Je neurální korelát vědomí totožný se samotným vědomím?

Neuronální korelát vědomí a vědomí samo asi odkazují ke stejné entitě

ale popis vědomí skrze jeho neuronální korelát je neúplný, popisuje vědomí jen "zvenčí"

je třeba do popisu vědomí zapojit také sociální jazyk: vědomí je do jisté míry rozprostřeno v síti veřejného sociálního jazyka, která přesahuje mozek jedince

také je vědomí do jisté míry rozprostřeno v celém kulturním systému: není uvězněno v hlavě jednotlivce

ale analýza biologických, kulturních a lingvistických aspektů vědomí je stále součástí vnějšího pohledu

ještě zbývá pohled vnitřní - a tady nejsou jen qualia, teleologie, subjektivita a intencionalita, ale také (navzdory pozdnímu Wittgensteinovy) možnosti soukromého jazyka a nonverbálního myšlení

máme tedy jeden fenomén X popsatelný vždy NEÚPLNĚ dvěma navzájem NEREDUKOVATELNÝMI popisy

a neumíme najít základnější, dichotomii překlenující popis

to je problém jen u vyšších živočichů, které už mají nitro - není to problém u jednodušších forem hmoty, i  když i těm musíme přisoudit POTENCI mít vědomí, když tedy vytvoří složitější komplexy

vnější popis počítá s danými fenomény, ale vidí je jednostranně - vidí VŠECHNY entity, ale jen z JEDNÉ strany

když nemůžeme oba popisy sloučit do jednoho, měli bychom postulovat alespoň PARALELISMUS: uvádět vždy OBA pohledy, jeden doplňovat a korigovat druhým a naopak

otázka:

není-li vědomí jen fyzikální proces (pohled zvenčí), ale také žitá subjektivita, neznamená to spíše, že oba pohledy jsou zcela špatně a vědomí je něco záhadného, něco docela jiného?

já totiž navrhuji banální přístup:

vědomí je fyzikální proces A SOUČASNĚ žitá subjektivita (tedy: platí to i to, pohled zvenčí i pohled zevnitř, platí OBA SOUČASNĚ, jen každý omezeně)

proti tomu lze však namítnout, že v případě, že jsou nějaké popisy PRINCIPIÁLNĚ neúplné, mohou být zcela chybné: nemohou totiž nikdy vytvořit definitivní konzistentní jeden systém, který by fenomén vysvětlil zcela (tedy: neplatí ani to, ani to, ani pohled zvenčí, ani pohled zevnitř)


přístup, který je neúplný, nemůže totiž nikdy sám sebe plně legitimizovat, ospravedlnit - má totiž díry, takže možnost zásadní systémové kontradikce není vyloučena

vědomí ani v jednom z pohledů nevidím totiž ÚPLNĚ, takže nemůžu posoudit, jestli se nemýlím zcela: dokud nevidím CELEK, můj parciální pohled může být zcela pomýlený

dále: nevím ani, zda vnější a vnitřní pohledy na vědomí jsou SLUČITELNÉ...možná je jeden z nich (nebo dokonce oba!) sporný

dokud nemám jeden slovník, ale dva neúplné neslučitelné slovníky, nemůžu si být jistý vůbec ničím!!!

samozřejmě se zde nabízí možnost chápat tuto dichotomii v otázce vědomí podobně, jak řeší tento problém ve fyzice u vln a částic: fyzikální korpuskulárně-vlnová komplementarita: entita se v jistém kontextu chová jako částice, v jiném jako vlna

nemůžeme vědomí chápat stejně? jednou jako subjektivitu, podruhé jako fyzikální proces?

nikoliv: ve vědomí nejde o dva jiné ontologické kontexty jako u fyzikální komplementarity (entita je v jednom kontextu JEN částicí, v jiném JEN vlnou), ale jen o jiné epistemické kontexty (vědomí je vždy v každém kontextu SOUČASNĚ subjektivitou i fyzikálním procesem, jen to nedokážeme sloučit do jednoho pohledu, který by nám předložil jedinou ucelenou esenci vědomí - pochopení PŘIROZENOSTI vědomí)

--

jde však skutečně o takový problém?

z jiného úhlu pohledu nám nesouměřitelnost slovníků přijde jako banální a dobře evolučně odůvodněná: nebyl důvod chápat se v evoluci jako fyzikální proces, zato bylo důležité mít pro přežití qualia...

když nyní věda ukázala nepochopitelnou identitu qualií a fyzikálních procesů, doslova nám pro tuto identitu chybí SLOVA

avšak je nám z druhé strany jasné, o co jde: sklenka vína je fyzikální, a přesto je mi jasné, že velmi odpovídá za mou dobrou náladu (quale!)

přechody mezi vnitřním a vnějším slovníkem nejsou zvládnutelné teoreticky, avšak v přirozeném světě jsou na rovině chování, jednání, interakce velmi snadné: fyzikální proces nárazu do hlavy při pádu okamžitě přechází do quale bolesti apod...

víme tedy, že jde o jednu věc, jen to neumíme úplně popsat

- možnost totální mýlky v určení povahy vědomí však zůstává

avšak protinámitkou je zde toto: to, že nechápu celek, nechápu věc úplně, zase automaticky neimplikuje to, že ji nechápu vůbec! chápu ji...ale zčásti

kterou z možností si vybereme?

a) vědomí chápeme částečně v obou pohledech

b) vědomí díky neslučitelnosti pohledů nechápeme vůbec

???

pravděpodobnější je první možnost: přesto však z ní jasně plyne, že vědomí dobře nikdo zatím nechápe...