VELMI DŮLEŽITÉ
PROČ SPÍŠE REDUKOVAT STRAST NEŽ SLAST?
Jan Votava: „přichází víc příležitostí k redukci strasti,
než k získávání slasti. v tomto ohledu si nemůžeme moc vybírat, jaké
příležitosti přijdou - není to tedy jako s telefonním seznamem, kde si můžeme
libovolně vybrat, za kým půjdeme“
Tedy životní pravidla je z toho důvodu lepší formulovat
tak, aby odstraňovala strast.
Celý náš hédonismus je epikúrejstvím:
snaží se primárně nikoliv o získání slasti, ale o eliminaci TÉMĚŘ VŠUDYPŘÍTOMNÉ
strasti.
Tedy: strast se odstraňuje stejně obtížně nebo snadno
jako slast, ale máme se zaměřit na ni, protože je častější.
A právě díky její četnosti se odstraňuje jakoby snáze,
tedy efektivněji.
Zde nejde o intenzitu strasti, ale o její četnost: tím,
že je 10 x četnější než slast, odstraňuje se snáze.
Na druhou stranu: jestliže je strast průměrně 2,5 x
intenzivnější než slast, nebude její odstraňovaní obvykle OBTÍŽNĚJŠÍ?
Ne. Bude sice obtížnější srazit strast na nulu, ale
počítá se jen jednotkový úbytek, a pak platí, že redukce o jednu jednotku
strasti je patrně stejně namáhavá/snadná jako navýšení o jednu jednotku slasti.
Jan Votava: „i zvlášť důležité
"pozitivní rady" lze lehce interpretovat jako vyhýbání se strasti:
vyhledávej přátele, protože ti to pomůže překonávat tvou špatnou náladu;
jestliže si najdeš činnost, kterou považuješ za smysluplnou, předejdeš tak
ještě delším a výraznějším obdobím špatných nálad“
Představuji si nás teď jako jeden velký tělesný sval. Ten
se rytmicky napíná a uvolňuje. No, ne zcela pravidelně, spíše se víc napíná:
většina věcí ho napne, což je strastné, on se snaží neustále uvolňovat, protože
je to slastné.
Evoluce člověka, tento velký
tělesný sval (řečeno metaforicky) nastavila tak, aby ho pro jistotu napnula
(sevřela) i sebemenší ptákovina, pro jistotu, protože kdyby nebyl opatrný, mohl
by v nebezpečném prostředí, odkud pochází jeho geny, snadno zahynout. Bylo
lepší napínat se přehnaně než málo.
Samozřejmě nejlepší by bylo napínat se uměřeně, jenomže
to se v dynamicky se měnícím prostředí těžko evoluci "odhaduje": tak
to evoluce přestřelila raději směrem k ustrašenosti...Resp. ti, co moc
riskovali, zemřeli dříve, než se stačili rozmnožit.
Jsme jednoduše naprogramovaní
nesymetricky: více stimulů/podnětů nás napne/sevře než uvolní.
PROČ TRPÍ MALÉ DĚTI?
Pokud malé děti trpí ještě více než my, pak hodně utrpení
nepochází z myšlení, alespoň u nich tedy ne.
Mluvme přesněji o postoji ke světu, který nám způsobuje
utrpení.
Ten malé děti nemají, a přesto trpí více než my.
Kolik % našeho utrpení pochází z postoje?
Jan Votava:
„u malého dítěte je to takto:
podnět --> strastná reakce
podnět --> strastná reakce
u nás je to takto:
podnět --> interpretace --> strastná reakce“
Ano, a tato interpretace u nás
někdy strast zvyšuje, ale jindy taky snižuje, což New Age přehlíží...
Navíc, dospělé tělo je
fyziologicky jiné než tělo malého dítěte: do vědomí se dospělému organismu
dostává méně tělesných strastí, je obecně odolnější, fyzicky i mentálně.
KOLIK PROCENT UTRPENÍ NEPOCHÁZÍ Z NAŠEHO
POSTOJE/INTERPRETACE?
Kolik % utrpení dospělého člověka nepochází z postoje?
