rozhovory s Vladimírem: Nietzsche a smysl života

toto vše jsem psal já:

říkají, že vše je spojené...

myslím, že spojení jsme jen my lidé, naše myšlenky a emoce...a božské je v nás v tom smyslu, že se můžeme činit lepšími, zdokonalovat, překonávat překážky, můžeme vést kvalitnější život...

ale jen tehdy, když k tomu máme schopnosti a podmínky, ne vždy!...nevěřím totiž ve svobodnou vůli, ale jen v šťastné nebo nešťastné determinace geny a prostředím.......možná je lepší v žádné velké duchovno nevěřit, ale věřit v optimismus, pomoc, přátelství, životní energii, v to, že život může být krásný a radostný...že to je skutečné duchovno: láska duchovní spojená s tělesnou...andělé spojení s tělem, zemí, sexem, biologií, pudy...ale pudy jsou zase produchovnělé kulturou, lidstvím, láskou, někdy snad i nezištností...že skutečné duchovno je radovat se spolu na výletě......i když někdy mám pochybnosti, jestli všechna ta krása a výlety a krásná oblaka plující mi nad hlavou nejsou jedna veliká banální blbost...

možná, že věřící jsou zdravější a vidí svět pravdivěji PRÁVĚ PROTO, že v základu stojí na sebeklamu a já na pravdě. jejich sebeklam Boha jim pomůže poznávat vše pravdivěji než mě...nietzscheánský patos-étos-nadšení pro změnu sama sebe...produchovění se, vnitřní růst...pomáhá v růstu Bůh nebo ne? není ona božská pomoc jen motivujícím sebeklamem?

já poznávám svět pravdivěji v tom, že není Bůh - z toho mám ale depresi, takže v ostatním vidím svět méně pravdivěji než ti, kteří klamně v Boha věří!!!..

---

ale možná žádný Bůh není potřeba: lze žít radostně i v ateismu! i v ateismu lze růst a vnitřně se zdokonalovat!

a taky se někdy nezdokonalovat a kašlat na to: jen vegetit! proč vlastně ne?!

vše je dovoleno: není nad námi Soudce!

ale asi tomu neříkat ateismus: v tom názvu je chybění: a-theos: bytí BEZ Boha...spíš radostný život tomu lze říkati!!!

---

třeba jde jen o to žít

-. ale pak je zase otázka, jestli tento systém nakonec není jen HEDONISMUS: prostě se radovat tady a teď, růst tady a teď...a to je celé...

proč to dělat, když nakonec stejně všichni zemřeme?

na druhou stranu: proč ne, jsme smrtelníci, to je náš osud, to nás naplňuje!

zda-li všechna deprese nevychází z nedostatku sexu, uznání, lásky a možnosti kariérně růst?!

zda-li myšlení nad smyslem života často depresi neprodukuje?

ale toto mě zajímá:

možná je celý Dušek a ČTYŘI DOHODY a naše debaty k štěstí nepodstatné - jsou to jen slova...kecy...důležitější jsou geny, výchova, prostředí: když vidím, jak jste šťastní, jsem i já šťastnější, dáváte mi příklad...a to je víc než si číst řeči o tom, jak být šťastný...a rozhodně víc, než o tom filozofovat

kolik filozofie vychází z osobní zaujatosti, té negativní, i té pozitivní?

nakolik Schopenhauer viděl světc falešně černě? a nakolik nadšený Nietzsche viděl svět falešně bíle?

ale optimistovi pragmaticky víc funguje

možná jde o to být pragmatický hedonik

..a když se to ještě osladí duchovnem, funguje to víc...a už moc neřešíme, jestli nějaké duchovno mimo životní optimismus vůbec je!!!

a ono asi není: a vy to tušíte, nebo spíš neřešíte, a vám je to nakonec v globálu fuk...a to je asi dobře

vy v to duchovno tak nějak věříte, protože se vám daří dobře, protože jste schopní se prosadit, tak si myslíte, že se stáváte božskými a celý vesmír vám v tom pomáhá

mnoho problému je z toho, že člověk se myslím bojí cizích lidí, proto je uzavřený, opuštěný, a pak je naštvaný a v depresi...

