důležité: CO V MOZKU JSEM?

vědomí je realizováno v čase RŮZNÝMI skupinami neuronů

takže co potom jsem, když se nemohu identifikovat s konkrétními neurony?

a) jsem momentální mikroidentitou, momentálně aktivovanými neurony (neuronálními sítěmi)

- za chvíli bude "můj" mozek produkovat někoho jiného

- ale v podobné situaci se zase oživí struktury, synapse či potence k nim a mozek bude zase produkovat mě nebo mně podobnou mikroidentitu

- jsem tedy konkrétní strukturou, sítí realizovanou konkrétními neurony - existuji jen v řádu vteřin jako momentální adaptace tělesného organismu na danou situaci

b) jsem spíše celou funkcí, která je zčásti nezávislá na konkrétních neuronech, na kterých se realizuje, má vlastní pravidla sebe-strukturace, sebeorganizace - ale pozor, ani zde nenajdeme svobodu!

- šlo by jen o slabou emergenci

- tato funkce by mohla vykazovat rysy kontinuální individuality a osobnosti!

- mohly by se v ní projevovat nové zákonitosti typu intencionality a teleologie, nové fenomény jako subjektivita a qualia

- zde se nabízí dualismus vlastností v rámci monismu, zajímavé jsou zde interakce případné vlny/funkce/pole/software s hardware/neurálním základem

- z filozofie mysli funkcionalismus

- ale zřejmě neplatí v podobě abstraktní funkce nezávislé na podloží/materiálu: funkcionalismus lze myslet jen tak, že PODOBA a POVAHA funkce je značně závislá na povaze a potencích biologického základu, na kterém by se realizovala

c) jsem defaultním/implicitním systémem mozku - což je integrační funkce mozku, obsahově chudá (není v ní plnokrevná osobnost), jsou v ní jen momentální obsahy (momentální mikroidentity z bodu výše)

- defaultní systém má každý, takže má každý stejné "jáství" (defaultní systém je skutečně neurálním korelátem jáství, jak ukazují nedávné výzkumy)

- lišíme se jen jeho momentální náplní: které krátkodobě existující mikro-identity momentálně tento systém integruje, koordinuje

- FORMA je tedy pořád stejná (a stejná u všech lidí), mění se jen OBSAH - a obsah není moc bohatý...je zde jen několik momentálních impresí a qualií

- v POTENCI však v mozku v jeho synapsích a strukturách jsou ukryté i další rysy dané osobnosti, jen momentálně nejsou realizovány

- víme však, že v našem duševním životě je jistá kontinuita, systematičnost a teleologičnost úvah a intencionální zaměřenost...toto vše však nemusí nutně vykonávat jeden SUBJEKT, naprosto postačuje, když to vše vykonává jeden neosobní systém MOZKU...a ani dokonce nemusí být tak docela sjednocený, postačuje kooperace a ČÁSTEČNÁ integrace mnoha paralelních sítí, mnohdy i s protikladnými náplněmi

- nejsnáze se nám to myslí jako jednota samoorganizující se funkce...ale ve skutečnosti může jít spíše o MRAVENIŠTĚ: systém se organizuje bez toho, že by se v něm realizovala jedna abstraktní funkce, a bez toho, že by měl nějaké řídící či kontrolní jednotky/jednotu: systém se organizuje bez dozoru, bez "bosse"

- zdá se, že jáství i vědomí je stejně jako mraveniště primárně sítí - primárně sítí je také internet, možná i lidská města...nebo i celá Země? Vesmír?

- přesto se nám však zdá, že to vše vykonává JEDEN SUBJEKT, to může být:

a) klam - Hume, Mach

b) pravda - fenomenologie

c) zčásti pravda - asi to bude takto, ale nevíme, z jak velké části je to pravdivé

v mozku snad vzniká SUBJEKT, byť ne tak izolovaný, jednotný a s fixní osobní identitou, jak si rádi myslíme

co je však neurálním korelátem subjektu? síť? funkce?

subjekt však zřejmě není základní entitou, ale něčím odvozeným: má své kořeny a zdroje v nevědomé aktivitě mozku - ta ho zakládá, tvoří

není zde jasný předěl mezi subjektivním a nevědomím...subjektivní jistě může určovat chod nevědomého, protože je nakonec součástí stejného fyzikálního procesu

subjektivní je ČÁSTÍ fyzikálního procesu mozku

zdá se nám, že se jakožto subjekty určujeme ze sebe, ze svého středu

to nemusí být úplná nepravda: neurální síť, kterou jsme, se může do jisté míry strukturovat ze sebe...byť jde o determinovaný proces kalkulování, počítání (kterému říkáme rozhodování) a byť neustále interaguje s dalšími sítěmi, které vědomé nejsou...a nakonec nejde o jedinou síť, ale subjektivita je tvořena řekněme základní sítí defaultního systému, ke které se však přidružují (a zase od ní oddělují) další sítě (řečeno s Varelou: "mikroidentity")

proč je zde však vědomí?

