spory o zákon sporu (osnova mé přednášky v Ostravě k 1.9. 2014 na aristotelské konferenci)

Aristoteles - Metafyzika - 4. kniha

- totéž nemůže zároveň náležet i nenáležet témuž a v témže vztahu

- nejjistější počátek ze všech

- je to jen nedostatek vzdělání, nezná-li se, pro co je třeba hledat důkaz a pro co nikoliv

- důkaz pro všechno je vůbec nemožný, neboť by se šlo bez omezení, takže by nešlo nic dokázat

- riziko logického kruhu

- ZS nutný, má-li se vůbec něco říci

- nejsnáze poznatelný + bez předpokladu

- počátek, v jehož držení je nutně každý, kdo chápe cokoliv ze jsoucna

MÁ KRITIKA:

jde o důkazy pragmatické, ale ne o důkazy logické

logický důkaz nelze ani podat, protože ZS už každý logický důkaz předpokládá

- ale ve skutečnosti nejde ani o důkaz pragmatický: pragmatická evidence, kterou Aristoteles předpokládá (třeba to, že kdyby neplatil ZS,všichni by tvrdili i netvrdili TOTÉŽ), už ve skutečnosti zase na ZS stojí

Aristoteles si mylně myslel, že skrze pragmatické důkazy zamezí tomu, aby šlo o důkazy bludným logickým kruhem, ale nepovedlo se mu to: dokazuje vše v živlu logiky a jazyka, tedy předpokládá ZS, který chce dokázat

proč? např. ono " kdyby neplatil ZS,všichni by tvrdili i netvrdili TOTÉŽ" stojí na evidenci dané ZS a má to smysl jen díky ZS samotnému

----------------------------------

Fichte - evidence ZS, ale ví, že důkaz je logickým kruhem, ale nevadí mu to, protože je to:

a) systém

b) koherence (koherenční teorie pravdy)

c) systém ontologický, nikoliv jen epistemologický, takže se zde ontologický konec vrací k svému ontologickému počátku, ze kterého vyšel (stejně i Hegel: pohyb po spirále k jednotě, která byla i na začátku)

--------------------------------------

Heidegger - Principy myšlení

- obsahově prázdná FORMA myšlení

- každý důkaz je už předpokládá

- o ZS lze uvažovat jen v ZS a skrze něho!!!

(inspirace J. Moravčíkem: ZS jako subjekt a ZS jako objekt myšlení...je to totéž? Pokud ne, je ZS NEPOZNATELNÝ!)

- rozpor je od Hegela základem reality

- ZS není jen zákonem PRO myšlení, ale je i něčím, čím myšlení samo sebe formuje (?!)

- kde má ZS své rodiště, odkud pochází???

a) z myšlení samého?

b) z toho, o čem má myšlení přemýšlet?

-----------------------------

Wittgenstein - O jistotě

ZS je kostra myšlení

o ZS nelze pochybovat, tedy ani není VĚDĚNÍM, jen jeho kostrou

pochybnost o ZS je ZS umožněna!




-----------------------------------------


oblasti MIMO DOSAH ZS:

a) smyslovost

- ale často už má rozumovou mřížku, možná vždy

b) mystika

c) jednání

d) nejazykové a nerozumové lidské praxe, životní formy - např. rybolov

!!! lze přímo zakoušet, že ZS je jen v reflexi, zatímco při prožívání a jednání není...jsou to oblasti MIMO DOSAH jeho působnosti...!!!

-------------------------------------------

proč si novotomismus a část analytické metafyziky myslí, že ZS platí i ve světě:

zaměňují:

a) svět

b) jazykově-logicko-myšlenkovou reflexi světa

v b) ZS vždy nutně je, ZS tvoří jeho kostru

naopak SVĚT SÁM může být záhadným X poznatelným jinak než skrze ZS

novotomista mě napadne, že zde o onom X něco říkám skrze ZS - namítnu, že jinak mluvit nelze, že však slova jsou jen nedokonalou "užitečnou fikcí" k vyjádření světa

novotomista si myslí, že se struktury jazyka/myšlení kryjí se strukturami světa, že jsou IDENTICKÉ, což může být zásadní omyl

prožitek není totéž, co jeho reflexe!

---------------------------------

nepoznatelnost ZS??

- o ZS lze uvažovat jen v ZS a skrze něho!!!

inspirace J. Moravčíkem: ZS jako subjekt a ZS jako objekt myšlení...je to totéž? Pokud ne, je ZS NEPOZNATELNÝ! - poznávám totiž ZS jen jako objekt, ale zajímá mě jeho působnost jakožto média-živlu-substrátu-formy myšlení, což poznat nemůžu

takže bychom o samotném základu poznání věděli jen něco nejistého!!!!

ale i kdyby se toto vyřešilo, stále je potíž v tom, že při poznávání ZS od něho nemohu mít ODSTUP, nemohu ho vidět ZVENČÍ, ale vždy o něm už uvažuji v něm samém a podle něho samého!

jak asi vypadá průběh myšlení řídícího se ZS viděný zvenčí???




--------------------------------

lze i myslet mimo ZS?

pokusil se o to Hegel? nejsem si tím jistý...ale jeho pojem "samo-sobě-jiné" jde tím směrem snažícím se myslet rozpor jako základ reality, která je ZS nezachytitelná


---------------------------------

ZS a kvantová fyzika?

zdá se, že ZS je evoluční nástroj, adaptace pro makrosvět

je pravda, že v kvantovém světě si neví rady?

kvantový svět slušně uchopuje matematika, která také stojí na ZS

ale i pro matematiku je kvantový svět záhadný

tvrdit však, že v kvantovém světě ZS neplatí, je PŘEHNANÉ - kvantový svět matematikou přece jen dosti uchopujeme

--------------------------------------


ZS tvoří danou a námi nezvolenou přirozenost našeho myšlení, je to jakási jeho nejzákladnější gramatika, vůdčí princip, kterým myšlení vždy postupuje, a nemůže jinak


jde o popis algoritmu průběhu našeho myšlení viděný:

a) zevnitř - zvenčí to nejde

b) skrze ZS a v něm - jinak to nejde

ZS tak poznávám jen jako ZS-objekt skrze NEPOZNATELNÝ ZS-subjekt/formu myšlení

avšak dochází zde k jisté AUTOREFERENCI ZS - ZS poznává sebou samým sám sebe, je díky sobě samému sobě samému sebe-transparentní

ale není to klam, iluze?

vidíme vůbec ZS dobře?

není to jen naše:

a) zjednodušení

b) úplný blud

?

co to znamená, že ZS má sebe-reflexivní strukturu?

musíme uvažovat tak, že sebereflexi má nějaké JÁ, subjekt, který možná vůbec neexistuje (Hume, Parfit)???

nemůže být kořenem "myšlení myšlení", tedy celého myšlení, právě sebereflexivita ZS?

