivetě)
kamarádka se mě zeptala, co je pro mě smysl:
někdy pochybuji, zda něco smysl má
ale obvykle žiji tak, že ano
velmi důležité jsou i základní věci, které má jako smysl každý: jídlo, sex, potřeba uznání - nemělo by být podceňováno ve jménu údajně duchovních podstat! výborné jídlo jest duchovností samou!!!
VELMI důležité - v lecčems pro mě zřejmě nejdůležitější - je mít stabilitu zdraví a mít stabilní finanční příjem (nemusí být příliš velký)
pak je pro mě důležité POZNÁNÍ: přijít na to, jak to všechno je - co je svět, co jsem já, poznat omezenost vlastních myšlenkových i emocionálních schémat, svou zaslepenost, předpojatost, vlastní hloupost i svou vlastní špatnost (a taky vlastní dobrost a chytrost!!!)
pak VZTAHY: setkání s lidmi jsou obvykle mnohem víc než jen neustálé čtení a než i třeba divadlo...tedy skutečná setkání, upřímná, plná důvěry, BLÍZKOSTI
BLÍZKOST A PŘIJETÍ DRUHÝMI: velmi důležité, velmi naplňující!!!!
RADOST! RADOST Z ŽIVOTA, ŽIVOTNÍ ELÁN!
HUMOR
- mám rád humor dětský: lehký, primitivní, plný tance
- mám rád humor pubertální: až manicko-euforický, na hraně trapnosti (a někdy i za ní!), až v jakémsi veselém tranzu, kdy vše je VESELOSTÍ SAMOU!!! :-D
- mám rád humor ironicko-kousavý...ten mám rád někdy až PŘÍLIŠ
- nejraději mám právě humor pubertální :-)
mám rád BEZSTAROSTNOST, životní nadhled, který člověk má nejvíce u PIVA nebo když se VRACÍ Z LESA nebo když poslouchá třeba TRABAND nebo RADŮZU a bloumá ulicemi BRNA nebo kolem řeky SVRATKY po cyklostezce
důležité je i DOBRO: dobro, které nacházím v druhých, mě DOJÍMÁ, mění, činí alespoň na chvilku lepším - mám pak chuť s nimi být častěji a taky být lepším, a taky výčitky, že tak dobrý nejsem, že jsem sobečtější, pokrytečtější apod...
ale taky životní SÍLA, ENERGIE, PRŮBOJNOST: proti mému strachu, přehnaným neurotickým obavám, paranoii...
a taky SLUNCE! LES! BÍLÁ OBLAKA NA KRÁSNĚ MODRÉ OBLOZE!
když je venku skutečně hezky a slunečno, čistý vzduch, když svítí SLUNÍČKO!!!!
shrnuto: po uspokojení pro mě nejdůležitějších věcí (zdraví, jídlo, základní příjem) hlavně RADOST Z ŽIVOTA A RADOST S BLÍZKOSTI S DRUHÝMI!
optimismus i pesimismus jsou předpojaté jednostrannosti, ale k pesimismu člověk tenduje často automaticky (vzpomeňme na otrávené a zahořklé obličeje v ŠALINĚ), proto BOJ OPTIMISTŮ za větší optimismus vítám velice: vyvažuje českou zbytečnou BLBOU NÁLADU, která je vyhrocenou neopodstatněnou jednostranností, a proto NEPRAVDOU!!!
samozřejmě chápu, že když člověk trpí, je těžké mít úsměv na rtech: proto je HŘÍCH mračit se, když se má člověk vcelku dobře!
:-)
někdy pochybuji, zda něco smysl má
ale obvykle žiji tak, že ano
velmi důležité jsou i základní věci, které má jako smysl každý: jídlo, sex, potřeba uznání - nemělo by být podceňováno ve jménu údajně duchovních podstat! výborné jídlo jest duchovností samou!!!
VELMI důležité - v lecčems pro mě zřejmě nejdůležitější - je mít stabilitu zdraví a mít stabilní finanční příjem (nemusí být příliš velký)
pak je pro mě důležité POZNÁNÍ: přijít na to, jak to všechno je - co je svět, co jsem já, poznat omezenost vlastních myšlenkových i emocionálních schémat, svou zaslepenost, předpojatost, vlastní hloupost i svou vlastní špatnost (a taky vlastní dobrost a chytrost!!!)
pak VZTAHY: setkání s lidmi jsou obvykle mnohem víc než jen neustálé čtení a než i třeba divadlo...tedy skutečná setkání, upřímná, plná důvěry, BLÍZKOSTI
BLÍZKOST A PŘIJETÍ DRUHÝMI: velmi důležité, velmi naplňující!!!!
RADOST! RADOST Z ŽIVOTA, ŽIVOTNÍ ELÁN!
