JAK DĚLAT GRAF EMOCÍ?

JAK DĚLAT GRAF EMOCÍ?

Jak postupně vypracovat graf k slasti a strasti? Plus naše nedokonalá varianta z února, kde chybí mezery pro neutrální data...plus je tam možná až moc velká kontinuita + chybí větší nástup (peak, intenzita) u každé z emocí, po němž má následovat postupný sestup, pokles...

Jde pozorovat delší časové úseky?

Problém je v tom, že delší úseky prožitkově neexistuji. Ale odhadem ano.

Plus když to zaznamenáváme, je tam víc neutrálních úseků a jejich kontinuity, protože naše zaznamenávání je většinou prožitkově neutrální.

Plus lze umenšit četnost hluchých míst našeho zaznamenávání tím, že budeme říkat, co cítíme, někomu druhému formou krátkých hesel, např. slast bude A a strast B,

takže slast bude třeba A, strast třeba B, zpočátku budeme mít pro každou z nich jen 2-3 stupně intenzity, takže řekneme: A3, A2, B1, A3, A1,...

 výhodou je, že nemusíme hlásit všechny pětiny vteřiny, jen ty emočně nabité, tedy jen slast a strast, což je jen šestina času, zbytek jsou neutrální zraková, sluchová (včetně myšlenek) a neutrální tělesná data

je třeba to hlásit tomu, ke komu mám důvěru + myslím, že to mají všichni dost podobné, takže není, za co se stydět, za dýchání se také nestydíme

plus to jde dělat tak, jak se pozoruje Tolle: jako nezávislý pozorovatel bez zasahování - tedy jen to pozorovat a pak provést odhad, kolik toho bylo za cca 10 vteřin, během záznamu je pauza, pak zase pozorování na 10 vteřin atd...

je zde riziko, že padneme do uvolněného mindful, kde potom bude víc neutrálních a slastných dat, ale mám zkušenost, že to lze pozorovat bez mindful postoje, jen fakt jako pasivní registrování kladných a záporných emocí

 + myslím, že to může utužit partnerské vztahy + empatii: když vaše manželka/manžel zjistí, jak moc trpíte, bude k vám mít mnohem větší empatii a pocit solidarity/sounáležitosti/spojení...taktéž, když to zjistíte vy o ní/něm...

 plus pokud něco prožíváme jen šestinu času, pak prožíváme nějakou emoci jen cca každou vteřinu (přijmeme-li, že prožitkový okamžik trvá cca pětinu až šestinu vteřiny)...ano, někdy něco prožíváme i víc (2-4 dílky) prožitkových dílků (tedy pětin vteřiny) za sebou, ale to jde hlásit hned potom (byť ne s přesným uvedením jejich intenzity) v "emočně hluchých místech" našeho prožívání...nepopírám, že tím se naše prožívání pozmění, ale nemyslím si, že zásadně...

 jak však hlásit změny intenzity emocí prožitku v 3-4 bezprostředně za sebou jdoucích prožitkových okamžicích? zde bych doporučil si hned pro sebe kreslit křivky/vlnky...když stanovíme pro začátek jen tři stupně intenzity u strasti i u slasti, bude to buď přímka (3,3,3 - intenzita se nemění), nebo to půjde dolů (3,2,1) nebo to půjde dolů prudčeji (3,1,1) nebo nahoru (1,2,3) - nahoru to ale obvykle nejde, spíš je ostrý nástup (peak), a pak to degraduje, postupně nebo rychleji padá...může být samozřejmě i opakované zesílení, křivka tvaru "V" (3,1,3), ale obvykle už peak není tak velký, takže "V" bude spíše nedokonalé (3,1,2)...

mluvím zde o pozitivních či negativních emocích, protože každá emoce je buď slastí nebo strastí, má plusové nebo minusové prožitkové znaménko, je niterně strastná nebo niterně slastná

+ někdy to v rámci jedné emo-vlnky skočí hned ze slasti do strasti, ale obvykle se v rámci oné 3-4 dílné emo-vlnky drží buď jen slast nebo jen strast...

A není snad někdy emo-vlna delší, netrvá víc než 3-4 dílky (dílek je jedna pětina vteřiny)? Ne, to by bez přerušení trvala vteřinu a více, což se neděje téměř nikdy. Vždy tam naskočí zrakové datum, nebo myšlenka (což je pseudozvukové datum vnitřní řeči nebo neutrální tělesné datum napětí hlasivek), vnější zvuk nebo neutrální tělesné datum (jako je bušení srdce, pocení, neutrální pocit na kůži,...)

