"buddhismus: život je žit kvůli žízni po něm, TOUZE žít, žádosti, chtění, lpění, chtíči, žádostivosti..tím je vytvářeno i pět složek osobnosti, každá z nich je touhou, žádostivostí, chtivým lpěním na životě
touha pramení z nevědomosti, tu je třeba odstranit a už definitivně NECHTÍT"
je to tak?
odpověď: buddhismu vadí utrpení vznikající z touhy - ale z touhy vzniká i radost a štěstí!!!
i deprese pramení z jisté touhy:
a) touhy, aby byl život lepší
b) touhy, abych už nebyl
v depresi se zdá, že život je prázdný:
od čeho je vlastně vyprázdněný?
od hodnot, významů
co jsou to hodnoty? to, co je důležité
co je důležité?
a) to, co nás naplňuje
b) NEBO to, co jako významné intuitivně zakoušíme - Je toto intuitivní poznání pouhá EMOCE?
Ano, ale nesdělují nám emoce něco podstatného o nás a našem světě?
Ano: to, že jsme naprogramovaní k tomu být sociálními, mít sex, poznávat svět, radovat se, sdílet,...
Emoce nám tedy odkrývají hlubší struktury naší osobnosti, zčásti dané geneticky, zčásti výchovou a prostředím, zvykem.
DŮLEŽITÉ: body a) a b) NEJSOU identické: hodnotné mě nemusí naplňovat = dávat slast/štěstí, jen pociťuji, že bych dle toho měl jednat.
Proto vždy NEPLATÍ kalkul slasti:
jednáme i podle hodnot - nikoliv pro to, abych získal slast či se vyhnul strasti, ale protože POCIŤUJI, že bych tak jednat měl...emoce mě vede...nedělám to však vždy proto, abych se vyhnul výčitkám v budoucnosti či získal pocit sebeuspokojení, dělám to jednoduše proto, že to skrze EMOCE zakouším jako správné.
A emoce odhalují strukturu mé osobnosti, mého postoje ke světu, souvisí s tím, jak si rozvrhuji a strukturuji svůj přirozený svět.
Hodnota není nic objektivního: neplatí metafyzicky a absolutně pro každého.
Ale není ani pouze subjektivní: spíše odhaluje moje biosociální naprogramování.
To, že si to uvědomím, na věci nic nemění: dál jsem vpleten do sítě determinací, a je mi tak dobře.
Je to můj úděl: jako smrtelník se radovat i trpět ve smrtelném světě. ale nejen trpět, i se radovat!
Moje hodnoty se mohou částečně měnit: když je reflektuji, někdy poznám jejich omezenost (např. neracionální rasistické emoce vyvolávající někdy konflikty a strast pro obě strany, i když někdy podle některých vědců v evoluční historii sloužily i jako adaptace pro prosazení daného kmene).
Kalkul slasti je tedy třeba doplnit o následování toho, co považuji za HODNOTNÉ. To je dáno emocemi, které pramení ze struktur mé osobnosti, zčásti změnitelných.
--
Je život jen uspokojováním potřeb?
Ne. někdy následuji altruistické hodnoty.
Není však altruismus zase jen altruistickou potřebou pomáhat?
Jak u koho: spíše mě však emoce (někdy spolu s rozumem) vedou k pomoci.
Je těžké říci, zda jde o POTŘEBU.
Jsem k tomu však veden emocemi. Někteří (Kant) jsou k tomu zase vedeni třeba rozumem. Mluvit o tom, že následují svoji potřebu, může znamená možná jen toto: něco v nich či část jich je k tomu vede, chtějí to zkrátka udělat.
--
Není život zbytečný a hloupý, když jde jen o uspokojování potřeb?
Máme i potřeby intelektuální, umělecké, sociální, altruistické:
Zdá se, že to mnoha z nás stačí.
Žít není povinnost, není to objektivní morální dobro.
Je to na každém z nás, zda chceme žít.
Vše leží na této otázce: CO JE TO ČLOVĚK?