bojí se druhých, PROTO s nimi neumí komunikovat, PROTO je opuštěný, A PROTO je pak NAHNĚVANÝ, zničený, v depresi

ale v tom základním se pravděpodobně mýlíš: Bůh, andělé nejsou...svět není propojený v lásce

láska i nenávist jsou v našem lidském světě

jsou důležité pro NÁS lidi...ale nejen láska, ale i zlo, konflikty, agrese, hněv!!!

a i hněv a agrese jsou důležité a nakonec pro rozvoj člověka dobré!

a někdy je dobré se nerozvíjet a  kašlat na vše: BUKOWSKI!!!

a člověk nemusí při tom jen trpět, ale je to zajímavá diferentní životní forma!

-----

zvláštní, jak je mnoho lidí ustrašených a snaží se být přijatí..

někdo se cizích lidí NEBOJÍ, nebojí se, že ho nepřijmou: proto je jemný, v komunikaci vyladěný..a oni ho díky tomu přijímají!

mnozí jsou suverénní taky PROTO, že byli už tolikrát přijati: v osobním životě, od žen či mužů, i v kariéře...

není to ani tak tvoje SVOBODNÁ VŮLE, rozhodnutí, jako jednoduše tvůj ÚSPĚCH

ano, úspěch to je, co člověka zbavuje strachu! nikoliv Duškovy knížky!!!!

mnohý úspěšný řekne, že se prosadil díky sobě samému

myslím, že je to NEPRAVDA

prosadil se díky dobrým genům a výchově: dali mu laskavost, komunikativnost, rodiče i učitelé mu dali víru v sebe, dostal od genů talent a bohatou fantazii...dostal od rodičů činorodost, dost životní síly, energie

takže je to "díky tobě": ale to, co jsi ty sám, jsi si nevybral a nezvolil, tvé myšlenky, emoce, chtění, obavy, přání a sny jsou ti dány geny a prostředím...jsi zauzlení vnějších vlivů: tak vzniklo tvé NITRO, tvá OSOBNOST, INDIVIDUALITA. je to jen UZEL kauzálních vlivů

---

kdo nemá deprese, možná má víc životní energie než já: depka je evoluční mechanismus, který tělo vede k tomu, aby si odpočinulo, když už je unavené

je dobré umět se prosazovat, ale celkem laskavě, mírně---

být velmi průbojný, ale současně ne darebák

takový člověk dosáhne svého: prosazuje se, ale hezkou formou a RELATIVNĚ i bez toho, že by poškodil druhé

i když každý, kdo se prosazuje, poškodí druhé

ale bez prosazování to nejde

život je i o boji, sebevědomí, odvaze

---

taky je dobře, nebýt dobrým pořád: to by nebylo zdravé

někdy je dobré být zaujatý!

někdy je dobré pomlouvat a kritizovat: tím se uvolní a ventilují z duše negativní stránky...člověk tak neplýtvá energií k tomu, aby je pořád držel na uzdě...

--

---

líbí se mi neuvažovat v modu buď-anebo

buď Bůh nebo ateismus

buď duchovno nebo materialismus

buď duchovní láska nebo zvířecí sex

buď altruismus nebo sebe-prosazování

buď Bůh mimo mě nebo jsem Bohem já

dobré je porpojit to do integrální syntézy

---

ale dost záleží i na tom, jestli nějaká říše jiná než ta naše skutečně jest a jestli zde na Zemi vládnou zákony metafyzické lásky

myslím, že ne

a myslím, že to není podstatné

naše pomíjivá láska kvůli tomu není ubohým zvířecím pářením

ale má kvalitu spirituality dále

my lidé kvůli tomu nejsme ubohá zvířata, ale jsme úžasní tvorové vzniklí nahodilou evolucí - a dokážeme toho spoustu i bez Boha

