k chutím a slastem

Velmi dobrý CITÁT DNE:

"Když se nic neřeší, pro náš motivační systém je to horší, ale pro náš prožívající systém je to lepší."

(zdůraznění: motivační systém je naše chtění, které rozhoduje, co budeme dělat, ale skutečně důležitý je náš prožívající systém, který to vše prožívá)

autor: Jan Votava

-------------

JSOU PŘI JÍDLE HLAVNÍ CHUTĚ?

- myslím, že ne, protože většina chutí je nepříjemných (kyselá, slaná, hořká), a jediná příjemná chuť, sladká, asi ani neexistuje, je to spíše dotykový vjem rozpouštění sladkého jídla na jazyce

- jíme tedy hlavně očima, jde tedy o zrakové vjemy potravin? také ne, potraviny sice mohou být hezky poskládané, ale nakonec to není zásadní

- bezprostřední kontakt s potravinou je spíše dotykový/taktilní, kontakt rtů, jazyka, patra, dutiny ústní, kousání - narážíme na potraviny různých struktur, teplot, skupenství: jinak se kousá šlachovité maso, tučné maso, pečivo,...

.- jak se liší ti, co mají rádi pečivo od těch, co mají rádi maso?
jedni radši kousají a dotýkají se jazykem mouky a pečiva a struktury chleba, rohlíků a pečiva, druzí zase radši kousají a jazykem "ohmatávají" /dotýkají se masa, struktury masa, jeho šlach, vazů, tuků - protože o chuť moc nejde, pečivo ani maso nemají žádnou výraznou chuť, obvykle nemají vůbec žádnou chuť!

----------

CO TO ZNAMENÁ, ŽE MÁ VODA LAHODNOU CHUŤ?

- nejde o skutečnou chuť

- jde o to, že tato voda nemá nepříjemné pachutně, není hořká, slaná, blátivá, zemitá, kovová,...

- tato voda má příjemnou teplotu, která nás uvolňuje, ochlazuje, sytí naši žízeň, zahání potřebu napít se

- evolučně lidé potkávali vody různé kvality, za lahodnou vodu pak považovali zejména ČISTOU vodu, tedy bez jakýchkoliv příchutí, tedy vodu doslova bez-chuti

-------

EXISTUJE VŮBEC SLADKÁ CHUŤ?

možná ne!

co cítíme, když tzv. "cítíme" sladkou?

a) někdy sladkou vůni (ne vždy)

b) vždy taktilní/dotykový vjem na jazyku, kdy se nám dané jídlo považované za sladké tzv. rozplývá/rozpouští na jazyku, taje na jazyku...to nás bezprostředně uvolňuje, často hned to jakoby "hladí jemně" jazyk, ale uvolňuje to spokojeně svaly kolem úst, někdy cítíme uvolnění ve středu hrudi

- tento dotykový vjem na jazyku, toto rozplývání/rozpouštění se bude pro sladkost zásadní

- sladká možná tedy nechutná nijak, ale cítíme dotykový vjem rozpouštění se sladké potraviny na jazyce...ovšem slastné je pak zejména bezprostřední naše uvolnění z konzumace sladkého...

- jazyk jakoby sladké potraviny do sebe vstřebával, ty však nepronikají do něj hluboko a řezavě jako ostatní chutě, tedy jako slaná, kyselá a hořká,ale spíše jde o pohlazení rozplývajícího se cukru na jazyku, jazyk cukr vstřebává a bezprostředně ho to uvolňuje

--------

TÉMĚŘ VŠECHNO JÍDLO (AŽ NA SLADKÉ) CHUTNÁ NEPŘÍJEMNĚ...

Kolik máme chutí? Pomineme-li nové "vápníkovou", "tukovou" a koření s glutamátem, máme už jen ty čtyři základní - sladká, slaná, kyselá a hořká. Liší se jen stupněm intenzity, jinak jsou všechny potraviny vlastně jen variacemi těchto čtyř chutí + vůní, kterých je víc.

Při jídle zohledňujeme i skupenství, teplotu, tuhost, šlachovitost, jemnost, tvar, vzhled konzumovaného. Jediné, co je z chutí skutečně příjemné, je sladkost. Slanost moc příjemná není, je spíše nepříjemně žíravá a pálivá, ale ještě ujde. Mnohem horší je kyselá, nejhorší hořká.

