pro naše štěstí
a rozkvět je až do středního věku nutný poměr dobrých a špatných chvil 3:1, pak
jsme náročnější a dokážeme být nešťastní i u tohoto (a dokonce i u vyššího!)
poměru, asi nás utrpení víc zraňuje, má pro nás stále větší váhu než štěstí...a
potřebujeme ho KOMPENZOVAT větším počtem šťastných chvil či situací
avšak v partnerském vztahu je tento poměr vyšší, je to
5:1....jen tehdy jde o šťastný vztah, nižší poměry jsou nešťastné, u poměru 1:1
se vztahy rozpadají...
proč tomu tak je?
možná
vysvětlení:
a) od vztahu
vyžadujeme víc pozitivna než od života obecně
b) od vztahu vyžadujeme víc pozitivna v poměru k neštěstí než od života obecně (tato možnost se příliš od první neliší, byť trochu snad ano)
c) ve vztahu nás víc zraňují negativní události, proto musí být kompenzovány větším počtem pozitivních událostí
b) od vztahu vyžadujeme víc pozitivna v poměru k neštěstí než od života obecně (tato možnost se příliš od první neliší, byť trochu snad ano)
c) ve vztahu nás víc zraňují negativní události, proto musí být kompenzovány větším počtem pozitivních událostí
napadají vás
ještě jiné možnosti?
----------------
depresivní
realismus říká, že depresivní lidé poznávají svět pravdivěji než
lidé nedepresivní a že nemusí být iracionální preferování pravdivějšího vědění
před štěstím...
+ Pollyannin princip, který hezky
i zde:
(s. 61-62)
co tento princip
říká?
na
vědomé úrovni se mysl soustředí na negativní faktory - a jelikož je to vědomé,
můžeme to reflektovat a podrobit kritice...na nevědomé či podvědomé úrovni máme
však tendenci zaměřovat se na pozitivní (optimistické) faktory - a jelikož o
tom nevíme, vzniká nevědomá chyba/zkreslení: Pollyannin princip
kniha "Iluze optimismu"
ukazuje VELMI PŘESVĚDČIVĚ, že se často systematicky nevědomky klameme směrem k
optimismu!...viz zde:https://www.kosmas.cz/knihy/182321/iluze-optimismu/
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!