ZAKAZOVAT NEGATIVNÍ HUDBU?

ZAKAZOVAT NEGATIVNÍ HUDBU?

Nejškodlivější je zřejmě hudba, která posluchači sugeruje jistou depresivní ideologii a vydává ji za pravdu, ač pravdivá není (Nohavica, Psí vojáci, Mňága a Žďorp,...) nebo ho přesvědčuje, že život je bojem o sociální status (podstatná část rapu, ale ne celý rap), čímž v posluchači zvedá napětí a agresivitu.

Minulý (komunistický) režim se snažil prosazovat hudbu pozitivní. Nikoliv vše, co se dělo v minulém režimu, bylo nutně špatné: měli bychom posuzovat oprávněnost každého kroku, nikoliv to, za jakého režimu byl daný krok uskutečňován.

Cenzura umění se nám liberálům samozřejmě nelíbí.

Ovšem také nechceme, aby naše děti a mladí lidé brali drogy (zejména třeba pervitin či heroin), protože jim prokazatelně škodí.

Hudba má myslím velký dopad na lidskou psychiku, zejména obsahuje-li jistou ideologii, kterou posluchač může postupně přijmout za svou. Podobně je na tom také časopis či noviny: takový Respekt má velký vliv, naštěstí však spíše pozitivní. Jeho čtenáři si postupně myslí to, co se píše v jejich oblíbeném periodiku.

Hudba působí ještě intenzivněji skrze emotivní melodii a procítěnou intonaci zpěváka/zpěvačky.

Znám mnoho mladých lidí, kterým negativní hudba zkazila duši nebo alespoň pár let života.

Patřím mezi ně: lituji toho, že jsem poslouchal Nohavicu a Mňágu a Žďorp a Divokýho Billa - dali mi na pár let do duše depresi, zejména Nohavica, protože vydával svou nepravdivou depresivní ideologii v písních sugestivně za pravdu.

Kdyby mi tehdy v sedmnácti letech někdo řekl, že Nohavica zpívá jednostranné zveličené depresivní lži a nepravdy, velmi by mi tenkrát pomohl. Kdyby mě před jeho možným zhoubným vlivem na mou duši někdo varoval, byl bych mu vděčný. Nikdo takový však tehdy nebyl: všichni na gymnáziu Nohavicu nekriticky glorifikovali.

(I Nohavica měl však některé písně pozitivní, a to nejen ty trapné dětské, ale i "Vlaštovku" nebo "Starého muže").

Negativní je také mnohé z METALU, ne všechny žánry metalu, ale části metalu hovořící o smrti, temnotě, utrpení, bolesti, Satanovi, démonech, krvi, zlu či Zlu jsou jednoznačně negativní, a tedy špatné.

Naopak mi velmi pomohly písně od bratrů Nedvědů (když zpívali dohromady, ale také od Františka Nedvěda, když zpíval sám), Pavla Žalmana Lohonky, sourozenců Ulrychových nebo i od Wabiho Ryvoly (i když i on má některé písně negativní, protože smutné), něco od Vlasty Rédla (ne vše, i on má depresivní), něco málo od Záviše (zas něco málo, i on má depresivní), nyní některé věci od Zrní (i oni však mají hodně často depresivní věci), některé pozitivní věci od Radůzy a samozřejmě mnohé pozitivní věci od Tomáše Kluse.

Možné řešení? Nezakazovat žádnou hudbu, ale důrazně upozorňovat mladé lidi před riziky a nebezpečím negativní hudby. Třeba takto: chcete mít deprese, strast, úzkost? Pak poslouchejte Nohavicu. Chcete mít radost ze života? Pak poslouchejte třeba reggae...