plátno

motorka - je tam strach, ale hlavně euforie z rychlé jízdy, a není tam námaha jako u jiných adrenalinových sportů

adrenalinové sporty - často tam není námaha, ale strach

motorka vychází dobře

TOK DAT

- prvořadá změna, protože to u všech dat

- buddhistické tři charakteristiky: pomíjivost, strastiplnost a neosobnost platí

- zrakové = rovina/2D + barevnost - dělí se na focus a periférii (zde opravdu víc kválií najednou, jenom zde!), sluchové = zvuk (výška tónu, hlasitost, kvalita/barevnost tónu), tělesné = vnímání těla (zrakový objekt jako každý jiný, specifický tím, že je v zrakovém poli celkem často)


- z vnitřního hlasu ne vždy pseudozvuk, ale někdy jde jen o napětí hlasivek, a to patří do tělesných dat

- fenomenologická plocha vždy stejně velká, ať už se dívám na víc vzdálených předmětů nebo na jeden jediný předmět zblízka

- mohu se dívat pozorně na jednu věc (focus) nebo na více věcí současně, ale ne tak pozorně (panoramatický pohled, nebo mindfulness)

- plochost/rovina = plátno je stálou vlastností zrakových dat, tedy 1/3 času

- když nemám brýle a tzv. vidím rozmazaně/rozostřeně, tak to jsou neostré přechody mezi barvami

neostrý  přechod = kontinuální opravdu postupný přechod, že se nedá stanovit hranice, kde končí jedna barva a začíná jiná, druhá

vědomí = množina/soubor minulých, přítomných a budoucích kválií

kvále = subjektivní prožitek, vlastnost, datum, informace

jaký je rozdíl mezi focus a panoramatickým pohledem? focus víc ostré přechody, panoramatický pohled víc rozmazané, neostré předěly mezi barvami?

vnímáme mikropohyb? obtížné určit


---------


- pětina nebo šestina vteřiny je nejmenší vnímatelný úsek času (alespoň pro běžné vědomí), nejde určitě vnímat všechny dílky, vždy půjde jen o hrubý odhad, ale čím pečlivěji pozorujeme a víckrát opakujeme, tím je to přesnější...taky v každé pětině vteřiny není strast/slast, ale jen v cca 1/6 času jsou slast nebo strast

----------


"Zločin" zde chápu jako právní, nikoliv morální pojem. Tresty by vznikly ze vzájemné dohody sobců, vlastně dost podobně jako u Hobbesova Leviathana. Proti sadistickému vrahovi se postaví většina ostatních sobců, a on - ze sobeckých důvodů, protože nechce být popraven - zabíjet nebude. Trest je obranou zájmů jiných sobců, když jim potrestaný narušoval jejich slast a přidával strast. O staré a nemocné se i dnes starají placení zaměstnanci, a často kvůli penězům, i když se mezi nimi v naší společnosti najdou altruisté, kteří to berou jako poslání, což ale znamená jen tolik, že tím naplňují nějakou svou psychologickou potřebu naplnění skrze "nezištnou službu". Starost o děti se dnes neděje z morálních důvodů, ale spíše z důvodů biologické potřeby (asi primárně žen), také z důvodu tradičního pro-rodinného kulturního tlaku. Biologickou potřebu mají i sobci.

POMÁHAT NEBO NE?

Ještě doplňuji toto své "v naší společnosti se najdou altruisté, kteří pomoc druhým berou jako poslání, což ale znamená jen tolik, že tím naplňují nějakou svou psychologickou potřebu naplnění skrze "nezištnou službu" takto: tito lidé si skrze naplnění své potřeby psychologického smyslu opravdu velmi zesilují svoji slast...Ovšem je vážnou otázkou, zda námaha služby, tedy strast z práce (třeba v hospicích a LDN a nemocnicích) je touto slastí z naplnění psychologického smyslu převážena.

Myslím, že většinou ne, a proto je jejich postup iracionální, tedy je jejich motivační systém sadistický a žene je do něčeho, v čem pak jejich prožívající systém trpí. Jsme ale většinou bohužel všichni masochisté: chceme něco, u čeho pak po většinu času trpíme, jen třeba kvůli troše té slasti na konci (nebo na pomíjivém krátkém slastném vrcholku uprostřed)...Příklady takovýchto masochistických činností: běh, intenzivní cyklistika, vždy posilování apod.