HÉDONISMUS A POLITIKA

JAKÁ POLITICKÁ TEORIE PLYNE Z EGOISMU?

Je to snad anarchistický individualismus? Určitě to není kolektivistický anarchismus, není to tedy individualistická verze anarchismu? Ne, protože to by způsobovalo boj, což je napětí = strast.

Tak co utilitarismus? Ne, protože hodnotu má jen moje slast/strast, nikoliv slast/strast obecně.

Co teorie smlouvy? To snad ano, ale není jasné, zda je vlastně pravicová (minimální stát) nebo spíše levicová (částečně Rawls). Také pro egoistu není výhodné smlouvu dodržovat pořád: je zde nevýhodou to, že je nevypověditelná.

Utilitarismus není moc podložený, protože není zřejmé, že slast či strast každého člověka má pro mě hodnotu, je zřejmé jen to, že moje vlastní slast/strast má pro mě hodnotu. Je sice zřejmé, že pro každého člověka má jeho vlastní slast/strast nutně skutečnou hodnotu, ale vždy právě jen pro něj, nikoliv pro kohokoliv ostatního, tedy utilitarismus není dobře založený.

UTILITARISMUS A TEORIE PŘIROZENÉHO PRÁVA

Utilitarismus je však ještě pořád lépe založený než teorie „přirozeného práva“, třeba teorie „přirozených lidských práv a svobod“ nebo teorie „nedotknutelnosti/důstojnosti hodnoty lidského života“. Odkud víme, že má lidský život hodnotu? Nevíme to.

Má tedy hodnotu alespoň náš vlastní život? Jen tehdy, pokud v něm převažuje hodnota nad antihodnotou, tedy má vlastní slast nad mojí vlastní strastí, což se neděje: i u zdravého dospělého a poměrně optimistického člověka zřejmě převažuje strast nad slastí v poměru 25:1.

MÁ HODNOTU MŮJ VLASTNÍ ŽIVOT?

Má hodnotu můj vlastní život? Jen tehdy, pokud v něm převažuje hodnota nad antihodnotou, tedy má vlastní slast nad mojí vlastní strastí, což se neděje: i u zdravého dospělého a poměrně optimistického člověka zřejmě převažuje strast nad slastí v poměru 25:1.

EGOISTA BY MĚL BÝT APOLITICKÝ

Pravděpodobně správnou etickou teorií je etický individualistický egoistický hédonismus.

A egoista by měl být apolitický.

Proč?

1)      Když půjdu volit, nic neovlivním – už matematicky a statisticky je chození k volbám holým nesmyslem.

2)      Jeden člověk nemůže změnit politické směřování země.

3)      Z jediných skutečných hodnot, kterými je moje vlastní slast/strast, neplyne žádná politická teorie. Jedinou politickou teorií je „Nevím“ nebo dokonce nezájem o politiku, lhostejnost o věci politické a veřejné, tedy apolitičnost.

4)      Kdybych měl možnost ovlivnit volby, měl bych volit pravici, kdybych byl bohatý a levici, kdybych byl chudý nebo byl státním zaměstnancem, takto bych volil správně, protože podle svých vlastních sobeckých zájmů. Ale i to je bezpředmětné: můj hlas nic neovlivní.

5)      Politika je emotivní téma, zbytečně zesiluje iracionalitu a zejména zvedá v tobě napětí = strast, nemá cenu jí tedy vůbec řešit, je to škodlivé.

6)      Dokonce i život v politické totalitě komunismu Československa 60.-80. let (a vlastně  v každé, i tvrdší totalitě třeba padesátých let u nás) byl nejlepší pro apolitické lidi, kteří neměli politický názor, neměli tedy potřebu ho ventilovat a uvolněně si žili svůj vlastní sobecký život na zahrádkách, v činžácích, panelácích, na chatkách apod., neměli tedy napětí z toho, že byla totalita.

7)      Když si uvědomíš, že většina politických témat (migrace, ekologická krize, sucho, EU, Trump, Putin, pravice/levice, Zeman, Babiš) se tě netýká a tvou slast/strast neovlivní, uvolníš se = to je štěstí. A i když tě to ovlivní (což se však opravdu většinou nestane, i když senzacechtiví novinářští pisálci se ti kvůli tomu, abys četl, sledoval a kupoval jejich články a zprávy snaží vsugerovat, že ano), uvolni se i tak, protože nemáš šanci to změnit. Ano, trochu bys to změnit mohl, ale tvé vynaložené úsilí = snaha = napětí = strast za možné slabé uvolnění z toho, že bys toho dosáhl, většinou nestojí (výsledného uvolnění by bylo většinou mnohem méně než napětí plynoucí z namáhavého boje za jeho dosažení).

