EGO - souhrn

K EXISTENCI EGA

O existenci ega nás přesvědčuje jen hlas těla, vnitřní nebo vnější, který mluví v první osobě singuláru.

Když jsem při meditaci sledoval svůj vnitřní hlas, bylo to podobné, jako když sleduji svou hru na kytaru: děje se to samo, provádí to autopilot, nevím, jaké bude další slovo, ale ono krásně navazuje na slova předchozí, ač nevím, jak se to děje.

Kdyby přiletěli mimozemšťani, možná by brzy díky své inteligenci poznali, že v nás žádné trvalé ego/subjekt není.

Mimozemšťani už si možná díky své pokročilosti ego vytvořili, my ho však ještě nemáme.

A "kde všichni jsou?", tedy jak je možné, že tu žádní mimozemšťané nejsou? – Možná pochopili zásadní převahu strasti nad slastí i ve svém životě, tak se všichni dávno dobrovolně vyhubili, provedli hromadnou sebevraždu.

MÁME EGO? NESOUVISLOST NAŠICH ROZHODNUTÍ

Rozhodnutí a jeho konzistence a kontinuita: malá kontinuita a konzistence našich přesvědčení nasvědčuje tomu, že spíš nemáme ego.

Příkladem ne-konzistence může být OCD: můj vlastní vnitřní hlas (zejména skrze napínání hlasivek v hrdle) řekne obsedatní myšlenkou, následně ji mé vlastní chtění zamítá, nechce, tedy vzniká napětí svalů hlavy. Jak vím, že tuto myšlenku nechceme? Často je to jen dispozičně, jako dispoziční napětí odporu, někdy už jen zvykově se po obsedantní myšlence spustí samo od sebe strastiplné napětí svalů hlavy. Jde o zvykovou asociaci, korelaci, o zvykem a opakováním vzniklý podmíněný reflex.

Kdyby existovalo ego, bylo by v rozporu samo se sebou: nejdřív něco udělá a ihned (v zlomku vteřiny) to odmítá, a to opakovaně stále dokola, několikrát (i hodněkrát) za minutu.