Qualia a vědomí

(Qualia jsou kvality, prožitky, vjemy, pocity: bolest, vjem červenosti červené, chutě, vůně, barvy, orgasmus, radost,...)

Vědomí je vlastnost jistého typu komplexního uspořádání hmoty - nebo spíše proces probíhající na jistém typu komplexního uspořádání hmoty, toto uspořádání navíc měnící...

Jde o dva pohledy na jedinou věc: zvenčí se poznávám jako proces mozku, zevnitř jako mysl.

Tato epistemologická diference někoho svedla k postulování klamné ontologické diference: ze dvou perspektiv na jedinou věc mylně udělal dvě entity, tedy duši a tělo (dualismus).

U entit, které nemají nitro (kámen, řeka, snad i tráva) stačí vnější pohled.

Člověk a vyšší zvířata (zda i včely nevím) má však nitro: vnější pohled na něj musí být doplněn pohledem vnitřním.

Tyto dva pohledy zatím neumíme sloučit nebo překonat pohledem třetím, základnějším. Máme zde dva nesouměřitelné pohledy/perspektivy na jedinou věc.

Prof. Vácha se správně ptá: jakou povahu pak má ono záhadné X, které známe jen kuse, ze dvou nesouměřitelných perspektiv, jednou jako mysl, podruhé jako elektromagnetickou integrující vlnu mozku? Možná ono tajemné X známe opravdu jen málo - vzpomeň na bajku o pěti slepcích, kteří zkoumali slona: jeden hmatal jeho chobot, druhý nohy, třetí trup, každý o něm vypovídal něco jiného...Nebo by slona jeden jen viděl, druhý jen hmatal, třetí jen slyšel jeho dech a chůzi...opět by každý o stejné entitě podával zcela jiné zprávy, jejich popisy by byly zcela nesouměřitelné...

Co vlastně jsem? Zvenčí elektrochemický proces, zevnitř duch. Znám se, nebo znám jen dva zlomkovité průzory na svou neurčitou povahu?

Fascinující je i to, že každý ze dvou pohledů se zdá jako základní a zcela vyčerpávající: introspekcí bych nikdy neodhalil, že jsem fyzikálním hmotným procesem. Skeny mozku zase nikdy neodhalí žádného ducha, intencionalitu, vědomí, subjekt. Odhalí biologický počítač/stroj spjatý kauzálním nexem se svým okolím a zdá se, že v tomto externím pohledu nic nechybí. Ale chybí mnohé, jak dokazuje vnitřní pohled introspekce.

Jak chápat např. tuto rovnici: "prožitek strachu = fyzikální proces zaplavení neuronálních sítí jistou chemickou látkou"?

Daná rovnice pro nás nedává smysl, přesto je zřejmě pravdivá. Chtělo by to nějakou třetí, základnější nebo zprostředkující (médium) entitu, která by tyto dva pohledy sloučila...

Problém však zřejmě leží v omezenosti obou pohledů: samotné jsoucno, na které se dívají, mystické být vůbec nemusí! Zkrátka nebylo evolučně výhodné a důležité vidět se i zvenčí...teprve fMR nám popletla hlavu...

Vnitřní přístup k vlastnímu tělu je zřejmě i evolučně výhodný: je třeba odlišit sebe, tedy objekt, kterým jsem já, od těch ostatních. A znalost vnitřních stavů (tedy nejen prožitek qualií, ale i jejich uvědomění: nejprve byly zřejmě leibnizovské percepce, až potom přišla i apercepce, vědomí sebe a těch percepcí) přišla možná až s metapozicí sebereflexivity dané pravděpodobně strukturou lidského jazyka, konkrétně jeho schopností rekurzivity...

Možná jednou půjde vnějším pohledem predikovat celé jednání člověka: vysvětlíme ho tedy bez vědomí, intencionality, qualií. Ale to neznamená, že je nemá. Např. vysvětlím útěk dívky z hořícího domu tím, že budu popisovat, jak se jí vyplavují látky kortizol, noradrenalin apod., tím spolehlivě predikuji její útěkovou reakci, ačkoliv třeba vůbec nevím, že zažívá qualia stresu a strachu. Tento popis je instrumentem přesné predikce, ale nezachycuje podstatu dívčina jednání.

