Problém světa je v tom, že lidem na všem moc záleží...

JAK HODIT VĚCI ZA HLAVU?

je třeba zaujmout distanci od vlastních myšlenek a bedlivě pozorovat vlastní emoce...jde to, pravidelnou opakovanou praxí, zvykem, cvikem to přejde do krve...je to jakési aristotelské budování ctnosti - bdělého mravního charakteru

dobře to říká člověk, kterého si ze všech lidí vážím nejvíc, Anthony de Mello - lékem na vše je bdělost=pozornost=uvědomování vlastních mentálních/psychických stavů. A jak na bdělost? Jejím postupným a stále častějším a hlubším uplatňováním.

je možná i technika přerámování: uvědomění, že mé vypjaté emoce a z nich plynoucí moje vypjaté jednání/chování jsou důsledkem nějaké mé přepjaté mentální FIXNÍ IDEJE - víry, že musím udělat dojem na kolegy, učitele, studenty, lékaře, úředníka...nebo třeba víry=přesvědčení, že na tom a tom velmi záleží, že je to zásadní, že určitý projekt nebo práce nebo kariéra nebo titul (lhostejno zda bakalářský nebo docentský nebo doktorský) jsou zásadní a "bez něj mě popraví"...tuto fixní ideu lze oslabovat normálně argumentačně, kladením protiargumentů...plus humorem, někdy i ironií, i když v ironii je často i bolest zášti...

DĚJINY A ZÁKONITOSTI

NAKOLIK ČLOVĚK URČUJE DĚJINY?

podnětné:

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3821046

- je patrné, že filozofická spekulace V. Němce při pohledu na dějiny je jasně převážena empirickou zkušeností historika Votruby

- Votruba argumentuje podloženěji a na rozdíl od Václava Němce bez osobních útoků, ač má podezřelou spekulaci cyklických dějin od despocií k demokracii a zpět
- Němec zbytečně na Votrubu útočí, přitom spekulativně předpokládá svobodu jedince plus velkou moc jedince měnit dějiny plus to, že dějiny nelze vnímat objektivisticky a nelze v nich vysledovat žádné zákonitosti - ve všem tomto se mýlí a je to přesně naopak: v dějinách jisté zákonitosti jsou, nejsme svobodní a běžný jedinec má velmi malou až nulovou moc změnit dějiny, což Votruba jasně a přesvědčivě ukazuje

JÁ JAKO CESTA HRDINY

Tělo si vytváří fiktivní hlavní postavu "já" - hrdinu, který prochází různými peripetiemi, překážkami, prožívá krize, které později chápe jako výzvy, na kterých si ověřuje a zdokonaluje své schopnosti, krize slouží k osobní transformaci/proměně, zdokonalení...

Cílem je sebezdokonalení, seberealizace, moudrost, klid, štěstí ("a žili šťastně až do smrti..."), vítězství, kdy i skrze vědění/poznání/moudrost dosáhnu svobody (jako Duch u Hegela), tedy moci/kontroly nad svým okolím i nad sebou samým (nejtěžší je překonat sám sebe a vyrůst nad sebe - jako Nietzscheho Nadčlověk) - z původně pasivní loutky smýkané svým okolím se stávám aktivním tvůrcem sebe, okolí i svého osudu, (sebe)poznání je sebe-osvobozením (Hegel i Buddhova nirvána)...

Tuto strukturu vyprávění najdeme skoro v každé pohádce, mýtu, filmu, románu i v příběhu vlastní autobiografie...Já samo se stává fiktivním hrdinou fiktivní autobiografie...Život organismu nikdy není tak kontinuální, strukturovaný jako tato autobiografie, která vynechává "hluchá místa" (Kahneman říká, že ignoruje "časové trvání, jeho délku") a podle Kahnemanova pravidla "peak-end" hledí jen na intenzivní momenty a na to, jak to celé skončí...

PSYCHOLOGIE JE NEPŘESNÁ

PSYCHOLOGICKÝ SLOVNÍK JE TŘEBA ZPŘESNIT

Slova úmysl, vůle, chtění, intencionalita, vědomí, vjem, strach, slast, radost, úzkost, vina, odpovědnost, bolest, hněv, láska, nenávist, deprese, smutek, sklicenost:

jsou to neurčitá slova pro komplex mnoha entit, často rychle se měnících a často pokaždé dost odlišných.

