dalajlámova forma uznává jakýsi dualismus - jemné vědomí nezávislé na těle, mysl "jasného světla" (s. 191) užívající mozek
vrozený pocit já vs. jen naučené sebeuchopování
vrozený pocit já je správný, jsem týž, ale kontinuálně se měním
já není nezávislé na zbytku, není stabilní, není jednoduché, trvalé, je složené, proměnlivé
vrozené (s. 140) a tedy (asi) oprávněné je pojetí, že jáství je jednou ze složek a zároveň jejich dohlížitelem, jako když vedoucí obchodník je také obchodníkem jako ostatní, ale zároveň je nad nimi
tři úrovně: hrubá, jemná, velmi jemná, vše vychází z velmi jemné - znalosti jsou otisknuty ne do mozku, ale do velmi jemného jasného světla mysli (do samotného já)
obyčejný dualismus, jenomže duch zde má mnoho stupňů a kvalit - ale nakonec je nezávislý na těle
dualismus až vyhrocený: získám-li cizí mozek, stejně to dále budu já (!!!)
dalajláma má podrobné znalosti buddhistické psychologie
ale tato budd. psychologie je brutální scholastika - klasifikace, hierarchizace, distinkce - samá analýza bez syntézy, je pak jasné, že "já" je jen agregát složek, vše stojí nad monistickou "prázdnotou" nebo "jasným světlem" mysli - nikdo neví, co to je
není na tom ani nic příliš originálního, západ zná totéž
Varela mu pořád vytýká možný dualismus - dalajláma sice mluví o proudu vědomí, mysli, jemném těle které je stejné přirozenosti jako hmotné hrubé tělo, je vírem, větrem, energií, proudem atd...a je to vlastně to, co jde do cyklu převtělování
dalajláma přejímá vědecký analytický modus - vše rozštěpit a škatulkovat do systému
moc podnětné to není
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!