Fichte: JÁ JSEM JÁ, SEBEKLADENÍ JÁ V "JÁ = JÁ" kladoucí také formálnější poučku "A = A"

JAHVE: JSEM, KTERÝ JSEM

nevzniká POJEM JÁ jen z toho, že ZS referuje sám k sobě??? (dále: rekurzivita jazyka, hierarchie typů, meta-jazyky, meta-reprezentace,...)...tedy OBRÁCENÝ FICHTE (Já vzniká ze ZS, nikoliv naopak)

Theodicea: může Bůh dopustit Osvětim?!

jak by to křesťan mohl hájit?

1) nechápeme Boží mysl, možná to celé je BOŽÍ PEDAGOGIKA

dítě taky řve, když ho rodič trestá, nechápe jeho úmysly, a přitom to s ním táta myslí dobře

možná námitka: lze tuhle analogii použít na tak velké utrpení?

může být boží pedagogikou totální ponížení lidské důstojnosti a extrémní mučení?

další možná námitka: jaká je to boží pedagogika pro malé děti? Bůh skrze jejich utrpení a mučení učí lidi kolem nich.

Může Bůh použít jiné jako pouhý prostředek pro učení druhých lidí, třeba jejich rodičů?

A proč použil právě je a ne jiné děti? Je to spravedlivé?

Mnohem lépe by to vysvětlila reinkarnace: dané trpící malé dítě bylo zlým v minulém životě...Reinkarnaci však křesťané odmítají...

I když ne tak docela, přijímají dědičný hřích a Bůh ve Starém zákoně v bibli trestá do "třetího až čtvrtého kolena": dítě je jakousi částečnou kopií svého rodiče, jak ukazuje i genetická teorie (a stejnou měrou jsem já částečnou kopií svého bratra i sestry)...

Ale dítě je zároveň individualitou, takže je nepřípustné trestat ho za viny předků...Nebo zde ze mne promlouvá post-moderní vypjatý individualismus? :-)

Bez konceptu "kolektivní viny" se zde asi neobejdeme... :-)




2) možná je to BOŽÍ TREST

Proč Bůh trestá malé děti a hodné lidi?



3) Bůh respektuje LIDSKOU SVOBODU, také svobodu nacistů apod.

Musí svoboda ustoupit všemu? Musí Bůh pro svobodu nacistů dopustit extrémní utrpení Židů?



4) Způsobili to LIDÉ, ne Bůh.

OK, ale všemohoucí a všedobrotivý Bůh to dopustil - proč?

A navíc: co přírodní katastrofy? Jejich přímým původcem je Bůh!

Ozývají se zde námitky, že za to může ekologické narušení planety způsobené lidmi.

Odpovídám: a co přírodní katastrofy ve starověku?


5) je to BOŽÍ ZKOUŠKA

Lze zkoušet tak extrémně, jsem-li "Láska sama"?

Lze zkoušet malé děti?



6) Je to PROSTŘEDEK k mnohem většímu dobru


Lze užít utrpení malých dětí jako prostředek k vyššímu dobru?




7) Boží mysl je NEVYZPYTATELNÁ, Bohu NEROZUMÍME


ale vždyť se nám zjevil v bibli, hlavně skrze Ježíše!

Možná námitka: to ale zjevil jen částečně sama sebe

Má odpověď (inspirace od Tomáše D.): pak je však radikálně jiný, než nám ukazuje Ježíš, dopustil-li Osvětim!

Musíme se bát, jaký ještě může být! :-)

Diskuze s Jakubem Moravčíkem pokračuje....o KANTOVI a ZÁKONU SPORU

Jakub Moravčík cituje mé výroky v uvozovkách

dále na ně hned černým písmem sám reaguje

a já mu na jeho reakce odpovídám červeným písmem

viz:

"- takže: jaký je rozdíl mezi dokazováním a vykazováním?"
No. Tento rozdíl jsem zavedl spíš pro potřeby této diskuze, v jejímž rámci jsem pochopil, že za důkaz bereš to, co se nějak vyvozuje z axiomů, jež se nedokazují. V tomto smyslu je ZS nedokazatelný, ovšem je vykazatelný, neboť jej lze manifestovat jako transcendentní podmínku možnosti každého soudu, popř. každého jsoucna.

TRANSCENDENTNÍ podmínka možnosti každého jsoucna?

Rozlišoval bych mezi ontologií = tím, co je svět

A ontologickou teorií = jak svět v soudech uchopujeme

Je jasné, že hranice mezi nimi je tenká. Pro Fuchse a novotomisty zcela splývá.

Pro mě ne.

ZS platí jen pro ontologickou teorii. Světská jsoucna však nemají jako svou podmínku ZS: to jen my o nich skrze něj mluvíme.

".ale to, co je evidentní a co evidentní není, tedy kritéria evidentnosti, jsou zase už dána ZS"
No, to je řekl bych složitější. Vzdáleně je identita čehokoliv dána principem sporu. Ale jaksi bezprostředně ne, protože kdybych řekl, že identita ptáka, halucinace a atomu jsou dány principem sporu, tak mám sice pravdu, ale čistě na této úrovni by se pak ta jsoucna nijak nelišila: vše by bylo "prostě" nerozlišeně dáno principem sporu. Evidence je dána ... a teď se jistě můžeme bavit čím, a baví se o tom mnoho filosofů a neshodnou se, viz text o evidenci na plato.standford. Ale řekněme, že je dána jakýmsi bezprostředním nahlédnutím. Prostě, jakožto evidence, tj. jakožto něco zcela konkrétního, je dána nějakými konkrétními ustavujícími znaky.