JAK POZNAT SEBE

JAK IDENTIFIKOVAT SEBE?

Jak identifikovat aktéra/recipienta akce jako nějaké já? Nejsnáze jako viditelný objekt s jasně danými hranicemi, tedy tělo.

Ale pozor, jsou totiž dvě těla:

1) zrakové tělo - tělo jako viditelný objekt, z něj vidím u sebe jen torzo, nevidím svou hlavu
2) tělesnost, prožitkové tělo - to nevnímám nikdy jako celek, ale vždy jen vnímám konkrétní tělesné pocity, které jsou prchavé a jdou rychle za sebou
- k tělesnosti patří i emoce, také však máme myšlenky, tedy vnitřní řeč/jazyk - toto vše včetně našich akcí přiřazujeme jedné entitě, které říkáme Já - Já je tedy zjevně nesourodý a zjevně proměnlivý komplex, agregát rozličných stavů

Tedy ve skutečnosti neidentifikujeme já, ale jen tělo, resp. psychofyzický organismus, kterému přiřazujeme fyzické vlastnosti (mít ruku) i psychické vlastnosti (mít bolest).

JAK POZNAT NEBEZPEČNÉ A POTENCIÁLNĚ KRUTÉ LIDI?

1. Fascinují je psychopaticti vůdci a autokrate a mají k nim sympatie. Tedy uznávají lidi jako je Putin, Erdogan, Trump, Klaus starší i junior, Zeman, Babis, Steve Jobs, Mark Zuckerberg, George Bush junior nebo Margaret Thatcherova.

2. Obdivují cynickou real-politiku Machiavelliho, Kissingera nebo čínskou krutou politiku obsaženou i v Tao te tingu, jinak skvělém díle. Smějí se mravnímu idealismu z pozic relativismu.

3. Považují Havla, Jana Patočku nebo Obamu za naivní hlupáky.

4. V pohádkách fandili jako děti záporným postavám, nyní fandí ve filmech těm krutým, bezcitnym a zlým.

5. Z youtuberu mají rádi Pstruha a MikeJePan.

V LIDLU NEJSOU ZDRAVÉ JOGURTY

Toto jsem nyní odeslal společnosti Lidl:

Dobrý den,

Vaše nabídka na prodejně mi vyhovuje, až na jednu věc - zcela v ní nově chybí méně tučné bílé jogurty.

Prohledával jsem regály ve dvou vašich brněnských provozovnách - v Lidlu na Vídeňské i v Lidlu v brněnské čtvrti Bystrc.

V obou provozovnách jsem narazil na bílé jogurty o obsahu tuku nejméně 3,5%, spíše 3,7%-10%. To se týkalo smetanového, selského, biojogurtu - prostě všech bílých jogurtů.

To je podle výživových doporučení specialistů na výživu, např. ze "Společnosti pro výživu" neúměrně mnoho.

Jogurt by měl obsahovat max. cca 2,5% tuku - větší procento tuku obsahuje nadměrné množství tzv. nasycených mastných kyselin, tedy méně zdravé formy tzv. "živočišných" tuků.

Vím, že poměrně nedávno jste mívali i jogurty méně tučné - nechcete se k tomu vrátit?

Co mají dělat lidé trpící obezitou, diabetem, kardiovaskulárními potížemi?

Pro ně Vaše nabídka bílých jogurtů není vhodná.

O slazených jogurtech už vůbec nemluvím: ty nejsou vhodné vůbec, obsahují zase příliš mnoho cukrů, tedy rafinovaných sacharidů, které jsou (ve větším množství) ještě nezdravější než ty tuky.

Děkuji Vám

Antonín Dolák

JAK SE ROZHODOVAT?

DŮLEŽITÝ PRVNÍ KROK: formuluj si žebříček hodnot/priorit

a když už to mám, pak:

se vždy se ptám, jak vysoko je daná věc v tom žebříčku...čím méně času, tím víc řeším jen prioritní věci

aplikuji to i na rozhodnutí něčeho - když váhám mezi možnostmi, přemítám, která mě víc dovede k prioritnější věci

např. jsou pro mě víc peníze než momentální zábava: pak půjdu do hospody raději s nudným člověkem, který mi dá brigádu než se zábavným člověkem, který mi dá jen zábavu

nebo je pro mě důležitější momentální zábava než peníze? pak udělám pravý opak...

