pátek 12. června 2015

Próza VII.: Nečekaný zvrat :-) :-)

Jsem stařec, který se pomátl v lese.

Vyoperovali mi půlku mozku, měl jsem v sobě totiž pět piv, tak jsem se nechal.

Dneska mám nějakou radost, je to až podezřelé.

Vztahy mezi slovy jsou milé, nechávám se okouzlit.

Slovíčka totiž modelují duši. Je hezké být hezkým modelem.

Předvádím se, a vy se smějete. Dítě a jeho rodiče.

Proč ne?

Jsme lidi, a máme duši od krve.

Ukažte, popatlám vás všechny svými čokoládovými prstíky!

Nepapej pořád ty perníky, Toníku!


Tak teda DÍKY!

Taky vás mám rád...



Žádné komentáře:

Okomentovat

díky!