8)      Politika je věčný polemos, tedy boj, napětí, svár – když ji sleduješ, často toto napětí kopíruje i tvá psychika, což je strast (podobné je to i u sportu!!!). Je dobré sledovat politiku jen jako hru strategie a diplomacie, geopolitickou hru vyrovnávání a boje mocenských sil a globálních zájmových skupin, pak to může být zábavné, ale nesmíš se do toho osobně angažovat, pak by ti to totiž pravděpodobně přineslo napětí = strast.

MÁME CHODIT K VOLBÁM?

Ne.

Když půjdu volit, nic neovlivním: matematicky a statisticky je chození k volbám holým nesmyslem.

Čím menší je počet volitelů, tím má můj hlas větší hodnotu. Takže nejmenší hodnotu má můj hlas ve volbách do europarlamentu, ale i v komunálních volbách má můj hlas minimální hodnotu, pořád je zde ještě volitelů hodně. Největší hodnotu má můj hlas ve volbách do společenství bytových jednotek v našem domě: a i zde je jeho váha relativně malá.

K volbám tedy nemá smysl chodit.

Zabít či nezabít člověka, jehož smrt zvýší všem lidem na zemi štěstí málo, jemu vezme velké štěstí, ale celkové kvantum štěstí se tím trochu zvýší? Dle utilitarismu zabít, je to však správně?

MÁ SVOBODA HODNOTU?

Nemá, sama o sobě je zcela bezcenná.

Svoboda má cenu jen tehdy, když zvyšuje naše uvolnění a snižuje naše napětí = strast.

Někdy však naše uvolnění zvyšuje spíše nesvoboda, otroctví, závislost, submisivita, podřízenost.

Vzpomeň na klášterní poslušnost mnichů, která je uvolňuje, přivádí k slastné odevzdanosti a zbavuje napětí z rozhodování.

Vzpomeň také naopak na napětí plynoucí z přílišné svobody, kdy se utápíme v chaosu různých možností a cítíme napětí z toho, že si mezi nimi musíme nějak rozhodnout.

Dan Gilbert a jiní psychologové ukazují, že mnoho možností s sebou přináší napětí = strast, zatímco život v jisté totalitě přináší také četné uvolnění = slast.

Pořád se mi však zdá, že svoboda přináší většinou víc uvolnění než nesvoboda, byť (viz výše) ne vždy.

NENÍ MOUDRÉ VSTOUPIT DO POLITIKY?

Ne.

Kdybys do ní vstoupil(a), tak je velmi malá šance, že bys něco změnil(a).

A za to napětí = strasti z námahy a boje by to nestálo.

nové myšlenky k hédoné

KTERÉ ETNIKUM JE NEJUVOLNĚNĚJŠÍ = NEJŠŤASTNĚJŠÍ?

1)      Přírodní národy

2)      Afričané – prý neméně vnímají napětí z času, žijí nejvíc v přítomnosti

3)      Jižní Evropané – Italové, Řekové, Španělé, Portugalci – uvolnění, Italové ještě dětsky hraví, negativní (napětí způsobující) cholerismus trvá vždy jen chvíli

4)      Češi – nejsou na tom špatně, mají uvolněnost Švejků, německá kultura je chrání před emocionální slovanskou depresivně laděnou labilitou

5)      Severní Evropa – Angličané, Skandinávci – jejich klid, apatie jsou dobré proti strasti a emocionálním výkyvům, ale napětí z jisté zdrženlivosti, prudérnosti, pedantérie – tlak času a napětí z něho a povinností vnímají hodně Němci, Švýcaři

6)      Rusové, část východní Evropy – slovanská depresivně laděná emocionalita + ale také uvolnění plynoucí z ruského fatalismu a alkoholismu (ten někdy deprese ale také způsobuje)

JAKÁ POLITICKÁ TEORIE PLYNE Z EGOISMU?

Je to snad anarchistický individualismus? Určitě to není kolektivistický anarchismus, není to tedy individualistická verze anarchismu? Ne, protože to by způsobovalo boj, což je napětí = strast.

Tak co utilitarismus? Ne, protože hodnotu má jen moje slast/strast, nikoliv slast/strast obecně.