Chutě se liší také intenzitou, s jakou vnikají do jazyku - sladká se jemně rozplyne na povrchu jazyka, kde se slinami vytvoří jednotnou vlnu, která se po jazyce rozlije, naopak zbylé tři chutě ostře vnikají přímo dovnitř jazyka/patra, kde na konkrétních místech pálí, ostře řežou, způsobují horkost.

----------

CHUTNÁ MASO?

Všimli jste si? Maso nemá skoro žádnou chuť!

Proto hu musíme tolik dochucovat, solit, kmínovat, pepřit, kořenit!!

Spíše na jazyku a v kousání zubů cítíme dotykové vjemy, když ho jíme: cítíme jeho strukturu, konzistenci, texturu, tvar, šlachovitost, teplotu,...

Ale chuť necítíme skoro žádnou!!!

-----------

JEŠTĚ K STRAST PŘINÁŠEJÍCÍMU JARKOVI NOHAVICOVI

Promyslel jsem to víc a stojím si za tím:

slova a věty jeho tvorby přináší obvykle posluchačům smutek, depresi, strast

navíc jeho tklivé, žalostné a pochmurné melodie spolu s jeho procítěným temným hlasem plným smutku to ještě zhoršují

přináší posluchači dlouhodobě do života nepravdivý názor, že svět nemá smysl a jsme odcizeni, sami, což není pravda

jen snad ještě toto:

několik prvních depresivních písní může opravdu přinést úlevu z toho, že v tom nejsem sám a že je na tom někdo ještě hůř...horší je to, když je posloucháme dlouhodobě, pak to způsobuje už jen strast

------------

ZNÁTE INTELIGENTNÍ POZITIVNÍ TEXTAŘE?

Obvykle nám k pozitivním písním chybí inteligentně pozitivní text...Texty slast vyvolávajících písní jsou často banální, což u inteligentního posluchače slast někdy umenšuje...

------------

Mozarta nebo Bacha?

Na Bacha bacha, přinese ti strast, jeho hudba je tíživě smutná...naopak Mozartova hudba (i Mozartovy sladké koule z marcipánu) ti přinese značnou slast...je veselá a chytrá...

-----------

KÁVU SI OSLADÍM...

tato píseň zabíjí DVĚ MOUCHY JEDNOU RANOU:

1) má pozitivní melodii i text, zvyšuje tedy slast

2) je v souladu s mou teorií chutí: nepříjemná (strastná, objektivně zlá/špatná) hořká chuť kávy je nahrazena příjemnou (slastnou, objektivně dobrou) sladkou chutí cukru (říká se tomu chuťová kompenzace):

-----------

JAREK NOHAVICA SE V DARMODĚJOVI (ASI NEVĚDOMĚ) PŘIZNAL...

...k tomu, že jeho písně sejí do duší lidí smutek a depresi, vždyť zpívá:

"Ano - já jsem on
Já jsem -

Váš Darmoděj
Vagabund osudů a lásek
Jenž prochází všemi sny
Ale dnům vyhýbá se
Váš Darmoděj - krásné zlo
Jed mám pod jazykem
Když prodávám po domech
Jehly se slovníkem"

"Na flétnu chorál hrál
Znělo to jako zvon
A byl v tom všechen žal - ten krásný dlouhý tón"

dala mi to vědět Alenka Votavová

--------------

MNOHÉ FILMY SEJÍ DO LIDÍ UTRPENÍ A LEŽ, KTERÁ VYVOLÁVÁ UTRPENÍ

Lars von Trier a jeho filmy sejí do lidí utrpení a nepravdivé představy, že svět a lidé jsou zlí...lidé u těchto filmů trpí...

Znáte naproti tomu pozitivní HUDEBNÍ skupiny, zpěváky a režiséry a filmy? Inteligentní a současně pozitivní?

Pozitivní jsou asi Beatles, Karel Gott a Elán, a i když jejich texty jsou banální, tak jsou často pozitivní + mají pozitivní melodii...

Nakonec pozitivní hudba je asi důležitější než pozitivní text, i když pozitivní text zase může pomoci dlouhodoběji měnit lidské myšlení...v danou chvíli víc působí slastným uvolněním zřejmě ale hudba...

----------

JAREK NOHAVICA, KAREL KRYL, RADŮZA A EXISTENCIALISMUS (CAMUS, SARTRE) KAZÍ MLÁDEŽ

Myslím to vážně. Nohavica, Kryl, Radůza, Sartre i Camus sejí ve svých písních, románech a dílech nepravdivé, avšak velmi chytlavé informace o tom, jak jsme všichni osamělí, odcizení, jak život nemá smysl a účel a význam...

