Mám dojem, že intuice ve skutečnosti vůbec neexistuje. Intuicí Kahneman a další myslí vlastně "rychlé myšlení": rychlé soudy expertů, které se ukázaly často jako klamné, třeba u psychologů či politologů...
Ale někdy ani dokonce nešlo o rychlé soudy, ale o soudy promyšlené, a i tehdy byli experti poraženi jednoduchým PC algoritmem (týká se to jen některých profesí, zejména těch, kde nemají experti zpětnou vazbu svého odhadu s reálným výsledkem)...
Šlo asi o soudy bez argumentů, jen se prostě expertů zeptali, ať si to podle dat promyslí a řeknou, jak se jim zdá/jeví, že to dopadne.
Šlo o tzv. "expertní kvalifikovaný odhad". A zde experti jistých profesí dost selhali.
Není to jistý argument proti expertům a ve prospěch toho, aby odhady dělaly radši počítače?
U některých odhadů a u některých profesí ano.
Ale i tam potřebujeme experty na to, aby vymýšleli argumenty a hledali příčiny daných jevů.
Řekl bych, že ve fenomenologii vlastně nejde o intuici totožnou s "rychlým myšlením", ale intuicí či intuitivním poznáním zde myslíme vlastně prožitek, který má sám v sobě plusové či záporné znaménko (slast vs. strast), o čemž se přesvědčujeme Kahnemanovým "pomalým myšlením", tedy pečlivým opakovaným znovu-prožíváním, které je soustředěné a izoluje tento prožitek od jiných prožitků.
Je v tomto prožitku samotném přítomno poznání? V jisté smyslu ano: stejně jako je v zrakovém vjemu červené barvy přítomná kvalita "červenost", je v prožitku slasti přítomná kvalita "kladná hodnota", "kladné znaménko", "hodnota", "dobro".
"Rychlé myšlení" nám pak na základě toho řekne, že slast je dobrá a strast zlá/špatná, "pomalé myšlení" nám to však opakovanou systematickou kontrolou potvrdí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!