Nerozumíme si. Jde mi o formu evidence, ne o její obsah. ZS je forma evidence.

Ale v zvláštnm případě nahlédnutí evidentnosti ZS je nejen formou, ale dokonce i SAMOTNÝM OBSAHEM této evidence právě ZS! V tom je háček…

---

"a to je podobný problém jako ten tvůj: je ZS jakožto subjekt poznání totožný se ZS jakožto objektem poznání???
jakožto subjekt poznání totiž zákon sporu nikdy nenahlížím!!!"

S tím souhlasím, ovšem podle mne to není námitka vůči něčemu, resp. netuším v čem a vůči čemu. Subjektem poznání nemůže být cokoliv. Může jím být pouze buď člověk jakožto poslední subjekt predikace, a nebo právě jeho poznávací aparát, ať už v jde o aparát v kantovském či jiném smyslu (nebo ještě rozum, jak později nepřímo uvádíš). Nevím, jak by v podobném smyslu mohl být subjektem poznání princip sporu, který navíc není jsoucnem, zatímco mám za to, že subjekt poznání musí jsoucnem být.

Říkáš, že subjektem poznání je rozum nebo poznávací aparát. Ale podstatou rozumu, a snad ještě více poznávacího aparátu, je právě ZS! V tomto smyslu je ZS subjektem poznání. Není pouhou formou poznávacího aparátu, ale jeho hlavním vodítkem, prostě přirozeností, podstatou.

"dále, pokud by tvoje námitka platila, platila by i proti ZS, který je poznávám sebou samým
- mohli bychom sice říci, že ZS platí, ale je poznatelný jen jako objekt poznání, nikoliv jako subjekt poznání"

K tomu asi víc předchozí odstavec. Možná bych zde rozlišil mezi subjektem a médiem poznání. ZS je v nějakém smyslu médiem poznání, ale není jeho subjektem. A jaký je rozdíl mezi médiem a subjektem? Možná bych to přirovnal k člověku a jeho nasazeným brýlím (i když to je trochu nešťastné přirovnání vzhledem ke Kantovi, což vysvětlím). Subjektem poznání je člověk, ale brýle jsou V NĚJAKÉM SMYSLU médiem poznání. U ZS je však toto trochu nešťastné přirovnání, protože přirovnat ZS k brýlím může zavdat ke kantovskému tvrzení, že ZS platí jen v myšlení, ale ne v bytí, což je jak jistě víš to, s čím nesouhlasím.

Musí ZS platit v bytí?

Ve VĚTÁCH o bytí ano.

Ale mám i jinou zkušenost s bytím, jiný typ poznání, kde ZS není. Samozřejmě, když tuto zkušenost ve VĚTÁCH reflektuji a TVRDÍM VĚTOU, že v ní zákon sporu není, jsem v rozporu. Protože přijde Fuchs a řekne mi: aby v ní ZS nebyl, musí nejprve platit ZS! J

Protože takový už je úděl vět. J

Ale nepoznávám svět jenom skrze soudy, tvrzení, teze, věty a slova! (Navzdory tomu, co si myslí analytikové: prokoukl to z nich jediný Rorty, a to jen díky pragmatismu, který ho ovlivnil).

Ale jde o to, že jisté zkušenosti jsou mimo dosažnost ZS.

Jaké?

Všechny nonverbální, čistě smyslové, mystické, náboženské, ale třeba pouhé jednání.

 Čili v tomto smyslu své přirovnání nemyslím, je to čistě kvůli pokusu o ukázání rozdílu mezi subjektem a médiem: tím kdo/co poznává je totiž člověk, nikoliv brýle - brýle patří člověku, ne člověk brýlím. A analogicky - tím, kdo poznává, je buď člověk, nebo apriorní aparát, nikoliv princip sporu.

Člověk možná neexistuje.

„Rozum“ také ne.

Ale existují neosobní poznávací struktury.

Jejich podstatou a hlavním algoritmem, vůdčím principem a snad JEDINÝM POJÍTKEM je právě ZS.

V tomto smyslu je ZS dokonalým subjektem poznání J

"ptám se: proč by mělo být sebe-poznání apriorním aparátem ... zkreslené? jen proto, že je odlišnost mezi aparátem-subjektem poznání a aparátem-objektem poznání?"

ano

Pak ale NIKDY NEMŮŽU POZNAT ani ZS!

I kdybych ti přiznal, že ZS není subjektem, ale pouhým médiem poznání, nadále platí, že díky noetickému rozdílu mezi objektem  a médiem poznání bych ZS nemohl poznat! J

"ovšem, pokud se vůbec děje, zejména poznání apriorní formy prostoru se zřejmě neděje skrze tuto apriorní formu prostoru!"

potom je však otázka ČÍM se tedy děje? každopádně něčím, co není "zatíženo" zkreslujícím apriorním aparátem!

U Kanta se rozehrává možnost, že je zde ještě poznání z čistého rozumu, které je mimo apriorní aparát.

Ale tuhle možnost nyní pomiňme.

Jak poznává Kant apriornost prostoru? Shledává, že prostor zde byl ještě dříve než zkušenost: distinkce „vnější vs. vnitřní“ apod. předchází samému obsahu zkušenosti.

Takže Kant nepoznává prostor skrze prostor, ale skrze reflexi prostoru, která má apriorní formu prostoru jenom jako objekt poznání, nikoliv i jako subjekt poznání.

Reflexe prostoru je řízena apriorními formami rozvažování (ty jsou subjektem poznání), ale nikoliv formou prostoru samotnou.