----

Stres napíná i ramena a honí část paží

Hůř se při stresu nadechuje, až bolestivý pak nádech je

Až bolest ve středu hrudi

Spěch je stres, stres je strast napětí

Prudké sevření středu hrudi poté, co si člověk uvědomí, tedy řekne, úzkostnou myšlenku

Nemusí si ji říct jako celou větu, spíš jen její část

--

Udělat přesněji vlastnosti toku dat vědomí a vlastnosti slasti/strasti a jejich gradace, oscilace...vlastnosti proudu slasti, strasti, kolísání jejich intenzit v průběhu dne, mezer mezi nimi...zda víc strasti ráno, večer, v stáří, u žen, jiný průběh má hněv, smutek, strach,

PRŮBĚHY EMOCÍ

Emoce mají podobné průběhy:

Ostrý nástup, pak spadnou do průměrné hladiny

Je to přerušováno mezerami zrakových, sluchových a neutrálních tělesných dat i jinými emocemi

U hněvu i záblesky slasti – energie, pocit dominance, drive

Sladkobolný smutek, takže i tak kus slasti, i když méně než u hněvu

Ve strachu pozitivní touha po klidu, jinak strach jen svírající strastné napětí

Negativní emoce nejsou nikdy na konkrétním místě, jen to tam mozek rychle umístí!!!

Osvícený by řekl, že to v těle není, a tak na to nezáleží

Jenomže i kdyby bolest visela u stromu, korelace bolesti s osudy zrakového/viditelného těla je zřejmá

Jinak je naše zrakové tělo opravdu jen zrakový objekt/věc jako každý jiný, jen je relativně ve zrakovém poli tento objekt přítomen nejčastěji, nejstabilněji

Když ho někdo trefí šípem, bolest zde je, byť by byla třeba cítěna u stromu

Záznamy:

Excel, červenou značit strast, modrá pro slast, žlutá pro zraková data, zelená pro sluchová data, fialová pro neutrální tělesná data (druhou polovinou tělesných dat jsou emoce, tedy pozitivní emoce = uvolnění = slast, negativní emoce = napětí = strast)

Průběhem emocí není křivka, ale přerušené body

I když se vynechají mezery zrakových, sluchových a neutralních tělesných dat, tak ani pak to není křivka, protože intenzity emocí dosti skáčou, nejdou kontinuálně

Proud vědomí jako dravá bystřina, protože rychlé a chaotické, ale přesto proud, protože kontinuita

K ČEMU JE POCIT NAPLNĚNÍ?

Psychologický smysl je výborným instrumentem pro zisk skutečného smyslu, tedy slasti

O SPORTU

někteří si přikládají pod kotlem aby trpěli víc a pak měli víc opiátů: u sportu, protože když si neposouvají hranice, stane se to rutinou, tedy nudou, a mozek už nebude vyplavovat opiáty a endorfiny…ty mozek vypouští jen jako motivaci při velké námaze = strasti nebo bolesti = strasti. Jde doslova o přirozené opiáty, uklidňovače.

intenzivně sportovat 2-5 minut denně, aby byla kondice bez dlouhé strasti z dlouhého sportování

------

BYL BY SOBECKÝ SVĚT ZLÝ?

kde by byli všichni sobci, možná by svět byl i lepší!!

proč? protože negativní emoce způsobují strast, takže by si sobci eliminovali hněv, averzi vůči druhým

+ altruismus k druhým naopak často způsobuje slast

také platí, že by toto asi postupně převážilo oproti darebáctví, které je hédonicky nevýhodné

+ šťastní lidé nebývají moc zlí

------------

Mindful pozorovaná bolest opravdu bolí méně, ale platí také, že mindful pozorovaná slast je méně příjemná! Což je ale při poměru 25:1 ve prospěch strasti stále výhoda, protože slasti je stejně méně. Stačí zpočátku "čárková metoda": po určitý časový úsek si dělej čárky, když pocítíš strast a křížky, když pocítíš slast, neřeš zpočátku jejich intenzitu, a až později si stanov jejich intenzitu jednoduše jen na dvě možnosti: více a méně intenzivní, až pak přidávej další stupně intenzity.

musíš sám vědět, zda máš během dne mindful typicky...předpokládám, že ne...ale rozumím tomu, že při sebeponoření naskočí...ale to je spíš výhodou pro tvou pozici, redukuje to strast...a pokud i potom ti vyjde převaha strasti, bude to zase bod pro nás :-) každopádně mindful je přece jen něco jiného než systematické pozorování/registrace toho, co se děje...od přílišné uvolněnosti tě může "zachraňovat" právě úsilí to zaznamenávat.

opravil bych XY „při sebeponoření spíš vidím, že to až vlastně celkově nevadí" na "vadí to méně, protože strast je oslabena mindful postojem".

Jan Votava Tondův úvodní text by mohl vyvolávat dojem, že psychologický smysl zcela odmítáme. My však uznáváme, že i pokud je konečným praktickým cílem slast, psychologický smysl života je faktorem, který lidem ke štěstí zásadním způsobem pomáhá. Právě pomoc druhým je věcí, která může mnohým psychologický smysl života poskytovat.

Jan Votava Pro všechny platná a závazná morálka (platná i pro popsaného sadistického vraha) existuje řekl bych jen tehdy, pokud lze nějak ukázat, že plnění morálních příkazů je objektivně hodnotné (a hodnotné i pro toho vraha), že toto plnění je ve slovníku této diskuse skutečně smysluplné. Neplatí tedy námitka z neexistence takové morálky třeba i proti již dříve probíranému existencialismu?