Smysl života - analýza výpovědí

"Život nemá smysl" - co přesně tato věta chce říci? Jaký smysl? A proč ho život nemá mít?

Myslí tím "vyšší smysl", "trvalý smysl"?

Co by jím mělo být?

A skutečně ho potřebujeme?

"Vše je bezcenné", "Vše je nízké, hloupé, malicherné, omezené, banální" - je to metafyzika nebo jen afekt emoce metafyziku falešně simulující?

Proč by vše mělo být banální?

Rozumím tomu, že může jít o vyjádření životního pocitu, ten však nemusí říkat o světě nic.

Říká však něco o našem těle: dochází v něm ke konfliktu genů a příliš idealistických memů.

Nebo to může být triviálnější: člověku chybí zdraví, peníze, koníčky, uspokojující práce, děti, rodina, partner/ka...

"K vyšším věcem jsem se narodil, neuspokojuje mě vaše nízké banální snažení a pinožení, vaše opakující se přihlouplé aktivity, vaše honba za slastí a štěstím, snaha jen si vlastní štěstí zefektivnít a užít si víc!"

Opravdu? Není dané prohlášení jen chvilkovým zřetězením tradičních memů? A ve skutečnosti dotyčný dělá TO SAMÉ? A hlavně: RÁD?!!!

Depresivní si myslí, že je povznesen nad světem.

Zčásti možná je: vyhasla v něm běžná TOUHA (melancholie jako ZTRÁTA touhy), která nás všechny běžně ke světu přikovává.

Ale vyhasla skutečně? Myslím, že ne: deprese je živena jinou touhou, touhou po naplnění - které však, jak si myslí, depresivní jedinec nemůže získat...

Skutečné vyhasnutí touhy totiž není depresí, ale klidnou letargií.

V depresi je ve skutečnosti obrovská touha, touha po Velkém a Vznešeném, které neexistuje, a v jehož stínu běžné věci blednou.

mem velkého a vznešeného je velmi nebezpečný tradiční mem (někdy se mu říká i Bůh, platónské ideje, Ideál, Dobro, Krása, Pravda), který v nás produkuje nenaplnitelné touhy (pokud tedy neuvěříme!)...touhy po TRANSCENDENCI a snahu dostat se až K NÍ...pak nám běžný život přijde být banálním, nudným, nezajímavým

tento mem degraduje běžný život a jeho rytmy, jeho síly, jeho napětí a jeho chuť...

"Jak vám všem může stačit vaše nízké snažení o reputaci a sex! Mě to tedy nestačí! A nejvíc nenávidím sebe, že jsem taky takový jako vy všichni ostatní!"

Daný člověk zde o sobě prozrazuje, že mu dané aktivity zčásti vyhovují taky, ale že se teď za to na sebe hněvá.

Taky zde dané aktivity degraduje z nějaké údajně vyšší pozice: z jiné pozice by však šlo zase degradovat tuto jeho údajně vyšší pozici! :-)

Je to prozrazení nespokojenosti, vnitřní krize - která může být tvůrčí a JE důležitá, jen v ní člověk nesmí zabřednout...

Daný jedinec se zde POVYŠUJE nad nás ostatní: my jsme "hovniválové", on je pravý filozof, který se neuspokojí s naším "málem". On je člověk, my jen zvířata ženoucí se za slastí...Tento typ úvah produkující figuru údajně nadřazeného izolovaného filozofa je velmi rozšířený...daný filozof neproblematizuje vlastní POZICI a její podmíněnost (odkud tato pozice pramení?)...vidí ji jako čistou a absolutní, definitivní..bere svou pozici smrtelně vážně a myslí si, že to je DNO nebo VRCHOL všeho filozofování, že to je ona POSLEDNÍ PRAVDA: jsme sami v nesmyslném světě

co znamená věta "Jsme sami v nesmyslném světě"?

Lze ji reformulovat do méně depresivní polohy: "Vytváříme silné vztahy k dalším lidem a zejména k lidem, smysl našeho jednání si vytváříme vzájemně, společně my lidé".

Ozve se zde memetická touha: "Ale já chci vyšší smysl! Smysl, který si nevytvoříme, ale je daný, je objektivní a absolutní!"

Proč to chceme?

"Aby náš život mohl mít smysl!"

A jinak ho mít opravdu nemůže?

Depresivní pozice vzniká právě tehdy, když jsem se v "metapozici" vytrhl ze všech svých vztahů a projektů a shledávám je marnými a "příliš lidskými", nebo dokonce "zvířecími", malichernými...Tato pozice je důležitá, protože vytváří kompenzace produkující nové tvořivé memy, ale zejména také memy idealistické, ničící někdy běžné lidské smysly a významy.

Tak postupoval Nietzsche: vše mu přišlo příliš lidské, proto vytvořil ideál Nadčlověka...tím ale zčásti zabil smysl země, resp. přesunul ho do budoucnosti...pokud ovšem nadčlověkem není každý už teď, pokud bojuje, snaží se, hraje si, tancuje a směje se v lehkosti a písni...kdo má životní sílu a RADOST...ovšem tím se vyřazuje jako špatné ze světa to nezdravé a smutné, které však do světa také patří! Slabým pak nezbývá útěcha, jsou navíc označeni za špatné - to je však může taky motivovat ke změně (pokud ovšem jejich situace není příliš zoufalá, pak potřebují spíše pomoc a ten Nietzschem zatracovaný soucit!!!)

ale MÁ TO CELÉ NĚJAKÝ SMYSL? Opravdu mi stačí krátkodobé projekty a slasti?

Ta otázka není nesmyslná, jen musíme zpochybňovat i ji samotnou!

zatím se mi zdá, že má pravdu Petr B.: daná pozice oné otázky si myslí, že vystoupila z "přirozeného světa" tužeb a plánů a stojí nad ním, ve skutečnosti je však sama SOUČÁSTÍ mnoha dalších projektů a plánů - nejde o nadřazenou interpretaci světa...

v něčem však přeci ano: je zpochybněn samotný rámec!

ano, ale můžeme ho skutečně zpochybnit, nebo si na to jen hrajeme a ve skutečnosti jsme pořád jen uvnitř něho?!!!

A navíc: nejde o poslední zpochybnění rámce, lze totiž zpochybnit i je samotné!

Dále: údajná metapozice NENÍ vytržena z přirozeného světa a jeho plurality perspektiv, je nadále zapletena v kontextech sítě smyslů, významů a poukazů našeho světa!

Filozof si myslí, že je nad námi, ve skutečnosti je tu však s námi: zvíře vedle ostatních zvířat!