"zdá se, že Kantova teorie je utkána ze syntetických výroků a priori, kde by se možná apriorní aparát uplatňovat jakožto subjekt poznání nemusel, je tam možná je v pozici objektu poznání"

Jenže to je právě ten základní problém, jak získáváme syntetické soudy apriori. Obejdeme se při vyzískávání všech jeho propriet úplně bez smyslového poznání? Podle mne ne - ovšem pak už to nejsou v pravém smyslu syntetické soudy apriori? Např. číslo 3 v jeho identitě poznávám jako něco nesmyslového, ovšem o jeho existenci se dovídám až skrze nějaké poznání smyslové reality,v níž registruju nějaké objekty a to, že je jich "několik", rozpoznávám nějakou kvantitu.

O existenci čísla tři se dozvídám třeba až ze smyslů, ale mnohé soudy, které ho reflektují, pak vyvozuji bez nich. Právě tyto soudy jsou syntetické a současně a priori.

Zde jsme u otázky innatismu. Jediný teoretický způsob jak zjistit možnou platnost innatismu, který mne napadá, je vzít nějakého člověka slepého a hluchého (a asi i zbaveného smyslu hmatu) od narození a nějakým způsobem zjistit, zda přesto poznává např. číslo 3. To je však podle mne prakticky nemožné (netuším, jak by se s tím člověkem komunikovalo) a ani nevidím žádný důvod, který by mi zavdával myslet si, že nějaké absolutně čistě apriorní poznání, z něhož jsou zcela a úplně vyloučeny smysly, je možné.

Dnes už se ví, že innatismus do značné míry platí. Mnoho základů myšlení, včetně číselného myšlení, je vrozeno. Ale potřebují k aktivaci smyslové stimuly: dál se však rozehrávají často bez nich.

"aparát je pro rozum sebe-transparentní, podobně jako ZS, není nikdy v pozici subjektu ani objektu poznání, jeho poznání se vymyká gnozeologické distinkci subjekt X objekt, jednoduše ho zřeme tak, jak je - a současně jím jsme..."

Ty říkáš: aparát je pro rozum sebetransparentní - čili zavádíš distinkci mezi rozumem a aparátem (a zároveň nepřímo klasifikuješ rozum jako subjekt poznání). Pak ale nemůžeš říct, že jsme aparátem - tím nejsme ani tak, stejně jako nejsme principem sporu, ale jsme člověkem. Tudíž žádné zrušení gnoseologické distinkce se nekoná, úplné zrušení takovéto distinkce může nastat pouze v Bohu (jehož existenci ale neuznáváš :-))

Člověk ani rozum možná neexistuje.

Jistě existuje jenom aparát samotný, jehož základní přirozeností, vodítkem, formou je ZS.

V tomto smyslu jsme ZS a jsme pro sebe-sama transparentní J

"o světě vím, že ho nepoznávám"

Tobě ta věta, takto formulovaná, nepřipadá rozporná :-) řekl bych, že takovému Fichtovi připadala, a tak logicky došel kam došel ...

Mohu vědět, že svět nepoznávám. Jak? Skrze nepřímý Kantův důkaz: vidím, že vše, co v něm je, jeho forma a obsah, je jen moje projekce. Z toho mohu nepřímo – ale zcela jistě – usoudit, že svět je zcela jiný a nepoznávám ho. Je zde ale taky možnost, že ve své jinakosti z nějakého důvodu mé rozumové projekce kopírují strukturu světa. S touto možností a vysvětlením její užitečnosti přišla až evoluční teorie. Poznání je zčásti pravdivé, protože částečná jeho pravdivost je velmi dobrou adaptací pro přežití a rozmnožení se.
Fuchs by mi hned opáčil: jak víš, že poznání je jen částečně pravdivé?!
Tím se vyvracíš!
Má odpověď: částečně pravdivé je v každodenním životě, ale má pečlivá rozumová reflexe odhaluje jeho mnohé chyby.
Reflexe však nemůže odhalit případné všechny své vlastní chyby, tím by se vyvrátila.
Ale může odhalovat své chyby POSTUPNĚ a postupně se přebudovávat a opravovat: jak když na moři můžeš vadnou loď opravit jen postupně, postupnou výměnou všech jejích prken. 

Jaký cíl mají křesťané?

myslím, že pokud Bůh je, je cílem štěstí...ale ne mé sobecké štěstí, ale naše společné štěstí...tedy přejít z modu JÁ do modu MY...jen takové štěstí skutečně naplňuje (dle křesťanů)...tedy cíle jsou najednou dva:

a) společné štěstí

b) zrušení sobectví: přerod všech do modu MY - se zachováním individuální důstojnosti každého...tedy univerzální spolupráce a bratrství

druhý cíl je prostředkem k tomu prvnímu
společné štěstí (první cíl) je současně naplnění v lásce každého ke každému, což je současně druhý cíl

tedy ve chvíli, kdy přejdu do modu MY, mám i absolutní štěstí: správně realizovaný druhý cíl je i cílem nejvyšším, zde uvedeným jako první

pak už se nemusím ptát, zda je mé jednání vypočítavé a dělám ho jen pro nebe: nejsem už v modu JÁ, ale v modu MY - dělám to PRO NÁS, což je OK

modus JÁ je nutný zachovat jen ve chvílích reflexe osobní odpovědnosti a viny

JÁSTVÍ: vztah síť - proces aneb CO JSEM?

Takže jsem jedna jediná síť propojená s dalšími sítěmi? Res. jsem procesem, který je touto sítí vždy znovu vyvoláván (realizuje se na ni)?

A jakou sítí jsem?

Sítí DMN asi ne, protože pak by mi chyběla osobnost, jejímž podkladem je jiný konektom. Také by mi chyběly mozkové mapy vnitřku těla z mozkového kmene, které jsou podkladem proto-jáství a jádrového jáství podle Damasia.

Tedy nejsem jedinou sítí, ale jsem nesjednocený.

Nebo se ono sjednocení někde děje? Kde?

Také je zajímavý vztah sítě a procesu (tedy mě, subjektu, který je podle Vás právě procesem či souborem procesů), který se na ní realizuje. Zapojuje se do jeho vytváření neustále celá síť? To asi ne. Sledujeme koordinovanou oscilaci sítě a její změny, včetně změn jejího spojení s jinými sítěmi. Opravdu není proces či soubor procesů algoritmizovatelný, a tedy převoditelný na matematickou funkci/předpis zobrazení? Podle některých ne, viz. termín "wetware" (mysl není software oddělitelná od hardware, ale jsou to dvě strany téhož).

