chceme mít pro svou aktivitu cíl
činnost nás často baví, je-li prostředkem k cíli
ale co je tím cílem, za kterým se všichni ženeme?
nakonec spokojenost či štěstí nás či druhých
není to ale málo?
chybí nám nějaký vyšší účel
člověk myslící moc teleologicky může přestat vychutnávat zážitky: jsou pro něj jen prostředkem, samotná cesta k cíli je slastná: každý prostředek je slastný, hlavně když vede k cíli
proč bychom ale měli teleologicky myslet? lze myslet i jinak?
tohle myšlení redukuje mnohé věci na pouhé prostředky
ale zase dává našemu životu jednotící linku: právě teleologie je základem jednoty jáství i představy, že toto jáství je svobodné: teleologie dělá z našeho života příběh, naraci, vyprávění, dobrodružství strukturované zejména teleologicky
hrdina "já" jde za svým životním cílem, přemáhá překážky, vše je mu prostředkem k tomu, aby dosáhl svého životního účelu...takto jsou už strukturovány první mýty a zejména hrdinské báje a ságy!
co je tedy základem jáství?
a) narace - jáství je příběh
b) forma času - jáství je časová narace/příběh
c) teleologie - jáství je teleologická časová narace/příběh, kdy sledujeme účel v budoucnosti skrze současné prostředky
d) zákon sporu, logika - jáství je teleologická časová narace/příběh, kdy sledujeme účel v budoucnosti skrze současné prostředky v rámci logické formy
e) kultura - jáství je teleologická časová narace/příběh, kdy sledujeme účel v budoucnosti skrze současné prostředky v rámci logické formy a vše je oděné do kulturních forem
f) biologie - jáství je teleologická časová narace/příběh, kdy sledujeme účel v budoucnosti skrze současné prostředky v rámci logické formy a vše je oděné do kulturních forem a vše má biologický základ (proto-jáství) umocněný konektomem defaultní/implicitní sítě (funkční systém mozku)
teleologie tedy dává naraci jednotu - jednotící linku DOBRODRUŽSTVÍ (podobné je to v románu či filmu, kde hlavní hrdina sleduje svůj záměr, cíl, projekt, účel)
ale současně může degradovat všechny aktivity, které nějakému cíli neslouží - a nakonec život jako celek, shledáme-li, že onen cíl (dobro, spokojenost, štěstí, spravedlnost, poznání, racionalita) je malý a malicherný
uvažují všechny kultury teleologicky? a uvažují teleologicky tak moc?
zde je teleologie "vymknutá ze svých praktických kloubů": teleologie je dobrý sluha v praktických věcech, ale špatný pán, má-li se celý život podřídit jedinému nutnému a obecnému TELOS
zřejmě v mozku došlo k emergenci teleologického plánování, tedy ke vzniku jiného typu kauzality...i když Dennett si myslí, že ve skutečnosti teleologicky neuvažujeme, že připisování teleologie (Dennett mluví o tom, že druhým organismům i sobě samým připisujeme "intencionální strategie") je jen náš evolučně vyvinutý nástroj k predikci jednání druhých i sebe samých..I kdyby měl pravdu, říká tím, že minimálně dokážeme predikovat a tato predikce ovlivňuje naše chování...i to už by byl zcela jiný typ kauzality, než na který jsme zvyklí z newtoniánské nebo i einsteinovské fyziky...
teleologie je tedy MOŽNÁ redukovatelná na predikování...ale to nestačí, predikuji různé možnosti a vyhodnocuji, která z nich je nejlepší...jenomže nejlepší podle jakého kritéria? podle toho, čeho chci dosáhnout, často to bývají veskrze biologické, instinktivní a emotivní cíle:
a) přežít
b) mít klid a bezpečí
c) redukovat strach a stres
d) být zdravý
e) mít moc
f) mít přátele
spojují se tyto v cíle v nějakém jediném a hlavním?
podle Dawkinse ano: jediným cílem organismu nakonec je předání genů - tedy kopírování svých genů a vytvoření klonu...klon vytvořit ale nejde, tedy alespoň vytvoření polo-klonu, kterému říkáme "dítě"
ale do tohoto biologického cíle mohou zasahovat a zcela ho měnit cíle memetické, kulturní, např. "vyhladit všechny Židy", "uskutečnit světový komunismus", "hlásat do všech koutů Kristovo evangelium",...
proč je zde potřeba JEDINÉHO cíle?
protože ten motivuje samozřejmě nejvíc, nejstáleji
nejlépe ho poskytuje ideologie - ta je však náchylná k vyvrácení
další možností je biologie: zdá se, že my Češi máme v tomto dobrou pozici: to, co podporuje naše ideologie rodiny, konzumu, přátelství a humanismu, má i dobrou biologickou (instinktivní) podporu...
Poláci se svou katolickou ideologií náchylnou k vyvrácení jsou na tom hůř: ale na druhou stranu tato katolická ideologie může zesilovat jejich morální biologické pudy
když se tak rozhlížíme, zdá se často, že všechno, co děláme my sami nebo druzí, postrádá hlubší, vyšší či trvalejší smysl: jsou to jen blbosti
na druhou stranu: obvykle nám zcela stačí mít smyslů a cílů víc a nevadí nám, že jsou pomíjivé
Křivohlavý však píše o tom, že ten, kdo má smysl jediný, trvalý a považuje ho za skutečně důležitý (nejlépe nejdůležitější ze všech a dalece všechny převyšující), je nejšťastnější: naplňuje ho cesta přes všechny - i bolestivé - překážky k němu
mnohý řekne, že sice každodenně uspokojuje své potřeby a cítí pomíjivé štěstí, ale chybí mu trvalý vyšší cíl, takže mu chybí trvalé NAPLNĚNÍ, SKUTEČNÉ USPOKOJENÍ
ale nezažívá tento pocit:
a) jen někdy
b) jen ve chvílích, kdy v této filozoficko-memetické hře "hledání jediného pravého cíle" reflektuje svůj život jako údajný celek
?
mnozí jsou šťastní i bez trvalého cíle...ba skoro všichni, protože až na fanatiky si skoro nikdo jistě nemyslí, že takový cíl je: a většina lidí depresi nemá...a ani se ze zoufalství svého bezcílného života nezabíjí...
většinou jsme POHLCENI MOMENTÁLNÍ SITUACÍ nebo žijeme AUTOMATICKY A BEZMYŠLENKOVITĚ: řešíme krátkodobé cíle a projekty, pohnuti momentální emocí strachu, momentálním problémem, se snahou zmírnit momentální stres a dosáhnout momentálního klidu a bezpečí, nebo dosáhnout uspokojení momentální sexuální touhy, vybít momentální hněv a někoho seřvat, momentálně se s kamarádem pobavit v atmosféře momentálního pomíjivého pocitu blízkosti...
jsme všichni MOMENTALISTÉ :-)
někdy hloubáme nad svým životem jako celkem a přitom zapomínáme, že zřejmě neexistuje žádné trvalé jáství, trvalý subjekt, který by ho mohl prožívat
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!