Jsme tu všichni, v jednom pokoji.
A nikdo nechybí, jen občas někdo odejde.
Další se hrnou dovnitř, to je ale klišé.
Když na klišé upozorníš, nepřestane to být klišé. Bla. Bla.
Ale jsme tu, jsme.
Za nehty hlínu, na rtech drobky z chleba.
A sliny, všude sliny.
Zvířata ve městě, chlapy bojují o moc. A holky o krásu.
Stereotypy! Ale někdy jo...
Přesto je to jaksi nevinný: zkrocený zvířata jen bázlivě zavrčí, a pak si ťuknou půllitry.
Jsme tu všichni, a docela hezky se nám usíná.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!