a) cesta hrdiny a ženy:
ženy evolučně víc biologicky limitované dětmi, tolik cestu hrdiny jako zdůraznění vlastní fitness na sexuálním trhu nepotřebují
žena evolučně spíše matka než hrdinka
b)
vynikající Jaynes:
https://en.wikipedia.org/wiki/Bicameralism_(psychology)
- v něčem mě inspiroval Jiří Jirovský:
- mé rozvedení: cesta hrdiny jako sluchové halucinace: hlasy bohů vedoucí "hrdinu", postupně se internalizují, některým Odysseus vzdoruje (Sirény), jiné ochočí, schizofrenický zmatek nahrazen integrovanou myslí/hemisférami, tak se rodí subjekt s "nitrem", s vlastní myslí/vědomím
c) cesta hrdiny připomíná sen: Odysseus má vizi (vrátit se domů), jsou mu jak ve snu kladeny neskutečné a všemožné překážky
- mýtické myšlení je myšlení snové, blízkost halucinací a snění
- prví mýty jakoby byly jen hlasy bohů, tedy sluchovými halucinacemi, kdy si jednotliví bohové/Hlasy spolu povídají, bojují spolu: stejně jako u schizofrenika to připomíná tři části duše u Platóna či Freuda: také je mezi nimi napětí a snaha o integraci
- zrod a vývoj vnitřního hlasu, vnitřního dialogu/monologu, tedy myšlení:
1) opice křičí
2) opice vydává artikulované zvuky, dorozumívá se ak s jinou opicí - nemá ještě vlastní myšlení
3) opice má samomluvu, čímž se předávají data z jedné části mozku do druhé - k tomu je využívaná tato vnější zvuková cesta sloužící v bodě 2 ke komunikaci
- daný člověk možná neví, že mluví pro sebe, vnímá to jako schizofrenik jako Hlasy...i schizofrenici někdy mluví pro sebe a vnímají to jako hlasy jiných
4) vnitřní sluchové halucinace...to je u Jaynse v eposu Ilias: hrdinové jsou loutkami bohů/Hlasů, ještě bez vlastního vědomí/myšlení
5) Hlasy jsou osvojeny jako mé vlastní - hlas mého svědomí, hlas mého chtíče, mé dětské já...původně to byly bohové mýtů nebo Jungovy archetypy...to je subjekt Odysseus v Odyssei: "Velký druhý neexistuje", subjekt získává vlastní vědomí, osamostatňuje se
(- individualismus je také osvobození se od hlasů druhých lidí v kolektivismu)
- první cesta hrdiny by mohla být ve snech, které jsou někdy strukturované jako cesta hrdiny...dnes to známe ve filmech připomínajících sny, dříve to bylo v románech, ještě dříve v mýtech...ze snů se vypreparovala cesta hrdiny a začali jsme podle ní strukturovat celý svůj život jako životní příběh
d) depresivní či úzkostný se s vnitřními hlasy ztotožňuje až moc, neuškodilo by mu trochu schizofrenického odlehčení:
méně svým vnitřním hlasům/myšlenkám/větám/představám věřit, více je zpochybňovat, méně se s nimi ztotožňovat, vidět je více jako omezené produkty mého omezeného mozku
- to dělá skvěle metoda Práce od Byron Katie!:
http://thework.com/
- zdá se, že cesta hrdiny je jistý příběh aktivující ego-komplex mozku, tedy defaultní (implicitní) neurální síť mozku (default network)
- je třeba utlumit jeho aktivitu: to by mohla být léčba depresí a úzkostí...nejlépe se tlumí posilováním s ní přímo antikorelující (antikorelace znamená toto: čím je aktivnější jedna síť, tím méně je aktivní druhá síť - a naopak, tedy nepřímá úměra aktivity těchto dvou sítí) neurální sítě přímé vnější pozornosti...tedy zaměřit se na něco jiného než na vlastní ego...případně by léčba depresí mohla ležet v léčbě chemické nerovnováhy nad-sítě regulující přepínání mezi artikulujícími defaultní a pozornostní sítí...
- depresivní je jako "automat na myšlenky" či "loutka myšlenek": moc větám ve své hlavě důvěřuje, věří, je o nich skálopevně přesvědčen a ještě se stále znova "utvrzuje"
- přitom jde jen o velmi nejisté myšlenky: jsou to pouhá slova, nic víc
- skeptik uznávající naší zásadní neznalost by měl myšlenkách všeho druhu (včetně těch depresivních či úzkostných) věřit ještě méně
- myšlenku či větu negativní může nahradit pozitivní myšlenka
- je možné myšlenku zpochybnit
- je možné přijmout reálnou možnost, že myšlenka je zcela pravdivá: co by se stalo, kdyby byla pravdivá zcela? je to vážně katastrofa? nebo je spíše hrozivý jen náš strach z této možnosti?