Jan Votava: 10% - patří sem tělesná bolest, tělesná
námaha, kocovina po alkoholu, žaludeční nevolnost, u nemocných pak více, venku
možná více (navíc tělesná námaha, zima, vedro)
Přidal bych tělesné nepohodlí.
Ale za sebe bych rozhodně ta procenta tělesných útrap
zvýšil MINIMÁLNĚ na 20%. Máme tu hlad, žízeň, nevolnost, přesycení, potřebu jít
močit, svědění, kousání, vedro, zimu, tlaky při sezení, stání, ležení, námahu
pohybu.
CÍTÍME VÍC UTRPENÍ DOMA NEBO
VENKU?
Jako jde to proti sobě, a je to zajímavé:
kde víc vnímám své tělo: doma, kde mě neupoutávají vnější vjemy, takže mám na
vnímání těla více prostoru, ale zas tam mám pohodlí a pokojovou teplotu, nebo
venku, kde mě od těla odvádějí vnější vjemy, ale zas je tam víc vedro, zima,
námaha pohybu, spěch apod....?
asi přece jen víc venku!
tak 3 x intenzivněji vnímám tělo
venku: důležitým faktorem je venkovní teplota + námaha pohybu
pokud 3 x intenzivněji vnímám nepostojové tělesné utrpení
venku, bylo by to pro množnost zůstat doma...ovšem pokud mi venek redukuje více
než domov mnohem kvantitativně podstatnější postojové utrpení, vyhrál by
venek...ovšem je nejisté, že mám venku méně postojového utrpení, zejména když
jsem mezi cizími lidmi, před kterými jsme ostražitý/napjatý a musím s nimi vést
sociální interakce...
Redukuje však venek postojové utrpení častěji než domov?
Možná ano, ale je to nejisté: pokud doma dělám vtahující činnost a venku se
bezcílně toulám, můžu mít víc postojového utrpení venku.
Podstatná je spíše zásada: dělej činnosti, které tě
vtahují, abys zapomněl na své utrpení.
Sázíme na to, že méně postojového
utrpení máme venku, protože tam máme častěji vtahující činnosti či příležitosti
k nim...Avšak pomysleme na přesuny venku, cestování MHD, čekání na semaforu,
nakupování atd...Tyto činnosti mohou být, protože nejsou moc vtahující, dosti
strastiplné, plné postojového utrpení. Je třeba je tedy udělat rychle.
Jelikož postojové utrpení (= utrpení plynoucí z interpretace) je hlavní (kvantitativně
převažuje, tvůj odhad 90%, můj 75%), je hlavní i tato otázka: redukuje pobyt
venku postojové utrpení častěji než pobyt doma?
Odpověď: ano, protože nabízí víc příležitostí k vtahující
činnosti. Máme-li však doma dost vtahujících činností, pak je lepší zůstat
doma, i proto, že doma je 3 x méně tělesného utrpení, které zabírá 10% (podle
tebe) a 25% (podle mě) z celkové sumy utrpení.
Samozřejmě by to šlo ještě zpřesnit: kolik % ze sumy
utrpení zabírá tělesné ne-postojové utrpení, když jsme většinově doma a kolik,
když jsme většinově venku? Soudím totiž, že náš odhad to bral zhruba
"půl-na-půl"...
Ale to už by byly jen detaily, pár procent navíc nebo pár
procent méně.
Ale jde to: když jsem doma, vnímá tělesné utrpení z 10%,
venku pak z 25%.
Takže svůj odhad celkové sumy tělesného utrpení snižuji
na max. 20%...
JAK
JSOU OSVÍCENÍ OSVÍCENÍ?
Osvícený trpí málo možná nejen proto, že svůj negativní
postoj vypnul, ale že se mu zapnul postoj osvícený, pozitivní, který malé dítě
nemá.
Jelikož je dospělé tělo
odolnější, možná u osvícených, tedy u třeba Tolleho a U.G. Krišnamurtího fakt
stačilo jen vypnout negativní interpretaci bez zapnutí pozitivní interpretace a
trpěl díky tomu málo. To u malého dítěte nestačí: to trpí hodně kvůli své
křehkosti, i když žádnou negativní interpretaci/postoj ke světu nemá...