Pokud někdo, komu běžné věci nestačí, pak nemůže být šťasten.
Nestačí mu snad tehdy, když je příliš infikovaný idealistickou kulturou.
Také je možný, že slepou evolucí mu vznikl tak velký rozum, že mu běžné věci nestačí.
Myslím však, že u většiny z nás to tak není: stačí nám jít na výlet, smát se s přáteli a psát knihu.
---
Není všechno jen plytký a mrzký HEDONISMUS, feťácká snaha mít co nejvíce slasti?
Ne, protože slast je i duchovní, velmi komplexní, duchovně extatická, sociální, altruistická, spojená s odříkáním, povinností,...
Slast je také to, co nazýváme duchovní povzneseností, duchovní potravou, štěstím, naplněním, nadšením, RADOSTÍ,...
---
Jde nám jen o slast, byť někdy duchovní?
Rozhodně NE: mnohdy následujeme to, co považujeme za hodnoty (obvykle MORÁLNÍ) NEZ OHLEDU na to, zda nám to v budoucnosti přinese slast/strast.
---
Můžeme si vybrat, zda budeme šťastní nebo nešťastní?
Ne: jsme k tomu determinováni. Štěstí a neštěstí není naše vina ani zásluha.
Deprese je vždy nemoc, nikdy hřích. Stejně tak resentiment, blbá nálada, zášť, závist a nenávist včetně klíčové sebe-nenávisti, zahořklost a mrzutost.
Nemoc v tom smyslu, že tělo funguje špatně a nechce zvyšovat svoji moc (Spinoza).
Ale můžeme být determinováni k tomu vyhledávat data pomáhající nám v slasti: není to svobodná aktivita, ale tento článek má být jedním z těch dat, tedy snaží se determinovat (navíc ale PRAVDIVĚ, ne jako New Age lživě) k slasti...
---
Je morálně správné žít a morálně špatné volit sebevraždu? NE.
---
Když mě nebaví život, je to nemoc?
Není to morálně špatné.
Není to vlastní svobodnou zásluhou.
Ale každý, kdo byl ve stavu štěstí a deprese a může volit, volí štěstí. Tedy štěstí preferujeme, protože je to už z definice to, co nám přináší naplnění.
Proto neexistuje univerzální štěstí: štěstí je prázdný pojem pro to, co ti dává význam a naplnění.
--
Život může svůj smysl pro nás ztratit: pak to tak můžeme nechat, ale bude nám LÉPE (fyzicky i psychicky), když se pokusíme obnovit náš starý smysl nebo přijít na nový.
--
Štěstí není definitivní stav: celý život je bojem za štěstí a každý bojuje, každý občas padá, někdo definitivně.
Mnozí jsou zvýhodněni, mnozí znevýhodněni. Je to nespravedlivé (ve smyslu "lidské spravedlnosti").
Soucit je na místě jen tehdy, může-li pomoci a neponižuje-li tomu, komu pomáhá.
--
Volím si své hodnoty?
Ne.
Ale můj determinovaný proces myšlení poháněný a spolu-determinovaný emocemi je může MĚNIT nebo zcela DEGRADOVAT.
--
Co hledám, když hledám smysl života?
Něco, díky čemu budu CHTÍT žít.
Nemusí to být poslední CÍL/účel v budoucnosti, ale i to, co je PRÁVĚ TEĎ A BRZY POMINE...
--
Nehledáme definitivní věčné naplnění: jsme smrtelníci, stačí nám DOČASNÁ útěcha, dočasné naplnění.
--
Není lepší upřednostňovat to, co mi přinese dlouhodobější uspokojení?
Neexistuje univerzální odpověď: když chceš intenzivní, byť krátkodobé naplnění, proč ne? Soudcem jsi jen ty sám. Ty pak budeš třeba z drog nemocný - ne já... :-) Třeba ti to za to stojí...
---
Proč má být život žit?
Nemá - není to povinnost.
--
Potřebuje člověk ke štěstí Boha?
Myslím, že ne.