Pyrrhón se zdrží soudů a tak má klid a nezávislost: je to i tím, že utlumil default network mozku
- default network spouští negativitu, nudu, depresi, prázdnotu, pocity nesmyslnosti, úzkosti, stres: to jiné živočišné druhy nemají, nemají (tolik) aktivní tuto síť
- Pyrrhónská skepse je účinným protilékem: stačí zpochybnit negativní myšlenku/větu, a poctivý skeptik musí každou myšlenku považovat za pochybnou...už to stačí k poklesu negativních emocí
- když je nám dobře, je v mozku aktivní k default networku antikorelační síť přímé vnější pozornosti, tedy věci týkající se života jako celku a jeho smyslu neřešíme: je nám dobře, jsme zaujati okolím
- default síť se vyvinula pro chvíle, kdy je vůči ní antikorelační síť vnější přímé pozornosti nepotřebná: nejsou žádné nové výzvy a problémy v okolí, tedy se můžeme zabývat sebou a plánovat, rekapitulovat, hodnotit, soudit...to je mnohdy evolučně výhodné, ale přináší to také utrpení a neštěstí
- meditace zesiluje k defaultní síti antikorelační síť přímé vnější pozornosti, tím tlumí utrpení
Byron Katie říká:
zjistila jsem, že když jsem věřila jistým myšlenkám (či byla přesvědčena o jejich pravdivosti), trpěla jsem...když jsem jim nevěřila, netrpěla jsem
--
- je fascinující nevnímat myšlenky jako:
a) vlastní, tedy vyjadřující mě, můj názor, mé přesvědčení/víru
b) 100 % pravdivé - máme sklon své myšlenky považovat za pravdivé, byť důkazy pro ně jsou velmi chatrné
c) stálé - vím, že neustále měním názor, takže stálé nejsou, byť si to mylně myslím
- bylo by podnětné kompenzačně vnímat vlastní myšlenky jako schizofrenické Hlasy, schizofrenické "sluchové halucinace": tedy jako cosi cizího, mně vnějšího, krajně podezřelého...nepodléhat vlastním myšlenkám, neidentifikovat se s nimi tolik, nenechat se jimi ovládat, smýkat, nebýt jejich loutkou!
- psychická choroba byla vnímána dříve jako posedlost zlými duchy, démony, Satanem, ďáblem, Zlým: to není zas tak špatní metafora, pomáhá nám to se od myšlenek osvobodit, nevnímat je jako své vlastní, ale vnímat je spíše jako vpád zvenčí, jako cosi cizího, velmi nebezpečného, co mě pokouší, svádí, nutí (jako schizofrenické Hlasy)...když se s negativními myšlenkami nebudeme tolik ztotožňovat, nenalepí se tolik na naše ego (tedy na default network mozku) a nebudou proto potom tak silné, nebudeme mít ani takovou potřebu hájit jejich pravdivost (protože v nich nebudeme hájit vlastní ego)
- není třeba věřit myšlenkám, které se objevují velmi často a doprovázené silnou emocí: a přitom právě toto děláme, a proto trpíme!
- kde není ego (tedy hyperaktivní defaultní network), tam není utrpení!
- víra v myšlenky posiluje jejich sílu, nevíra je zeslabuje
- negativní myšlenky pocházejí z jiných částí mozku (mozek a mysl nejsou jednotné), můžeme je jako Odysseus Sirény ignorovat/nevěřit jim (nemá cenu je však na sílu potlačovat: pak se budou vracet o to častěji), pak se velmi zeslabí....moderní subjekt/hrdina nemusí věřit všem svým "sluchovým halucinacím" v mysli, ty pozitivní integruje jako vlastní, ty negativní zpochybní
- hrdinové Ilias ještě podle Jaynese slepě poslouchali všechny pokyny bohů, tedy všechny své sluchové halucinace, to samé dnes dělá depresivní a úzkostný člověk, jen si myslí, že jde o jeho vlastní myšlenky...pokud jsou však myšlenky jeho vlastní, nemůže k nim už vůbec být kritický, kdyby je považoval jako Odysseus za hlasy hašteřivých bohů (nebo jako exorcisté za hlasy ďábla), mohl by od nich zaujmout větší distanci!
- zdá se, že Jaynesova internalizace (zvnitřnění) "sluchovým halucinací", tedy přijetí myšlenek za vlastní, byla příliš extrémní, byly totiž přijaty všechny myšlenky: bylo by dobré přijímat za své jen některé myšlenky (a rozvíjet tedy vlastně kritické myšlení, Descartovu skeptickou metodu)
- vždyť nevíme, odkud se berou naše myšlenky, aktivně je sami nevytváříme ani nám není introspektivně přístupný proces jejich tvorby, máme je jen hotové "v hlavě": proč tedy myšlenkám věřit a proč je považovat za své? a taky jsou velmi nestálé...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!