KDO PROŽÍVÁ?

KDO PROŽÍVÁ?

jak definuji já, které hledám?

1) je to něco, cosi, věc

2) je jen jedno a právě jedno

3) je trvalé, kontinuálně přetrvává, i když se může měnit

4) ovládá či řídí tělo, je to král, ředitel, vládce těla...má kontrolu nad tělem

5) je vědomé, má vědomí

jak definuji tělo, tedy psychofyzický organismus, primitivní/triviální já, který jistě je?

1) je to něco, věc

2) je jen jedno a právě jedno

3) je trvalé, kontinuálně přetrvává - má trvalé struktury mozku i anatomie těla, i když se může měnit

4) jeho část, tedy mozek a nervová soustava včetně míchy, ovládá, kontroluje a řídí tělo, je to král, ředitel, vládce těla

5) je vědomé, má vědomí - jsou v něm kvália

--

zdá se, jakoby triviální/primitivní já (organismus) a námi požadované já bylo (téměř) totéž!

co přesně nám chybí, když máme primitivní já, které přece je?!

slast a strast může přece prožívat tento psychofyzický organismus!

problém je v tom, kdo/co v těle prožívá - v těle chybí prožívatel slasti a strasti...hledáme trvalou a vědomou osobu, která by prožívala slast a strast

když je zde slast, není tu nikdo, kdo by ji měl

slast v těle jenom je, vyskytuje se v něm, objevuje se v něm (podobně další kvália, nám však jde jen o kvália hodnoty a antihodnoty, tedy slast a strast, protože jen ony mají smysl, jsou dobrem a zlem sama o sobě, jak evidentně v jejich prožitku poznáváme)

pozn. stačilo by pro etiku, aby byla antihodnota, tedy strast a nebyla by žádná pozitivní hodnota, tedy slast? tak to má zřejmě Epikúros...bylo by pak hodnotné nemít strast, ačkoliv její absence by nebyla pozitivním prožitkem? ano, i absence antihodnoty je dobrem, hodnotou...trvalou hodnotou v takovémto systému vy však byl zánik, smrt, sebevražda

jaký má tělo vztah/poměr/relaci ke slasti či strasti?

jde o vztah či spojení či vazbu subjektu na objekt

jak je tělo spojeno s kválii? v jakém poměru, vztahu, relaci k nim je? je  u nich, s nimi, v nich, jsou kvália na něm, vedle něho?

tělo má slast, je v něm slast, slast je jeho součástí, možná nutnou součástí, slast se v něm vyskytuje, objevuje, vzniká a zaniká v něm (podobně strast)

jsou kvália v těle neosobně, jako ve výherním automatu jsou neosobně obrázky tří třešní, které nahodile padnou na jeho obrazovce? ne, kvália jsou v těle více integrované, jsou jeho součástí, třeba jako nějaký obvod či (nutná) součástka/díl v tomto příkladu s výherním automatem

vlastní tělo slast? je slast majetkem těla? a prožívá tělo slast? vychutnává si tělo slast?

pozn. "tělem" míním celý psychofyzický organismus, celou živou bytost, která - připusťme nyní - obsahuje také kvália, tedy prožitky...

dá se říci jen toto: v těle je slast, vyskytuje se v něm...jenomže není-li jasně (či alespoň nejasně!) vyznačený a ohraničený pociťovatel, vychutnávatel, zakusitel této slasti a strasti, dá se také říci, že slast a strast jsou nejen v tomto těle, ale také třeba v Brně nebo na Zemi či v celém vesmíru: nejsou zde totiž hranice, které by vymezily entitu, která údajně slast či strast má či vlastní a v níž jsou, existují, vyskytují se, objevují se, procházejí jí)

v mozku by musela být trvalá struktura proživatele, který zakouší slast i strast

problém je v tom, že mozkové struktury se dosti mění...ale struktury o větším rozsahu v mozku přetrvávají, tedy dejme tomu, že prožívající já by bylo touto strukturou širšího rozsahu

jenomže zřejmě jsou v mozku odlišné obvody prožívání slasti a strasti - tedy by bylo jiné já proživatelem slasti a jiné já proživatelem strasti