K opačné možnosti by vedlo toto:
a) Bůh existuje.
b) Mem Boha už ti totálně infikoval mysl.
--
Je život jen banální opakování a útrpná námaha, hloupá těžká povinnost?
Ne: je zde nové, průnik svěžesti, blesk náhody a změny!
Nudíš se? Hledej námahu, změnu, stres a boj! Nudit se už nebudeš!!!
--
Světské věci mě sytí a naplňují: jsem v nich vetkán a vpleten: jsem bytostí z tohoto světa, částí tohoto světa.
--
Život nikdy není totální naplnění. Je zde RYTMUS slasti a strasti.
--
"Potřebuji vyšší smysl!"
A proč?!
--
"Vše je jen evoluční mechanismus!!!"
No a co?!!!
--
"Už mě to nebaví! Život je nuda!"
Tak něco změň. Uběhni deset kilometrů a pak zas něco řekni.
Depresivní i euforická chemie mozku ti lže a hraje si na metafyzickou pravdu!!!
--
"Zemřu - to je hrůza!!!"
Proč: pak už tě to trápit nebude.
"Ale trápí mě to TEĎ!"
Opravdu? Pořád? Jak často? Dvě minuty denně? Tak to zvládneš, nee?
--
"Zemřu - pak nic nemá smysl!"
Proč? Naplní tě snad jen věčná láska? Jsi smrtelník: stačí ti smrtelná slast pomíjivých situací, ta tě naplňuje dost, byť jen pomíjivě. Jenda slast ale pomine a přijde jiná!
--
Deprese je vnitřní vztek, nenávist vůči světu, sebe-nenávist.
Kdo je zuřivý, je zapleten do světa, má mnoho touhy - je vpleten ve světě, nestojí nad ním!
Deprese je pak jednou z mnoha omezených životních forem tady na světě.
Nad světem možná stojí ten, kdo netouží po ničem: ale ten nemá ani depresi.
--
mnozí Boha nepotřebují: hledači Boha (Halík) svůj osobní problém vydávají za problém objektivní a univerzální a snaží se nám ostatním vsugerovat, že je to i NÁŠ problém!
--
"Život je prázdnota."
Je VYPRÁZDNĚNÝ od toho, co jsi dříve považoval za hodnotu. Zakoušíš pocity ztráty a zklamání.
Tak si nyní najdi hodnotu jinou, nebo se vrať k těm předchozím, ale jinak - nebo si trp, chceš-li.
Myslíš si, že ve chvíli, kdy zakoušíš MARNOST světa, jsi NAD ním. Ale je to jen běžná LIDSKÁ filozofická perspektiva, která nám pomáhá hledat si jiné hodnoty: ale někdy je taky NENALEZNEME.
Člověk v této perspektivě je trochu NAD světem, ale trochu i POD ním: zredukoval ho na banální mechanismus, myslí si, že odhalil jeho podstatu, přitom se může radikálně mýlit.
Ale i kdyby svět byl jen banálním strojkem, proč vlastně ne? Obvykle postačuje: i filozofovi.
Svět je možná stroj, ale určitě ne BANÁLNÍ: je tak komplexní, že přesahuje moji sílu obsáhnout všechny jeho mechanismy: proto mi přináší stále nové. stálou měnu a neočekávanost!
"Ale je to jen strojek!"
No a co? Mechanické je i myšlení, cítění, láska, krása umění: a stačí nám to, protože jde o složitý mechanismus a protože jsme mechanismem i my samotní!
"Je hrozné, že vše - i já - je tak mechanické!"
Proč? Je to složitý a krásný stroj plný řádu, symetrie a jednoduché elegance produkující brutální komplexitu...
--
"Jsme jen blbou přírodou, nízkými zvířaty!"
NE: příroda je úžasná, když stvořila člověka. Zvířata jsou skvělá, když zvíře člověk stvořil ducha, boha, kulturu, umění a vědu!!!
---
"Proč se raději nezabít?"
A proč raději nejdřív ještě jednou nezkusit žít?
--
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!