Tyto věty a slova (absurdita, nesmyslnost, prázdnota, osamělost, odcizenost) vyvolávají v lidech depresi, smutek a úzkost, obavy.

A k tomu navíc dlouhodobě, protože jsou podány hodnověrnou, inteligentní, básnicky líbivou formou.

Navíc je to do značné míry nepravda: život smysl má, je jím štěstí, pocit tělesné slasti (každá slast je přitom tělesná, i slast z opery a filozofie, vždy ji cítíme někde na těle či v těle), odcizení nejsme. Ale bohužel mají pravdu v tom, že je mnohem více strasti než slasti. Ovšem jejich písně a díla ještě mnoho další strasti přidávají, a zcela zbytečně. Umění by se mělo snažit strast zmírňovat, nikoliv rozmnožovat.

Nohavica negativní obsah svých písní navíc procítěným smutným hlasem umocňuje, čímž náš smutek a deprese ještě roste.

Podle výzkumů depresivní a smutné písničky zvyšují depresi a úzkost u svých posluchačů.

Týká se to i těchto skupin a interpretů:

Psí vojáci s Filipem Topolem (vše negativní!), Divokej Bill, Mňága a Žďorp, hodně věcí od Radůzy...

Zde je často veselá melodie doprovázena velmi smutným a negativním obsahem produkujícím depresi a smutek...

Napadají Vás další interpreti?

Také je třeba říci, že je horší, když je smutné obojí, tedy smutná melodie + smutný obsah, ale ne nutně vždy: někdy v kontrastu k veselé melodii smutný obsah ještě více vynikne, to se týká zřejmě právě skupin Divokej Bill a Mňága a Žďorp...

Přesto se mi zdá, že veselá melodie i zde částečně přináší slast, ale zde určitě nakonec převažuje strast díky smutnému obsahu a jeho kontrastu s veselým popěvkem...

Někomu dělá blaho básnická ladnost Nohavicových slov, ale to přináší nakonec jen málo slasti, spíše jen intelektuálně si řekneme, že je to hezky sepsané...

Uznávám, že Radůza má i některé písně pozitivní...Kryl je negativní skoro neustále...

-------------

Radši jdeš na věci srdcem než rozumem? Srdce je zase jenom rozum, jenomže zbrklý (i intuice je zbrklý rozum)....

---------------

Všimli jste si, že čistá voda není chutná, není ani bez chuti, ale má vyloženě nepříjemnou chuť? Zkuste si to, malé děti to vědí, chtějí sladkou chuť limonády, sladká totiž přehluší nepříjemnou chuť vody.

-----------

Soudím, že pivo nikdy nikomu nechutnalo, ale pijeme ho kvůli uvolnění trupu, byť má nepříjemnou chuť, uznávám však, že jeho sladké složky mohou být příjemné, globálně ale dobré není, je hnusně hořké. Hořkost nám však příjemně uvolňuje trup, byť sama je odporná.

----------

Chutnají vám olivy? Sama jejich chuť je myslím nepříjemná, ale výrazná, což vám možná pak vyvolá příjemné uvolnění přední části tělesného trupu.

-----------

JAK SOUVISÍ RYCHLÉ MYŠLENÍ S POMALÝM MYŠLENÍM (DEFINOVAL JE KAHNEMAN)?

Pomalé myšlení je vlastně jen sérií opakovaných záblesků rychlého myšlení, kdy nový rychlý soud rychlého myšlení navazuje na předchozí rychlý soud předchozího rychlého myšlení, který se uložil do paměti a o trochu ho zase rozvine, posune dál.

Takto funguje zřejmě celé myšlení!

Takto to měl patrně i U. G. Krishnamurti: tvrdil, že nemyslel, ale když se ho opakovaně ptali na totéž, navázal v bleskovém úsudku na poslední výsledek posledního rychlého úsudku, který byl uložen v paměti a o něco málo ho rozvinul. Takže vlastně myslel systematicky, jen přerušovaně, ale jelikož se ho ptali pořád na totéž, systematicky takto rozvíjel daná témata.

Mmch. U. G. Krishnamurti i Jiddu Krishnamurti "kázali vodu" meditace, a přitom hojně "pili víno" myšlení: hodně mysleli, byť tímto myšlením říkali, že se myslet nemá, že to způsobuje strast a uniká nám pak přítomná realita apod.!

Vymyslel to Jan Votava