HUMOR
- mám rád humor dětský: lehký, primitivní, plný tance
- mám rád humor pubertální: až manicko-euforický, na hraně trapnosti (a někdy i za ní!), až v jakémsi veselém tranzu, kdy vše je VESELOSTÍ SAMOU!!! :-D
- mám rád humor ironicko-kousavý...ten mám rád někdy až PŘÍLIŠ
- nejraději mám právě humor pubertální :-)
mám rád BEZSTAROSTNOST, životní nadhled, který člověk má nejvíce u PIVA nebo když se VRACÍ Z LESA nebo když poslouchá třeba TRABAND nebo RADŮZU a bloumá ulicemi BRNA nebo kolem řeky SVRATKY po cyklostezce
důležité je i DOBRO: dobro, které nacházím v druhých, mě DOJÍMÁ, mění, činí alespoň na chvilku lepším - mám pak chuť s nimi být častěji a taky být lepším, a taky výčitky, že tak dobrý nejsem, že jsem sobečtější, pokrytečtější apod...
ale taky životní SÍLA, ENERGIE, PRŮBOJNOST: proti mému strachu, přehnaným neurotickým obavám, paranoii...
a taky SLUNCE! LES! BÍLÁ OBLAKA NA KRÁSNĚ MODRÉ OBLOZE!
když je venku skutečně hezky a slunečno, čistý vzduch, když svítí SLUNÍČKO!!!!
shrnuto: po uspokojení pro mě nejdůležitějších věcí (zdraví, jídlo, základní příjem) hlavně RADOST Z ŽIVOTA A RADOST S BLÍZKOSTI S DRUHÝMI!
optimismus i pesimismus jsou předpojaté jednostrannosti, ale k pesimismu člověk tenduje často automaticky (vzpomeňme na otrávené a zahořklé obličeje v ŠALINĚ), proto BOJ OPTIMISTŮ za větší optimismus vítám velice: vyvažuje českou zbytečnou BLBOU NÁLADU, která je vyhrocenou neopodstatněnou jednostranností, a proto NEPRAVDOU!!!
samozřejmě chápu, že když člověk trpí, je těžké mít úsměv na rtech: proto je HŘÍCH mračit se, když se má člověk vcelku dobře!
:-)
pondělí 24. března 2014
negativismus a integrace
negativismus vidí věci špatně, připisuje lidem zlou vůli, stále se hněvá
není-li jáství, nezáleží na radosti ani smutku: není kdo by je měl
a není-li jáství, není to žádná katastrofa: není v těle pak nikdo, kdo by se pro to mohl rmoutit
ale jáství snad v omezené podobě je
a pak je dobré ho integrovat, dát mu řád, stabilitu denního režimu, pravidelného spánku, stabilitu dlouhodobých cílů
jáství potřebuje MORÁLKU - potřebuje věřit ve vyšší ideály
jinak je z něj nihilistický pragmaticko-hedonistický lstivý a malicherný cynik
morálkou může být láska k ženě a dětem - nezištnost vůči nim
negativismus prosazuje agresivní komunikaci, která se nevyplácí
jemná komunikace se vyplácí skoro vždy
není-li jáství, nezáleží na radosti ani smutku: není kdo by je měl
a není-li jáství, není to žádná katastrofa: není v těle pak nikdo, kdo by se pro to mohl rmoutit
ale jáství snad v omezené podobě je
a pak je dobré ho integrovat, dát mu řád, stabilitu denního režimu, pravidelného spánku, stabilitu dlouhodobých cílů
jáství potřebuje MORÁLKU - potřebuje věřit ve vyšší ideály
jinak je z něj nihilistický pragmaticko-hedonistický lstivý a malicherný cynik
morálkou může být láska k ženě a dětem - nezištnost vůči nim
negativismus prosazuje agresivní komunikaci, která se nevyplácí
jemná komunikace se vyplácí skoro vždy
jsem?
paralelita dějů v mozku
spojuje se to v trvalém prostoru
je nějaké vědomí, KAM jdou některé stavy a PŘEHRÁVAJÍ se tam sjednocené jediné osobě?
lze uvažovat s Hofstadterem: rekurzivní zpětnovazebná smyčka se zauzlí do bodu JÁ
ale to je velmi pomíjivé zauzlení
perspektivu jedné osoby snad přeci jen máme díky default systému - je stejná u všech a myslí si o sobě, že je jakýmsi JÁ - "já" je nedokonalý model/mentální reprezentace, jak samu sebe sobě samé vysvětluje, popisuje: jak nedokonale chápe to, kdo je, čím je
spojuje se to v trvalém prostoru
je nějaké vědomí, KAM jdou některé stavy a PŘEHRÁVAJÍ se tam sjednocené jediné osobě?
lze uvažovat s Hofstadterem: rekurzivní zpětnovazebná smyčka se zauzlí do bodu JÁ
ale to je velmi pomíjivé zauzlení
perspektivu jedné osoby snad přeci jen máme díky default systému - je stejná u všech a myslí si o sobě, že je jakýmsi JÁ - "já" je nedokonalý model/mentální reprezentace, jak samu sebe sobě samé vysvětluje, popisuje: jak nedokonale chápe to, kdo je, čím je
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)