není-li nutná ahistorická etika, je vše docela jedno
nemá-li lidská práce věčný účinek, je bezcenná
je-li lidský život konečný, je bezcenný
nenajde-li filozofie jedinou věčnou pravdu, je bezcenná
každá aktivita, která nehledá jedinou věčnou pravdu, je vlastně bezcenná
jestliže ČLOVĚK nemůže najít jedinou věčnou pravdu, je to jen bezcenné hloupé zvíře
---
a nakonec:
neexistuje-li NUTNÁ etika, neexistuje ŽÁDNÁ etika!
...a pak je vše jen o brutální zvířecí SÍLE
to je ale nesmysl: řídí nás partikulární etiky v našich partikulárních životech
sami jsme partikulárními: takže nám to zcela postačuje
ale někdy zatoužíme po VĚČNU
věčno je jako porno: memetický hyperstimul našeho pudu sebezáchovy...vymyslí nemožné absolutní uspokojení...a pak po něm prahneme...lidská touha chce stále víc...má přehnané nároky (jak říká Petr B. :-)
lidská touha se však nakonec spokojí s něčím menším...ale musí ZNOVU OBJEVIT SMYSL KONEČNOSTI...což je někdy obtížné a asi nikdy ne už definitivní: už se nikdy nebudeme tak spontánně radovat z pro nás nyní tzv. "blbostí" jako malé děti: už nás do jisté míry ZNIČILA filozofie...
chce to vymyslet memetickou metafyzickou vakcínu: třeba Nietzscheho metafyziku vůle k životu a moci...nebo Patočkovy tři pohyby...
u Patočky získám "dva v jednom": obyčejný konečný smysl v metafyzickém balení, takže to človíčka nakaženého metafyzikou uspokojí víc než konečný smysl bez metafyziky..navíc ten konečný smysl musím u Patočky hledat, objevovat, vytvářet sám, je to cosi otevřeného...
není to s námi tak zlé, dokud se ještě dokážeme radovat z výletu či motorky...
jistě ne napořád: ale statické věčno slasti není údělem smrtelníků...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!