- asi by to převážilo oproti darebáctví, které hédonicky nevýhodné
+ šťastní lidé nebývají moc zlí
+ drogy + virtuální realita + elektrody v mozku
a co antinatalistický svět? propagace eutanazie, potratů, možná války
--------
k pozitivnímu myšlení:
a) jaký je svět
b) jaký jsem já
c) jací jsou druzí
d) jak se mi daří
e) jak vypadá budoucnost, co mě čeká
f) jak vypadá můj život
- zvolit si ty příznivější interpretace
---------
co tady převáží?:
%
%
časté je i to, že po slasti přichází v dalším prožitkovém okamžiku strast - ba dokonce je v případě slasti pravděpodobné, že v rámci jedné vteřiny přijde po ní spíše další strast než slast, protože strast je 10x častější než slast...
ale je třeba upřesnit, že 10x větší četnost strasti oproti slasti sice platí, avšak když už slast máme, obvykle je asociována s další slastí v bezprostřední budoucnosti, čímž je větší šance, že po slasti přijde strast, poněkud zeslabena
a) jak kdy
b) podle velikosti slasti, když velká, tak spíš bude pokračovat zase slast
c) spíš většinou převáží slast, zas taková diskontinuita v prožívání není
--------
toto je špatně:
jestliže pravděpodobnost/šance, že trpíme v prožitkový okamžik (což je tedy 1/5-1/6 fyzikální vteřiny) byla 5:1 a pravděpodobnost/šance, že si v prožitkový okamžik užíváme byla 50:1, potom pravděpodobnost, že trpíme v právě tuto fyzikální vteřinu v alespoň jednom z jejích 5-6 prožitkových okamžiků je téměř 100%, zatímco pravděpodobnost, že v této jedné fyzikální vteřině v alespoň jednom z jejích 5-6 prožitkových okamžiků cítíme slast je 10%
počítáme s nahodilým objevováním, což je aproximace, ale hrubá, protože tam máme často emocionální kontinuitu
šance, že v jedné vteřině bude strast je 2/3
a ve dvou vteřinách - šance, že bude strast je 85%
a ve třech vteřinách - šance, že bude strast je 95%
protože v jednom prožitkovém okamžiku je šance 20% na strast, takže 80% pravděpodobnost, že tam není strast
jen v 1/6 času máme emoce - díky větší četnosti strasti to bereme zjednodušeně tak, že v 1/6 denního času trpíme - takže máme šanci cca 17% že budu trpět v jednom okamžiku (nejpřesněji: trpíme v 1/6 času neboli poměr 1 : 5 pro to, že budeme trpět)
pravděpodobnost, že budu trpět dva okamžiky za sebou jdoucí je 0,17 x 0,17, tedy skoro 3%
nás zajímají za sebou jdoucí okamžiky, kdy nebudeme trpět, tedy opak než 0,17, tedy 0,83 - za tři vteřiny, což je 15 prožitkových okamžiků, je to 0,83 na patnáctou (mocnina), a vyjde 6% - takže je šance 94 %, že trpět budeme
Lze říci, že během tří za sebou jdoucích vteřin budeme alespoň na jeden prožitkový okamžik (1/5 vteřiny) trpět s pravděpodobností 95%.
Ignoruje se zde emocionální kontinuita, ale za 3 vteřiny tolik změn a chaosu, že diskontinuita je celkem dobrá první aproximace.
--------------
JSEM SI JISTÝ, ŽE V NÁSLEDUJÍCÍCH TŘECH VTEŘINÁCH BUDETE TRPĚT!
Lze říci, že během tří za sebou jdoucích vteřin budeme alespoň na jeden prožitkový okamžik (1/5 vteřiny) trpět s pravděpodobností 95%.
Ignoruje se zde emocionální kontinuita, ale za 3 vteřiny tolik změn a chaosu, že diskontinuita je celkem dobrá první aproximace.