Avšak Tolle si postupně vybudoval
i pozitivní interpretaci...U.G. tvrdil, že ne, to je tedy zajímavější
případ...Ovšem Tolle po svém "probuzení" taky - jak tvrdí - žádnou
pozitivní interpretaci neměl...Ovšem nezapomeňme, že oba od mládí hltali
duchovní nauky...
U.G. ostatně tvrdil, že naše tělo je dokonalý stroj,
který si bez jakékoliv mentální interpretace snadno poradí s každou
nástrahou...Tím však nemohl myslet tělo malého dítěte! :-)
Nezpůsobuje nám myšlení často naopak umenšení strasti? I když proti tomu, že nám myšlení překrývá strast, mluví
případ UG. Možná je tomu spíše tak, že focus na myšlení nám překrývá strast
způsobenou předtím právě myšlením samotným.
I tak by však UG a Tolle byli v
plusu, pokud tedy negativní postoj vypnuli zcela, čemuž úplně nevěřím, ale
mohli si slast ještě navýšit přidáním pozitivního "osvíceného"
postoje.
a teď můžeme počítat: my máme poměr 25:1 ve prospěch
strasti...
podle tebe 90% z celkové sumy utrpení dělá postoj, podle
mě jen 75%
po osvícení řekněme odpadne tento postoj
10% z 25 je 2,5
takže by podle tebe osvícení pořád ještě víc trpěli než
měli slast, a to poměrem - pokud dobře počítám - 2,5:1
u mě by to bylo víc, přesně 6,25:1
ovšem do tohoto se nezapočítala možnost, že eliminací
postoje nejen ubude strast, ale může se i podstatně navýšit slast, že?
takže by nakonec mohli skončit v plusu
Platí snad, že po odstranění
mentální interpretace bychom byli šťastní? Mentální interpretace nás před mnoha
strastmi také chrání, některá těla by možná i pak byla dost ustrašená, existují
zde individuální rozdíly. Mentální interpretace nás před mnohými strastmi
chrání, díky mysli jsme si vybudovali bezpečné prostředí. Některá dospělá
lidská těla mají i nezávisle na interpretaci větší náchylnost k ustrašenosti
než jiná, to ostatně vidíme i u malých dětí. Jiná lidská těla zase mají
tendenci produkovat víc ustrašené mentální interpretace (zas dáno dosti i
geneticky, samozřejmě i výchovou).
Je možné, že osvícení jsou
chráněni před negativními stavy pozitivní interpretací a bez ní by trpěli.
Protože je zvláštní, že by člověk bez interpretace trpěl málo. No, možná trpí
jako ti lovci a sběrači, takže pořád dost.
Ale i lovci a sběrači už mají jistou interpretaci, takže
můžou trpět i kvůli ní. Možná mozek počítá se strastí skrze interpretaci, a
když ji najednou nemá, je "vyřízenej", nemá, čím tělo strastí
naplnit! :-)
Důležitá otázka zní: když
odstraníme interpretaci, tak nám strasti přibude nebo ubude? Asi jednoznačně
ubude, ale nelze zapomínat, že před hodně strastí nás zase interpretace
(pozitivní myšlení) chrání.
K studiu osvícených by bylo dobré
studium šimpanzů: ti jsou nám podobní a taky dost trpí...
Zdá se, že by tomu mohlo být tak, že osvícení je jakousi
ideologií způsobený nepřirozený "výmaz" mozku, opravdu nepřirozené,
ale pozitivní šílenství.
Ale každopádně lidské tělo asi
bez interpretace dokáže být docela šťastné i přirozeně, to vidíme u trochu
větších dětí, které jsou docela šťastné. Malé dítě trpí kvůli nedokonalému
tělu, větší dítě je relativně šťastné (tělo se mu vývojem zdokonalilo) a
dospělý člověk trpí kvůli negativní interpretaci.
----------
O OSVÍCENÍ
Jelikož je dospělé tělo odolnější, možná u osvícených, tedy u třeba Tolleho a U.G. Krišnamurtího fakt stačilo jen vypnout negativní interpretaci bez zapnutí pozitivní interpretace a trpěl díky tomu málo. To u malého dítěte nestačí: to trpí hodně kvůli své křehkosti, i když žádnou negativní interpretaci/postoj ke světu nemá...