Ale jak se realizuje proces na síti?

Proces má různé fáze, části. Realizuje se postupně a jeho jednotlivé fáze pomíjí, uplývají.

Síť, na které se proces realizuje, má zřejmě určitou vnitřní jednotu a dynamiku.

Je-li však proces sledem fází A, B, C,..., kterou z nich jsem já? Jsem jen jejich kontinuálním plynutím?

Mnohem spíše jsem sítí, která proces vyvolává. Problém je však zase v tom, že většina ze spojení dané sítě je v každé dané fázi rozvoje procesu nevědomá: vědomá je jen ta část spojení, která realizuje právě danou fázi procesu, který vytváří.

Přesto se mi zdá, že jsem spíše sítí než procesem, který se na ní realizuje.

Síť je v čase identická (alespoň její hlavní struktury, uzly - po nějakou dobu), zatímco proces se v čase rozpadá na jednotlivé své fáze, tedy je ne-jednotný a nestabilní.

Je zde však možnost umožňující zachovat osobní identitu i v rámci fází procesu: každá z nich by měla jistý vzorec, invariant, který by byl také v každé další. Já sám bych pak byl vědomým invariantem každé z fází procesu. Resp., byl bych opakovaně či kontinuálně aktivován v každé fázi rozvoje procesu.

Jenomže, to je zase ve sporu s tím, že já jsem i rozvojem tohoto procesu samého, tedy procesem samotným, nikoliv jen invariantem každé z fází jeho rozvoje.

Takže jsme znovu u problému, kdo řídí rozvoj procesu. Zřejmě sama struktura (která je však řízena jinými a spolupracuje s dalšími: tedy je zde nulový prostor pro svobodu). Takže bych se měl identifikovat spíše s ní než s procesem nebo dokonce jeho jednotlivými fázemi.

Ne celá síť je však stále vědomá...Je zde problém, nakolik může fáze procesu determinovaná sítí zasahovat do sítě samé: asi nemůže. DOPRACOVAT

nápad (použít do článku): možná souvislost DMN a memů, zejména Blackmoreové memplexu egoplexu, zejména u OCD pacientů a u ruminace depresivních pacientů

možná DMN a DA sítě soupeří!:

the unconstrained brain may be intrinsically organized to support competitive relationships between networks involved in external attention and internally-focused thought processes.

zde by mohla ke slovu přijít Blacmoreová:

DMN je u OCD příliš mnoho okupováno memy, zejméne memplexem egoplexem - na úkor přežití a fitness organismu!!!

DMN je hyperaktivní u OCD, ti pak horší výkonnost, toulání mysli, pak méně zvládají výkon - podobně depresivní, ti mají to stejné ve své ruminaci, viz:

http://membra-disjecta.blogspot.cz/2014/08/default-mode-network-in-depression.html


memy ovládají mozek, který se zacyklí v sobě a nevěnuje pozornost výkonům potřebujícím vnějším pozornost na vnější stimuly...mozek se nedokáže odtrhnout od vlastních memů, od virů mysli, zejména od memů nabalených kolem memu ega vytvářejících komplexní síť memů, memplex egoplex

možná to zhoršuje přebujelá introspekce a nekonečná reflese, možná myšlenková činnost obecně, i filozofie, věda, kdekoliv mozek moc přemýšlí a je ponechám sám v sobě, ve vlastním myšlení - řetězení memů se ponechává volný průchod!!!

možné řešení: odtrhnout pozornost, myslet na něco jiného nebo nemyslet na nic, zesílit aktivitu sítě DA: pozornosti věnované VNĚJŠÍM stimulům

EDIT: bude to ještě trochu jinak, jak mě napadlo

u depresivních je default skutečně hyperaktivní, ruminují sebe a svůj život

u OCD je to složitější, tam je hodně propojena hlavně FPC, naopak DMN je - ale ne-jednoznačně - slabší než u zdravých..takže se ani tak nezaměřují na sebe, jako spíše nepřepínají z opakujících se smyček do DA, tedy sítě vnější pozornosti, protože je tam příliš propojená FPC nepřepne z DMN

default síť (DMN) a jáství

co je to DMN?

- jde o strukturu mající substruktury (spíš síť, funkční systém mající subsystémy, vím, je to dynamické, ale má to nody, uzly) - propojenou s jinými sítěmi, řídicí emoční rozhodování, ale tlumenou a regulovanou FPC sítí, když je třeba věnovat pozornost vnějším stimulům

Otázka PRVNÍ: nakolik struktura tvořená hlavními uzly jádrové DMN je v dospělosti (bez nemocí) stabilní? Důležité pro problém osobní identity.

- je to síť jáství, sebe-uvědomování, interaguje se sítí osobnosti, úzce svázaná s pamětí, zejména epizodickou, autobiografickou pamětí atd.

- je-li jáství uzemněno neurálními mapami vnitřku těla v mozkovém kmeni (Damasio), je dále strukturováno v sebe-uvědomění právě defaultním systémem

Otázka DRUHÁ: jak přesně souvisí default systém a Damasiův systém proto-jáství a jádrového jáství z mozkového kmene??? (má dva subsystémy, při porušení jednoho z nich jsme v bezvědomí, při porušení druhého z nich vnímáme, ale jsme paralyzovaní)

je zde propojenost?