Pokud se ptáte, jak jsem na to došel, tak nedošel, vůbec nevím - zeptejte se Jan Votava
slast - že bude v prožitkovém okamžiku je 1 : 50 - šance 98%, že v jednom mikrookamžiku nebude slast a 2%, že slast bude
73ˇ% že ani ve 3 vteřinách nebude žádná slast
54% že za 6 vteřin nebude žádná slast
takže za 3 vteřiny - 94%, že budu mít strast a 27%, že budu mít slast
---
1 dílek z 60 okamžiků je slastný, tedy 1:59
- sladká chuť je nejistá, vnímáme u sladkých jídel vůně + taktilní vjemy na jazyku při rozpouštění cukru + slastné uvolnění jinde na těle, obvykle na středu hrudi
--
CO NÁS TO SVÍRÁ VE STŘEDU HRUDI?
hodně negativních emocí je spojeno se svíravým pocitem ve středu hrudi, hodně pozitivních pocitů, i euforických (spokojenost po dobrém jídle, při orgasmu) je spojeno s uvolněním také ve středu hrudi našeho tělesného trupu
co nás tam při strasti svírá a co se nám tam naopak slastně uvolňuje?
a) je to sval pod kůží? Moc svalů tam nemáme, je tam téměř hned hrudní kost. Ale velikost svalu nemusí hrát nutně roli: na hlavě nás také bolí malé svaly na lebce...
b) může jít o projekci mozku na místo, kde se reálně nic svírat nebo napínat nemusí, ač to tam cítíme
c) může jít o sevřená nebo naopak uvolněná záda, zádové svaly, jejichž napětí či naopak uvolnění cítíme ve středu hrudi (možná i sevřenost ramen, šíje zde může hrát roli)
d) může to souviset s dýcháním, dýchacími svaly
zdá se, že souvislost s dýcháním je zřejmá - je to podobné pocitu, jako když nemůžeme "popadnout dech", jako když se nemůžeme nadechnout, nebo jako když vydechneme a záměrně se dlouho nenadechneme
břišní bránice se při nádechu napíná, což je strast, při výdechu se uvolňuje, což je slast
naopak horní cesty dýchací (průdušky apod.) se při nádechu uvolňují (cítíme slastné uvolnění), zatímco při výdechu jde spíše o napětí, strast, tedy se stahují
---------
----------
PROČ JE STRAST NEJVÍC PŘÍTOMNÁ VE STŘEDU HRUDI A BŘIŠE?
první a evolučně nejdůležitější emocí je strach - ten mozek umístil hlavně do břicha, protože ho modeloval zřejmě od důležitého předchůdného pocitu, kterým je nevolnost: už našim vývojově starším předkům bylo často špatně od žaludku, když něco špatného snědli, což pro ně bylo důležité, takže mozek potom napodobil tento tělesný pocit a udělal z něj strach...takže strach se patrně vyvinul z pocitu nevolnosti od žaludku
mnoho negativních pocitů pak máme ve středu hrudi - zde mozek napodoboval patrně naše problémy s dýcháním, špatné pocity a bolesti a tlaky/napětí/svírání ve středu hrudi, když jsme se nemohli nadechnout...opět jde o evolučně zásadní pocit: když se nemůžeme nadechnout, maximálně jsme díky nepříjemnému pocitu ve středu hrudi motivováni k tomu přece jen se jakkoliv o nádech pokusit...
kdy se naši předkové nemohli nadechnout? když se topili, když jim něco zaskočilo, když je protivník škrtil, když jim někdo při boji vyrazil dech, když je škrtil třeba i had,...mozek pak použil tento pocit jako model pro tzv. psychické pocity jako je deprese, smutek, rozrušení, hněv, nelibost, které často cítíme jako svírání právě ve středu hrudi, a toto svírání je podobné tomu, jako když se nemůžeme nadechnout, a když je silné, tak už skutečně bolí: zcela podobně, jako nás tam bolí tehdy, když nemůžeme popadnout dech nebo máme zánět průdušek...
-------
ono to jde vyvolat ta deprese nejen zadržováním dechu po výdechu, ale také zadržováním dechu při nádechu
----------------
- sladká chuť je nejistá, vnímáme u sladkých jídel vůně + taktilní vjemy na jazyku při rozpouštění cukru + slastné uvolnění jinde na těle, obvykle na středu hrudi
--
CO NÁS TO SVÍRÁ VE STŘEDU HRUDI?
hodně negativních emocí je spojeno se svíravým pocitem ve středu hrudi, hodně pozitivních pocitů, i euforických (spokojenost po dobrém jídle, při orgasmu) je spojeno s uvolněním také ve středu hrudi našeho tělesného trupu
co nás tam při strasti svírá a co se nám tam naopak slastně uvolňuje?
a) je to sval pod kůží? Moc svalů tam nemáme, je tam téměř hned hrudní kost. Ale velikost svalu nemusí hrát nutně roli: na hlavě nás také bolí malé svaly na lebce...