U.G. ostatně tvrdil, že naše tělo je dokonalý stroj, který si bez jakékoliv mentální interpretace snadno poradí s každou nástrahou...Tím však nemohl myslet tělo malého dítěte!
Nezpůsobuje nám myšlení často naopak umenšení strasti? Ano, ale zaměřenost na myšlení nám překrývá strast způsobenou předtím právě myšlením samotným.
Každopádně i osvíceným zůstala negativním postojem nezpůsobená tělesná strast nebo bolest, která u zdravého člověka tvoří min. 10% z celkového množství strasti, u nemocného člověka ještě více.
Dále platí, že některá dospělá lidská těla mají i nezávisle na interpretaci větší náchylnost k ustrašenosti než jiná, to ostatně vidíme i u malých dětí.
Možná mozek evolučně počítá s tím, že strast získá skrze interpretaci, a když ji najednou nemá, je "vyřízenej", nemá, čím tělo strastí naplnit.
Zdá se, že by tomu mohlo být tak, že osvícení je jakousi ideologií způsobený nepřirozený "výmaz" mozku, opravdu nepřirozené, ale pozitivní šílenství.
Ale každopádně lidské tělo asi bez interpretace dokáže být docela šťastné i přirozeně, to vidíme u trochu větších dětí, které jsou docela šťastné, i když pořád o dost víc trpí než jsou šťastní (poměrem cca 10:1 ve prospěch strasti).
Malé dítě trpí kvůli nedokonalému tělu, větší dítě je relativně šťastné (tělo se mu vývojem zdokonalilo) a dospělý člověk trpí kvůli negativní interpretaci.
Ovšem je třeba varovat před pouze částečným odstraněním interpretace, jak připomíná Jan Votava:
"Jen částečné zhroucení interpretace naopak může způsobit relativně velké utrpení (myšlenkový chaos, duševní krize, ztráta orientace, možná souvislost i s psychospirituální krizí). Až dostatečně úplné zhroucení interpretace je výhra - osvícení - UG, Tolle."
----------
PROČ MALÉ DĚTI TRPÍ VÍC NEŽ JINÁ SAVČÍ MLÁĎATA?
Děti se kvůli velikosti lidského mozku, která neumožňuje další vývoj v lůně matky, protože už tak je to v limitech elasticity ženských rodových cest (to je vědecky podloženo) rodí nedovyvinuté. Proto jsou absolutně motoricky nemohoucí, pro život venku nepřipravené, neadaptované, křehké a zranitelné, a proto tolik trpící.
-----------
-----------
VYTVÁŘÍ INTERPRETACE BOLEST NEBO TŘEBA BOLESTNÝ POCIT ZIMY?
Ne.
Já zimu cítím a nemusím si k tomu ani nic říkat...samozřejmě interpretace může pocit zimy zesílit tím, že k němu více přivede mou pozornost a vyvolá strastné napětí jinde v těle z mého odmítání zimy
Nejde o jakýsi vjem, jde o PROŽITEK. A ten prožitek má v sobě obsaženu svou pozitivitu nebo negativitu nezávisle na interpretaci. Dokonce ani ta nejlepší interpretace nedokáže z pocitu mrazu odstranit jeho negativitu, maximálně způsobí, že tento pocit nevnímáme, případně že hned po něm vnímáme slast jinde v těle. Ale z negativního prožitku mrazu nelze udělat pozitivní prožitek: mráz bude vždy nepříjemně mrazit. Lze ovšem někomu vsugerovat, že cítí horkost, a prožitek mrazu už dále nebude v jeho vědomí.
-----------
--------------
-----------
NEMÁME SNAD BEZ INTERPRETACE BOLEST? UG-mu a jeho následovníkům
to tvrdil UG, když by ale někdo intenzivně mučil UG, bolelo by ho to ÚPLNĚ STEJNĚ jako tebe nebo mě..a nemusel by si k tomu tento UG vůbec nic mentálně říkat, a trpěl by stejně
slova nemají takovou moc, aby z pouhých dat vytvořila strast a slast, tedy cosi negativního a pozitivního...