Otázka TŘETÍ: kdo řídí jejich synchronizaci? nějaká jiná síť, nacházející se anatomicky mezi nimi?

podle Damasia elementární pocity vlastní existence, sebe samých (proto-jáství a jádrové jáství) pramení z mentálních obrazů v mozkovém kmeni (neurální kognitivní mapy vnitřku těla), protože:

mozkový kmen poskytuje stabilní kognitivní neurální mapy relativně stabilního vnitřku těla, které je jen jedno, moc se vevnitř nemění, neroste, nezmenšuje se, vnitřek těla máme všichni dost stejný - výborný základ pro referenční bod, ke kterému se může vztahovat proud mentálních obrazů a vytvářet představu trvalého jáství, Damasio v souvislosti s mozkovým kmenem mluví o  proto-jáství a jádrového jáství (má i většina savců majících téměř stejný design mozkového kmene jako my), na to se pak nabaluje autobiografické jáství (podle Damasia u velryb, primátů a psů)

mozkový kmen je křižovatkou, uzlem propojujícím data z těla a data z mozkové kůry, které filmu mentálních obrazů a proudu mentálních obrazů dodávají na bohatosti

kognitivní mapy vnitřku těla dávají a) jediný b) stabilní referenční bod uzemňující proud vědomí do jáství ("I, me, self")

otázka ČTVRTÁ: dostávají se tyto obrazy z mozkového kmene nějak do DMN? konkrétně do jádrové DMN? do jejích hlavních uzlů?

není tato struktura nějak oním vědomým jástvím? a co to vědomé jáství vlastně znamená? duch ve stroji asi ne, vědomý subjekt? ale co to je?

neurovědci mají jen sítě, propojení, uzly sítí, hrany (edges)...nic víc...subjekt v tom všem není...

může to pomoci při zkoumání subjektu?

ano, v tomto:

a) subjekt závisí na těle a mozku

b) subjekt se rodí, vyzrává, mění se, degraduje, umírá

c) subjekt je rozptýlený po mnoha paralelně distribuovaných konektomech

d) subjekt je emergentní komplexní vlastností mnoha paralelně distribuovaných systémů mozku

e) subjekt - tak, jak ho známe - vůbec neexistuje, je to iluze

f) subjekt je jeden systém/konektomem vedle 9 či více jiných a spolupracuje s nimi: někdy je důležitý, jindy ne (redukujeme-li ovšem subjekt na DMN)

g) DMN-subjekt má opoziční soupeřící systém DA, přímé pozornosti (jejich antikorelace je řízena systémem FPC)

h) subjekt má subsystémy, složky, nelze ho redukovat jen na DMN, potřebuje k své existenci data z dalších systémů (síť osobnosti, mentální obrazy z mozkového kmene)

i) otázka PÁTÁ: kde dochází k integraci všech dat týkajících se jáství? právě v DMN?

j) subjekt - ve smyslu DMN - není kauzálně impotentní, ale reguluje emoce, morální rozhodování (nakolik nevíme, u emocí je to jasné víc: hodně)

k) subjekt - ve smyslu DMN - není nezávislý, je regulovaný FPC

l) subjekt - ve smyslu DMN - je důležitým, ale ne jediným exekutorem mozku ve smyslu kontroly top-down

m) otázka ŠESTÁ: je DMN vědomým subjektem? co to znamená, být vědomým subjektem?

otázka SEDMÁ: je-li k "subjektu" třeba DMN i dosti vzdáleného mozkového kmene, kde se to všechno spojuje?

Blackmoreová a technologické memy

další mé velmi oblíbené video (titulky i české):

http://www.ted.com/talks/susan_blackmore_on_memes_and_temes

nakolik memy a technomemy ovládají člověka?

a nakolik se člověk z genetického stroje stane strojem memetickým nebo technomemetickým?

zpočátku je nová řada replikátorů podle Blackmore parazitem na řadě předchozí, pak dojde ke ko-adaptaci a symbióze, i když to může skončit vymřením...

memy chápe jako replikátory a viry mysli napadající mozky

je hodně memů a přežijí jen některé, proto je zde boj memů o mozky

Blackmore to vidí příliš paranoidně, ke koevoluci memů s geny dochází hned od počátku

ale možnosti konfliktu zde jistě jsou

memy mohou zavést geny tam, kam nechtějí

internet a umělá inteligence jednou může být chytřejší a mocnější než my a může mít docela jiné zájmy

Blackmore to vidí moc jednostranně: jako bychom byli jen pasivními loutkami nové úrovně replikátorů...přitom ty staré replikátory se jim brání, ladí se s nimi...

Blackomorevoá upozorňuje na fakt, že memy jsou na genech závislé, bez lidských mozků se nemohou reprodukovat, ale technomemy jednou možná budou na člověku nezávislé: stroje budou dělat stroje

ad Ramachandran: zrcadlové neurony umožňují kopírování memů napodobováním

Damasio a základ jáství v mozkovém kmeni

mé oblíbené video (má i slovenské titulky):

http://www.ted.com/talks/antonio_damasio_the_quest_to_understand_consciousness

mozkový kmen poskytuje stabilní kognitivní neurální mapy vnitřku těla, které je jen jedno, vnitřek se moc nemění, neroste, nezmenšuje se - základ proto-jáství a jádrového jsátví, na to se pak nabaluje autobiografické jáství

mozkový kmen je křižovatkou, uzlem propojující data z těla a data z mozkové kůry, které filmu mentálních obrazů a proudu mentálních obrazů dodávají na bohatosti

kognitivní mapy vnitřku těla dávají a) jediný b) stabilní referenční bod uzemňující proud vědomí do jáství

Stern, E., Fitzgerald, K., Welsh, R., Abelson, J., & Taylor, S. (2012). Resting-State Functional Connectivity between Fronto-Parietal and Default Mode Networks in Obsessive-Compulsive Disorder PLoS ONE, 7 (5)

zde:

http://www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0036356

OCD hyperaktivní DMN a málo napojeném na FCP, takže je to nevyhodí z vnitřních myšlenek k úkolům a vnější pozornosti:

 In healthy individuals, disengagement from internally-focused thought processes may rely on interactions between DMN and a fronto-parietal network (FPN) associated with external attention and task execution.

pak jsou OCD pořád ve své hlavě:

such as patients' inability to disengage from internally-generated scenarios and thoughts when performing everyday tasks requiring external attention


- zkoumá spojení FPC a DMN u OCD, když jsou v klidu

typická oblast mozku podporuje víc kognitivních funkcí, jedinečné funkcionální zapojení jde mezi oblastmi mozku:

 a typical brain area is likely to support multiple cognitive functions and that unique functionality is most likely to emerge through inter-regional connectivity


při výkonu, který potřebuje vnější pozornost, je lépe redukce DMN a aktivace FPC aktivizující DA:


 reductions in DMN activity[43], [44] and greater negative correlations between FPN and DMN [45] are associated with improved performance (and less “mind wandering") on tasks requiring externally-directed attention. FPN and DMN are also negatively correlated at rest, at least in healthy controls



možná DMN a DA sítě soupeří!:

the unconstrained brain may be intrinsically organized to support competitive relationships between networks involved in external attention and internally-focused thought processes.

zde by mohla ke slovu přijít Blacmoreová:

DMN je u OCD příliš mnoho okupováno memy, zejméne memplexem egoplexem - na úkor přežití a fitness organismu!!!

