středa 10. června 2015

Próza V.: Napětí

Nezakrývej své napětí, ještě ho stupňuj!

Ono tě ničí po jistou mez, pak blaženě mizí.

Napni své svaly, napni své myšlenky, záda a klouby!

Jsme si tak blízcí: každý má stejný kolenní kloub!

Když venku všechno svítí a ty jdeš napjatá rychlo-chůzí nakoupit, není to tak, jak to má být?!

Čemu víc by ses chtěla přibližovat?

Už to tu máš, tady, v nákupní tašce máš lívance, co ti tam hodila protivná pokladní!

Jdeš, chceš být u cíle, a ještě nejsi.

Konečně vcházíš.

Ale nic se nezměnilo: chceš jít dál, bohužel nemůžeš.

Máš totiž nakoupeno.













Žádné komentáře:

Okomentovat

díky!