--

deprese vzniká ze zklamání, pocitu ztráty: věřil jsem ve věčného Boha, teď jsem zklamán, že není, tak propadnu v nihilismus: jsme jen hovniválové, nesmyslná zvířata, naše láska je jen páření, život nestojí za nic, je prázdný, vše je marné, protože stejně všichni umřeme apod.

je to způsobeno oním strašným buď-anebo: buď Bůh je - nebo je všechno nesmyslné

ale výmysl duchovní říše to byl, co vzal ducha a smysl z našeho světa a přesunul je na iluzorní oblaka!

ale život je duchovní už tady, na zemi....my lidé jsme duchovně-zvířecí

ale jak se pak vypořádat s Schopenhauerovým pesimismem?

řekl by ti, že z tvého života má smysl jen ta tvorba, vše ostatní je k ničemu

no, vlastně ne: ještě by přidal tvou nezištnost a soucit k druhým - to by taky mělo pro něj smysl

ale EGO by odsoudil

ještě tvou sebe-kázeň při tvorbě by uvítal

ale dal bych zde za pravdu spíše Nietzschovi

zatím - a asi

protože zčásti spor mezi nimi JE buď-anebo

vše integrovat nelze!!!

jednoduše: má cenu dětsky se radovat z výletu?
Nietzsche: ano, je to hra, tanec, lehkost, dětství

Schopenhauer: ne, je to pomíjivá banální prázdná blbina, přinese jen krátkodobou slast, jen ti stimuluje tvoje bažení a chtění, místo abys je potlačil a věnoval se hledání moudrosti

---

někdo by řekl: nesmí to být JEN optimismus, radost ze svobodné hry (umění!), radost ze systematické práce a poznání (věda§ filozofie!)...JEN láska, jen sex, jen snaha po uznání....musí tam být JEŠTĚ DUCHOVNO!

tomu by Nietzsche brutálně vynadal

pozemská radost nám totiž pravděpodobně plně dostačuje, stejně jako smrtelná pozemská pomíjivá láska

stačí pozemská radost, není třeba ji kořenit LŽÍ DUCHOVNÍ SFÉRY

--

shodneme se nebo ne?

chápeš duchovno a boha jako něco, co je v tomto světě, v tomto LIDSKÉM světě sexu, kultury, LIDSKÉ kultury?!

je POUZE tento svět: a ten plně postačuje!!

soucit a láska jsou důležité...a také hněv, agrese, EGO, sebevědomí!!!

jistě že lež duchovní sféry nás POZVEDÁVÁ na LŽIVÝCH NEEXISTUJÍCÍCH KŘÍDLECH andělů...pomáhá, stimuluje, dává nám nadšení

ale je to nadšení pramenící ze lži

lépe je být nadšený z vody, města, auta, louky, LIDSKÝCH myšlenek, LIDSKÝCH filozofických systémů, SMRTELNÝCH idejí vytvořených OMEZENÝMI, PŘESTO TAK ÚŽASNÝMI SMRTELNÍKY...

vadí nám SMRT, to, že naše láska i naše tvorba a všechny naše projekty POMINOU a z hlediska věčnosti, z hlediska věčného neosobního KOSMU, který je chladný a prázdný, bez Boha a andělů, je všechna naše tvorba NIČÍM

jenomže my nejsme bůh, bůh navíc není

takže tato božská perspektiva je něco, kde můžeme dlít jen chvíli

většinou jsme situování v našich smrtelných situacích a pomíjivých kontextech: a jako pomíjivým smrtelníkům nám to plně postačuje

ale DOKONCE ani z božské perspektivy věčna to není tak jednoznačné: i pomíjivý záblesk lidské kultury a vzmachu zvířat, kteří si říkají lidé, je cosi krásného!

jsme zvířata, ale ne JENOM zvířata: slovo zvíře bylo moc degradováno lživým spiritualismem, který proti zvířeti postavil Boha, ducha, anděla

před 2 h

---

toto

:

Konec chatu