Lze však skutečně přesně predikovat reakce lidského těla bez vnitřního pohledu? Možná, že i ano, ale ani tak to nesvědčí pro epifenomenalismus (vědomí je kauzálně impotentní "pára nad hrncem" mozku) a pro argument filozofické zombie (tělo by se chovalo stejně i bez vědomí): to, že něco lze predikovat bez vědomí ještě neznamená, že se to i bez vědomí děje, realizuje: že to bez vědomí i může probíhat.

Možná přesná predikce reagování a chování (pohled zvenčí), nebo jednání (pohled zevnitř) lidského těla/ducha bez zapojení pohledu zevnitř nepůjde...a možná bude třeba objevit třetí typ popisu, slučující, zprostředkující nebo překonávající na základnější úrovni dva popisy předešlé.

Argument filozofické zombie je myslitelný, protože neobsahuje logický spor: je však myslitelný jen abstraktně, tehdy, když neznáme fungování mozku a jeho neuronů. Otázkou je, zda je myslitelný i tehdy, kdybychom mozek a neurony znali. Je totiž možné, že vědomí automaticky vzniká při překročení prahu jistého typu komplexity hmoty.

Zdá se, že vědomí je evoluční adaptací sloužící integraci, koordinaci, komunikaci významných paralelních procesů v jednotném médiu vědomí (hypotéza vědomí jako globální pracovní plochy - prostoru mysli).

K čemu máme qualia?
Damasio - na zvýraznění nějakých dat a stavů ve smyslu vykřičníku (hrozba!, sexuální objekt!, za tím běž!, od toho pryč!) nebo otazníku (problém?, co teď?, co mám dělat?) - hypotéza somatických markerů

Humphrey - zombie by přežily, avšak tím, že mají qualia, si svět víc vychutnávají, mají radši svůj život, baví je vlastní vědomí a jsou víc motivovaní k přežití

obě teorie neuspokojují - lze myslet, že by to probíhalo i bez qualií

Zatím mě napadá jediné vysvětlení: hmota je zkrátka taková, že některé data zvýrazňuje pomocí qualií a jimi se i stimuluje a reprezentuje své okolí i samu sebe...tak to prostě je...

Má vědomí i počítač? Nebo celý vesmír? Je-li vědomí jen záležitostí komplexity, měl by ho vesmír jakožto hyperkomplexní holistická síť mít nejvíce! Vědomí je však záležitostí komplexity jen jistého typu: mají ho biologické stroje/zvířata nadaná a) pohybem b) smyslovými receptory c) vědomí a qualia jsou evoluční adaptace vyvinutá tlakem přírodního výběru.

Samozřejmě, že však vědomí může mít i počítač a dokonce celý vesmír, možná je vědomí jen kauzálně impotentní epifenomén, možná má vědomí internetová síť: ničemu z toho však nevěřím, ač to nevylučuji.

Neumíme zatím udat podmínky, kdy se v hmotě objevuje vědomí, ale jisté náznaky už tu jsou.

Proč se v hmotě vůbec vědomí objevuje? Cožpak by se hmotné procesy nemohly odehrávat i bez něho?

Je myslitelný svět, kde by hmota neměla vědomí, kde by byla zcela popsatelná "vnějším pohledem"?

Neutrální monismus by neměl ústit do panpsychismu, do postulování univerzálního "pole vědomí" procházejícího jako základní fyzikální vlastnost vesmíru (podobně jako gravitační pole nebo elektromagnetismus) celým vesmírem...Nemyslím, že jde o základní vlastnost vší hmoty, ale jen hmoty a) komplexní b) komplexní jistým určitým způsobem.

Vědomí je vlastnost jen jistého komplexního typu hmoty...

Jsou zde dva extrémy - vidět vědomí jako nedůležitou věc nebo naopak antropocentricky jako stejně důležitou vlastnost hmoty jako je gravitace.

Pro vědomí je důležitý pojem REPREZENTACE: obrázek, zrcadlo, které si entita tvoří o svém okolí, pak i o sobě, díky tomu lépe s okolím interaguje, lépe se s ním slaďuje, lépe v něm přežívá a prospívá...Tak se vytváří postupně její nitro: nitro se tvoří KOPÍROVÁNÍM a postupným ZAVINOVÁNÍM vnějšku (implikacio, kontrakce).

Je třeba se vyhnout pokušení vědomí substancializovat, vidět v něm jedinou a jednotnou entitu, věc, jediné pole, jednotný proces, médium. Vědomí je cibule, má mnoho vrstev a podob, není jednotné, u člověka je hodně ovlivněné jazykem a kulturou, které ho integrují do jednoho systému, který má hodně jazykovou strukturu.