- rozdíly v zapojení v FPC, u OCD vyšší zapojení v klidu

- u klidových OCD nebyly rozdíly ve vnitřním zapojení DMN!!!

v klidu je vyšší spojení mezi FPC a DMN u OCD:

Primary results from the current study revealed reduced negative connectivity between the fronto-parietal network and default mode network in OCD.

- ale s menší signifikantostí mají OCD zapojenou DMN méně:

However, not all group differences reflected increased connectivity in OCD, as patients showed less positive connectivity than control subjects within DMN itself, although these effects only emerged at lower levels of significance. 

porušená kompetice DA a DMN:

 a disruption of the competitive interactions typically found at rest between fronto-parietal and default mode networks.

obvykle to šéfuje FPC:

 the relationship between fronto-parietal network regions involved in executive/control processes and DMN indicate that efficient processing of external stimuli requires the suspension of introspectively-oriented cognition [44], [45], and that this inverse pattern of activity appears even when the brain is at rest [18], [35], [46].

Brain Connectivity Alterations in OCD

zde:

http://brainposts.blogspot.cz/2012/05/brain-connectivity-alterations-in-ocd.html

u OCD redukce negativní korelace FPC a DMN:

• Reduction in the typical negative correlation between the DFM and the FPN

- utopeni ve vnitřních stavech - je potřeba vyjít ven, přijmout vnější informace

DEFAULT MODE NETWORK CONNECTIVITY DIFFERENCES IN OBSESSIVE-COMPULSIVE DISORDER

zde:

http://www.activitas.org/index.php/nervosa/article/viewFile/139/176

- OCD mají víc propojenou DMN, nemůžou se od ní odpojit a tak "ztratit sebe" v lásce, práci, vztazích, koníčcích, mají katastrofické myšlení a scénáře v sobě (úzkosti) - to je zde:

http://ocdinformation.wordpress.com/2011/01/31/the-default-mode-network-in-mood-disorders/

OCD patients had higher connectivity (p <
0.05) than controls between right inferior parietal lobe (IPL) and left ventral medial prefrontal cortex
(MPFC).

DMN nemusí být vždy rušena vizuálními úkoly:

It was reported that the connectivity pattern of PCC during a visual processing task was
nearly identical to the one obtained during resting state fMRI data, suggesting that the
default mode neural network is minimally disrupted by sensory processing tasks with
limited cognitive demand

snížené spojení mezi regiony může vést k snížení vtištění pohybů vlastního těla do epizodické paměti, což vede k opakujícím se pohybům u OCD:


We suggest that lower resting state
connectivity between PCC and STS region might underlay some of the problems OCD
patients demonstrate. Decreased connectivity between these regions may cause decreased
imprinting of persons own body part movements to their episodic memory. This mechanism
might explain some of the repetitive movements of OCD patients.

vyšší zapojení jiných regionů může vést k většímu vztahu k předcházejícím osobním zkušenostem při řešení prostorových úkolů:


Thus we suggest that higher connectivity of right IPL with MPFC may cause higher
noise related to the previous personal experiences during spatial tasks, which may or may
not require decision.

Spreng RN, Sepulcre J, Turner GR et al. Intrinsic architecture underlying the relations among the default, dorsal attention, and frontoparietal control networks of the human brain. J Cognitive Neuroscience 2012, 25, s. 74 – 86.

zde:

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3816715/

- paralelita systémů, jak však chápat poznání jakožto emergentní vlasntost? viz:

Human cognition is increasingly characterized as an emergent property of interactions among distributed, functionally specialized brain networks.

- chce popsat síť mezi třemi sítěmi: DMN, DA a FPC - větší spojení v rámci každé z nich než mezi nimi

DA a DMN sdílí málo pozitivních spojení (antikortelují), naopak FPC spojeno s oběma hodně

3 typy uzlů FPC: napojené na DA, napojené na DMN a duální, napojitelné na obojí

FPC je regulátor dvou dalších sítí:

The results provide evidence consistent with the idea that the frontoparietal control network plays a pivotal gate-keeping role in goal-directed cognition, mediating the dynamic balance between default and dorsal attention networks.

- tedy, FPC udržuje systém pozornosti a reguluje antikorelaci mezi ním a defaultem

Spatially distributed task-driven activity coheres to these intrinsic connectivity patterns (Laird et al., 2011; Smith et al., 2009), suggesting that intrinsic connectivity networks form meaningful neurocognitive networks

- vlastní konektivita sítí formuje smysluplné neurokognitivní sítě

- sítě mohou mít vlastní zapojení, ale dynamické vzory mezi nimi jsou pro komplexní kognici nutné:

Differentiation of intrinsic networks has revealed specialized information processing modules, but dynamic patterns of regional co-activation and internetwork coupling are nonetheless necessary to support complex cognition

FPC je šéf a zahrnuje spojení s oblastmi regulující DMN:

Characterization of the frontoparietal control network is generally consistent with the “executive control” network (e.g., Seeley et al., 2007) and includes connectivity with the aINS and msPFC, regions associated with the salience network that have been implicated in modulating default network activity (Menon & Uddin, 2010; Seeley et al., 2007). 

FPC je anatomicky posatvena mezi DMN a DA

the frontoparietal control network mediates goal-directed cognition by modulating the dynamic balance between default and dorsal attention networks.

spojení části DMN s FPC:

The right SFG, engaged during task with regions of the default network, showed a greater intrinsic functional association with the frontoparietal control network.

a nachází další propojení sítí mezi sebou...

chtějí zjistit vzory interakcí sítí zajišťujících řízení na cíl zaměřené kognice:

A central goal of the current study was to examine patterns of intrinsic functional interactions among brain networks subserving the direction of goal-oriented cognition.