DOTAZ K PLACEBU

Pan Zdeněk Z. mi dnes zaslal zajímavý dotaz:

"Rád bych slyšel Váš názor na placebo.
Mně přijde velmi zajímavé, že jestliže funguje (byť jen v některých případech), že se nefinancuje spíše výzkum tohoto efektu - když by to vlastně fungovat nemělo a funguje, namísto vložených miliard na léky, které mají mraky vedlejších účinků?"

Má odpověď:

problém je v tom, že placebo nefunguje vždy a předvídatelně - tento jev je poměrně obtížně správně vyvolatelný...také ho nejde provádět zcela otevřeně: když řekneme, že jde o placebo, jeho efekt se dost zeslabí...
tento jev navíc mnohdy není silný - účinnost léků se testuje právě ve srovnání s placebem, které obvykle moc silně nefunguje...
jinak máte ale pravdu, ostatně všichni léčitelé využívají zřejmě "jen" placebo...
tento jev je zřejmě o tom, že startuje aktivitu mozku (víra), která vede k aktivaci sebeuzdravujících sil těla, kterých je zřejmě hodně...
ale Vaše myšlenka je dobrá: mělo by se víc investovat do probádání tohoto efektu...pokud tedy ale vůbec existuje, některé studie ukazují, že ne...ale pravděpodobně ano, jen ještě toto: efekt placeba je tak vágní a široká nálepka a jev tak citlivý na set and setting, že se nedivím, že nejde uchopit rigórozně, je tam příliš mnoho bočních proměnných, je to jev křehký, komplexní, kde se kříží mnoho kauzalit

CO S PSYCHOPATY?

Psychopat je zejména psychicky nemocný a trpící člověk, který kvůli své vnitřní bolesti způsobuje zmatek a utrpení i lidem kolem sebe.

Až doba pokročí, bude se myslím hodně u lidí řešit míra jejich psychopatie a agresivity (ale i lability, neuroticismu).

Tito lidé budou léčeni (chemicky, psychofarmaky, ale i genovou terapií, genovými manipulacemi), převychováni, případně izolováni, nebo vpouštěni jen do některých pracovních pozic a do jiných (třeba vedoucích) ne apod.

Problémem je, že jistá míra psychopatie může být pro vedení některých firem v konkurenčním boji žádoucí, ale třeba i u vojáků apod. Domnívám se, že psychopatem byl také Steve Jobs.

Výzkumníci uvažují o tom, jak některé vlastnosti psychopatů zachovat a jiné ne: zachovat regulaci emocí, nezachovat krutost apod.

I u nás vyšla kniha "Moudrost psychopatů" od Kevina Duttona, která ukazuje, že psychopaté mají i cenné vlastnosti.

Dále, není jen jeden typ psychopata (někteří empatii nemají vůbec, jiní mají jen kognitivní a nikoliv emoční empatii a jiní mají víc empatie než normální člověk, ale dokážou ji dle potřeby skvěle regulovat) a dále je psychopatie spíše škála, v níž každý dosahuje jisté míry, navíc se to během života mění apod.

F. Koukolík říká psychopatům deprivanti, někdy se mluví o lidech asociálních, antisociálních, o lidech zlých, krutých, bezcitných, bez soucitu a empatie, s antisociální/asociální poruchou osobnosti, o sociopatech apod. Jsem si vědom toho, že významy těchto poruch se nepřekrývají zcela, ale míří podobným směrem...

Psychopatem je také postava dr. House, zčásti Sherlock Holmes, určitě moderní Holmes v seriálu "Sherlock", určitě i Sheldon Cooper ze seriálu "Teorie velkého třesku" (i když ten má i jiné poruchy).

Bohužel, psychopatem bude také Donald Trump, pravděpodobně také Václav Klaus, Miloš Zeman, Andrej Babiš.

Samozřejmě také autisté nemají skoro žádnou empatii, ale je mnoho druhů autismu, žádnou empatii nemají jen některé jeho formy (paradoxně někdy empatii nemá funkční forma autismu, tedy Aspergerův syndrom, zatímco těžší formy autismu často naopak empatii mají, také u autistů lze empatii rozvíjet).