Maximálně slova přidají další slast a strast k těm, co už existovaly před nimi a měly stejnou kvalitu, šlo o kvalitativně stejnou slast a strast
Dokonce se mi zdá, že bys nejradši popřel, že bolest bolí i poté, co ji takto interpretujeme. Chceš tedy říci, že bolest nebolí nikdy? Pokud ano, je všechna tvá kritika toho, že svět interpretujeme, zcela k ničemu, nemůže pomoci, protože nikdo netrpí nikdy, ani když to tak interpretuje! ...tato pozice je však zjevně nepravdivá
Zvířata a malé děti i bez interpretace v prožitku mrazu či bolesti či vedra bezprostředně vnímají jeho negativitu, která je obsažena přímo v těchto prožitcích zcela nezávisle na jejich interpretaci.
podnět od Michal Hanko: zvířata a malé děti se u bolesti, strachu, hněvu chovají stejně nebo podobně jako my, mají stejné fyziologické parametry, napětí svalů, malé děti i mimiku, gestikulaci, pohyby těla - je to tedy přirozené předpokládat, že i cítí totéž, co my!
--------------
MOUDRÁ RADA NA ZÁVĚR:
chcete být šťastnější?
přemýšlet můžete, ale nepřemýšlejte moc o sobě a své budoucnosti (a ani minulosti, máte-li k tomu sklony)!
naopak přemýšlení o neosobních věcech vás může pohltit, vtahovat a tím odvést od osobních trampot, obav a starostí!
---------
SHRNUTO:
NEJVÍC TRPÍ MALÉ DĚTI A DOSPĚLÍ, NEJMÉNĚ PŘÍRODNÍ NÁRODY A STARŠÍ DĚTI
proč?
malé děti kvůli tomu, že se rodí nedovyvinuté, takže nejsou vhodně adaptované na život venku, ale už se - kvůli velkému mozku lidí - narodit musely...jelikož nejsou adaptované, a sdílí tedy jen základní reflexy plodů nižších savců, kteří ale s těmito reflexi prožívali uvnitř těl svých matek, tedy v lůně samic, venku velmi trpí
dospělí lidé trpí kvůli kultuře, tedy kulturním informacím/memům, které jim jednak pomohly vybudovat komplexní kulturu, ale také se díky nim přehnaně bojí všech možných variant budoucnosti, všechno přehnaně hodnotí a rozlišují, aby mohly hodnotit, a pak hodně trpí...
naopak nejméně trpí starší děti a přírodní národy, tedy lovci a sběrači
proč?
starší děti už mají dokonalejší tělo, takže tělesně netrpí, ale ještě nejsou přehlceny kulturou, takže kvůli ní netrpí
podobně přírodní národy netrpí kvůli tomu, že nejsou přehlceny kulturou
podobně od zátěže memů, tedy kulturních informací a dat, dost ulevuje meditace, některé drogy (byť mají svá četná rizika), lenost, sledování primitivních videí od Youtuberů apod.
MOUDRÁ RADA NA ZÁVĚR:
chcete být šťastnější?
přemýšlet můžete, ale nepřemýšlejte moc o sobě a své budoucnosti!!!
--------
JEŠTĚ K PŘEVAZE STRASTI MALÝCH DĚTÍ
podnět od Jan Votava: možná malé děti trpí stejně jako dospělí, jen se nebrání dát to najevo
pak by nejméně trpěly děti starší, a věkem by se to zase zhoršovalo až do dospělosti
každá nemoc - obzvláště chronická - by to ještě zhoršila navíc
nejlépe by vycházeli lovci a sběrači, snad zčásti i hipíci, meditující a možná někteří uživatelé marihuany, i když před tím částečně varuji, marihuana může způsobit úzkosti a paranoiu, tedy ještě více strasti, než co máme my ostatní...také může způsobovat lenost a neochotu řešit složitější kognitivní úlohy, což může vést k vašemu sociálnímu propadu, tedy - jen někdy - k větší strasti, zejména pokud si potrpíte na sociálním kariérním uznání (touha po pracovní kariéře se týká pořád ještě více mužů než žen, i když i některých žen)
obecně duševní nemoci jsou velkým zdrojem utrpení, zejména asi velké klinické deprese
---------
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!