Co teorie smlouvy? To snad ano, ale není jasné, zda je vlastně pravicová (minimální stát) nebo spíše levicová (částečně Rawls). Také pro egoistu není výhodné smlouvu dodržovat pořád: je zde nevýhodou to, že je nevypověditelná.

Utilitarismus není moc podložený, protože není zřejmé, že slast či strast každého člověka má pro mě hodnotu, je zřejmé jen to, že moje vlastní slast/strast má pro mě hodnotu. Je sice zřejmé, že pro každého člověka má jeho vlastní slast/strast nutně skutečnou hodnotu, ale vždy právě jen pro něj, nikoliv pro kohokoliv ostatního, tedy utilitarismus není dobře založený.

UTILITARISMUS A TEORIE PŘIROZENÉHO PRÁVA

Utilitarismus je však ještě pořád lépe založený než teorie „přirozeného práva“, třeba teorie „přirozených lidských práv a svobod“ nebo teorie „nedotknutelnosti/důstojnosti hodnoty lidského života“. Odkud víme, že má lidský život hodnotu? Nevíme to.

Má tedy hodnotu alespoň náš vlastní život? Jen tehdy, pokud v něm převažuje hodnota nad antihodnotou, tedy má vlastní slast nad mojí vlastní strastí, což se neděje: i u zdravého dospělého a poměrně optimistického člověka zřejmě převažuje strast nad slastí v poměru 25:1.

MÁ HODNOTU MŮJ VLASTNÍ ŽIVOT?

Má hodnotu můj vlastní život? Jen tehdy, pokud v něm převažuje hodnota nad antihodnotou, tedy má vlastní slast nad mojí vlastní strastí, což se neděje: i u zdravého dospělého a poměrně optimistického člověka zřejmě převažuje strast nad slastí v poměru 25:1.

EGOISTA BY MĚL BÝT APOLITICKÝ

Pravděpodobně správnou etickou teorií je etický individualistický egoistický hédonismus.

A egoista by měl být apolitický.

Proč?

1)      Když půjdu volit, nic neovlivním – už matematicky a statisticky je chození k volbám holým nesmyslem.

2)      Jeden člověk nemůže změnit politické směřování země.

3)      Z jediných skutečných hodnot, kterými je moje vlastní slast/strast, neplyne žádná politická teorie. Jedinou politickou teorií je „Nevím“ nebo dokonce nezájem o politiku, lhostejnost o věci politické a veřejné, tedy apolitičnost.

4)      Kdybych měl možnost ovlivnit volby, měl bych volit pravici, kdybych byl bohatý a levici, kdybych byl chudý nebo byl státním zaměstnancem, takto bych volil správně, protože podle svých vlastních sobeckých zájmů. Ale i to je bezpředmětné: můj hlas nic neovlivní.

5)      Politika je emotivní téma, zbytečně zesiluje iracionalitu a zejména zvedá v tobě napětí = strast, nemá cenu jí tedy vůbec řešit, je to škodlivé.

6)      Dokonce i život v politické totalitě komunismu Československa 60.-80. let (a vlastně  v každé, i tvrdší totalitě třeba padesátých let u nás) byl nejlepší pro apolitické lidi, kteří neměli politický názor, neměli tedy potřebu ho ventilovat a uvolněně si žili svůj vlastní sobecký život na zahrádkách, v činžácích, panelácích, na chatkách apod., neměli tedy napětí z toho, že byla totalita.

7)      Když si uvědomíš, že většina politických témat (migrace, ekologická krize, sucho, EU, Trump, Putin, pravice/levice, Zeman, Babiš) se tě netýká a tvou slast/strast neovlivní, uvolníš se = to je štěstí. A i když tě to ovlivní (což se však opravdu většinou nestane, i když senzacechtiví novinářští pisálci se ti kvůli tomu, abys četl, sledoval a kupoval jejich články a zprávy snaží vsugerovat, že ano), uvolni se i tak, protože nemáš šanci to změnit. Ano, trochu bys to změnit mohl, ale tvé vynaložené úsilí = snaha = napětí = strast za možné slabé uvolnění z toho, že bys toho dosáhl, většinou nestojí (výsledného uvolnění by bylo většinou mnohem méně než napětí plynoucí z namáhavého boje za jeho dosažení).

8)      Politika je věčný polemos, tedy boj, napětí, svár – když ji sleduješ, často toto napětí kopíruje i tvá psychika, což je strast (podobné je to i u sportu!!!). Je dobré sledovat politiku jen jako hru strategie a diplomacie, geopolitickou hru vyrovnávání a boje mocenských sil a globálních zájmových skupin, pak to může být zábavné, ale nesmíš se do toho osobně angažovat, pak by ti to totiž pravděpodobně přineslo napětí = strast.

