MÁME POSLOUCHAT AUTORITY?
ano, vlastní názor je hloupost: nejsem tak schopný jako autority, nezkoumal jsem dané téma do takových podrobností, neměl jsem na to tolik času, prostředků...
nemám však poslouchat jednu autoritu, ale spíše konsensus autorit v daném oboru
ovšem je třeba poslouchat opravdu jen autority v daném konkrétním oboru, který je poměrně úzce vymezený: Parfit je pro mě autoritou jen na osobní identitu, už ne na buddhismus či filozofii mysli, o kterých také píše, ale nezabýval se jimi detailně a není uznávám jako jejich autorita...
Chalmers jako odborník na kvália, tedy podtřídu problémů filozofie mysli, není odborník na celou filozofii mysli
a nelze se spoléhat na jedince jakožto autoritu, spíše na konsensus odborníků
je třeba pokora: pokora je navíc příjemný prožitek úlevy, uvolnění svalů, odevzdanosti, ponechanosti
VLASTNÍ NÁZOR NENÍ PODSTATNÝ, JE PODSTATNÝ JEN NÁZOR AUTORIT
středověká mentalita je v mnohém lepší než ta naše díky svojí úctě k autoritám
kdo ale pozná, kdo je autoritou? jaká jsou na to kritéria? spolek dalších autorit se na tom shodne, já to jen pasivně a pokorně s úctou přijmu...neměl bych sám určovat, kdo je autoritou...měl bych jen identifikovat, do jakého PŘESNĚ oboru patří má otázka a hledat pak odpověď autorit daného oboru
je však často pro nás těžké zjistit, do jakého oboru daná otázka patří: když řeším etický problém, nebudu se ptát nejlepšího etika, ale spolku etiků, a to ne všech, ale jen těch, kteří se zabývají právě tímto mým problémem, budu tedy hledat podobor etiky...
když už chceš přemýšlet sám, měl by sis do podrobností promyslet názor protistrany a vědět přesně, proč si danou věc myslí...měl bys číst knihy, které tvému názoru odporují...měl by si vyhledávat ty největší autority opačného názoru...ty, kteří jsou dozajista schopnější, chytřejší a mají to víc promyšlené než ty, a přece si myslí něco jiného než ty...skutečný souboj idejí se odehrává mezi autoritami zastávajícími opačné stanovisko, ne mezi autoritou a tebou, který sis to pořádně nepromyslel a jsi méně chytrý: ty a já bychom měli jen pokorně poslouchat a sledovat dialogický boj autorit...
měl by si znát slabá místa vlastního názoru a nepřecházet je, nebagatelizovat je
trefné je pro druhého bohužel jenom to, co odvodím z jeho vlastního názoru, co z jeho vlastního názoru domyslím o krok před ním, to považuje za skvělé...kdyby něco bylo skutečně skvělé, ale neplynulo by to z jeho předpokladů a přesvědčení, považoval by to za hloupost...
lidé raději opustí evidentní tezi ve svém rozporném systému, aby už nebyl rozporný, jen ne tezi problematickou, která systém činí rozporný, ale kterou mají rádi a je pro ně důležitá
argumentace je snaha odvodit ze systému přesvědčení mého protivníka něco, co je rozporné s tímto jeho systémem přesvědčení samotným
KDYŽ MI PŘIJDE BÝT NÁZOR AUTORIT BLBOSTÍ, VYSOCE PRAVDĚPODOBNĚ JSEM BLBÝM JÁ
dále, je lepší být konvenční: konvence je osvědčená, a když se dodržují pravidla, je klid, což je uvolnění, je to pohodlné, nezabere to energii, vždy víš, co máš dělat, takže se můžeš uvolnit a nemusíš nic napjatě řešit....
MŮŽE BÝT SVĚT BEZ ZÁKONA SPORU? myslet to nelze, autorita rozumu říká, že ne...jenže autorita rozumu je omezená, máme i jiné autority, třeba autoritu intuice...a i kdybychom jiné autority neměli, věděli bychom, že rozum je omezený a může se plést i v tom, že zákon sporu platí univerzálně, byť rozum to jinak než takto myslet nedokáže...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!