dále je dosti pravděpodobné, že jiné neurální struktury vnímají např. sexuální slast a jiné slast z jídla - tedy by se opět já štěpilo na další menší já, z nichž každé by vnímalo jen konkrétní typ slasti...možná dokonce by jedna konkrétní struktura vnímala jen slast z jídla v konkrétní indické restauraci v Brně...i když až tak značné štěpení možná u neurálních sítí širšího dosahu/rozsahu nevzniká, přece je to problém, protože menší štěpení vzniká určitě

dále jsou zřejmě prožívající struktury dosti obsahově chudé a primitivní, nejsou vždy přímo a nutně napojené na neokortex, na myšlení, na vyšší exekutivní funkce a obvody mozku, tedy by bylo prožívající já někdy až idiotské či hloupé...to by však nemuselo vadit, že já je hloupé...mohlo by jít o dosti jednoduchý, v mozku izolovaný a trvalý mozkový obvod či neurální síť

není vyloučeno, že jeden základní obvod/síť mozku vnímá slast, ale zdá se jisté, že strast vnímá zcela jiný obvod v mozku, takže by se pociťovatel rozdělil na dva, jeden prožívá jenom slast a druhý jenom strast...pro hédonisticko-egoistickou etiku (kterou zastávám) by mělo cenu zachovat jeden (jen kvůli němu samému) a zničit druhý (zase jen kvůli němu samému)

panuje jistá arbitrarita, libovůle v tom, za co prožívajcíí já považovat, jak ho vymezit, jakou má identitu, hranice, definici

v mozku panuje pluralita, nejednota mozkových obvodů, je zde sice i hierarchizace a integrace, ale také masivní pluralita...já se rozpadá do řady primitivních funkcí...

proživatel si musí slast a strast vychutnávat jako trvalý celek, jako trvalá jednota/jednotka

zdá se však, že kvále jednoduše v těle jenom je, vyskytuje se v něm jako danost, údaj: kvále jednoduše v těle je a nikdo u kvále není, nikdo s ním není, nikdo není jeho podkladem, základem, nikdo s ním paralelně neexistuje a nevychutnává si ho jako jeho proživatel...není zde žádný subjekt, žádné vědomé já, které by bylo u kvále a mohlo si ho vychutnávat či jím strádat a trpět

nedá se však přece jenom říci, že slast a strast prožívá tělo, tedy psychofyzický organismus, živá bytost?

nejsou naše požadavky kladené na já příliš silné, příliš zatížené hledáním duše, která samozřejmě není? chceme najít vlastnosti duše v hmotném těle, což je samozřejmě nemožné, z toho však ještě neplyne, že slast neprožívá tělo a v nějakém smyslu si ji nevychutnává!

můj boj proti homunculovi, tedy hypotetickému panáčkovi za očima v hlavě, který by měl být mým já a který tam samozřejmě nesedí a není, je argumentační chybou "slaměný panák": útočím proti příliš silné variantě já, kterou už nikdo nezastává a která není k prožívání slasti zapotřebí...

ale opravdu ne? může si pluralistický mozek vychutnávat slast a trpět bolestí? kdo/co je její vlastník, majitel, tím, kdo ji má a cítí? kde je ta osoba či podklad/substrát oné slasti či strasti?

musí mít kvália svého majitele, subjekt, substanci? není to nutné

jistě, kvália jsou někde, jsou třeba v mozku a těle, interagují s hmotnými částicemi, ale nemusí samy mít podklad...

co by to znamenalo, když by si tělo nebo jeho část (patrně část mozku) vychutnávalo kvália, když by je prožívalo, zakoušelo, ochutnávalo, mělo z nich potěšení, libost?

kvália by s ním musela být nějak spojená, tato kvália prožívají tělo by nesmělo být jen u nich, ale muselo by být spolu s nimi paralelně přítomné jako je prožívající subjekt: když by tu bylo kvále, musel by zde u něj a s ním v úzkém spojení být a paralelně přetrvávat ten, kdo si je vychutnává

nestačí přece, že kvália jsou v těle, pokud zde nejsem já, který z nich má zisk, který si je vychutnává, těší se z nich, který je pohlcuje do sebe, konzumuje, spotřebovává...

proživatel tedy musí být s kválii v bezprostředním kontaktu, spojení, musí kvália spotřebovávat, konzumovat, strávit, získat pro sebe a do sebe...

jenomže tak tomu zřejmě není: kvália jednoduše jsou, a není vedle nich, s nimi či pod nimi jako jejich podklad/základ/substrát/subjekt ještě osoba, někdo, ten, kdo si je vychutnává...