MÁME CHODIT K VOLBÁM?

Ne.

Když půjdu volit, nic neovlivním: matematicky a statisticky je chození k volbám holým nesmyslem.

Čím menší je počet volitelů, tím má můj hlas větší hodnotu. Takže nejmenší hodnotu má můj hlas ve volbách do europarlamentu, ale i v komunálních volbách má můj hlas minimální hodnotu, pořád je zde ještě volitelů hodně. Největší hodnotu má můj hlas ve volbách do společenství bytových jednotek v našem domě: a i zde je jeho váha relativně malá.

K volbám tedy nemá smysl chodit.

Zabít či nezabít člověka, jehož smrt zvýší všem lidem na zemi štěstí málo, jemu vezme velké štěstí, ale celkové kvantum štěstí se tím trochu zvýší? Dle utilitarismu zabít, je to však správně?

hodnocení ztotožňuješ se srovnáváním, proto nemůžeš uznat hodnotu samostatného prožitku

hodnotu však nestanovuje až akt hodnocení, tedy srovnávání, ale je dána prožitkem

hodnota je na aktu hodnocení nezávislá

a já se ptám: PROČ BY hodnota nemohla být pojmem odrážejícím přímo bezprostřední poznání "ideje" příjemnosti?

Jaký argument proti tomuto stojí?

Tento argument jsem v textu nenalezl, nalezl jsem tam jen nedokázaný předpoklad, že hodnota je vždy už aktem hodnocení, tedy porovnávání. Tento předpoklad je nedokázaný.

Tento předpoklad je navíc chybný: porovnávání nemůže hodnotu věci dát, může jen říci, že jedna věc má vyšší či nižší hodnotu než jiná věc.

Ale i kdybychom uznali, že hodnotu věci poznáme až srovnáním věcí s jinou věcí, vlastně to na věci moc nemění: k poznání hodnoty potřebujeme alespoň jeden neutrální vjem, se kterým věc srovnáme, a tím poznáme její hodnotu, ale nadále platí, že věc tuto hodnotu bude mít…dejme tomu, že mám prožitek příjemnosti a potom prožitek neutrální – srovnám je spolu a co mi brání potom vyvodit, že můj prožitek příjemnosti má skutečnou hodnotu?

jde spor o definici pojmu "dobra" - pokud chceš, zříkám se v diskuzích s tebou své definice: dobro = moje a jen moje vlastní sobecká slast

protože tato definice není argumentem, ale jen definicí, nemusím ji tedy užívat

+ uznávám, že tradiční pojem dobra je ve shodě s tebou, ne se mnou

Zalozit blog Hédoné

HLAVNÍ CÍL

Hlavním cílem je, abys už tolik netrpěl, to má skutečnou hodnotu.

JAK NA TO?

Čím méně máš touhy, tím méně máš strasti.

MÁ SVOBODA HODNOTU?

Nemá, sama o sobě je zcela bezcenná.

Svoboda má cenu jen tehdy, když zvyšuje naše uvolnění a snižuje naše napětí = strast.

Někdy však naše uvolnění zvyšuje spíše nesvoboda, otroctví, závislost, submisivita, podřízenost.

Vzpomeň na klášterní poslušnost mnichů, která je uvolňuje, přivádí k slastné odevzdanosti a zbavuje napětí z rozhodování.

Vzpomeň také naopak na napětí plynoucí z přílišné svobody, kdy se utápíme v chaosu různých možností a cítíme napětí z toho, že si mezi nimi musíme nějak rozhodnout.

Dan Gilbert a jiní psychologové ukazují, že mnoho možností s sebou přináší napětí = strast, zatímco život v jisté totalitě přináší také četné uvolnění = slast.

Pořád se mi však zdá, že svoboda přináší většinou víc uvolnění než nesvoboda, byť (viz výše) ne vždy.

Také lze zvolit, zda víc chodit do města nebo lesa.

Plus podpora instituce, třeba roční předplatné kurzu meditace.

Nejsnáze uskutečnitelná jsou konkrétní malá praktická životní pravidla pro změnu chování, nikoliv pro změnu myšlení, např. taková jednoduchá praktická konkrétní pravidla jako nepit víc než čtyři piva, ale pít často, každý den se vidět s přáteli, přispat si každý den, nejist příliš sladké apod.

