ti lidi jsou mi bližší, protože jsou jako já: nepovažují běžné radosti za něco, co má automaticky smysl samo od sebe
líbí se mi, že to PROBLEMATIZUJÍ
běžný člověk se raduje ze všeho tak automaticky, tak bezduše...jde za slastí a vyhýbá se strasti, následuje automatismy vepsané do jeho osobnostních struktur výchovou a geny...
ale filozofové se potom cítí být NADŘAZENÍ:
nenásledujeme běžnou slast jako vy, my prokoukli, že je to jen bezduchá honba za cukříky, "feťácký" rytmus slasti a strasti!
kde udělali chybu?
1) degradují komplexitu, kvantitu i různé kvality slasti na "feťáckou drogu"
2) nadřazeně se vyčleňují, přitom jsou to TAKY JEN LIDÉ-SMRTELNÍCI, jejichž srdce po štěstí prahne!
3) myslí si, že je běžné radosti neumí naplnit a potěšit: asi zapomněli na to, jak byli mnohokrát šťastní (a ještě mnohokrát budou!)
4) požadují ÚPLNÉ, DEFINITIVNÍ, ABSOLUTNÍ naplnění: zapomněli, že to běžně NEPOTŘEBUJÍ, stačí jim, když se oběd fakt podaří a přítelkyně se tváří fakt NÁDHERNĚ!
je samozřejmě možné, že žijeme v ILUZI a jen si NALHÁVÁME, že jsme šťastní, je to jen AUTOSUGESCÍ vzniklý hedonismus jakožto poslední zoufalá obrana proti NIHILISMU
pak je třeba si položit otázky:
ŽÍT ČI NEŽÍT?
opravdu mi život už nemá co nabídnout?
poznal jsem, co nabízí - a je mi to málo?
je mi to málo teď nebo už napořád? nejde jen o chvilkový výkyv, krizi?
obvykle v DEPRESIVNÍM ladění se život redukuje na absurditu, malichernost, banální opakování, utrpení, samé trapné povinnosti apod.
ale je život JEN toto? jistě je TAKY toto...ale JEN toto?!
nihilista si zejména myslí, že život už PROKOUKL, že ví, o čem to celé je...že on jako nešťastný je moudrý, ti šťastní jsou naivní v iluzi žijící hlupáci...
je třeba zproblematizovat samotnou nihilistickou perspektivu
nechápat ji jako definitivní pravdu
být skeptický i k ní
být podezíravý k příčinám a důvodům, proč vznikla: jde skutečně o "čisté", ryze filozofické důvody?!
potřebujeme vyšší smysl?
potřebujeme morální hodnoty, dlouhodobé projekty našeho života - to ano, ale ty mohou vznikat v rámci našeho sdíleného lidského světa! sami jsme si je vytvořili SPOLEČNĚ, děláme to jeden pro druhého: nezabijí tě nikoliv kvůli METAFYZICKÉMU BOHEM GARANTOVANÉMU DESATERU, ale pro to, že tě mám rád, vážím si tě, NAŠE SPOLEČNÁ SDÍLENÁ SOCIÁLNÍ morálka mi říká, že to dělat nemám!
když smysl problematizujeme, máme to těžší, ale máme i větší prostor k volbě alternativních smyslů
není dobré se zcela vykořenit, vyčlenit, sociálně izolovat - odcizit se společnému a sdílenému
člověk pak trpí nedostatkem vztahů, lásky, blízkosti a porozumění
člověk potřebuje druhého člověka!
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!