K VNITŘNÍMU HLASU

Když si mluvíš pro sebe bez vnějšího hlasu, tedy když tzv. "myslíš", užíváš "vnitřního hlasu/řeči", můžeš myslet rychleji či pomaleji, kontinuálně či s přerušeními, důrazněji či méně důrazně. Čím je dána důraznost vnitřní řeči? Stupněm napínání/chvění hlasivek/mluvidel.

Jde často o splývavé, splývající šumění vnitřní řeči.

Kde přesně vnitřní řeč slyšíš, odkud zaznívá?

Lokalizuješ to kolem mluvidel, které se u toho chvějí, napínají, vibrují.

Také se u toho (jenom někdy) nepatrně napínají, zatínají mimické obličejové svaly.

Když se soustředíš, napínají se i svaly lebky, na hlavě, proto lokalizuješ onen "tichý hlásek myslí" do hlavy, říká se mu proto někdy "tichý hlásek v hlavě".

Slyšíš vůbec skutečně tento vnitřní hlas? Někdy se tehdy, když probíhá, napínají ušní bubínky, jako by si ho měl slyšet "zvenčí".

Když čteš, má tvůj vnitřní hlas stejnou podobu, jako když jen myslíš - čteš a přitom jakoby sis čtené říkal sám sobě, oznamoval si to.

Přišel mi mail: a já ho čtu svým vlastním vnitřním hlasem, jako bych to říkal-oznamoval sobě samému, nečtu to hlasem osoby, která to píše, byť její hlas poměrně dobře znám.

Zní vůbec vnitřní hlas? Asi ano, zkus test: řekni nějaké slovo, třeba SLON a pak si ho jen prones vnitřním hlasem - jde zde o něco podobného zvuku? Asi ano.

A zní tvůj vnitřní hlas stejně jako vnější hlas? Ne, můj vnější hlas je hluboký, mužný, mužský, můj vnitřní hlas je spíš podobný bezbarvému mechanickému plochému tichému šepotu, šeptání.

Ale není to šeptání, spíše je to podobně neurčité, splývavé, bezbarvé. Musí to však určitý tón a jeho zabarvení mít, vždyť výška a zabarvení patří ke každému zvuku, ne? Ano, ale je to spíše jako hovor slyšený zdálky či tichý hovor z vedlejšího pokoje: nerozeznáš přesnou barvu a výšku tónu. Ale zde je rozdíl: u vnitřního hlasu rozeznáš přesně obsah mluveného, zatímco u hlasu z dálky/vedlejšího pokoje samozřejmě ne.

Je zabarvení vnitřního hlasu podobnější šepotu nebo normálnímu hlasitému vnějšímu hlasu? Je podobnější šepotu, je jakoby tiché, splývavé jako šepot. když zašeptám, je rozdíl oproti vnitřnímu hlasu menší než když promluvím nahlas: tam mě zarazí cizot vnějšího zvuku, který je hluboký, mužný.

Vnitřní hlas je hodně podobná tomu, jako kdybys jen otvíral pusu, artikuloval a nic nahlas ani šeptem neříkal.

Určitě se skrze průběh vnitřní řeči v mozku postupně, lineárně zpracovávají data, data jsou formulována, "říkána", přeříkávána, fixována do slov a vět.

Opravdu je však vnitřní hlas vnitřním zvukem? Nebo je jen zvuku-podobným? Má blízko k zvukové představivosti, k zvukovým fantazií? To určitě, využívá asi zvukovou paměť a z ní konstruuje pseudo-zvuky.

Jakou vnitřní řeč mají od narození neslyšící? Až se naučí znakový jazyk a číst, může mít podobu psaných písmen či znaků gest rukou, ale do té doby, než se to naučí?

Žádný, možná jen náznaky ve viděném chvění a pohybu rtů a mimiky u řeči těch, co na něj mluví.

Dva či tři vnější zvuky/tóny splývají, vytváří dohromady jeden zvuk, hluk, akord, zatímco vnější zvuk s vnitřním hlasem nesplývá, nespojuje se, vnitřní hlas zůstává samostatný, oddělený.

Zkus si hláskovat jediné slovo: J-E-D-N-A. Když hláskuješ, pohybuješ trochu jazykem v ústech, což normálně při vnitřní řeči neděláš, je třeba to dělat víc realisticky, tak, jak se to děje obvykle během vnitřní řeči.

Jak se od sebe liší slabiky vnitřního hlasu LA a NA a podobné slabiky? Příliš ne.

K rozlišení znělých a neznělých souhlásek je třeba přítomnost hlasu, zbytek lze rozlišit podle hlasivkového napětí, napětí hlasivek: každé hlásce odpovídá odlišná škála napětí hlasivek (vím od K. Lochmanové).

Poučka praví, že znělé souhlásky nelze šeptat, neznělé ano. Vnitřní řeč velmi souvisí se šepotem: i v něm je oslabena funkce hlasu, reálného vnějšího fyzického zvuku, a zejména jeho barvy, intonace, zabarvení, tóny.

Server vlast.cz je jmenuje takto:

Pomůcka: Znělé souhlásky nelze šeptat, neznělé ano.

–Párové:
Mají svůj znělý nebo neznělý protějšek.
Znělé:B, V, D, Ď, Z, Ž, G, H
Neznělé:P, F, T, Ť, S, Š, K, CH

–Nepárové:
Nemají svůj znělý nebo neznělý protiklad.
Jen znělé:M, N, Ň, J, L ,R
Jen neznělé:C, Č

–Znělé/Neznělé:
Nelze určit Ř

Někdy se ti zdá, že tvůj vnitřní hlas je emočně rozrušený, třeba ustrašený a křičí. Ale tak tomu není - jen výrazněji napíná naše hlasivky a doprovází ho napětí v těle, které máme třeba při strachu.

Cožpak si ale nelze představit tišší a hlasitější zvuk? Myslím, že ne, lze jen více nebo méně napínat hlasivky nebo ušní bubínky při představě nějakého zvuku.

Nasloucháš spíše svému vnitřnímu hlasu nebo jím spíše sám hovoříš? Když se víc aktivuje napětí kolem uší a v uších, zdá se ti, že spíše vnitřnímu hlasu nasloucháš. Když se ti naopak víc napínají hlasivky nebo pohybuješ jemně jazykem v ústech a po/na patře nebo cítíš jemné napínání obličejových svalů kolem tvých úst, skoro jako kdybys mluvil nahlas, zdá se ti spíše, že ty jsi tím, kdo vnitřní jazyk "v duchu" vyslovuje, mluví jím a nejsi tehdy primárně tím, kdo mu naslouchá.

Zdá se, že zvuk vnitřního hlasu jen často mechanicky zní, třeba při meditaci, téměř jako rádio, a někdy se spíše identifikujeme s rolí/funkcí posluchače vnitřního hlasu a jindy s rolí/funkcí mluvčího vnitřního hlasu.

Chce se mi spát a v mysli mi jakoby zní tvary slov a vět, ale bez obsahu, jazykové centrum mozku si dále štěbetá a je to jakoby v hlavě. Proč zrovna tam? Cítím tam napětí některých malých svalů na lebce pod vlasy.

Chce se mi spát ještě více a najednou se vnitřním hlasem ozvalo bez důvodu a souvislosti a předchozí kontinuity slovo OBSEDANTNÍ. To bylo doprovázeno strastným napětím některých obličejových svalů.

Když nasloucháš vnitřnímu hlasu, je to trochu podobné tomu, jakoby si naslouchal nějakému splývavému tichému hlasu, jakoby ti šumělo v uších.