a) kvůli qualiím, které některá data zvýrazní (Damasio) a organismus je díky nim motivovanější ke svému přežití a růstu vlastní zdatnosti (Humphrey)

b) kvůli pozornosti - což je skutečně sou-STŘED-ění, kdy se sítě více propojí, výpočetní kapacita mozku se zacílí na jeden problém

c) kvůli PROPOJOVÁNÍ (zase ta síť!) dat, domén, paralelních procesů (paměť, mentální cestování v čase, vnitřní řeč sama k sobě,...)...vědomí je GLOBÁLNÍ PRACOVNÍ PLOCHOU/PROSTOREM (jako plocha PC)

dělám-li něco téměř nevědomky, dělám to často chybně: koupil jsem si teď díky tomu málem chybně jízdenku na vlak :-)

proces soustředění je tedy procesem integrace, propojení, kooperace více sítí v mozku

ale proč je u toho vědomí, nešlo by to bez něj?

tahle otázka je velmi TĚŽKÁ, riziko epifenomenalismu stále hrozí!

možná je vědomí jen paralelní proces doprovázející činnost mozku, možná je tedy slepou evoluční uličkou

ale myslím, že ne...že integrace se v mozku zkrátka děje tak, že samotná integrace sítí JE oním vědomím

podobně jako spojení molekul vody se děje tak, že toto spojení zkrátka JE kapalností...

důležité je stále i toto:

je moje současné já stejné/velmi podobné tomu včerejšímu?
myslím, že ano...struktury mozku uchovaly moji identitu, zčásti jsou možná zničeny (alkohol), zčásti pozměněny, ale v podstatných rysech jsou stejné

jsem však tou obsahově bohatou osobou/osobností/individualitou, jak si rád namlouvám? nebo je bohatství mé osobnosti ukryto v nevědomých strukturách mozku, a konkrétní rysy mé osobnosti se objevují jen tehdy, když je to zapotřebí?

platí asi to druhé...jednotlivé moje identity, role, masky se aktivují vlivem stavu prostředí i těla

mohu se na jejich aktualizaci podílet?
jistě, že ano: teď chci být vážnější, serióznější, takže si vybavuji pravidla seriózního chování, záměrně se přestanu smát apod...

ovšem není to asi svobodná aktivita: mé přání být seriózním bylo vyvoláno nevědomými procesy mozku

co jsem však JÁ v této chvíli? nedisponuji celou svou osobností, mám k dispozici jen tu její část, kterou mi "podstrčí" nevědomé procesy..já jsem jejich pokračováním, tedy jejich práci DOVRŠUJI

pokud se identifikuji jen s vědomím, nejsem plnokrevnou osobností, ale spíše mikro-identitou

a identifikovat se i s nevědomím asi nemá smysl: mám totiž přístup jen k tomu, co je vědomé nebo téměř-vědomé (polo-vědomé)

ale zřejmě - navzdory Humovi - jako jakási přechodná a proměnlivá JEDNOTA/JEDNOTKA existuji

a nejsem jen svým vědomím, ale také SNAD zčásti komplexní funkcí splétající momentální vědomé stavy s minulými a budoucími

jako bych totiž měl přístup i k tomu, co není z mé osobnosti zcela vědomé: mohu si to vyvolat, aktualizovat tyto mozkové struktury

nejsem tedy zas až tak obsahově chudou mikroidentitou: aktuálně ano, ale v potenci mám možnost vyvolat si další rysy své osobnosti

pokud tedy nějak EXISTUJI, vyvstává zde opět palčivý problém toho, že asi nejsem svobodný a vše to, jak uvažuji, co chci, jak se rozhoduji, jaké myšlenky právě myslím a kam s nimi dojdu, není mnou zvoleno a ani kontrolováno: musím myslet právě tak, jak myslím

problém je i toto: je všechno v mém vědomí totožné se mnou, platí tedy:

JÁ = VĚDOMÍ?

nebo je vědomí cosi širšího???

patří do JÁ obtěžující myšlenky, které vás agresivně přepadají, melodie, která do nekonečna v hlavě zní, náhlé nápady, které vám poslaly Múzy, prudké afekty, které se vás zmocnily apod.?

mluvím zde však tak, jakoby subjekt byl do jisté míry samostatný a s nevědomím jen interagoval...není to skrytý dualismus?

není subjekt mnohem víc rozpadlý, roztroušený a smíchaný s nevědomými stavy? tvoří skutečně jakousi kontinuální vědomou jednotu? zčásti ano: ne však tolik, jak si myslíme