- objeveny tři vzory:

1) uvnitř sítí: silná integrace

2) nody v FPC

3) nody propojující FPC s jednou nebo oběmi sítěmi

odlišné struktury mezi uzly FPC a tři typy uzlů FPC spojující ji s jednou nebo dvěma dalšími sítěmi:

differentiated structure among the frontoparietal control network nodes, with different nodes demonstrating preferred connectivity with either default, dorsal attention, or both networks.  

vzory jsou zaznamenávány při opakujících se úkolech a znovu použity:

Evidence suggests that patterns of intrinsic connectivity are sculpted by a history of repeated task-driven co-activation of brain regions, which in turn facilitates efficient coupling within task-relevant networks during future task performance.

sítě se v závislosti na úkolech dost MĚNÍ:

This change in network affiliation suggests that these particular regions may have a more flexible connectivity profile, dynamically altering connections and network allegiance based on task demands.

DMN aktivována spíš autobiografickým ptaním než vypnutím externího řízení úloh:

This dissociation of regions is likely due to our more sensitive task-based definition of the default network as regions activated by an autobiographical task rather than relying on externally driven patterns of task-induced deactivation, which frequently include the PCu region as part of the default network.

Dawkinsův argument a jeho kritika Davidem Černým

trochu mě to zaujalo, viz zde:

https://www.youtube.com/watch?v=clgX_sERqFE

David Černý argument kritizuje asi takto:

- komplexní dílo musí dělat komplexnější bytost jen v našem světě, v možném transcendentním světě to může být jinak

Má námitka: to je ale argument typu "co by, kdyby": můžeme si toho představit mnoho, ale bez nějakých evidencí máme přijímat jenom ty principy, které jsou zřejmé - viz Occamova břitva

David Černý by možná odvětil: nahodilost jsoucen i světa jakožto celku i struktury implikuje nutnost nutného objektu/ů

Má námitka: směšuje se zde dvojí pojetí toho, co je to "nahodilost":

a) to, co netrvá věčně nebo nemusí trvat věčně (existuje alespoň jeden možný svět, ve kterém dané jsoucno není, tedy: je zde možnost, že dané jsoucno nebylo, není či nebude)

b) to, co je závislé na nutném jsoucnu

ad a) některé struktury hmoty jsou evidentně pomíjivé, ale není jisté, že je pomíjivá nějaká základní látka, energie či struktura vesmíru

ad b) tato možnost je logickým kruhem, předpokládá to, co má dokázat (tedy nutné jsoucno)

David Černý by asi namítal, že i věčná základní látka či energie musí být závislá na nutném jsoucnu, protože je např. dělitelná nebo se mění

Má odpověď: věčná základní hmota může mít přirozenost věčného pohybu a nezáviset už na ničem, nebo dokonce může sama vytvářet pomíjivé struktury bez toho, že by se sama nějak měnila - anebo se i sama mění, no a co, třeba je to její přirozenost!...

novotomista by na mě vyrukoval s aristotelským pojetím pohybu a obecně každé změny jakožto realizované potence, tedy by řekl, že tím, že by se věčná hmota měnila, by v sobě měla potenci, tedy by nebyla nutná...namítám, že toto omezené aristotelské pojetí pohybu nemusíme vůbec přijímat

Dále David Černý argumentuje takto:

- i kdyby Bůh komplexní byl, může být vysvětlením pro svět, dobrým vysvětlením je ne cokoliv, co samo nepotřebuje vysvětlení (Dawkins má příliš silné požadavky na explanaci), ale to, co samo nemusí být vysvětlováno tím samým

Má odpověď:

OK, ale Dawkins míří k tomu, že hypotéza Boha nám nijak uspokojivě komplexitu světa nevysvětlila, zatímco kosmologické a biologicko-evoluční teorie ano

tedy: můžeme přijmout obecně přijímané slabší požadavky na vysvětlení, a pak se v tomto případě bude jednat o regulérní vysvětlení, ale tím, že přináší neznámý transcendentní faktor X, zamotá nám hlavu ještě víc než před tím!

v tomto smyslu Dawkins nepřijímá dané vysvětlení jakožto vysvětlení, protože dobré vysvětlení by podle jeho soudu mělo věci objasňovat, nikoliv ještě více zatemňovat!

tomisté a novo-tomisté převlečení do analytických metafyziků se nás snaží přesvědčit, že tento svět potřebuje vnějšího Činitele, který jej stvořil

- postupují tomisticky: aplikují na svět vlastnosti - zejména nahodilost, chápanou navíc zmatečně a mnohovýznamově (viz výše) -  které pak existenci transcendentního intencionálního agenta sugerují

--

ještě taková zajímavost: evolucionisté ani kosmologové samozřejmě tuhle premisu: "komplexní dílo musí dělat komplexnější bytost" nepřijímají

svět vznikl z jednoduchých prvků...

je to samozřejmě zvláštní a implikuje to jakýsi pre-formismus: jakoby všechna složitost byla zabalena v jednoduchém kousku hmoty/energie (Velký třesk) a teď se jen - skrze čas - postupně rozvíjela

samozřejmě to nemusí být rozvinování striktně deterministické, může zde působit ještě objektivní kvantová náhoda, která proces činí nepředpověditelným a poněkud chaotickým...

--

celý problém stojí takto:

svět má proměnlivé a pomíjivé struktury - může být PŘESTO soběstačný?

dále:

David Černý tvrdí, že svět má:

a) nahodilé objekty - to je pravda

b) nahodilou celkovou strukturu - to o nějaké základní či globální struktuře světa být pravda nemusí

c) svět je nahodilým objektem jako celek - to opět pravda být nemusí

(pozn. David Černý zřejmě přijímá tuto definici nahodilosti:

X je nahodilé tehdy a jen tehdy, existuje-li alespoň jeden možný svět, ve kterém X neexistuje)