depresivní a úzkostní mají tuto síť hyperaktivní
meditující ji mají naopak hypoaktivní
tato síť aktivitou nepřímo úměrně koreluje (tedy antikoreluje) se sítí vnější přímé pozornosti: když jsme zaměřeni ven, neřešíme sebe
síť je aktivní tehdy, když nemáme co jiného na práci...tak se i evolučně vyvinula: když nejsou problémy, tak rekapitulujeme, vzpomínáme, plánujeme, hodnotíme, soudíme, hledáme sebe a smysl života
je třeba najít VYPÍNAČE této defaultní sítě, která způsobuje depresi, nudu, utrpení, úzkosti..tedy odstranit ego, zabývání se sebou samým, zaměřit se na něco jiného, vnějšího
všechna sebestřednost však není strastná, proto default může přinášet i slast: tato slast podporuje to, že aktivujeme defaultní síť častěji (protože jsme opojení sami sebou) a možná u některých může vést k depresi a úzkostem...jakoby tedy někdy sobectví a sebestřednost vedly k depresím a úzkostem tím, že aktivují defaultní systém
- ale ne u všech, někteří jsou v "droze" sebestřednosti šťastní...i když je otázka, zda nejsou šťastni jen před je uctívajícím publikem, a o samotě pak kvůli hyperaktivní defaultní síti nastartované původně slastným obdivem od druhých velmi trpí...ale možná to neplatí u všech, jak by rád viděl buddhismus, který říká, že ego (v dnešní neurovědě defaultní síť) způsobuje utrpení vždy
- ovšem přílišné zabývání sebou asi škodí vždy, takže všichni nadměrní ješitové trpí (nemám dořešené, pomůže někdo?), protože mají silnou ego-touhu mít se líp a líp, takže nikdy nejsou spokojeni (tedy trpí)
- možná však strast nezpůsobuje celá default síť, ale jen její část, pak mají osvícení (k tomu hned o kousek níže) třeba vypnutou (nebo méně aktivní) jen tu její strast přinášející část
- musíme najít VYPÍNAČE defaultu
- default mají dosti vypnutý děti, zvířata, blázni, bezstarostní tuláci, prostí, povrchní a jednodušší lidé...ale také osvícení, ale ti jsou o úroveň výše, jakoby byly tři úrovně:
1) default vypnutý, hodně zapnutý antikorelační systém vnější pozornosti: zvíře, dítě, prosťáček - má SLAST
2) default zapnutý, méně aktivní antikorelační systém vnější pozornosti: běžný člověk - má STRAST
3) default spíše vypnutý, ale ne zcela, a modifikovaný: osvícený člověk - má ještě větší SLAST než úroveň 1, protože si ji navíc uvědomuje a uvědomuje si asi i nějak sebe (takže má default do jisté míry zapnutý, ale méně než úroveň 2 a modifikovaně, ale je také možné a zřejmě PRAVDĚPODOBNĚJŠÍ, že default je zcela vypnutý, takže se sebou osvícený/probuzený člověk vůbec nezabývá, ale má zapnutý jiný systém přinášející neosobní čisté vědomí, uvědomění)...je to do jisté míry návrat na úroveň 1, ale jde spíše o hegelovské Aufhebung, tedy pozvednutí na vyšší úroveň: jde o obohacení "antitezí" (opakem) úrovně 2, v níž byla extrémní strast, protože zde byl přliš zapnutý default...zde je opět antikorelační systém vnější pozornosti velmi aktivní, podobně jako u úrovně 1
přepínání mezi vzájemně antikorelujícími systémy defaultním a vnější pozornosti řídí neurální nad-síť mozku, možná se změny (při přechodu mezi úrovněmi 1,2 a 3, vývoji, případně "pádu", regresu) odehrávají primárně v ní!
-
důležité: řešení obvykle neleží na rovině defaultu samotného, musíme ho vypnout (jak to dělá zazen meditace japonského zenbuddhismu), přeskočit do aktivity antikorelační sítě přímé vnější pozornosti: tedy hloubáním nad depresí ji nevyřeší, spíše zesílí...je třeba zahledět se třeba na květinu nebo si udělat výlet do hor
řešení tedy obvykle není v myšlení samotném, ale v přerušení jeho aktivity, odvedení pozornosti jinam, přesněji ve vypnutí defaultu skrze zapnutí s ním antikorelujícího systému přímé vnější pozornosti...řešení takříkajíc nespočívá v dané rovině myšlení samotné, ale v přeskočení do roviny jiné: to se děje třeba rozptýlením, prostě je třeba se přestat zabývat sebou samým
- avšak Byron Katie nabízí jako řešení i hloubavé uvažování, které však přeruší cyklickou periodičnost a stereotypnost úvah defaultu tím, že je radikálně zpochybní: ukáže se, že nejsou tak samozřejmě pravdivými "fakty", jako se předtím zdály být!
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!