b) může jít o projekci mozku na místo, kde se reálně nic svírat nebo napínat nemusí, ač to tam cítíme
c) může jít o sevřená nebo naopak uvolněná záda, zádové svaly, jejichž napětí či naopak uvolnění cítíme ve středu hrudi (možná i sevřenost ramen, šíje zde může hrát roli)
d) může to souviset s dýcháním, dýchacími svaly
zdá se, že souvislost s dýcháním je zřejmá - je to podobné pocitu, jako když nemůžeme "popadnout dech", jako když se nemůžeme nadechnout, nebo jako když vydechneme a záměrně se dlouho nenadechneme
břišní bránice se při nádechu napíná, což je strast, při výdechu se uvolňuje, což je slast
naopak horní cesty dýchací (průdušky apod.) se při nádechu uvolňují (cítíme slastné uvolnění), zatímco při výdechu jde spíše o napětí, strast, tedy se stahují
---------
JAK JE TO SE SMÍCHEM?
jde o rychlé rytmické pohyby bránice
dýcháme pravidelně pořád během smíchu?
asi ne, postupně rytmicky vzduch vydechujeme a až jednou za čas se zas nadechneme
když už nemáme vzduch, přerušíme rytmické vydechování, rychle se prudce nadechneme a pak pokračujeme ve smíchu dále
----------
PROČ JE STRAST NEJVÍC PŘÍTOMNÁ VE STŘEDU HRUDI A BŘIŠE?
první a evolučně nejdůležitější emocí je strach - ten mozek umístil hlavně do břicha, protože ho modeloval zřejmě od důležitého předchůdného pocitu, kterým je nevolnost: už našim vývojově starším předkům bylo často špatně od žaludku, když něco špatného snědli, což pro ně bylo důležité, takže mozek potom napodobil tento tělesný pocit a udělal z něj strach...takže strach se patrně vyvinul z pocitu nevolnosti od žaludku
mnoho negativních pocitů pak máme ve středu hrudi - zde mozek napodoboval patrně naše problémy s dýcháním, špatné pocity a bolesti a tlaky/napětí/svírání ve středu hrudi, když jsme se nemohli nadechnout...opět jde o evolučně zásadní pocit: když se nemůžeme nadechnout, maximálně jsme díky nepříjemnému pocitu ve středu hrudi motivováni k tomu přece jen se jakkoliv o nádech pokusit...
kdy se naši předkové nemohli nadechnout? když se topili, když jim něco zaskočilo, když je protivník škrtil, když jim někdo při boji vyrazil dech, když je škrtil třeba i had,...mozek pak použil tento pocit jako model pro tzv. psychické pocity jako je deprese, smutek, rozrušení, hněv, nelibost, které často cítíme jako svírání právě ve středu hrudi, a toto svírání je podobné tomu, jako když se nemůžeme nadechnout, a když je silné, tak už skutečně bolí: zcela podobně, jako nás tam bolí tehdy, když nemůžeme popadnout dech nebo máme zánět průdušek...
-------
ono to jde vyvolat ta deprese nejen zadržováním dechu po výdechu, ale také zadržováním dechu při nádechu
----------------
NEGATIVNÍ EMOCE A DÝCHÁNÍ
nejdříve připomenutí toho, co jsem psal před chvílí:
"břišní bránice se při nádechu napíná, což je strast, při výdechu se uvolňuje, což je slast
naopak horní cesty dýchací (průdušky apod.) se při nádechu uvolňují (cítíme slastné uvolnění), zatímco při výdechu jde spíše o napětí, strast, tedy se stahují"
a z toho lze vyvozovat toto:
když mám negativní emocí sevřený střed hrudi, obtížně se mi nadechuje: nádech vyžaduje uvolnění horních cest dýchacích (snad průdušek), což je nyní, když je mám negativní emocí sevřené, problém...a když negativní emoce = tíha ze středu hrudi odejde, říká se správně: konečně můžeme volně dýchat, přesněji: konečně se můžeme volně nadechnout
naproti tomu když mi strach svírá bránici, takže mám napjatou břišní bránici, nemůžu pořádně vydechnout, protože to vyžaduje uvolnění břišní bránice...až když strach přejde, můžeme si oddechnout, můžeme klidně/v klidu vydechnout...ale když mám napjatou bránici, také se mi špatně nadechuje, protože břišní bránice se při nádechu normálně napíná postupně, kontinuálně, zatímco strachem je už napjatá vcelku, takže neusnadňuje proces postupného přirozeného nadechování
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!