RELATIVISMUS UVOLŇUJE

Psychologický relativismus je dobrým nástrojem proti hedonistickému paradoxu.

Povinnosti udělej hned, ať už na ně nemusíš myslet, se vším ostatním nespěchej, odkládej to, nechej to uležet, co se vleče, neuteče, ráno moudřejší večera, ono se nic nestane.

Psychologický relativismus přináší velké uvolnění, když mu věříme.

Nejlepší je pak tehdy, když je navíc formulovaný pozitivně v podobě: „Všechno je OK, všechno je v pohodě, klidu, vše je dobré, všechno bude dobré, vše je v pořádku“.

DALŠÍ DŮLEŽITÁ ŽIVOTNÍ PRAVIDLA

1)      RELATIVISMUS: racionálně zastávej to, že slast má hodnotu, avšak emocionálně-psychologicky na tom nelpi a dopřej si jistý hodnotový psychologický relativismus. Proč?

a)      Protože psychologický relativismus je dobrým nástrojem proti hedonistickému paradoxu. Psychologický relativismus přináší velké uvolnění, když mu věříme. Nejlepší je pak tehdy, když je navíc formulovaný pozitivně v podobě: „Všechno je OK, všechno je v pohodě, klidu, vše je dobré, všechno bude dobré, vše je v pořádku“.

b)      Přílišné emocionální lpění na programu hédonismu způsobí jeho opak, příliš mnoho úsilí, násilnosti, snahy, a tedy napětí.

c)      Psychologicky či emocionálně si nedémonizuj strast, spíše ji bagatelizuj a spřátel se s ní, naproti tomu si emocionálně neglorifikuj slast, nebuď jejím otrokem, nebuď k ní citově připoutaný.

2)      Povinnosti udělej hned, ať už na ně nemusíš myslet, se vším ostatním nespěchej, odkládej to, nechej to uležet, co se vleče, neuteče, ráno moudřejší večera, ono se nic nestane. Tedy: Řeš jen skutečné povinnosti, zbytek problémů pošli k čertu.

3)      Soustředění na jiný životní plán, program, projekt než hédonismus může být výhodné, když program vede k neutrálnímu stavu oproti běžné převaze strasti, tak jako k neutrálu vede čtení nebo filozofie. Nebo dokonce může program vést k pozitivnímu (slast = uvolnění) stavu jako meditace nebo pití piva.

4)      Pozoruj se, když máš v činnosti příliš mnoho soustředění, snahy, úsilí a polož si otázku, zda je ta činnost, věc, situace tak důležitá a svou snahu zeslab, povol se, vzdej se.

5)      Pěstuj vzdání se, odevzdaný postoj.

6)      Proti fyzické bolesti či (psychické) strasti nebojuj, nerevoltuj, neprotestuj, jen ji nezaujatě, klidně, nestranně pozoruj, tím se oslabí.

7)      Méně mysli, když ti soustředění napíná svaly hlavy.

8)      Nelpi na svých nadějích a snech, minulost neřeš vůbec, je mrtvá.

9)      Nebaž po sexu, ta kapka slasti nestojí za to napětí. Spíše si buduj s druhým lásku. S partnerem i s kamarády.

10)  Miluj lidi, to uvolňuje.

11)  Nehádej se, to způsobuje napětí.

12)  Měj denní řád, režim, šetří ti to napětí z rozhodování, stabilizuje tě to a přenese tě to přes emocionální výkyvy.

STUPNĚ JISTOTY:

1)      Nejjistější: slast/strast existuje jako vjem, danost, kvále, jev, prožitek

2)      Méně jisté: slast/strast je (ne)příjemná, (ne)libá

3)      Ještě méně jisté: slast/strast má (anti)hodnotu

Každý stupeň je o něco málo méně jistý, ale všechny jsou dost jisté.

CITÁT DNE: "Hlavním problémem hodnot není to, že by jich bylo moc, ale že jich je málo."

Jan Votava

(že neexistuje moc skutečných hodnot)

JAKÁ ROVNICE JSOU PRO NÁŠ ŽIVOT MNOHEM DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ EINSTEINOVA ROVNICE E=mc²?

 

UVOLNĚNÍ SVALŮ = SLAST = ŠTĚSTÍ = DOBRO

 

NAPĚTÍ SVALŮ = STRAST = ZLO

 

UVOLŇOVÁNÍ SVALŮ = SLAST

 

USÍLÍ, SNAHA, SOUSTŘEDĚNÍ = NAPĚTÍ = STRAST